Fragment překladu Nového zákona (části Matoušova evangelia) je v ultrafialovém světle matně viditelný na pozadí mladšího textu. Kredit: Vatican Library

Než se rozšířila průmyslová výroba papíru, s materiálem vhodným pro dlouhodobě uchovatelné a skladovatelné písemnosti byl problém. Nejoblíbenější byl pergamen vyráběný z kůží co nejmladších zvířat. Byl však drahý a nebylo ho dost. Když písaři došel, velice často pak použil starší, již popsaný pergamen, když předtím původní text vyškrábal nožem nebo sopečnou pemzou. Odstraněním starého a napsáním nového textu na stejný podklad vznikl takzvaný palimpsest. Některé palimpsesty prošly takovou recyklací i dva – třikrát. Historik by zaplakal. Před hlubokou depresí ho ale může uchránit speciální skenování ultrafialovým světlem, případně metoda multispektrálního zobrazování, nebo ve složitějších případech rentgenová fluorescence. Díky možnosti zviditelnit a alespoň částečně rozluštit starší textové vrstvy palimpsestů byly zrekonstruovány větší či menší části některých historicky cenných písemností. Například fragmenty díla slavného syrakuského matematika a filozofa Archiméda byly ve 12. století přepsané liturgickými texty. Nebo podstatná část 6zvazkového díla De re publica starořímského rétora, politika a filozofa Marca Tullia Cicera se našla v podobě palimpsestu jako starší vrstva pod komentáři k Žalmům od sv. Augustina. Fragmenty díla filozofa Lucia Annaea Senecy O udržování přátelství byly odhaleny pod jedním z přepisů Starého zákona apod.

Lavra svatého Saby (Mar Saba) je trvale obydlený pravoslavný řecký mužský klášter založen roku 484 n.l. svatým Sabou v Kidronském údolí v Judské poušti JZ od Jeruzalemu. Do areálu není zavedena elektřina a vstup ženám není povolen. V 10. století zde pobýval i mnich Iovane Zosime, autor nejmladšího gruzínského textu palimpsestu. Kredit: Jean & Nathalie, Wikimedia Commons, CC BY 2.0

Je celkem pochopitelné, že mnoho starověkých, na pergamenu uchovaných textů se ocitlo v knihovnách církve, jež si ve středověku zajistila pozici hlavního šiřitele vzdělání, tedy i písemnictví. A tak mnohé náboženské texty z raného i vrcholného středověku překrývají myšlenky starších autorů nebo přepisy jiných, nejednou ztracených originálních dokumentů. A kdybyste měli uhodnout, kde je největší naleziště takových vzácných palimpsestů, zřejmě by vás napadla Vatikánská knihovna. Před asi devíti lety započal velký projekt digitalizace jejich sbírek – díla by měla být postupně zpřístupněna na tomto internetovém portálu.

Není pochyb, že mezi minimálně dvěma miliony povětšinou starých knih a spisů se najdou nečekané poklady. A nemusí jít jen o antické texty, církevní učenci nejednou přepisovali i starší texty dokumentující vývoj samotného katolického náboženství. Jsou svátky jara – oslava znovuzrození, ať již ho vnímáme jako pohané z hlediska přírody nebo jako věřící křesťané připomínající si Zmrtvýchvstání Páně.

Fragment překladu Nového zákona (části Matoušova evangelia) je v ultrafialovém světle matně viditelný na pozadí mladšího textu Kredit: Vatican Library

Věnujme se tedy tématu, které s tím souvisí, i když je pro Osla spíše neobvyklé. Nicméně začneme zcela tradičně: v odborném časopisu New Testament Studies, vycházejícím ve vydavatelství Cambridge University Press se objevil článek Nový (dvojitý palimpsest) svědek starosyrských evangelií (Vat. iber. 4, ff. 1 a 5). Jeho jediný autor, Grigory Kessel z Oddělení pro výzkum byzantského období (Byzanzforschung) Ústavu pro výzkum středověku (Institut für Mittelalterforschung) Rakouské akademie věd, v něm popisuje rozluštění nejstarší vrstvy textu dvakrát přepisovaných pergamenů, které zkoumal ve Vatikánské knihovně. Koncem loňského roku o svém objevu referoval také v periodiku The Vatican Library Review.

Nám laikům je těžké posoudit význam rozluštění palimpsestu. Z článků lze vyčíst, že dokument, který Kessel ve vatikánských sbírkách bedlivě zkoumal, je jen část jednoho z rukopisů nalezeného v Klášteře svaté Kateřiny na Sinajském poloostrově. Další část je doposud ve vlastnictví kláštera. „Nejmladší“ text palimpsestu, a tedy i celého rukopisu, tvoří „ladgari“ – v gruzínštině psané liturgické hymny a žalmy z období raného křesťanství. Odborníci se shodli na tom, že je ve druhé polovině 10. století našeho letopočtu zapsal známý gruzínský křesťanský mnich Iovane Zosime, který tou dobou působil nejprve v Klášteře svatého Saba v Palestině, jihozápadně od Jeruzalému, později pak v Klášteře svaté Kateřiny na Sinaji.

Studovaný gruzínský rukopis je palimpsestem v celém svém rozsahu a vznikl z více částí původně různých rukopisů v různých jazycích. Jednoduše z různých popsaných starších pergamenů, jež byly „po ruce“. Kromě toho, že z nich byly odstraněny původní texty, byly některé i různě upravovány, ořezány, rozstřiženy a sešity na potřebnou velikost. To žel postihlo i pergamen, na němž byl v první polovině šestého století zapsán odhalený text evangelia podle Matouše (neúplné kapitoly 11 a 12). Je výjimečný v tom, že se jedná o překlad původně řecky psaných biblických textů do starosyrštiny. Protože tyto překlady vznikly již v třetím století n.l., fragmenty rozluštěné na palimpsestu jsou pravděpodobně mladšími přepisy těchto historicky velmi vzácných textů.

Řecký ortodoxní Klášter svaté Kateřiny na Sinajském poloostrově, v údolí na úpatí Mojžíšovy hory. Byl v 6. století postaven kolem "hořícího keře", jehož podle Bible spatřil Mojžíš, a který uvnitř kláštera roste dodnes (foto). Kredit: Berthold Werner, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Protože pergamen byl recyklován dvakrát, chybí informace o střední písemné vrstvě, jež překrývá starosyrské fragmenty Matoušova evangelia a nachází se pod Zosimovým gruzínským liturgickým textem. Tuto mezivrstvu tvoří úryvky řecky psaných přepisů „výroků pouštních otců“ (Apophthegmata patrum), které v současnosti zkoumá András Németh z Oddělení manuskriptů Vatikánské knihovny.

K tomuto shrnutí základných informací vydedukovaných z odborného článku zájemcům nabízíme i překlad mediální zprávy, kterou vydala Rakouská akademie věd, protože údaje vkládá do dalšího kontextu:

Objeven fragment 1750 let starého překladu Nového zákona

Jedná se o důležitý dílek skládačky v dějinách Bible a o jedno z nejstarších textových svědectví evangelií: malý rukopisný fragment syrského překladu z řečtiny, který byl napsán ve 3. století a opsán v 6. století. Vědec (Grigory Kessel) z Rakouské akademie věd ho nyní pomocí ultrafialové fotografie objevil ve Vatikánské knihovně.

Asi před 1300 lety vzal v Palestině písař knihu evangelií se syrským textem a vymazal ji. Ve středověku byl pergamen vzácný, zejména v poušti. Rukopisy se proto často používaly opakovaně. Badateli z Rakouské akademie věd, který se zabývá obdobím středověku, se nyní podařilo ztracená slova na tomto vrstveném rukopisu, tzv. palimpsestu, znovu zviditelnit. Grigory Kessel tak na jednotlivých dochovaných listech starého rukopisu objevil jeden z nejstarších překladů evangelií, který vznikl ve 3. století a byl opsán v 6. století.

Jeden z nejstarších fragmentů, jenž dokládá starou syrskou verzi
"Tradice syrského křesťanství zná několik překladů Starého a Nového zákona," říká medievalista Grigory Kessel. "Až donedávna byly známy pouze dva rukopisy starosyrských překladů evangelií." Zatímco jeden z nich je uložen v Britské knihovně v Londýně, druhý byl objeven jako palimpsest v klášteře svaté Kateřiny na Sinaji. V rámci projektu "Sinajské palimpsesty" byly nedávno identifikovány části třetího rukopisu.

Malý fragment rukopisu, který byl nyní nalezen ve Vatikánské knihovně, lze považovat za čtvrté potvrzení textu. Grigory Kessel jej pomocí ultrafialové fotografie identifikoval jako třetí textovou vrstvu, tj. dvojitý palimpsest. Fragment je zatím jediným známým zbytkem čtvrtého rukopisu, který svědčí o starosyrské verzi. Nabízí jedinečný přístup k velmi rané fázi dějin textového přenosu evangelií.

Čím více překladů je známo, tím více se dozvídáme o původním textu evangelií. Například zatímco řecký originál Matoušova evangelia, kapitola 12, verš 1, říká: "V ten čas Ježíš procházel v sobotu obilním polem; jeho učedníci měli hlad, začali trhat klasy a jedli", syrský překlad říká: "[...] začali trhat klasy, třít je rukama a jedli". (Poznámka: český překlad na biblenet.cz se blíží spíše syrské verzi: „V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst.“ Zde)

Syrský překlad je starší než kodex sinaiticus
Claudia Rappová, ředitelka Ústavu pro výzkum středověku Rakouské akademie věd, neskrývá radost: "Grigory Kessel učinil velký objev díky své hluboké znalosti starověkých syrských textů a charakteristik písma," říká. Syrský překlad ze 3. století, jehož existence byla dosud známa pouze z nepřímé tradice, tj. z citací v jiných dílech, vznikl nejméně o sto let dříve než nejstarší dochované řecké rukopisy, včetně významného Codexu Sinaiticus. Nejstarší dochované rukopisy se syrským překladem pocházejí ze 6. století a dochovaly se v palimpsestech.
"Tento objev dokazuje, jak produktivní a důležitá může být souhra mezi moderními digitálními technologiemi a základním výzkumem při práci se středověkými rukopisy," poznamenává Claudia Rappová.

Na závěr připojujeme myšlenku pro tento den: A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“ Matouš 12.12

Video: Příprava syrského palimpsestu s texty starověkého lékaře Galena k rentgenovému studiu

Pomocí rentgenového snímkování na synchrotronu SLAC odhalili vědci překlad knihy řecko-římského lékaře Galéna ze 6. století. Slova byla z pergamenového rukopisu seškrábána a v 11. století přepsána chvalozpěvy.

Video: Vatikánská knihovna

Literatura: Österreichische Akademie der Wissenschaften, The Vatican Library Review, New Testament Studies