V roce 2005 objevil Robert DePalma, dnes známý zejména díky fascinující lokalitě Tanis, bohaté naleziště s říčními sedimenty, obsahující četné fosilie dinosaurů i jiných organismů z období nejpozdnější křídy. Stalo se tak na území kraje Harding v Jižní Dakotě a zdejší sedimenty lokality Bone Butte spadají do geologického souvrství Hell Creek, ze kterého známe například i nejvíce fosilií gigantického teropoda druhu Tyrannosaurus rex.[1] DePalma zde sice neobjevil zkameněliny krále dravých dinosaurů, zato ale nalezl drápy a další kosterní fosilie záhadného obřího dromeosaurida, tedy jakéhosi mnohem většího příbuzného proslulého velociraptora. Zatímco ale mongolský velociraptor žil o několik milionů let dříve a dosahoval velikosti středně velkého psa, dosud neznámý srpodrápý „přízrak z tyranosauřího stínu“ měl být větší než dospělý člověk a představovat tak potenciálního nebezpečného predátora z doby posledních dinosauřích populací Severní Ameriky. O deset let později, tedy v roce 2015, byl záhadný dromeosaurid formálně popsán a pojmenován jako Dakotaraptor steini.[2] Paleontologové se zaradovali, že možná přece jen alespoň tyranosauří mláďata mohla mít potravní konkurenci v podobě potenciálních smeček těchto dosud neznámých mohutných dravců z posledního milionu let druhohorní éry. Rodové jméno dinosaura („lupič/plenitel z Dakoty“) bylo zvoleno jako pocta státu, ve kterém byl objeven a zároveň jako pocta indiánskému kmeni Dakotů (či Lakotů, jak se tyto prérijní kmeny sami nazývali – jinak známých jako Siouxové). Druhové jméno odkazuje k osobě amerického paleontologa Waltera W. Steina, zakladatele společnosti PaleoAdventures.
Protože se na objevu a popisu dinosaura podílely i osobnosti spojené přímo s komerční paleontologií, panovaly v komunitě vertebrátních paleontologů jisté pochybnosti ohledně validity a některých dalších aspektů oficiálního představení tohoto teropoda. Různým spekulacím pak výrazně nahrála další nepříjemnost. Ještě v roce 2015 byla publikována jiná práce, která dokládá, že domnělé „sáňky“ (furkuly – srostlé klíční kosti) typového exempláře dakotaraptora jsou ve skutečnosti jen části krunýřů želv z čeledi kožnatkovitých (Trionychidae).[3] Tyto želvy s „měkkými krunýři“ byly v období pozdní křídy již velmi hojné a žijí na naší planetě dodnes.
Tato odborná práce značně podkopala důvěru vědecké obce v existenci obřího dromeosaurida v ekosystémech souvrství Hell Creek, ačkoliv další kosterní části (typový exemplář s označením PBMNH.P.10.113.T sestává z kostí předních i zadních končetin, několika obratlů, drápů a zubů) už představují poměrně jasný důkaz o přítomnosti dosud neznámého dromeosaurida. Navíc byly v lůžku kostí v místě objevu (dnes zvaného Dakotaraptor Quarry, tedy „Dakotaraptoří lom“) odkryty fosilní pozůstatky dalších jedinců potenciálně stejného teropoda, opět zejména v podobě fosilií kostí končetin. Domnělé kosti sáňkové byly ve všech případech od katalogizovaného fosilního materiálu odebrány a v roce 2016 autoři popisné studie publikovali opravnou práci.[4] Dosud ale nebyla provedena podrobná analýzy ostatních kostí, aby byla vyvrácena nebo naopak potvrzena příslušnost dakotaraptora k čeledi Dromaeosauridae. Tomu odpovídá i dosavadní systematické zařazení tohoto dravého dinosaura, verzí je hned několik. Původní z roku 2015 řadí rod Dakotaraptor do blízké vývojové příbuznosti s rodem Dromaeosaurus a mírně vzdáleněji k rodu Utahraptor. V roce 2019 byl Dakotaraptor zařazen dokonce do čeledi specializovaných eudromeosaurů Unenlagiidae, přičemž jeho nejbližšími příbuznými taxony měl být jihoamerický rod Unenlagia a madagaskarský rod Rahonavis.[5]
Ve stejném roce byl statut dakotaraptora coby zástupce vývojové skupiny Eudromaeosauria potvrzen i jinou prací, kde byl zabiják z Dakoty zařazen do podčeledi Dromaeosaurinae a opět do vývojové blízkosti menších a geologicky starších rodů Dromaeosaurus a Boreonykus z kanadské Alberty.[6] Autoři další vědecké práce z roku 2020 ale podotýkají, že D. steini může ve skutečnosti představovat chiméru složenou z fosilií různých druhů dinosaurů i jiných živočichů.[7] Dakotaraptor může být také ve skutečnosti synonymní s rodem Acheroraptor, popsaným roku 2013 z Montany.[8] Jelikož se objevené kosterní části zástupců obou rodů přímo nepřekrývají a jediným pozorovatelným rozdílem je přítomnost vertikálních rýh na zubech acheroraptora, je možné, že dakotaraptor představuje pouze větší druh rodu Acheroraptor (jehož typový druh je A. temertyorum). Může se dokonce jednat jen o jeho větší morf (tvarovou a velikostní podskupinu v rámci druhu). Prozatím ale můžeme s jistou mírou naděje předpokládat, že Dakotaraptor steini je vědecky platným rodem a druhem dromeosauridního teropoda.[9]
A co o něm tedy ještě víme? Na poměry dromeosauridů byl skutečným obrem, jehož délka je odhadována v různých zdrojích na 4,35 až 6 metrů a hmotnost na 220 až 350 kilogramů.[10][11] Tím by patřil k největším známým zástupcům své čeledi, přičemž prokazatelně větším by byl nejspíš jen o téměř 70 milionů let starší Utahraptor ostrommaysi.[12] Dakotaraptor se však celkovým tvarem těla více podobal menším dromeosauridům, jako byl například o bezmála 50 milionů let starší Deinonychus antirrhopus. Kost loketní (ulna) je dlouhá 36 cm a kost vřetenní (radius) 32 cm, z čehož bylo odhadnuto „rozpětí křídel“ dakotaraptora na zhruba 120 cm, nepočítaje v to délku obrysových per, které nepochybně tento rozměr ještě navyšovaly. O přítomnosti plně vyvinutých obrysových per svědčí papillae ulnares, hrbolky na loketních kostech, které sloužily k ukotvení per. Je samozřejmé, že tak velký dinosaurus s anatomií uzpůsobenou k pozemnímu lovu létat nedokázal, jeho přední končetiny ale mohly sloužit například ke stabilizaci při běhu a poskakování po níže ležících větvích stromů. Další možností je přikrývání snůšky vajec a jejich ochrana před projevy klimatu nebo predátory. Moderní rekonstrukce lovecké taktiky dromeosauridů by jeho přítomnost mohla také vysvětlovat – peří mohlo soužit jako stabilizační pomůcka při přitlačení zmítající se kořisti k zemi (či doslova jejím „přišpendlení“ srpovitými drápy) a jejím následném dobíjení za pomoci tlamy.[13]
Podobně loví kořist mnozí velcí draví ptáci i dnes. Stehenní kost dakotaraptora je dlouhá téměř 56 cm a je podstatně lehčeji stavěná než u utahraptora, kost holenní je s téměř 68 cm naopak nejdelší, kterou u dromeosauridů známe. Spolu s metatarzem dlouhým asi 32 cm dokládají proporce dolní končetiny, že dakotaraptoři byli patrně velmi rychlými běžci. „Zabijácký“ srpovitý dráp měří v průměru 16 cm, po vnějším obvodu pak 24 cm. Je z boku výrazně zploštělý a má vnitřní půdorys tvaru kapky. Zaživa byl potažen rohovinou, která vytvářela na konci drápu ostrou špičku. Pokud dakotaraptor skutečně představoval smečkového predátora, pak mohl být ekologickým a potravním konkurentem mladých tyranosaurů ve velikostní kategorii v rozmezí 4 až 7 metrů délky, případně i více.[14] Další informace o záhadném srpodrápém zabijákovi, číhajícím na kořist ve stínu slavného tyranosaura, se snad dozvíme spolu s novými objevy v souvrství Hell Creek.
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
Poznámka autora: Dakotaraptor se objevuje také v autorově knize Poslední dny dinosaurů, kde tříčlenná smečka tohoto velkého opeřeného teropoda ohrožuje čtveřici cestovatelů časem.[15]
Short Summary: Dakotaraptor is a potentially invalid genus of large dromaeosaurid theropod dinosaur that lived in South Dakota during the latest Cretaceous, about 67 to 66 mya. Its fossils have been found in the late Maastrichtian stage of the Hell Creek Formation, which makes this genus one of the last surviving dromaeosaurids. With the length of up to 6 meters it was one of the largest dromaeosaurids we know of.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Dakotaraptor
http://www.prehistoric-wildlife.com/species/d/dakotaraptor.html
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_d/dakotaraptor.php
http://www.dinochecker.com/gallery/dakotaraptor-steini.php
http://www.fossilworks.org/cgi-bin/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=331110
[1] DePalma, R. A. (2010). Geology, taphonomy, and paleoecology of a unique Upper Cretaceous bonebed near the Cretaceous-Tertiary Boundary in South Dakota (Master of Science thesis). University of Kansas. str. 227.
[2] DePalma, R. A.; et al. (2015). The First Giant Raptor (Theropoda: Dromaeosauridae) from the Hell Creek Formation. Paleontological Contributions. 2015 (14): 1–16.
[3] Arbour, V. M.; et al. (2015). The furculae of the dromaeosaurid dinosaur Dakotaraptor steini are trionychid turtle entoplastra. PeerJ. 3: e1957.
[4] DePalma, R. A.; et al. (2016). Corrigendum to: The First Giant Raptor (Theropoda: Dromaeosauridae) from the Hell Creek Formation. Paleontological Contributions. 2016 (16).
[5] Hartman, S.; et al. (2019). A new paravian dinosaur from the Late Jurassic of North America supports a late acquisition of avian flight. PeerJ. 7: e7247.
[6] Currie, P. J.; Evans, D. C. (2019). Cranial Anatomy of New Specimens of Saurornitholestes langstoni (Dinosauria, Theropoda, Dromaeosauridae) from the Dinosaur Park Formation (Campanian) of Alberta. The Anatomical Record. 303 (4): 691–715.
[7] Jasinski, S. E.; Sullivan, R. M.; Dodson, P. (2020). New Dromaeosaurid Dinosaur (Theropoda, Dromaeosauridae) from New Mexico and Biodiversity of Dromaeosaurids at the end of the Cretaceous. Scientific Reports. 10 (1): 5105.
[8] Evans, D. C.; Larson, D. W.; Currie, P. J. (2013). A new dromaeosaurid (Dinosauria: Theropoda) with Asian affinities from the latest Cretaceous of North America. Naturwissenschaften. 100 (11): 1041–1049.
[9] Cau, A. (2015). Dakotaraptor… a giant Acheroraptor?. Blog Theropoda.
[10] Molina-Pérez, R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios Terópodos y otros dinosauromorfos (španělsky). Barcelona, Spain: Larousse. str. 275.
[11] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press. str. 151-152.
[12] Erickson, G. M.; et al. (2009). Was Dinosaurian Physiology Inherited by Birds? Reconciling Slow Growth in Archaeopteryx. PLOS ONE. 4 (10): e7390.
[13] Torices, A.; et al. (2018). Puncture-and-Pull Biomechanics in the Teeth of Predatory Coelurosaurian Dinosaurs. Current Biology. 28 (9): 1467–1474.
[14] Marshall, C. R.; et al. (2021). Absolute abundance and preservation rate of Tyrannosaurus rex. Science. 372 (6539): 284–287.
[15] Socha, V. (2016). Poslední dny dinosaurů. nakl. Radioservis, Praha. ISBN 978-80-87530-74-0 (str. 119-122).
Diskuze:
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
