Vnitřek Země. Kredit: Kelvinsong.

Vnitřní jádro, tedy střed naší planety a jeho okolí, je stále dost záhadným místem. Asi jde o masu superionické slitiny železa, tedy víceméně pevného materiálu, jehož teplota zřejmě dosahuje zhruba 5 430 °C. Poloměr vnitřního jádra by měl být asi 1 220 kilometrů, což odpovídá cca 20 procentům poloměru Země anebo asi 70 procentům poloměru Měsíce. Podle nové studie se vnitřní jádro mělo zastavit (vzhledem k zemskému povrchu) a jeho rotace přechází do jiného rytmu.

Xiaodong Song. Kredit: Peking University.

Pokud někomu vytanuly na mysli šílené scény z filmu 2012, který se svezl na trapné vlně výmyslů o mayském kalendáři, tak o nic podobného pochopitelně nejde. Jestli má dvojice čínských geologů pravdu, což mnozí další odborníci zpochybňují, tak počítají s tím, že k takovým změnám rotace vnitřního jádra dochází v cyklu o délce zhruba 70 let. Jak si starší čtenáři jistě vzpomenou, žádné planetární apokalypsy se již dlouhé miliony let nekonaly.

Yi Yang a Xiaodong Song ve své kontroverzní studii dospěli k tomu, že se vnitřní jádro Země přestalo točit, relativně k povrchu planety, kolem roku 2009. Zní to podivně, ale pokud jsou naše představy o vnitřku planety správné, je vnitřní jádro koule z pevného materiálu, která se vznáší v tekutém vnějším jádru. V takovém systému nemusí být rotace vnitřního jádra napevno svázaná se zbytkem planety.

Logo. Kredit: Peking University.

Čínští badatelé analyzovali seismické vlny z různých zemětřesení, které od šedesátých let procházely vnitřním jádrem Země. Z jejich analýz vyplývá, že se kolem roku 2009 něco podstatného změnilo. Podle nich se si vnitřní jádro Země dalo pauzu ve vlastní rotaci, a teď se pasivně „veze“ s rotací celé planety. Zároveň se domnívají, že až vnitřní jádro opět spustí rotaci, tak to bude v jiném rytmu než doposud. Opět jde ale o zdánlivou rotaci vůči povrchu planety.

Podle vědců došlo k takové změně naposledy počátkem sedmdesátých let. Věří, že pro to našli důkazy. Změna rotace vnitřního jádra by podle nich měla souviset s dalšími změnami, například planetárního magnetického pole nebo délky dne na Zemi. Pokud jde o mechanismy, které by mohly tento cyklus pohánět, jde prý o několik zásadních sil, které si konkurují. Magnetické pole generované vnějším jádrem Země by mohlo urychlovat rotaci vnitřního jádra, zatímco mohutná gravitace zemského pláště ho zase může zpomalovat.

Výzkum publikoval časopis Nature Geoscience s velmi slušným impakt faktorem. Přesto se další odborníci ve světě tváří spíše skepticky nebo i odmítavě. Jak uvedl geofyzik Hrvoje Tkalcic z Australian National University pro AFP, jde o kontroverzní matematické modely, které jsou nejspíš špatně. Geofyzikální komunita je podle všeho v této otázce rozpolcena a i v dohledné době půjde o kontroverzní záležitost.

Literatura

New Atlas 24. 1. 2023.

Nature Geoscience online 23. 1. 2023.