Union Pacific 4014 "Big Boy" je patagotitanem evoluční linie parních lokomotiv. Kredit: Fan Railer / Wikimedia Commons.

Už je to dlouho, co parní lokomotivy odešly ze scény. Kolem poloviny 20. století jich jezdilo po světě téměř čtvrt milionu a obstaraly naprostou většinu přepravy na železnici. Pak ale přišel jejich pád. V České republice se přestaly vyrábět v roce 1958 a v roce 1980 byla vyřazena poslední parní lokomotiva z pravidelného provozu ČSD. Kromě nostalgických a turistických jízd dnes jezdí ve větším počtu už jenom v Číně a v Severní Koreji.

Bruce Lieberman. Kredit: University of Kansas.

Pro Luka Strotze a Bruce Liebermana z americké University of Kansas jsou ale parní lokomotivy víc než jenom vášeň technologických nostalgiků. Jejich vyhynutí, čili nahrazení dieselovými a elektrickými lokomotivami, představuje unikátní model vymírání druhů v živé přírodě. Zásadní výhoda tohoto modelu tkví v tom, že vymírání parních lokomotiv máme perfektně zdokumentované. V podstatě šroubek po šroubku. Na rozdíl od trilobitů nebo ichtyosaurů. Jak každý dobře ví, fosilní záznam je jako řešeto.

Strotz s Liebermanem použili vyhynutí parních lokomotiv k ověření životaschopnosti známého konceptu konkurenčního vyloučení (competitive exclusion). Mnozí jsou přesvědčeni, že konkurence (neboli kompetice) mezi druhy představuje takřka mystickou hybnou sílu v ekologii i evoluci. Jak upozorňuje Lieberman, panuje dojem, že právě konkurence je jako evoluční žnec, který zodpovídá za většinu vymírání v historii.

Zároveň přiznává, že fosilní záznam je obvykle příliš děravý na to, než aby se v něm dala sehnat data, která by mohla ověřit představy o konkurenčním vyloučení. Podle Liebermana ve fosiliích v podstatě nelze najít doklady pro to, že by mezidruhová konkurence hrála podstatnou roli ve vymírání.

Bruce Lieberman. Kredit: University of Kansas.

Badatelé ovšem měli geniální nápad s parními lokomotivami. Vlastně jim připomínají velké druhohorní dinosaury. Jsou ohromné, uřvané a vymřely. Co je ještě lepší, jejich fosilní záznam není roztroušený ve vrstvách, ale nachází se, například, v databázi parních lokomotiv Locobase, jejímž kurátorem je jistý Steve Llanso, a která je přístupná prostřednictvím webu steamlocomotive.com. Historie konkurentů parních lokomotiv, tedy elektrifikace tratí a automobilové dopravy, je taktéž detailně známá.

Strotz a Lieberman rekonstruovali dechberoucí vymírání parních lokomotiv. Zjistili, že po objevení prvního významného konkurenta v ekosystému dopravy přišla okamžitá „evoluční“ odpověď parních lokomotiv. S přibývajícími konkurenty se „životní prostor“ parních lokomotiv postupně zmenšoval, až nakonec vyhynuly.

Nicméně, badatelé dospěli k závěru, že vymírání může být těsně spojené s mezidruhovou konkurencí jedině ve specifickém případě – když se druhy, které si konkurují, prakticky absolutně překrývají v nárocích na prostředí i zdroje, a když se konkurenčně slabší druh nedokáže z konkurenčního zápasu „odpoutat“ a změnit vztah k prostředí.

Z historie vymírání parních lokomotiv vyplývá, že když neměly konkurenci, jejich evoluce v podstatě přešlapovala na místě. Jakmile se ale objevily konkurenční technologie, parní lokomotivy se hned začaly adaptovat. Jako by přeřadily evoluční rychlost. Strotz s Liebermanem z toho vyvozují, že když se druhy adaptují na nové role a prostředí, tak to dělají spíše ze zoufalství a nikoliv „dobrovolně.“ Zásadní role adaptací je podle nich spíše předsudek. Na této pozoruhodné studii je pěkně patrné, jak blízko má ve skutečnosti technologická civilizace ke světu přírody.

Video: Union Pacific Big Boy #4014 Steam Train Accelerating and Sanding Flues

Literatura

University of Kansas 28. 3. 2023.

Royal Society Open Science online 22. 2. 2023.

Poznámka: Podle nás není na škodu se občas podívat, jakým směrem se ubírá výzkum i na vážených US univerzitách...