I když je i dnes módní blábolit o tom, jak je lidská přirozenost tajuplná, ve skutečnosti již poměrně dobře víme o tom, jak jsme přišli na tento svět, jací jsme a co je smyslem naší existence. Bádání nad naším genomem a nejbližšími příbuznými už prozradilo mnohé o lidské přirozenosti. Není úplně nezajímavé, že se přes takříkajíc povinné znechucení z tohohle druhu poznání mezi humanitně orientovanými intelektuály najdou i tací, kteří jej nezatracují a dokonce se pokoušejí nové poznatky o biologii člověka propojit s klasickými humanitními disciplínami, jakou je i právo.
Podle O. Jonese z Vanderbilt University, který ve své osobě spojuje právníka a biologa, se právo potýká s mnohými problémy, protože se nedokáže srovnat s již dobře známými biologickými základy lidského chování. Právní systém ve své naivitě vidí lidi jako striktně racionální tvory, jejichž chování stojí výhradně na naučených kulturních základech. Není to nijak divné, právníci, kteří jej vytváří, vycházejí pouze z humanitních věd a biologie se většinou štítí. Jsou přesvědčeni, že společnost pomocí práva nutí lidi chovat se jinak, než by se chovali v prostředí bez zákonů. Mezi intelektuály i normálním obyvatelstvem panuje pocit, že výraz „biologický“ je synonymum pro „zvířecí“ a že pokud má něco biologické příčiny, tak že je ihned ohrožena svobodná vůle člověka, vlastně celé jeho lidství. Biologové zabývající se člověkem nakonec v jejich očích splývají s nácky.
Spojení práva a biologie člověka je zatím dost undergroundový počin. Laciné sci-fi telenovely líčí antiutopické totalitní státy ovládané kupříkladu geneticky vylepšenou elitou a podobné smutné příběhy, ve kterých řekněme genetické manipulace hrají roli Darth Vadera . Ve skutečnosti by však symbióza práva a biologie rozumějící lidskému chování mohla významně zvýšit pochopení motivace zločinců, vylepšit odhady účinnosti trestů a mnohé říct k možnosti prevence trestných činů. Právní systém by se mohl příjemně zefektivnit a zároveň by bylo možné dobře hodnotit jeho úspěšnost. Je ovšem otázkou, nakolik bude možné uvést podobné přístupy do právnické praxe. Americkou společnost prostupuje jako černá ruka často fundamentalistické náboženství a sektářství různých denominací, které na projekty jako „Evoluční analýza v právu“ reaguje jako špatně naložený býk (v tomhle případě spíš vůl) na rudý hadr. Středověk neskončil, středověk trvá, alespoň ve Spojených státech. Nadšeni nebudou ani populisticky orientovaní politici. Třeba jejich slibům ve stylu, že definitivně zatočí s kriminalitou, se totiž dá s biologickým pohledem na věc slušně vysmát.
Podle všeho se zdá, že biologie už konečně začala být pro právníky inspirací. Nepochybně se můžeme těšit na mnohé hádky, nactiutrhačství, animozity a pozoruhodné novinky.
Pramen: Columbia Law Review 105: 405-502.
Diskuze:
