Primární hyperoxalurie typu I je dědičné onemocnění (autosomálně recesivní), které není-li rozpoznáno včas, vede k tvorbě ledvinových kamenů a nebo rovnou k selhání ledvin. Vědci objevili genetickou mutaci, která umožňuje pacientům s ledvinovými kameny, řešit tento problém pomocí vitaminu B6.
Odhalení vazby mezi specifickou mutací a odpovídavostí organismu na vitamin B6, pomohlo výzkumníkům z Mayo kliniky vytvořit genetický test, který určuje, u koho bude léčba primární hyperoxalurie typu I, úspěšná, a u koho nebude mít dodání vitaminu žádný efekt.
Onemocnění hyperoxalurie typu I není časté a stává se, že je nerozpoznáno. U více než poloviny postižených se vyvine v selhání ledvin, které je nutno řešit transplantací, nebo trvalou dialýzou.
Prvním příznakem choroby je tvorba ledvinových kamenů, k níž většinou dochází již krátce po narození, nebo ještě v dětském věku. Nemoc ale může zůstat nerozpoznána i do věku 30 – 40 let.
Gen, který chorobu způsobuje, naruší produkci klíčového enzymu v játrech (alanine glyoxylate aminotransferase, zkráceně AGT) a tento enzymatický defekt dovolí játrům produkovat příliš mnoho oxalátu. Oxaláty se pak musí odstraňovat močí a jejich vysoký obsah vede k tvorbě ledvinových kamenů, ty pak způsobí záněty a selhání ledvin. Poté co ledviny selžou oxaláty se začnou ukládat v kostech, očích, srdci, svalech a dalších orgánech.
Část takto postižených má nyní šanci na léčbu podáváním vysokých dávek vitaminu B6. I když zůstávají některé otázky nezodpovězeny, jako například, jaká je nejefektivnější dávka vitaminu B6, nebo jaká je jeho bezpečná dávka, je-li vitamin užíván dlouhodobě, přesto je nalezení vztahu mezi specifickou mutací a odpovídavostí na vitamin B6, velkou šancí pro nemocné hyperoxalurií typu I.
Lékařům bylo známo, že vitamin B6 někdy snižuje hladinu oxalatů v moči již déle než 40 let. V klinice se ale tento poznatek uplatnil velmi omezeně, protože vitaminu se při léčbě nedůvěřovalo, zabíral totiž jen u někoho. Také interpretace výsledků byla sporadická, nevědělo se, zda úspěšnou léčbu nemá na svědomí něco jiného. Nyní se ví, že šanci na léčbu mají nemocní s heperoxalurií typu I ( s porouchaným enzymem „AGT“), zatímco nemocní s hyperoxalurií typu II (s vadným genem pro enzym glyoxylat reduktasa „GR“, neboli hydroxpyruvat reduktasa), mají vyhlídku neradostnou. Na klinice Mayo nyní zodpověděli obě otázky – vysvětlili proč někdy léčba zabírá a jindy ne, a zároveň také dokazují, že lze předpovědět, u koho se tato léčba setká s úspěchem. Sledováním genetických profilů 23 pacientů a chování jejich organismů při různých dávkách vitaminu B6 se na Mayo klinice podařilo určit specifickou mutaci, která rozhoduje o tom, jak bude tělo jeho nositele, na vitamin reagovat. Výsledkem je, že nyní stačí pacientovi udělat genetický test, ten udělá jasno v tom, zda se pro danou léčbu vysokými dávkami vitaminu pacient hodí, či ne.
Pramen: http://www.blackwell-synergy.com/links/doi/10.1111/j.1523-1755.2005.00267.x/full/
Diskuze:
