Zvětšit obrázek

Medúza Tripedalia cystophora.

Karibská medúza Tripedalia cystophora, která je pro svůj čtverhranný tvar označována anglicky jako "box jellyfish" (cosi jako "krabicová medúza") má očí habaděj. V každém "rohu" svého těla hned šest, takže jich na celé medúze napočítáme 24.

V každém rohu  dřepí čtyři jednoduchá očka a dvě oči velmi dokonalé vnitřní stavby. Čtyřmi páry očí shlíží medúza na pomořský svět Karibiku přes velmi dokonalou oční čočku tlustou asi desetinu milimetru.

Zvětšit obrázek

Takhle vás může "krabicová medúza" zřídit, když si na ni v moři nedáte pozor.

Čočka má zvláštní optické vlastnosti - ve středu ohýbá světlo víc než na okrajích. To dovoluje zaostřit do jednoho místa všechno světlo procházející čočkou a získat tak ostrý obraz.

Stejně konstruovaná oční čočka zajišťuje ostrý zrak sépiím, chobotnicím nebo rybám. Jenže anatomie oka medúzy naznačuje, že jej evoluce zformovala přesně opačně - tak, aby poskytovalo výhradně rozostřený obraz. Sítnice je posunuta do pozice, kde se na ní obraz z čočky nezaostří ani náhodou. Medúza proto vidí mizerně. Alespoň z našeho hlediska.
Medúze to vyhovuje.
Na rozdíl od nás nepotřebuje zaostřovat na maličké věci, jako jsou písmenka na monitoru počítače.

Tripedalia cystophora je jedna z mála medúz, které aktivně loví. Vydává se za kořistí, pronásleduje ji a nakonec ji uchvátí. Drobné detaily, jako je hemžení mikroskopického planktonu, ji proto nezajímají. Potřebuje základní informaci typu: "Tamhle je něco velkého, co by stálo za sežrání! Hrrrr na to!" A k tomu jí její "zfušované" oko slouží přímo dokonale.

Zvětšit obrázek

I bez detailů je jasné, o co na obrázku jde -a to je i evoluční trik medúzy.

Nervová soustava medúzy se skládá jen z nervového prstence, který by zevrubněji vykreslený obraz z oka stejně nedokázal zpracovat. Složitý obraz by byl pro tohoto tvora opravdivým "hozením perel sviním" a krušnou komplikací. Jak by se v tom zmatku vůbec vyznala? Je zajímavé, že podobný systém rozostřeného vidění používá za letu hmyz. Ten také pro základní orientaci a pozorování obzoru nepotřebuje vidět detaily, nýbrž jen hrubé obrysy.

Člověku maně vytane na mysli podezření, jestli původní konstrukce Hubbleova teleskopu, která dávala jen rozostřený obraz, nebyla vlastně požehnáním, jehož jsme se následnou opravou lehkovážně vzdali. Co bychom asi ve vesmíru pomocí Hubbleova teleskopu objevili, kdybychom se nenechali rozptylovat detaily, jako jsou hvězdy, exoplanety, gravitační čočky, galaxie, komety a další "vesmírný plankton". Asi nic moc. Anebo že by přeci jen "něco velkého, co stojí za sežrání"?

Pramen: Nature