V článku Antické stavební řády (styly) a nejstarší stojící řecké chrámy jsme si ukázali příklady typické, takže je na čase to korigovat příklady netypickými, zvlášť když jsou docela pohledné a povšechně zajímavé. Nepůjde pouze o jeden chrám, nýbrž o specifický a dost experimentální styl. Začneme unikátním torzem Apollónova chrámu u Chóry Naxijských. Pak si ukážeme torzo chrámu v Gyroulas na Naxu a jeho konstrukční prvky v tamním lokálním muzeu, na nichž je princip dobře vidět. Nakonec zbytky Domu Naxijských na Délu.

Naxijští rádi říkají, že na Naxu je všechno, a kupodivu mají dost často pravdu. Svérázný styl se ozývá ještě ve starobylých křesťanských stavbách, ale to je trochu jiný problém. Zatím zůstaneme v 6. století před n. l., kdy si tento kykladský ostrov ještě pořád hrál na velmoc, trochu legračně, leč překvapivě úspěšně.

Mohutná vrata pro příchod Apollóna

Obří torzo chrámu Apollóna Délského na ostrůvku Palatia patří k dominantám Chóry Naxijských, hlavního města ostrova. Z okolí přístavu vede k ostrůvku vycházkové molo, pak už stačí jen vystoupat k chámu. Místo je volně přístupné jako městský park. Posledních asi 20 let však už nemáme vstupovat dovnitř trosek chrámu, jak to označují provázky.

Apollónův chrám na ostrůvku Palatia u Chóry Naxijských. Takhle se ukáže po vystoupání na vrchol ostrůvku. V pozadí je za mořskou úžinou je pobřeží ostrova Paru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Apollónův chrám na ostrůvku Palatia z druhé strany, když chrám obejdeme. V pozadí je hlavní naxijský přístav, vlevo nahoře část Kastra, tedy bývalé akropole Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

I z velké dálky jsou nápadná obří futra dávno zříceného chrámu, proto se v hantýrce turistických průvodců památce říká Portara. Je to však zbytek chrámu Apollóna Délského, tedy chrámu na připomínku a oslavu Apollónova narození na Délu. To je jedno z poměrně častých zasvěcení, zkráceně se chrámu s takovým zasvěcením říká Délion. Jenže toto Délion není jen tak jedno z mnoha. Kykladský vládce Lygdamis byl totiž symbolikou umístění posvátných staveb umanutý snad ještě víc než u nás mnohem později Karel IV. Hlavním účelem tohoto chrámu bylo pozvat Apollóna na Naxos, jen co se na Délu po narození rozkouká. On totiž miluje výhledy. Dnes na souvislost s Délem upomíná také hojný výskyt Hyperborejců. V letní půlce roku se před západem Sluncem shromažďují v okolí chrámu, neboť jim to doporučují texty průvodců. Nápadnost zdálky viditelného díla měla také zapůsobit na všechny, kdo na ostrov připlouvají. Stavba začala roku 530 před n. l., včetně mola. Úkol zněl: Postavit nejkrásnější chrám, jen z nejlepšího naxijského mramoru, nevídaným způsobem!

Chrám byl dlouhý 59 m, široký 28 m, prý asi 30 metrů vysoký. Nebyl nikdy úplně dokončen, což však jeho funkci nemuselo moc vadit. Se středověkými katedrálami to bývalo podobné. Ještě v křesťanské době se děly pokusy o přestavbu a dostavbu, ale nikdy to dlouho nevydrželo. Nakonec se časem zřítil i přestavěný leč také nedokončený křesťanský chrám z 6. století, nejspíš při zemětřesení. Zbylo obří torzo, které pak Benátčané od začátku 13. století rozebírali na stavby hradů Chóry. Nakonec tu zůstala zvláštní svatyně pod širým nebem. V detailech stavby se těžko orientujeme, přestože základní půdorys je velice dobře patrný. Jsou tu velké mramorové bloky, ale překvapivě málo sloupů. Možná je lidé postupně odkutáleli. Nějaké se povalují kolem příchodu k chrámu. Futra však odolala všemu a stojí tu už víc než dva a půl tisíciletí. S těmito kameny nedokázali Byzanťané, Benátčané ani Turci pohnout, a naštěstí je nechtěli bourat destruktivně, tak je tady nechali.

Apollónův chrám na ostrůvku Palatia u Chóry Naxijských. Pohled na vchod zvenku. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Pohled na vchod zevnitř. V pozadí je vyvýšenina Ariadnina posvátného okrsku. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Holá obří futra chrámu nutkavě připomínají megalitický dolmen tvaru Π. Tyhle kusy mramoru jsou opravdu velké, každý z nich má hmotnost kolem 20 tun. Jsou to dveře, jimiž má Apollón přijít na Naxos, byť to asi bylo stavebně míněné ještě nějak složitěji. Pokud by se sem podařilo Apollóna přilákat, mohl by pohodlně projít i kdyby byl vysoký 6 m, čistá šířka je 3 metry.

Mramory už mají profily vlysů, ale ještě na nich zůstaly vystupující úchytné čepy. Buď proto, že to není dokončené, nebo spíš jako přiznaný znak časnosti lidské stavby, to se dělávalo, aby zub času nepoznal, že už může začít hlodat. Před vraty asi měly stát ještě nějaké sloupy. O tom, že stavba byla komponovaná velice složitě, svědčí i jinačí vlysy v dolní části dveří.

Víme jenom to, že chrám byl zvláštní, velký a nedostavěný. Nemáme úplnou jistotu, zda opravdu šlo o stavbu ve stylu „naxijského chrámu“, například zda měl mramorovou průsvitnou střechu, nejspíš ano. Úplnou jistotu o tom máme jen v Gyroulas. Je to však dost jedno, každopádně šlo o velice specifickou stavbu.

Připomeňme si, že typické řecké chrámy jsou mnohem otevřenější než křesťanské kostely. Úplně uzavřená bývá jen vnitřní cela (nebo několik takových), zahrnující veřejnosti nepřístupný prostor, adyton. Z valné části je to dáno už tím, že bohoslužba se odehrávala před chrámem, kde také stál oltář, tedy venku, i když v chrámovém okrsku. V cele bývala socha božstva, která se někdy obřadně vynášela, plus cenné obětní dary a bohoslužebné potřeby. Dovnitř obvykle chodili jen kněží nebo kněžky, i když jsou výjimky. Sami Řekové vzdušnost většiny svých chrámů komentovali také tím, že na rozdíl od barbarů dopřávají svým bohům volnost a nepokoušejí se je zavírat do uzavřených staveb. Tento chrám však byl nějak kompaktnější. Jedna z naxijských legend, jejíž zdroj ani stáří nelze ověřit, říká, že se Lygdamovi nepodařilo chrám dokončit proto, že to měla být past na Apollóna, aby ho měl na Naxu. To je ovšem naivní, ani to neodpovídá Lygdamově vizi sakrální struktury ostrova, jak ji můžeme v krajině vidět. Je to jen reakce na relativní uzavřenost stavby z velkých mramorových bloků.

Průhled vchodem chrámu na akropoli Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Velký překlad futer Apollónova chrámu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Říkává se, že chrám míří k Délu, odkud má Apollón na Naxos přijít. To ovšem platí jenom se značným přimhouřením obou očí. Spíše je otevřený směrem na severozápad, do volného moře, zatímco Délos je o celých 25 stupňů vpravo (severněji) od této osy. To nemůže být chyba zaměření, zvlášť když je od chrámu Délos dobře vidět, dělí jej odtud 33 km moře. Tak velká odchylka by mohla být způsobena poměry na návrší ostrůvku, kam se chrám musel vejít. Hned vedle je totiž vyvýšenina, na níž byl Ariadnin posvátný okrsek. Odtud prý v zoufalství skákala do moře, když Théseus odplul z Naxu bez ní, ale Dionýsos ji zachytil a slavil s ní svatbu v Yria, 4 km jižně odtud, viz článek Théseova plavba.

Na place, který byl chrámem zastavěn, také už bylo starší kultovní místo, snad Apollónovo, ba ani o podstatně starší sakrality zde nebyla nouze. Jenže neobvyklá orientace chrámu má jiný důvod, v jehož intenci je naprosto přesná.

Neměla to být past na Apollóna. Ten měl chrám zdálky spatřit, projít jím (přitom jej obdarovat částí své božské slávy) a pokračovat na naxijskou akropoli, přímo k Lygdamovu sídlu! Obrázek vlevo to snad ukazuje názorně. Stranou zůstává i Diova svatá hora Zás na levém okraji fotky. Lygdamis asi nebyl tak délocentrický, jak se říkává, spíš sebestředný, jak bývá u vládců častým zvykem. Dál za obzorem jsou v téže linii další citlivá místa naxijské sakrální krajiny. Chceme-li to vidět z lepší stránky, můžeme říct, že v Lygdamově vizi byl chrám prodloužením Naxu a jeho města směrem do neznáma, přitom do okolí Apollónova Délu, nebo spíše směrem, odkud přicházívá od svých Hyperborejců, a chrámová vrata jsou toho posledním viditelným rozhraním.

Během času vznikl na ostrůvku Palatia nejotevřenější chrám, vlastně spíš neplánované temenos, tedy vyznačený prostor posvátného místa pod širým nebem, jak to bývalo zvykem v nejstarších dobách, označený obřím dolmenem i pro pohled zdálky. Jako kdyby si tady motivy starých Kyklad, Řecka, křesťanství i lecčeho dalšího vytvořily společný posvátný prostor na krásném otevřeném místě, pouze označený torzem lidské stavby. Lidé se všelijak snaží a někdy jim to vyjde tak, že dokončí svůj záměr. Tady lidé přispěli k čemusi, co jejich záměrem tak úplně nebylo. Je to svobodný prostor, i když teď trochu ošpagátkovaný.

Obětní sloupek z Gyroulas. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Novodobá stratigrafie Naxu ctí Apollóna názvem místního letiště, oficiálně se jmenuje Apollon, přestože je hned u Dionýsova chrámu v Yria. Dionýsovi Řekové letecký provoz raději nesvěřili, a Hermovi, který celý ten příběh na Naxu spískal, taky ne. Torzo Apollónova chrámu, památka Ariadny a kult Dionýsa ožívá v řadě místních legend a slouží i docela veselé reklamně, viz článek Dávné mýty jako součást reklamy na ctironovici.

Mysterijní svatyně v Gyroulas u Sangri

Kus ve vnitrozemí, asi 10 km jihovýchodně od Chóry (vzdušnou čarou) leží Sanrgi, pásmo několika obcí a raně byzantských kostelů. Je to zemědělská oblast v širokém údolí, s památkami od neolitu. Blízko jsou dva velice výrazné kopce, vysoké kolem 500 m (Profitis Elias a Kastro Apalirou), které při pohledu odtud silně připomínají ňadra. Pod nimi je nízké návrší zvané Gyroulas a na něm chrám. Přinejmenším od 8. století před n. l. tady byla svatyně pod širým nebem, zdejší obřady spočívaly v úlitbách plodivým a povšechně zemitým božstvům. Zachoval se systém obětních jam a kanálků, který se časem ocitnul u západního okraje chrámu. Význam místa totiž vzrůstal a vedle pokračující úcty k zemitým bohyním tady už od 7. století před n. l. nacházíme také památky kultu Apollóna. Ten měl vyvážit „temnou“ stránku plodné zemitosti a zajistit ochranu.

Malý archaický chrám bohyně, 6. století před n. l., Flerio na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Našel se tu například sloupek s obětní prohlubní, jejíž zdobení vypadá jako proto-iónská hlavice, dokonce s nápisem (zprava doleva, i ve spirále), který dokládá věnování Apollónovi Odvracejícímu (Alexetidés), odvracejícímu neštěstí a pohromy. Sloupek vysoký 105 cm pochází z pozdního 7. století před n.l. a vystavuje jej Archeologické muzeum v Chóře Naxijských (MN 8). Je výrazně starší, než bychom čekali.

V té době tady už asi stál menší chrám Démétry, pokračovatelky zemitých a plodných tradic místa. Můžeme si jej představit podle jiného chrámku bohyně, jehož základy zůstaly patrné ve svatyni plodivých bohyň nedaleko vodních zdrojů a lomů ve Fleriu. Nápadný je jeho nepoměrně velký mramorový práh, připravený pro pořádná futra.

Vraťme se však do Gyroulas. Lygdamis zde roku 530 před n. l. nechal postavit unikátní chrám bohyně Démétér, tedy Démétrion. To by samo o sobě nebylo nijak neobvyklé. Bohyně byla samozřejmě ctěna na mnoha místech, navíc se v té době leckde stavěly její další chrámy jako místní zpřítomnění eleusinského mysterijního kultu nedaleko Athén (viz článek Eleusinská mystéria). Připomíná to šíření kaplí Panny Marie Lurdské v četných katolických kostelech v 19. století. Jenže v Gyroulas to nebyla žádná tuctovka. Nebyla to jen připomínka vzdáleného originálu, nýbrž místní analogie téhož, naxijská mysterijní svatyně!

Démétrion v Gyroulas u Sangri, 530 před n. l. Otevřené průčelí, v pozadí „ňadra“. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Démétrion v Gyroulas u Sangri na Naxu, 530 před n. l. Pokus o pohled dovnitř chrámu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Z chrámu se zachovaly jenom základy, části zdí a řada sloupů, v 6. století byl přestavěný na křesťanskou trojlodní baziliku. V 90. letech tady proběhla mezinárodní rekonstrukce, naštěstí zdařilá a dobře zdokumentovaná. Dostavěli jenom část lygdamovského chrámu. V dole odkazovaném albu jsou i fotky z ní a je vidět původnější stav. Většina křesťanské baziliky se přestěhovala do místního muzea, stejně jako řada stavebních prvků z Démétria a erodovaná torza soch, včetně kúrů, kteří asi patřili spíše Apollónovi.

Chrám byl poměrně uzavřený, jak odpovídá mysterijnímu určení. V mysterijních chrámech se při obřadu vstupovalo dovnitř, jako do kostela. Otevřené je jen sloupové průčelí, oddělené od vnitřního prostoru zdí. Sloupy průčelí stojí v jedné řadě a jsou stejně vysoké, což je standardní, asi nesly také nějaké zdobné prvky. Přibližně odpovídají dórskému řádu, prý s iónským vlivem, a nejsou kanelované. Asi to mělo být spojení iluze rané archaičnosti s výtvarnou a technickou modernou. Středem hlavní (vnitřní) části chrámu stála řada sloupů, které nesly střechu. Ty sice stály v řadě, ale byly nestejně vysoké. Sahaly až po střechu, která byla v této části chrámu mírně šikmá a nebyla oddělená stropem. A teď to hlavní: Všechno to bylo z mramoru, žádná keramika, žádné dřevo, žádný kov.

Stavební články Démétria, kolem roku 530 před n. l. Muzeum v Gyroulas. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Rekonstrukce části střechy s použitím původních fragmentů. Muzeum v Gyroulas. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Vystavěli tu čistě mramorovou jeskyni, uvedenou otevřeným sloupovým průčelím. „Celokamenné“ stavby Naxijští oblibovali v každé době. Zdi chrámu byly z čistě bílých a záměrně jenom hrubě opracovaných kvádrů. Další retro prvek této moderny.

Hlavní vtip je ovšem v osvětlení vnitřního prostoru. Střešní konstrukce je řešená tak, že tenčí mramorové desky z vybraného druhu mramoru propouštějí část slunečního světla, které slabým přísvitem osvětluje nitro chrámu. Obřad se prý konal při úsvitu, takže při začátku bylo venku šero a uvnitř tma, postupně však slunečního světlo měkce prozářilo vnitřek zasvěcovacího chrámu jako mléčnou jeskyni.

Kdo nevěří na dostatečnou průsvitnost mramoru, nechť navštíví hřbitov Chóry Naxijských a přesvědčí se pohledem na některé náhrobky v protisvětle. Areál v Gyroulas je (zatím) volně přístupný, jako všechny archeologické areály na Naxu, ale do muzea v něm se platí vstup, teď už 4 E.

Dům Naxijských na Délu

Dům Naxijských na Délu, 575 až 560 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Dům Naxijských na Délu, 575 až 560 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Naxos se angažoval také přímo na Délu, vedle apollónské zbožnosti v tom hrály roli mocenské ambice, v archaické době zde byl dokonce hlavní mocností. Není tedy divu, že celokamenné stavby ve specifickém naxijském stylu stály také na exponovaných místech Délu. Už více než o generaci před stavbou výše popsaných chrámů na Naxu tu postavili tzv. Dům Naxijských. Bylo to jakési vyslanectví a zázemí pro poutníky, včetně zázemí pro obřady venku, v jistém smyslu trochu chrám. Každopádně by zasvěcen Apollónovi. Postavili jej ve stylu „naxijského chrámu“ v letech 575 až 560 před n. l., a to na místě starší stavby stejného účelu ze 7. století před n. l. Už před zahájením této stavby vztyčili hned vedle zvláště kolosálního kúra, nejspíš přímo sochu Apollóna, viz článek Kolosální kúrové.

Stav torza neumožňuje zcela spolehlivě tvrdit, že šlo o dílo v naxijském stylu. Už pohled na řadu různě vysokých sloupů středem budovy však působí dost přesvědčivě. Sloupy jsou ovšem kanelované. V muzeu na Délu je k vidění něco památek, které se tu našly: akrotéria, torzo menšího kúra.

Dům Naxijských na Délu, pokus o pohled dovnitř. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Dům Naxijských, v pozadí vpravo Stoa Naxijských. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Blíž k moři stála ještě poměrně velká Stoa Naxijských z 6. století před n. l., stavěná asi také ve stylu „naxijského chrámu“, leč mnoho z ní nezůstalo.

Fantazie o 4D architektuře

K novodobým naxijským vyprávěnkám patří, že za obtížnost staveb v tomto stylu a za nedokončení hlavní z nich může podivná architektonická vize. Prý byla v duchu M. C. Eschera, jehož kresba vodopádu tekoucího stále dokola působí realistikou iluzi. Prostě si tenkrát vymysleli plán, který sice jde nakreslit, málem jako 2D reprezentace 4D objektu, ale nejde postavit v 3D. Považuju to za pouhou báchorku, i když ilustrativní. Principy naxijského řádu jsou racionálně pochopitelné, přesto celek působí dojmem snové fantazie. V kamenném reálu se člověk hůř orientuje, a když jde o mnohokrát přestavovaný stále funkční kostel v zástavbě, tak ztrácí orientaci. Byl jsem svědkem potíží, které měla jedna dobře cvičená historička umění, když se pokoušela zakreslit zdi a střechu podobně stavěného raně byzantského chrámu v Chalki na Naxu. Dlouho k sobě nechtěl pasovat exteriér a interiér, ani půdorys a bokorys. Ale povedlo se.

Literatura

Fotini Zaphiropoulou: Naxos. Athens: Krene 1988.

Gottfried Gruben: Naxos und Delos. In: Jahrbuch des Deutsches Archäologisches Institut, s. 261-303. Walter de Gruyter 1998.

Fotogalerie Temple of Apollo of the Delian at islet Palatia near Chora of Naxos v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Článek Apollónův nejotevřenější chrám v on-line publikaci na doméně www.keros.cz.

Fotogalerie Gyroulas a okolí v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons, včetně památek v okolních kostelech, a s linkem na fotogalerii místního muzea.

Článek Démétrion v Gyroulas u Sangri v on-line publikaci na doméně www.keros.cz (pokračuje po kliknutí pod článkem).

Fotogalerie Oikos of the Naxians v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Článek Dům Naxijských v on-line publikaci na doméně www.keros.cz.