Toxická invaze: Smrtící muchomůrky zelené pronikají do Spojených států  
Muchomůrky zelené vyrazily z Evropy a Asie do světa. Se zeminou vysazovaných stromů, jako jsou duby, kaštanovníky, borovice a mnohé další, se rozšířily do Severní a Jižní Ameriky, Afriky, Austrálie i na Nový Zéland, kde pronikají dál a dál. Jejich šíření usnadňuje schopnost přepnout na množení bez sexuálního partnera.
Muchomůrka zelená. Kredit: Archenzo, Wikipedia, CC BY-SA 3.0.
Muchomůrka zelená. Kredit: Archenzo, Wikipedia, CC BY-SA 3.0.

Invazní druhy jsou v dnešní době problémem snad všech zemí a kontinentů. Ohrožují místní přírodu, potlačují biodiverzitu a nezřídka způsobují dramatické ekonomické ztráty, především v zemědělství, infrastruktuře a ochraně životního prostředí. Někdy se ale také stane, že biologická invaze je doslova smrtící a ohrožuje lidské životy.

 

Anne Pringle. Kredit: University of Wisconsin.
Anne Pringle. Kredit: University of Wisconsin.

Jedním z neblaze proslulých příkladů je muchomůrka zelená (Amanita phalloides), důvěrná známá ze Střední Evropy. Je to jedna z nejjedovatějších hub na světě a podle všeho nejvíce smrtící. Muchomůrka zelená je zodpovědná za naprostou většinu úmrtí kvůli sběru hub. Amatoxiny v čele s alfa-amanitinem jsou devastující toxické peptidy s atypickými aminokyselinami, které vydrží vaření, sušení i zmražení. Na zabití dospělého člověka obvykle stačí polovina plodnice.

 

 

Ve Střední Evropě jsme na muchomůrku zelenou víceméně zvyklí. Už malé děti vědí, jaké houby nemají sbírat a lidé se touto houbou otráví jen vzácně, vzhledem k tomu, jak běžná houba to je. Problém je v tom, že ačkoliv by to čekal jen málokdo, muchomůrky zelené mají dobyvatelskou povahu. Ukázalo se, že jsou schopné se dostat na nová území po světě a tam se pak úspěšně šířit.

Životní cyklus Basidiomycota basidium. Kredit: SiliconProphet, Wikipedia, CC BY-SA 4.0.
Životní cyklus stopkovýtrusných hub. Kredit: SiliconProphet, Wikipedia, CC BY-SA 4.0.

 

Muchomůrky zelené jsou ektomyrhizní houby, které rostou v symbiotickém vztahu se stromy. Po světě cestují právě díky stromům, které jsou převáženy a vysazovány s původní zeminou. V případě muchomůrky zelené jde hlavně o evropské duby, kaštanovníky a borovice. Rostou ale i s řadou dalších druhů stromů. Z původního areálu v Evropě a Asii se tyto houby díky stromům dostaly do Severní i Jižní Ameriky, Afriky, do Austrálie i na Nový Zéland.

 

Na rozdíl od Evropy a (spíše západní) Asie lidé v nových oblastech výskytu muchomůrku zelenou často neznají. Proto ve stopách muchomůrek kráčí smrt. Řada otrávených či mrtvých pochází z jihovýchodní a východní Asie, kde rostou podobné muchomůrky, které jsou jedlé.

 

Pokud jde o Severní Ameriku, muchomůrky zelené se tam šíří velmi rychle. Anne Pringle z americké University of Wisconsin-Madison a její spolupracovníci zjistili, že jedním z jejích triků pro úspěšnou invazi je využívání množení bez sexuálního partnera. Prozkoumali genomy 86 muchomůrek z Kalifornie (od roku 1993) a Evropy (od roku 1978). Z analýz vyplynulo, že americké muchomůrky již přinejmenším 17 let používají i homokaryotické množení, tedy pohlavní množení bez partnera, jen s jedním typem mycelia.

 

Muchomůrky náležejí do veliké skupiny stopkovýtrusných hub (Basidiomycota). Ty se typicky rozmnožují pohlavně, a to splýváním dvou haploidních mycelií opačných pohlaví, které vytvoří heterokaryotické mycelium. Z toho vyroste plodnice, kde proběhne meióza, a vzniknou bazidiospory, ze kterých vyklíčí mycelia a cyklus se uzavírá. Některé houby to ale umí i bez sexu mezi dvěma pohlavími. Odborníci až doposud nevěděli, že k nim patří i muchomůrka zelená.

 

Množení bez sexuálních partnerů je jednodušší a rychlejší. U invazních druhů se objevuje často, ať jde o rostliny nebo živočichy. Umožňuje jim naplno využít příležitosti obsadit nová území. Jak je vidět, houby na to mají stejný názor.

 

Video: UM EEB Seminar: Anne Pringle, University of Wisconsin

 

Literatura

Science Alert 9. 2. 2023.

bioRxiv 2023.01.30.525609.

Datum: 14.02.2023
Tisk článku

Související články:

Invazní krasavci z korálových útesů kořistí lovců odměn     Autor: Stanislav Mihulka (18.09.2014)
Houby možná komunikují způsobem, který strašidelně připomíná lidskou řeč     Autor: Stanislav Mihulka (09.04.2022)
Jak zabít invazní slávičku? Šanci nabízejí BioBullets     Autor: Stanislav Mihulka (07.05.2022)
Houbové zombíky v „The Last of Us“ inspirovala krutá realita džungle     Autor: Stanislav Mihulka (26.01.2023)
Nezastavitelná evoluce: Invazní vetřelci v Austrálii se mění na nové druhy     Autor: Stanislav Mihulka (09.02.2023)



Diskuze:

mochomůrka zelená, když řádí

Florian Stanislav,2023-02-15 21:49:36

https://www.houby-rostou.cz/muchomurka-zelena-wiki-atlas-hub/
Chybí mi tam další proměnlivost barvy mochomůrky zelené, může být klobouk i úplně šedý. Viděl jsem to v hojném počtu na Šumavě v jehličnatém lese, což nejsou převážně uváděné teplé lesy. Očekával bych v atlasech hub asi 10 možných barevných variant mochomůrky údajně zelené.
https://www.houby-rostou.cz/jedovate-houby/
je seznam jedovatých hub, 10 jedovatých hřibů, to překvapí.
Wikipedie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Muchom%C5%AFrka_zelen%C3%A1
trochu perlí
LD 50 má být u mochomůrky zelené 0,1 mg/kg živé váhy
ale v další větě
"požití 0,75 g syrové houby na kilogram živé váhy člověka"
Takže jestli umím počítat tak
75*0,1 mg = 7,5 mg (polo)smrtelná dávka ( LD 50) pro člověka hmotnosti 75 kg.
A ne 0,75 g = 750 mg.
Další údaj wikipedie citovaný zjevně z proslulého atlasu hub od Piláta:
"na špičku nože (čili asi 0,5 g), by zabilo 100 000 myší."
Komentář : 0,5 g je 5000 krát víc jak 0,1 mg na kg váhy, čili to odpovídá 5 000 kg živé váhy, řekněme slona. Myš domácí má hmotnost 20 g. Čili 5 000 kg je 250 000 myší hmornosti 20 g ( 0,020 kg).

Odpovědět


Re: mochomůrka zelená, když řádí

Tomáš Pilař,2023-02-15 23:08:14

U toxicity jsou obvykle zmatené údaje díky nerozlišování mezi čerstvou houbou, usušenou plodnicí a samotným toxinem. To se pak člověk nedopočítá. Navíc je možné (= velmi pravděpodobné), že ne všechny plodnice jsou stejně jedovaté ( jak v rámci stejné lokality, tak mezi lokalitami).
Většinou, pokud jsou rozdíly v obsahu toxinů řádové (cca 10x), tak se jedná o záměnu syrové a usušené plodnice, pokud jsou rozdíly 2-3 řády, tak jde o zmatek mezi toxicitou houby a samotného toxinu, pokud jsou rozdíly jenom v násobcích, tak jde o kombinaci chyb v měření a variability obsahu toxinů nebo o projev různé toxicity pro různě modelové organismy.

Odpovědět


Re: Re: mochomůrka zelená, když řádí

Florian Stanislav,2023-02-16 00:18:48

Asi ano
https://cs.wikipedia.org/wiki/Muchom%C5%AFrka_zelen%C3%A1
mluví stále o syrové houbě. (odstavec Přítmné jedy)
ALE. LD 50 se zřejmě vzratahuje jen k amanitinům, hlavním jedům.
LD 50 hodnoty 0,1 mg/kg jedů a typu amanitinu, kterých je 13 mg/100 g syrové houby, čili 0,13 mg na 1 g syrové houby. Pak 0,75 g syrové houby/1 kg živé hmoty vychází zhruba uvedených 0,1 mg amanitinů/ 1 kg
Chápu, že toxicita se nezkoušela na lidech, ale na myších, ale s přepočty pro člověka snad jsou dlouhodobé zkušenosti u mnoha jedovatých látek.

Odpovědět


Re: Re: Re: mochomůrka zelená, když řádí

Tomáš Pilař,2023-02-16 18:16:55

Naťukl jste další problém. Většinou je LD 50 vgztažená na kg živé hmotnosti docela přenositelná mezi modelovými (potkan) a cílovými organismy (člověk), ale zrovna u amanitinů to neplatí. Je tam přibližně řádový rozdíl mezi toxicitou pro potkana a pro člověka. Takže platí, že zrovna tady máme "snad použitelné odhady".

Odpovědět

areál výtrusných organismů

Tomáš Pilař,2023-02-14 15:10:42

Myslel jsem , že areál výtrusných organismů (cca mechy, kapradiny, houby) je na severní polokouli cirkumpolární, protože výtrusy jsou tak snadno roznášeny větrem , že Jsou "všude". Limitem výskytu jednotlivých druhů, pak logicky není dostupnost diaspor, ale vlastnosti prostředí. Například mochumůrka červená roste cirkumpolárně ( proto byla používána jako droga jak Indiány, tak Vikingy). Napadá mě jenom možnost, že mochomůrka zelená je ve skutečnosti takový teplomil, že už se jí cirkumpolárnost netýká.

Odpovědět


Re: areál výtrusných organismů

Pavel K2,2023-02-15 21:20:00

Ale taky je možnost, že muchomůrka červená byla rozšířena jako "kulturní" plodina lidmi, jinými slovy Indiáni si ji přinesli z Asie.
Třeba o hřibu satan jsem nenašel, že by rostl východně od Iránu, tak ta cirkumpolárnost může platit jen na to, co roste severněji, kde jsou tryskové proudy.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce







Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz