Kykladský posvátný ostrov Délos není jen místem narození Apollóna, ale také jedním z ostrovů jeho sestry Artemidy. Není tedy divu, že zde najdeme jeden z nejstarších chrámů této bohyně, dokonce celý kultovní okrsek. Areál je to poměrně rozsáhlý, takže jej jen tak nemineme, nicméně našemu pohledu nenabízí mnoho. Je to všechno zoufale špatně zachované a už dávno opakovaně přestavované. Navíc blízko moře, což kameni neprospívá, zvláště ne mramoru. Není divu, že většina dnešních návštěvníků Délu raději zamíří jinam, k ulicím a vilám Délu helénistické a římské doby. Tím bychom se ovšem o mnoho připravili, jen je potřeba si pohledy na místa porovnat s nálezy, které se vystavují v muzeích, a s antickou literaturou. V povaze ruin tohoto komplexu různě starých staveb je, že laici je mnohdy jen obejdou, zatímco odborníci tu žasnou.

Artemision

Celkový pohled na areál Artemisia na Délu a jeho okolí od východu (světové strany). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Vlevo a uprostřed jsou základy Artemidina chrámu, pohled od severovýchodu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Uvnitř dost velkého ohrazeného okrsku stál chrám a před ním oltář. Z největší části však vidíme jen zbytky pozdní helénistické přestavby z roku 179 před n. l. Ta začlenila a překryla svatyni ze 7. století před n. l. o velikosti 9,60 x 8,60 m, vcházelo se do ní od východní strany, stala se vlastně celou (vnitřní místností) nového helénistického chrámu. Už tato archaická svatyně ovšem stála na zbytcích budovy z pozdní doby bronzové, tedy z mykénského období, z 16. až 12. století před n. l. Překrývání chrámů na témže posvátném místě bývá obvyklé, ale takováto časová hloubka častá není. Starší je na Délu jen starokykladská svatyně na vrcholu Kynthos. Úcta k Artemidě byla zásadní už v mykénské kultuře a tady jsme na jednom z nejdůležitějších míst Artemidina kultu.

Vidíme zde spíše jen základy, zbudované z ruly. (Tu rulu mám z archeologických popisů, kterým radno důvěřovat. Laickému oku se to však jeví jako kombinace žuly vespod a ruly nebo nějakých břidlic nahoře. Je také otázka, jak moc jsou některé dnes viditelné zídky poznamenané pracemi při výkopech starších vrstev.) Povrch byl ovšem z mramoru, přinejmenším v případě té pozdější přestavby. Nápadná torza naxijské kolosální sochy Apollóna se však do západní části Artemidina okrsku dostala až v raném novověku, viz článek Kolosální kúrové.

Západní okraj Artemisia, pohled od západu, ze saliniště u moře, včetně aspoň jedné mramorové „včelí plástve“. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Zbytky chrámu od východu, od pokladnic. U severovýchodního (pravého předního) rohu chrámu stával oltář. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Západně od areálu, téměř u pobřeží, leží kvanta popadaných mramorových kvádrů velkých decimetry až přes metr, které jsou zdobené reliéfem včelí plástve. Přinejmenším část stavby měla vypadat jako úl. Souvisí to s Artemidinou oblibou včel. Například v Efesu, ale nejspíš i leckde jinde, se jejím kněžkám říkalo melissai, včely. Také v legendách o Apollónovu chrámu v Delfách najdeme, že jeho první verzi postavily včely z vosku.

U severovýchodního rohu chrámu byly objeveny základy oltáře z let 550 až 520 před n. l. Při východním okraji chrámu byl už v mykénské době uložen depot, tedy rozsáhlý poklad darů bohyni. Na tyto nejstarší obětiny pak od 9. století před n. l. navazují další. V chrámu se našly slonovinové řezby, bronzové ozdoby, fajánsoví skarabeové a další přívěsky egyptského typu, fragment zlatého diadému, jantarové korálky, mramorové sochy. V blízkém okolí jsou další mykénské památky, například pod základy takzvaného chrámu G. To vše dokládá, že Artemidin chrám na Délu byl cílem poutí s obětními dary už od pozdní doby bronzové, a že její ctitelé přinášeli to nejlepší, co pro ni vyrobili nebo získali jinde. To vše ještě před později tak slavnými poutěmi na Délos k poctě Apollónova narození, i když rozhraní mezi úctou k oběma těmto „krásným dětem bohyně Létó“ zde není moc ostře vymezeno.

Okřídlený gryfón a lev s hady, slonovina, pozdní doba bronzová. Archeologické muzeum na Délu, B 7075. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0

Další řezby ze slonoviny, méně jasného určení. Archeologické muzeum na Délu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Jednou z nejstarších spolehlivě určených památek z Artemidina chrámu je slonovinová řezba, na níž je okřídlený gryfón a lev s hady, nejspíše Chiméra. Je provedena v mykénském stylu a pochází z let 1400 až 1200 před n. l. Slonovinových reliéfů zde bylo kvantum, od mykénské doby po archaickou.

Níkandra z Naxu, možná také podoba Artemidy. Raná naxijská práce kolem r. 650 před n. l., vysoká 1,80 m. Plochá stylizace připomíná starší xoana. Národní archeologické museum v Athénách, inv. č. 1. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Artemis s jelenem nepochází z chrámu, je však z doby jen o málo pozdější než jeho přestavba, 125 až 100 před n. l., takže ilustruje proměny vkusu i vztahu k bohyni. Archeologické muzeum na Délu, A 449. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

K výsostným památkám řeckého sochařství archaické doby, vlastně ještě v daidalském stylu, patří socha zvaná Níkandra z Naxu, podle nápisu na ní. Pochází z poloviny 7. století před n. l. a připomíná ještě starší způsoby stylizace postav. Našla se v Artemidině chrámu. Můžeme v ní vidět také podobu Artemidy, jak si ji v této ještě poměrně rané antice představovali.

Pro porovnání nabízím sousoší Artemidy s jelenem, které nepochází z chrámu, nýbrž z jedné vily ve čtvrti kolem divadla na Délu. Její určení bylo dekorační, nikoli sakrální. Představuje spíše tuctovou, „západní“ (v rámci Řecka) podobu Artemidy jako téměř sportovní lovkyni. Vznikla asi dvě generace po helenistické přestavbě Artemidina chrámu a dobře ukazuje proměnu estetiky i vnímání podoby bohyně v průběhu pěti až šesti století.

Koré z Paru, torzo, kolem 525 před n. l. Nalezená v Artemisiu na Délu. Museum na Délu, A 4064. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Koré z Paru, torzo, 525 až 500 před n. l. Nalezená v Artemisiu na Délu. Museum na Délu, A 4068. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Z většího počtu dívek (korai), které obývaly chrám, ukazuju dvě pozdně archaické. Ve srovnání s „Níkandrou“ ilustrují posun zobrazování ženské postavy v průběhu archaické doby, viz článek Korai – sochy dívek z řecké archaické doby. Představují také přechodovou fázi mezi raně archaickými a klasickými i helenistickými zpodobněními bohyně.

Lev z Artemisia na Délu. Parská práce kolem roku 500 před n. l. Archeologické muzeum na Délu, A4104. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Lev z Artemisia na Délu. Parská práce kolem roku 500 před n. l. Archeologické muzeum na Délu, A4103. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Chrám byl zabydlen také sochami zvířat. Vévodí jim Artemidini oblíbení lvi, je přece také Paní zvířat.

Bohužel se nezachoval předmět, který máme literárně popsaný v dochovaném fragmentu antického inventáře chrámu (Parm(en)iskos fr. 3/2 Diels-Kranz, Inventar des Artemistempels zu Delos IG XI,2,161 B17; p. 49):

„Stříbrný kratér (velký pohár na mísení), který věnoval Parmiskos, závěsný.“

Je to současně výjimečný doklad k jiné literární památce, totiž k popisu Parmiskovy návštěvy Délu, jak ji kdysi popsal Sémos z Délu, viz v článku Chrámy v roli muzeí.

Chrám Artemidy na Délu. Před levým předním rohem chrámu je hrob panen hyperborejských. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Hrob panen hyperborejských

Artemis je panenská bohyně, přímo asexuální, „na jejímž lůně horský sníh neroztaje“, ač je patronkou rození v přírodě i porodů žen. Těsně před Artemidiným chrámem najdeme místo po velice zvláštní délské památce, totiž hrobu panen hyperborejských. To jsou postavy mytické, optimisticky viděno protohistorické. Nestává se, aby takové hroby byly reálné, často jsou to až dodatečně stavěné památníky. O pozůstatcích oněch panen nic nevím, zato keramiku z tohoto hrobu si ukážeme. Nejprve si však ocitujeme delší pasáž z Hérodotových, Dějin (IV, 33-35), psaných kolem roku 430 před n. l.:

(33) Nejvíce zkazek o nich [o Hyperborejcích] vypravují Délští. Říkají, že od Hyperborejců přicházejí do Skythie obětní dary zabalené do pšeničné slámy, od Skythů pak je již dostávají postupně další sousedé a dopravují je na západ až k Adrii, a když se odtamtud dostávají na jih, přicházejí z Řeků nejprve do rukou Dódónským; od Dódónských přicházejí na pobřeží zálivu Mélijského a přes moře na Euboii. Město po městu je posílá dál až do Karystu; ostrov Andros se nechává stranou, Karystští je dopravují na ostrov Ténos a Ténští pak na Délos. Takovým způsobem prý se dostávají ony obětní dary na Délos.

Poprvé prý Hyperborejci poslali s obětními dary dvě dívky, Délští říkají, že se jmenovaly Hyperoché a Laodiké, a pro jejich bezpečnost prý s nimi poslali pět mužů z řad svých spoluobčanů. Jsou to ti, kteří se teď nazývají Perferové a těší se na Délu veliké úctě. Když však se Hyperborejcům odeslaní poslové nevrátili, obávali se, aby k tomu nedocházelo stále, že by nedostali zpět ty, které s dary vyslali, a tak nosili obětní dary zabalené do slámy na hranice svého území a požádali své sousedy, aby se postarali o jejich dopravu k dalšímu národu. Tím způsobem prý se dary dostaly na Délos. (…)

(34) Na počest hyperborejských dívek, které na Délu zemřely, si děvčata i chlapci na Délu stříhají vlasy. Dívky si před svatbou ustřihují kadeř, ovinou ji kolem vřetena a položí ji na jejich náhrobek, který je uvnitř Artemidina posvátného obvodu po levé straně od vchodu a roste na něm oliva. I délští chlapci ovíjejí několik vlasů okolo nějaké zelené větévky a také je kladou na náhrobek. Takovou úctu prokazují délští obyvatelé oněm hyperborejským dívkám.

(35) Délští však také říkají, že ještě před Hyperochou a Laodikou přišly na Délos od týchž lidí hyperborejské dívky Argé a Ópis. Přinesly prý bohyni Eileithyji daň za urychlování porodů, jak jim bylo uloženo. Argé i Ópis prý přišly zároveň s bohy, a proto jim Délští prokazují i jiné pocty; ženy se shromažďují a provolávají jejich jména v hymnu, který pro ně složil Ólén z Lykie.

Heladský džbán z hrobu panen hyperborejských u Artemidina chrámu na Délu, pozdní doba bronzová, 1600 až 1200 před n. l. Archeologické muzeum na Délu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Od nich prý se naučili i obyvatelé ostrovů a Iónové zpívat hymny na počest Ópidy a Argy, provolávat jejich jména při shromáždění a sypat popel z kostí spálených na oltáři na náhrobek Ópidy a Argy. (Ólén z Lykie složil i jiné starodávné hymny, které se zpívají na Délu.) Jejich náhrobek je za posvátným obvodem Artemidiným na východní straně blízko hospody Kéjských.

Mýty a legendy z Délu jsou vskutku zvláštní. To k ostrovům často patří, zvláště k posvátným. Už předtím, než zde Kynaithios z Chiu zpíval hymnus na oslavu Apollónova narození, tady prý jakýsi Ólén z Lýkie opěvoval pradávné ctitelky Artemidy z dalekých končin Hyperborejců.

Hérodotovo líčení bychom asi nebrali vážně, kdyby nemělo analogie v ostatní řecké literatuře a kdyby nebylo v souladu s archeologickými nálezy na Délu. Tyto nálezy legendu samozřejmě nedokazují, pouze ji činí hodnou pozornosti. Nádobí v mykénském stylu, které se v dotyčném hrobě našlo, není podepsané, a hlavně, není „hyperborejské“, je pouze podezřele staré. Jantarové korálky z chrámu jsou asi výmluvnější.

Pausaniás ve svém cestopisu bohužel Kyklady nepopisuje. Památky Délu jsou však natolik význačné, že je zmiňuje v kontextu různých míst na řecké pevnině. Například (Cesta po Řecku I,18,5; přeložila Helena Businská):

„(…) Eileithyie, která prý přispěchala od Hyperboreů na Délos pomoci rodící bohyni Létó, a od Délských prý poznali její jméno ostatní lidé. Délští obětují bohyni za zpěvu Ólénova hymnu.“

Další pozdně heladská keramika z hrobu panen hyperborejských, 1600 až 1200 před n. l. Archeologické muzeum na Délu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

No, tuto pomocnici při porodu znali v Řecku všude, zvláště na Krétě. Avšak zmínka o Ólenovi z Lýkie je překvapivá. Podle Pausánia složil Ólén také chvalozpěv na Eileithyii, kterou ovšem líčil nejen jako pomocnici při porodu, ale ještě archaičtěji, jako chytrou přadlenu starší než Kronos, tedy jako Osud, a považoval ji také za matku Eróta. Prostě Velká bohyně nejtěžšího kalibru. To by mohla být docela trefná pre-Artemis, leč těžko říct.

Kde vlastně žili ti Hyperborejci? Nutno přiznat, že tento mytický lid lokalizovat neumíme, jednotlivé náznaky jsou totiž navzájem sporné. V představách Řeků archaické doby by měli být dál, než kde je doma Boreás, vítr Severák, tedy v Thrákii (přibližně dnešní Bulharsko) nebo na Krymu, spíš ještě kus dál tím směrem. Jantar by odkazoval na Balt, jenže mohl být zprostředkovaný. Představa našince o nějakých málem inuitech je zase korigovaná tím, že tam prý rostly olivy. I když bylo tehdy o něco tepleji, tak to moc na severu být nemohlo, jenže ty olivy se mohly do pověstí dostat omylem. Navzdory jménu mluví některé indicie spíš pro Lýkii nebo nějakou zemi severně od ní, v západní části Malé Asie, třeba Kárii nebo Frýgii. Kontakty s těmito kraji byly pro mykénskou kulturu dost typické, viz třeba mýtus o Pelopovi. Každopádně to měla být blažená země věčného léta s dlouhověkými šťastnými obyvateli, světlovlasými ctiteli Apollóna, který je tam doma a vrací se tam na zimu. V nejstarší antice není vyloučená ani představa, že dál za příbytkem Severáku je už zase teplo. S tím se mohl pojit i relativně správný výklad hmyzu v jantaru jako znaku teplého podnebí, ovšem bez znalosti toho, že pochází z jiné epochy; případně i nějaké zkazky o bílých nocích.

Okolí Keratonu, hned vedle Artemidina chrámu. Prostor mezi Domem Naxijských, zbytky chrámu G (nikoli Gamma) a Artemidiným chrámem (vpravo). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Nebo jsou Hyperborejci pouze extrapolací Perferů („přenašečů“), kteří prý dívky s jantarem provázeli. Tak si vyberte. (V 19. a 20. století se chudáci Hyperborejci dostali i do německých a ruských nacionálních mýtů, ale to bych raději nechal stranou, neboť děje kolem hledání původu, ať už rasového, národního nebo třídního, nemívají pěkné konce.)

Keratón

K Artemisiu z jižní strany bezprostředně přiléhal Apollónův posvátný okrsek pod širým nebem. To je další důvod, proč u části nálezů těžko rozsuzovat, co patřilo Artemidě a co Apollónovi. Někdy je to z povahy věci jasné, jindy spíš působí dojmem, že božští sourozenci zde byli odedávna ctěni jaksi pospolu, jako dvě podoby osudové moci, přírodní a odtažitá.

Dávným centrem Apollónova okrsku prý byl Keratón. Měl to být oltář postavený ze zvířecích rohů, u něhož rituálně tančil už Théseus, viz články Theórie a Théseova plavba. V jedné verzi příběhu ho stavěl sám Apollón, tomu by se zvířecí rohy hodily pro luk i lyru, jenže prý z paroží jelenů, které ulovila jeho povedená sestra. Apollónovy chrámy byly později postavené naproti a jsou orientované k tomuto místu. Vidíme zde jen zbytky mramorové stavby až z 5. století před n. l. a dvůr z 2. století před n. l., dlážděný dost velkými čtverci namodralého mramoru, jsou vidět uprostřed obrázku. Za ním prý stál další Apollónův oltář, oltář Dárce života, na který se obilí a obětní pečivo pouze kladlo a nepálilo, a neobětovala se tu zvířata. Diogenés Laertios (VIII,13) to cituje z dnes ztracené Ústavy Délské, kterou zapsal Aristotelés (fr. 489 Rose).

(V řeckých kalendářích panuje značný zmatek, leč asi nebude náhodou, že narození Apollóna se připomínalo v našem květnu, v měsíci, kdy se také oslavovala Artemis, Paní přírody. V barokním náboženském folklóru střední a jihozápadní Evropy tomu odpovídá tradice mariánských „májových pobožností“. Nám to asociuje probuzenou kvetoucí přírodu – „máj, vyženeme kozy v háj“ – v jižním Řecku je to ovšem konec bujarých květů, které brzy sežehne etésie, dlouhé bezoblačné léto.)

Literatura

Photini Zaphiropoulou: Delos. Athens: Krene editions 1993.

Hérodotos. Dějiny. Přeložil Jaroslav Šonka. Praha: Academia 2004 (Odeon 1972).

Plánky zbytků staveb na Délu on line od Francouzské archeologické školy.

A. Mazarakis Ainian: Sanctuary of Apollo and Artemis. On line na webu CIRCE (včetně plánků staveb v archaické době).

Fotogalerie Temple of Artemis v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Fotogalerie Artemidy v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Článek Artemidin chrám (v kapitole Délos) ve webové publikaci Pouť na Kyklady.