Jak pravidelní návštěvníci tohoto blogu nejspíš dobře vědí, pozdně křídový severoamerický tyranosauroidní tyranosaurid druhu Tyrannosaurus rex byl pravděpodobně největším dravým dinosaurem, kterého známe.[1] Nebyl sice celkově nejdelším známým teropodem (tím byl nejspíš severoafrický spinosaurid Spinosaurus aegyptiacus)[2] a neměl ani nejdelší známou lebku (tou se pyšnili spíše obří karcharodontosauridi jako byl Giganotosaurus a Mapusaurus)[3], z hlediska hmotnosti a tělesného objemu však nejspíš všechny konkurenty překonával. Není stále jisté, zda byl větším exemplářem „Sue“ z Jižní Dakoty nebo „Scotty“ ze Saskatchewanu, ačkoliv kanadský T. rex by měl být podle výzkumu z posledních let o trochu větší (o necelé půl tuny těžší a o několik decimetrů delší).[4] Protože ale u „Scottyho“ nemáme k dispozici dostatečně kompletní kostru (dochovalo se asi 65% z původního počtu skeletárních částí), nemůžeme si být zcela jistí, který z obou dravých kolosů byl skutečně hmotnější. V minulosti se každopádně objevili ještě další obří jedinci druhu Tyrannosaurus rex, u nichž ale známe jen fragmenty původní kostry, většinou se jedná o části lebky, obratle nebo prstní články.
Občas se na internetu objeví informace, že největším tyranosaurem byl ve skutečnosti C-Rex, LACM 23844 nebo UCMP 137538, protože byli o tolik a tolik procent větší než „Sue“.[5] Slavný tyranosaurus z Jižní Dakoty tedy získal lichotivou pozici jakéhosi referenčního exempláře, podle něhož je stanovována odhadovaná velikost fragmentárně dochovaných jedinců. Ačkoliv je dobře známé, že tyranosauři byli velmi variabilní z hlediska velikosti různých částí těla, takže není tedy možné stanovit celkovou velikost jen na základě zubů, čelistní kosti nebo ocasního obratle, tvrzení o údajných objevech těch „největších rexů“ stále přicházejí.[6] Zatímco zmíněné exempláře však nakonec po detailnějším pohledu „Sue“ nepřekonávaly, jedna záhadná a nepříliš dobře prozkoumaná fosilie možná přece jen patřila o trošku většímu zvířeti. Jedná se o fosilii s katalogovým označením NMMNH P-1013-1, objevenou náhodně dvojící jachtařů D. Statonem a J. LaPointem v dubnu roku 1983 (tedy přesně před 40 lety) na území Nového Mexika. Fragment spodní čelisti a další kosterní části byly objeveny ve východní části nádrže Elephant Butte v oblasti Truth or Consequences (kraj Sierra), a to v sedimentech geologického členu Hall Lake v rámci souvrství McRae.[7]
Podle místa nálezu se fosilii přezdívá jednoduše „Tyranosaurus od Elephant Butte“. Zkameněliny byly vykopány v průběhu roku 1983 paleontologem Davidem Gillettem a týmem z instituce New Mexico Museum of History v Albuquerque (kde je zkamenělina stále uložena). Ještě v roce 2003 nicméně na místě pracoval také paleontolog Thomas Williamson, který mohl vykopávky obnovit díky tehdejšímu poklesu hladiny vody v přehradní nádrži.[8] Přesto bylo celkově objeveno pouhých deset kosterních fragmentů tohoto exempláře, což představuje přibližně jen 3% kompletnost. Kromě spodní čelisti se jedná zejména o další části lebky a zuby. Fosilie byla popsána roku 1986 Davidem Gillettem a jeho kolegy, dále se o ní zmiňují například také odborné práce z let 2000, 2004 a 2005.[9] V současnosti je nekompletní spodní čelist k vidění v hlavní expozici zmíněného muzea v Albuquerque. Kromě její velikosti je velmi zajímavou okolností také zeměpisná poloha jejího objevu. Pokud se totiž skutečně jedná o spodní čelist druhu T. rex, pak by se areál rozšíření tohoto obřího a velmi úspěšného dinosauřího predátora rozšířil o celých 1300 kilometrů na jih, až do blízkosti hranic s Mexikem.[10]
Nebereme-li tedy v potaz možný výskyt tyranosaura přímo na území severozápadního Mexika (souvrství Lomas Coloradas ve státě Sonora)[11], pak je tyranosaurus od Elephant Butte s přehledem nejjižněji se vyskytujícím známým zástupcem tohoto druhu vůbec (lokalita se nachází na 33° severní šířky). S tím však souvisí také další velký otazník – jedná se skutečně ještě o druh T. rex, nebo by mohlo jít o blízce příbuzný, ale odlišný rod a druh vývojově pokročilého tyranosaurida? Už dříve bylo pro takového potenciálního nováčka mezi tyranskými teropody navrhováno jméno „Alamotyrannus brinkmani“, dosud ale nebyl tento taxon stanoven formálně.[12] Zatím tedy předpokládejme, že se skutečně jedná o zástupce nejjižněji žijících populací tyranosaura, nacházejících se o celé tisíce kilometrů jižněji než jejich lépe prozkoumaní příbuzní z území Montany, Wyomingu nebo Jižní Dakoty.[13] A jak byl tedy tento exemplář obřího teropoda velký? Přesně to samozřejmě nikdy vědět nebudeme, navíc jednotlivé části skeletu tyranosaurů nejsou vždy svojí relativní velikostí navzájem plně odpovídající a mohou se značně lišit i napříč popsanými exempláři druhu T. rex.[14] Levá spodní čelistní kost tyranosaura z Nového Mexika je nicméně skutečně obrovská.
Podle původní popisné práce je dochovaná část spodní čelisti dlouhá 89,5 cm a v místě těsně za posledním zubem vysoká 22,3 cm. Bylo odhadnuto, že původní délka celé fosilie činila 102,2 centimetru, čímž by překonávala všechny ostatní známé exempláře, včetně spodní čelisti „Sue“ (101,0 cm), dále rekordně drahého „Stana“ (91,5 cm) nebo třeba holotypu CM 9380 (asi 86,0 cm). Na základě nepřesného porovnání s těmito kompletněji dochovanými jedinci můžeme hrubě odhadnout, že délka tyranosaura od Elephant Butte činila asi 12,0 až 14,1 metru, nejpravděpodobněji pak kolem rovných 13 metrů. Pokud by měl tyranosaurus z Nového Mexika naprosto stejné proporce jako „Sue“, pak by byl přibližně o 3,6 % hmotnější, což je ovšem pod hranicí reálné rozlišitelnosti v rámci nekompletnosti fosilního záznamu.
Nejpřesnější odhady hmotnosti „Sue“ udávají hodnotu 8,4 tuny (či přesněji 8462 kg), což by jedinci ze souvrství McRae přisuzovalo hmotnost kolem 8766 kg. Jediným ještě větším zástupcem druhu T. rex přitom mohl být „Scotty“ s odhadovanou hmotností 8870 kg, tyto údaje jsou však velmi nejisté. Jiná interpretace, založená na porovnání délky zubní řady v čelisti vykazuje přibližně 4% rozdíl ve velikosti lebky oproti „Sue“, přičemž kranium „jižanského“ tyranosaura by pak měřilo přibližně mezi 148 a 153 cm na délku.[15] Celková délka těla by z hlediska aplikované izometrie představovala asi 12,4 metru a hmotnost kolem 8931 kg; tyto odhady jsou ale založeny na modelu „Sue“ s délkou 12,35 metru a hmotností 8830 kg (existují nicméně i odhady překračující hranici 11 tun).[16] V současnosti tedy můžeme konstatovat pouze tolik, že tyranosaurus z Nového Mexika patřil do velikostní kategorie „XL“ a mohl nejspíš dosahovat podobných rozměrů, jako lépe známí giganti z americké Jižní Dakoty a kanadského Saskatchewanu. Abychom si ale byli jistí, že původce dolní čelisti ze souvrství McRae byl (nebo naopak nebyl) největším dosud známým tyranosaurem, museli bychom objevit jeho kompletnější kostru. Pátrání po skutečném velikostním rekordmanovi mezi „tyranskými ještěry“ tedy stále pokračuje…
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
Short Summary in English: NMMNH P-1013-1 is a fragmentary specimen of Tyrannosaurus rex, discovered in April 1983 on the shores of Elephant Butte Reservoir in the Latest Cretaceous sediments of the McRae Formation. An isolated lower jaw would be about 1022 mm long when complete, which make it slightly larger than that of a famous giant specimen „Sue“.
Odkazy:
https://zenodo.org/record/3483034
https://www.theropoddatabase.com/Tyrannosauroidea.html
https://www.deviantart.com/paleonerd01/journal/The-Largest-Specimens-of-Tyrannosaurus-rex-777070656
https://en.wikipedia.org/wiki/McRae_Formation
https://www.livescience.com/how-big-could-tyrannosaurus-rex-get
[1] Persons, S. W.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656–672.
[2] Sereno, P. C.; et al. (2022). Spinosaurus is not an aquatic dinosaur. eLife. 11. e80092.
[3] Canale, J. I.; et al. (2015). Cranial ontogenetic variation in Mapusaurus roseae (Dinosauria: Theropoda) and the probable role of heterochrony in carcharodontosaurid evolution. Paläontologische Zeitschrift. 89 (4): 983–993.
[4] Carr, T. D. (2020). A high-resolution growth series of Tyrannosaurus rex obtained from multiple lines of evidence. PeerJ. 8: e9192.
[5] Campione, N. E.; et al. (2014). Body mass estimation in non-avian bipeds using a theoretical conversion to quadruped stylopodial proportions. Methods in Ecology and Evolution. 5 (9): 913–923.
[6] Makovicky, P. J.; et al. (2011). A Computational Analysis of Limb and Body Dimensions in Tyrannosaurus rex with Implications for Locomotion, Ontogeny, and Growth. PLOS ONE. 6 (10): e26037.
[7] Lozinsky, R. P.; et al. (1984). Late Cretaceous (Lancian) dinosaurs from the McRae Formation, Sierra County, New Mexico. New Mexico Geology. 6: 72–77.
[8] Lucas, S. G.; et al. (2019). The Cretaceous System in central Sierra County, New Mexico (PDF). New Mexico Geology. 41 (1): 3–39.
[9] Gillette, D.; Wolberg, D.; Hunt, A. (1986). Tyrannosaurus rex from the McRae Formation (Lancian, Upper Cretaceous), Elephant Butte reservoir, Sierra County, New Mexico (PDF). New Mexico Geological Society 37th Annual Fall Field Conference Guidebook: 235–238.
[10] Lucas, S. G.; Mack, G. H.; Estep, J. W. (1998). The Ceratopsian dinosaur Torosaurus from the Upper Cretaceous McRae Formation, Sierra County, New Mexico (PDF). Las Cruces Country II, New Mexico Geological Society, 49th Annual Field Conference Guidebook: 223–227.
[11] Serrano-Brañas, C. I.; et al. (2014). Tyrannosaurid teeth from the Lomas Coloradas Formation, Cabullona Group (Upper Cretaceous) Sonora, México. Cretaceous Research. 49: 163–171.
[12] Dalman, S. G.; Lucas, S. G. (?). A new large Tyrannosaurid Alamotyrannus brinkmani, n. gen., n. sp. (Theropoda: Tyrannosauridae), from the Upper Cretaceous Ojo Alamo Formation (Naashoibito Member), San Juan Basin, New Mexico. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. In Press.
[13] Voris, J. T.; et al. (2020). A new tyrannosaurine (Theropoda: Tyrannosauridae) from the Campanian Foremost Formation of Alberta, Canada, provides insight into the evolution and biogeography of tyrannosaurids. Cretaceous Research. 110: 104388.
[14] Woodward, H. N.; et al. (2020). Growing up Tyrannosaurus rex: Osteohistology refutes the pygmy „Nanotyrannus“ and supports ontogenetic niche partitioning in juvenile Tyrannosaurus. Science Advances. 6 (1): eaax6250.
[15] Gignac, P. M.; Erickson, G. M. (2017). The biomechanics behind extreme osteophagy in Tyrannosaurus rex. Scientific Reports. 7 (1): 2012.
[16] Reolid, M.; Cardenal, F. J.; Reolid, J. (2021). Digital 3D models of theropods for approaching body-mass distribution and volume. Journal of Iberian Geology. 47: 599–624.
Diskuze:
