O Hipparchovu katalogu hvězd mají povědomí i četní laici, také díky popularizovaným kosmickým projektům, například dnes už historické evropské družice Hipparchos alias Hipparcos (High Precision Parallax Collecting Satellite) v letech 1989-1996. Není divu, že řada lidí se domnívá, že antický Hipparchův katalog stálic je něco samozřejmého, co znalci mají někde v knihovně, a co naše doba ve všech směrech překonává o mnoho řádů. Dnes opravdu měříme polohy a jasnosti hvězd nesrovnatelně přesněji i v nesrovnatelně větší kvantitě, ale ten Hipparchův katalog se už dávno nějak ztratil. Naše schopnosti porovnáváme s Ptolemaiem, v domnění, že ten Hipparchovo dílo uchoval a snad i rozvinul a zpřesnil. Jeho katalog stálic obsahuje polohy 1025 hvězd, rozdělených do 48 souhvězdí. Často předpokládáme víceméně kontinuální pokrok vědeckého poznání, což nás někdy zavádí. Epochy prudkého pokroku totiž bývají střídány nejen dobami úpadku vzdělanosti, ale také dobami spíše rozmělňujících školních kompendií, které se staly autoritami.
Co se vlastně našlo a jak se to našlo
Rozluštění kousíčku řeckého textu naštěstí způsobilo řetězovou reakci, také díky symbióze velice pokročilých a velice tradičních metod bádání. Podařilo se přečíst kousek jednoho palimpsestu. To jsou pergameny, často v celých kodexech, na kterých byl původní text seškrábán a zabílen, aby materiál mohl být znovu použit k psaní jiného spisu. Často z úplně jiného oboru nebo v jiném jazyce, protože jinak by se lidi žinýrovali starší text smazat. Většina dnes známých antických spisů se zachovala postupným opisováním a nové objevy pouze upřesňují správnost textu. Občas se však podaří objevit dosud neznámé dílo, nebo známé jen v tom smyslu, že jsme věděli o jeho existenci, ale neznali obsah. Kromě výjimečných náhod se nenajde založené někde v knihovně, ale třeba archeologicky na antických papyrech, většinou v Egyptě, neboť tam mají šanci se uchovat. Mezi četné zdroje textových objevů patří také palimpsesty, když se podaří přečíst jejich starší vrstvu.
V daném případě jde o svazek pergamenů zvaný latinsky Codex Climaci Rescriptus, přestože se jedná o syrský křesťanský spis, překlad řeckého (Mystického) Žebříku. Na 146 listů pergamenu by opsán v 10. nebo 11. století. Vědělo se, že jde o palimpsest, skrývající jiný řecký text, ale předpokládalo se, že také křesťanský. Kodex pochází z kláštera svaté Kateřiny na Sinaji, ten je osvědčeným zdrojem starých textů. (Už roku 1859 tam Constantin von Tischendorf našel a za romantických okolností získal biblický kodex zvaný pak Sinajský, tedy řecký opis většiny biblického textu pořízený ve 4. století, takže v době nálezu patřil k nejstarším známým.) Většina kodexu Climaci Rescriptus se po putování přes Egypt a Cambridge dostala do Muzea bible ve Washingtonu, část zůstala na Sinaji, kousky jsou uložené i jinde.
Při zkoumání kodexu roku 2012 našli britští badatelé ve starší vrstvě kratičké úseky, které mohly být astronomickým spisem. Nejprve si astronomické povahy původního textu povšimnul student Jamie Klair v Cambridgi, později jeho učitel Peter Williams ukázal, že jde o zápisy astronomických měření. To bylo překvapivé, avšak hlavní novinka teprve přijde.
Problém je, jak smazanou vrstvu odkrýt, navíc nedestruktivně. Badatelé v Kalifornii a v New Yorku uplatnili na palimpsest novou metodu: multispektrální fotografii a počítačové algoritmy ke zvýraznění písmen. Každá stránka pergamenu byla fotografovaná v 16 úzkých rozsazích vlnových délek, od blízkého okraje UV (365 nm) po blízkou infračervenou oblast (940 nm). Pak 4 snímky průchodu světla pergamenem při různých vlnových délkách. A nakonec 22 snímků fluorescence buzené světlem několika vlnových délek (v rozsahu 365 až 450 nm), pokaždé zachycované v několika různých pásmech spektra. Tak získali 42 souborů fotek celého kodexu, z nichž počítačově sestavili nejčitelnější verzi. Výsledky této techniky zpřístupnili roku 2017 (elektronická knihovna Early Manuscripts, projekt Lazarus), tím mohlo začít bádání nad obsahem.
Prvním výsledkem zkoumání bylo, že některé listy rukopisu (ff. 47-54 a f. 64) obsahují opis Arátova díla, který byl pořízen v 5. nebo 6. století. Datace byla stanovena podle stylu písma i radiokarbonově (předpokládám, že odběrem pojiva z vrstvy textu).
Nás však víc zajímá obsah antického spisu a jeho vztah k Hipparchovu katalogu stálic. K tomu objevitelé přizvali historiky vědy z Paříže, kteří fragmenty textu rozluštili a identifikovali. Výsledkem spolupráce je publikace (Gysembergh, Williams, Zingg) v Journal for the History of Astronomy, volně zpřístupněná 18. října 2022. Stručný referát o ní představil Marchant v Nature 27. 10. 2022. Kvalitní český referát o těchto článcích od Jana Vondráka přinesl 29. 12. 2022 server www.astro.cz, avšak referovat tady referát by bylo nesportovní. Přesné odkazy a linky jsou pod tímto článkem. Na závěr také ponechávám krátká představení zmiňovaných antických astronomů, spolu se stručným náčrtem vývoje antické astronomie.
Kousek textu z Hipparchova katalogu stálic
Abych nenapínal, tak napřed ocituji část abstraktu článku v Journal for the History of Astronomy:
„Tyto nové doklady jsou dosud nejpřesvědčivější a umožňují významný pokrok v rekonstrukci Hipparchova katalogu. Zejména potvrzují, že katalog byl původně sestaven v rovníkových souřadnicích. Potvrzují také, že Ptolemaiův hvězdný katalog nebyl založen pouze na údajích z Hipparchova katalogu. A konečně, dostupné číselné údaje odpovídají přesnosti v rozmezí 1° od skutečných souřadnic hvězd, což znamená, že Hipparchův katalog byl výrazně přesnější než katalog jeho nástupce Klaudia Ptolemaia.“
Nalezený text byl identifikován jako „Arátovy Fainomenai (Jevy na nebi) a související materiál“. Jak souvisí Arátovo dílo s Hipparchovým katalogem? Tohle je jednoduché: Hipparchos napsal k Arátově básni upřesňující astronomický komentář a v něm uvedl řadu údajů ze svého katalogu stálic. Článek v Journal for the History of Astronomy nabízí dokonce kus souvislého řeckého textu, je to část popisu souhvězdí Severní koruny:
Severní koruna, ležící na severní polokouli, se rozprostírá v délce 9°¼ od prvního stupně Štíra po 10°¼ ve stejném znamení zodiaku [tj. ve Štíru]. Na šířku se rozkládá na 6°¾ od 49° od severního pólu po 55°¾. V jejím rozsahu vede [vychází jako první] hvězda (β CrB) západně vedle jasné hvězdy (α CrB), která je ve Štíru 0,5°. Čtvrtá hvězda (ι CrB) na východ od jasné (α CrB) je poslední [vychází později] [. . .] 49° od severního pólu. Nejjižnější (δ CrB) je třetí, počítáno od té jasné (α CrB) směrem na východ, která je 55°¾ od severního pólu.
Text je místy špatně čitelný kvůli míře zachování písmen, zásadnější je však správně pochopit zápisy čísel, a především hodně specifický zápis souřadnic. Jsou totiž rovníkové (ekvatoreální), přestože určení „délky“ (rektascense) si pomáhá názvy znamení zodiaku idealizovaných po 30 stupních, jako se to někdy dělává v ekliptikálních (zodiakálních) souřadnicích. Málem jako třicítková soustava a dekadicky vyjádřený zbytek v rámci další třicítky, dalšího „znamení“, jehož název zastoupí první cifru. A určení deklinace („šířky“) je občas provedeno určením jejího doplňku do pravého úhlu, tedy vzdálenosti od severního pólu nebe. Dost specifické jsou i zápisy čísel s pomocí zlomků úhlových stupňů. Po paleografické diskuzi autoři navrhují drobné opravy. Nás však zajímá spíše astronomická relevance zachovaných údajů.
Za prvé: Hipparchos používal rovníkové souřadnice, o to byly dlouho spory, neboť pracoval se zvláštní terminologií; navíc Ptolamaios později zcela samozřejmě užívá ekliptikální souřadnice, možná pod babylonským vlivem, nebo proto, že stálice pro něj představují především síť souřadnic pro popis pohybu planet. Pracovat s pojmem znamení v rovníkových souřadnicích je možná Hipparchova specialita, možná je to však tradice už od Eudoxa.
Za druhé: Z uvedených souřadnic lze spočítat „epochu“ v astronomickém smyslu slova, tedy dobu, pro kterou platí. Souřadnice se totiž mění spolu s jarním bodem následkem precese, přibližně o 50 úhlových vteřin za rok. Výsledkem je epocha kolem roku 129 před n. l. (astronomicky je to rok -128), což odpovídá době, kdy Hipparchos pracoval. Také Ptolemaios uvádí (Almagest VII,2), že mezi Hipparchovým měřením polohy Regulia a začátkem vlády císaře Antonia Pia (137 n. l.) uplynulo přibližně 265 let.
Za třetí: Polohy hvězd jsou přesnější než údaje u Ptolemaia. Abychom to mohli tvrdit přesvědčivěji, na větším vzorku, musíme si trochu rozšířit zorné pole, což je kupodivu možné.
Širší pohled díky novému kontextu dávno známého spisu
Arátovo populární básnické dílo Jevy na nebi (Fainomena) bylo nejen často opisováno, ale bylo také přeloženo do latiny, dokonce i s doplňky Hipparchových oprav. Překlad vznikl v 8. století ve Francii, asi v opatství Corbie, leč překladatel nevynikal znalostí řečtiny, natož astronomie. Tomuto textu, tradičně zvanému Aratus Latinus, je nyní možné lépe porozumět právě díky objevu údajů z Hippachova katalogu v pojednávaném palimpsestu. Na tuto možnost upozornil už roku 2019 Gysembergh (mimochodem: v souboru studií, jejichž editory jsou Alena Hadravová a Petr Hadrava, přední čeští znalci a editoři starých astronomických spisů). V poněkud nejasném latinském textu bylo nyní možné spolehlivě identifikovat souřadnice některých hvězd v souhvězdích Malé medvědice, Velké medvědice a Draka. V Journal for the History of Astronomy najdeme přehledné tabulky.
Výsledkem je potvrzení výrazně lepší přesnosti Hipparchových údajů ve srovnání s Ptolemaiem. Máme dokonce odhad jednotlivých případů, kdy Ptolemaios, vesměs ke škodě věci, použil jiné zdroje, případně vlastní měření, a kdy asi čerpal jenom z Hipparcha, jehož údaj (i s jeho drobnou chybou) pouze přepočítal do ekliptikálních souřadnic a přičetl precesi. Tyto případy se od ostatních jasně odlišují výrazně menší chybou a celkové rozložení chyb ukazuje, že Almagest obsahuje spojení dvou různých souborů, citovaného a upravovaného. Gysemberg se pokusil také o statistický odhad počtu stálic v obou katalozích, vychází opět ve prospěch Hipparcha, i když zdaleka ne tak výrazně jako přesnost. Ani takto rozšířený vzorek však není dostatečný k tomu, abychom mohli z rozložení chyb v Hipparchově katalogu usuzovat na různé metody měření: zedním kvadrantem nebo pouhou dioptrou, tedy trubkou na stativu s montáží a úhloměrem (v antice vypadá jako dost dlouhý úzký dalekohled, což probouzí fantazii, pokud nevíme, o co jde).
Zajímavé je i to, že hranice souhvězdí v obou katalozích docela slušně odpovídají dnešním. Základem toho je samozřejmě babylonská tradice.
Prolínání epoch a autorů
Pokusme se teď rozplést nepříliš přehledné klubko dosud zmiňovaných astronomů, což je také příležitostí ke stručnému zamyšlení nad vývojem řecké astronomie.
Definitivní odkaz antické astronomické tradice představil Klaudius Ptolemaios. Je ovšem otázka, zda jde o vrchol antické astronomie, nebo spíše o kompendia, která sehrála významnou roli ve školách od římské doby po renesanci. Řada indicií se přimlouvá spíše za druhou možnost. Horší kvalitou jeho katalogu stálic oproti mnohem staršímu Hipparchovu jsme se zabývali. Z jiného soudku je problém s fixací geocentrismu. Ptolemaios sice podstatně zjednodušil Aristotelův systém epicyklů, dokonce tak, že jej (na rozdíl od Aristotelova konceptu) dostal do souladu s pozorovanými polohami planet, nicméně heliocentrický výklad odmítnul. (K antickému heliocentrismu viz články Byl Filoláos větší číslo než Pythagorás? , Ing. Archytás Krotónský, Hiketás ze Syrakus.)
Ptolemaios žil v letech asi 100 až 168 n. l. a působil v Alexandrii, jenže v době, kdy její sláva už dávno pohasla. Katolog stálic je součástí (VII a VIII. kniha) jeho hlavního díla Matematické uspořádání (Mathématiké syntaxis), resp. Velké uspořádání (Syntaxis megalé), arabským prostřednictvím pak latinsky zvaného Almagest. Je to školní souhrn geocentrické astronomie. Na jeho bázi vznikaly četné latinské učebnice astronomie, které sice bravurně vysvětlují například zatmění Měsíce, i s polostínem, ale zatížily astronomii balastem sfér a epicyklů. Ilustrativním příkladem je dílo z 13. století, jehož autorem je Iohannes Sacrobosco, viz Sféra – středověká učebnice astronomie latinsky a česky. Vedle tvrdé vědy Ptolemaios napsal také Tetrabiblion, tedy Čtyři knihy o astrologii, což je recepce babylonské tradice, přetlumočená do aristotelského konceptu příčin.
Ptolemaios chtěl Hipparchův katalog polepšit, leč dopadlo to opačně. Podobně tomu, jako když pro poloměr (resp. obvod) Země nepřevzal výtečné měření Eratosthenovo, ale nahradil je pozdějším zásadně podceňujícím údajem, asi od Poseidónia. Podobně tomu může být s mapami, s návazností mapy světa na Eratosthenovu. Už byla pryč doba, kdy nejnovější údaj automaticky znamenal údaj nejlepší.
Mnohem optimističtěji působí dějiny astronomie v případě Hipparcha, neboť v jeho době vrcholí vývoj, který započal už koncem řecké archaické doby. Hipprachos žil v letech asi 190 až 120 před n. l., působil na Rhodu a byl také v kontaktu s alexandrijskými učenci. Připisuje se mu řada astronomických a technických objevů, většina z nich je ovšem starší, nicméně Hipparchos je inovoval. Krom jiného byl považován za mistra trigonometrie. Připisuje se mu např. změření sklonu ekliptiky, leč to provedl nejspíš už Anaximandros (viz článek Jak si Anaximandros pohrál s gnómónem), i když ten si ještě s rolí této veličiny nad placatou zemí moc nevěděl rady. Nad Zemí tvaru koule to konečně dává smysl (dokonce i geocentricky), ale to asi věděl už Eudoxos. Hipparchos také změřil docela správnou hodnotu vzdálenosti Měsíce od Země, nejspíš lépe než před ním Eratosthenés. Pozorování novy roku 134 před n. l. jej přivedlo ke zpochybnění představy o věčnosti a neproměnnosti sféry stálic, dokonce se pokusil o změření vzdálenosti hvězd měřením jejich paralaxy při oběhu Země kolem Slunce, leč samozřejmě neuspěl, neboť to bylo tvrdým oříškem ještě v 19. století. (Aby to mohl změřit, musely by hvězdy být kousek za dráhou Pluta, a ne víc než deseti tisíckrát dál.) Proto se vrátil ke geocentrické astronomii.
Připisuje se mu i objev precese a odhad horní meze její periody, pokud to ovšem není už dílo Eudoxovo. Také upřesnil Eratosthenem nebo Eudoxem zavedený pojem hvězdná velikost ve smyslu zdánlivá jasnost. Tradičně se Hipparchovi připisuje katalog stálic s polohami 800 až 900 hvězd; teď to máme potvrzené, včetně toho, že jich bylo spíš víc a přesněji změřených. Hipparchos se nejspíš vymezoval vůči tradici epické astronomie, nicméně ji bral natolik vážně, že mu stálo za to v komentáři kriticky upravovat, doplňovat a zpřesňovat údaje v Arátově básnickém díle.
Vrcholnou postavou helénistické vědy byl taky Eratosthenés, 275 až 194 před n. l. Pocházel z lybijské Kyrény, ale působil v Alexandrii. Byl to všestranný učenec, matematik, geograf, kartograf, astronom… Zavedl pojmy zeměpisná šířka a délka v jejich dnešním významu, velice přesně změřil obvod Země, zpracoval mapu „obydleného světa“. Od něho pochází i vytyčení hypotetické námořní cesty ze Španělska na západ až do Indie. Zpracoval také katalog hvězd s uvedením poloh a jasností, s přílohami mýtů a legend o nich, ale zachoval se jen výtah (epitomé) z mnohem později přepracovaných verzí. Psal také básně.
Vrchol tradice epické (básnické) astronomie představuje už helénistický básník Arátos. Žil na jihovýchodě Malé Asie, v letech přibližně 310 až 240 před n. l. V Athénách byl žákem zakladatele stoické filosofické školy Zénóna z Kitia. Jeho dílo Jevy na nebi (Fainomena) je mnemotechnicky básnickým popisem hvězdného nebe a jeho pohybů, včetně mýtů, které se pojí k jednotlivým souhvězdím a jejich skupinám. Prostě základní poučení o postavení hvězd v souhvězdích, základních kružnicích, východech a západech, spojené s poezií hvězdného nebe. Na toto Arátovo dílo navazují ještě barokní hvězdné atlasy a poetické pasáže novodobých popularizací astronomie. Hojně parafrázuje stejnojmenný ryze vědecký Eudoxův spis a doplňuje jej poetikou ve stylu Epimenida z Knóssu (6. století před n. l., viz článek Epimenidés z Knóssu – muž boží, věštec, mytograf a astronom), jehož také cituje. Arátovo dílo pak komentoval Hipparchos a opravil řadu jeho chyb a nepřesností.
Nejstarším známým řeckým astronomem v linii trigonometrické astronomie, tedy měření přesných poloh hvězd, je Eudoxos, v letech 408 až 355 před n. l. Z chudých poměrů se dopracoval až k tomu, že založil observatoř v maloasijském Knidu (později známém spíš sochou Afrodíty); bylo to ještě v klasické době, před založením slavné Alexandrie. Jeho dílo Jevy na nebi (Fainomena) popisuje polohy stálic, z valné části na základě vlastních měření, a také pohyby hvězdného nebe. Krom toho je Eudoxos i hodně zajímavý filosof, prý odrodilý žák Archyta z Tarentu a Platóna. Ctí roli příjemnosti jako základní tenze života, a to nejen lidského.
(S ohledem na kontext referovaného objevu zatím pomíjíme linii kalendářní astronomie, zhruba od Kleostráta v 6. století před n. l. přes Metóna v 5. století před n. l. a dál. Zájemce o další zajímavosti odkazuji na výtečnou knihu Daniela Špeldy.)
Literatura
Jan Vondrák: Ztracený Hipparchův katalog hvězdného nebe byl patrně nalezen. On line na astro.cz, 29. 12. 2022.
Jo Marchant: First known map of night sky found hidden in medieval parchment. Nature, Vol 610, on line, 27 October 2022.
Gysembergh V., Williams P.J., Zingg E.: New evidence for Hipparchus’ Star Catalogue revealed by multispectral imaging. Journal for the History of Astronomy 2022, 53(4), pp. 383–393; on line, 18 October 2022.
V. Gysembergh: A Synoptic Study of the Number of Stars in the Constellations of Hipparchus’ Star Catalogue; in A. Hadravová, P. Hadrava and K. Lippincott (eds), The Stars in the Classical and Medieval Traditions. Prague: Scriptorium, 2019, pp. 19–20.
Arátos ze Solů: Jevy na nebi, přeložil Radislav Hošek. V: Hvězdy, hvězdáři, hvězdopravci, ed. Jan Kalivoda. Praha: Antická knihovna 1986, s. 39-57.
Daniel Špelda: Astronomie v antice. Ostrava: Montanex 2007.
Redakce neodolala a připojuje průvodní dopis, který spolu s článkem autor poslal. Nechtěně trefně vypovídá o tom, co je bádání, jak chápat původní originální článek.
Ahoj Josefe,
tak jsem pro tenhle tejden přestal s týráním studentstva stran Anitcké filosofie a vědy, vrátil se domů, naposledy přečetl nový článek, a radši ho posílám, aby se mi nezrpotivil.
To je totiž tak: Já chtěl udělat výtah z englickýho "Žurnálu pro dějiny astronomie" jedním vrzem pro sebe a pro školu, a současně tím přikrmit Osla. A to sem si dal, to sem si dal. Záměrně jsem vynechal část podrobností metody multispektrální fotografie a hlavně velkou většinu paleografických detailů, naopak to trochu doplnil o kontexty, které jsou čtenářům onoho Žurnálu samozřejmé, a bez kterých to má méně půvabu. Jenže: to sem si dal, to sem si dal. Pracnější článek jsem nedělal, takže po týhle zkušenosti vyjadřuju soucit se všemi, kteří článek rodí tejden. Bylo tam tisíc věcí ke kontrolám, jestli jsem něco nepomršil, snad né, ale to se uvidí, víc už to nepozpravuju, to by z toho ještě víc čouhala ukoptěnost a dloužilo by se to.
Srozumitelný to pro technicky myslící lidi snad docela je, třeba pro inženýry nebo dělostřelce, mnoho filosofie tam néni.
(PS. Za povšimnustí stoji i jízlivost autora utahujícího si z Josefovy záložní kvalifikace)
Diskuze:
Teda, celkom drsné ...
Vladimír Bzdušek,2023-01-16 20:07:36
a ja som si doteraz myslel, že zrovna astronómovia majú nejakú noblesu ...
Tak z příspěvku je vidět
Remi Simeon,2023-01-14 16:50:27
že autoři netuší, co to znamená různé souřanice v geodetické astronomii. Takže se velmi naivně domnívají, že rovníkové souřadnice lze naměřit a že to učinil již dávno jakýsi Hipparchos či někdo před ním. Tak za takouvouto hloupost, kdyby to vyslovil student v prvním semestru geodetické astronomie, by letěl ze zkoušky s nedostatečnou. Jediné souřadnice, které lze získat přímým měřením jsou totiž tzv. horisontální alias obzorníkové souřadnice a k tomu přesné měření času. Následně lze pak transformací (mapříklad pomocí matice rotace), kde jsou vztahy zapsány pomocí fakticky sférické věty sinové, cosinové pro stranu, cosinové pro úhel a tzv. sinuscosinové, získat tedy tzv. rovníkové souřadmnice prvního druhu a rovníkové souřadnice druhého druhu. Ani jedny ale nelze pořídit přímým měřením, natož nějakým dřevěným průzorníkem přimontovaným k dřevěnému úhloměru, byť třeba o poloměru 5-10 m, přesnost nedostatečná a nevalná.
Co se týče ekliptikáních, tak ty lze obdržet opět jen transformací předchozích, fakticky přes dvě matice rotace z obzorníkových na rovníkové, s ohledem na přesné měření času a přičtením konstanty rovníkové druhého druhu a pak nakonec ty ekliptikální. Prostě problémm těchto článků je, že to píší šašci, co nemají příslušné vzdělání. doporučoval bych studovat dálkově šestiletý obor geodesie a kartografie, k tomu je nutno përfektně znát vyšší matematiku a následně nižší geodesii, vyšší geodesii, vyrovnávací počet a teprve následně geofyziku a geodynamiku, pak astrofyziku a naposledy geodetickou astronomii. Pokud toto bude ochoten výše uvedený naivní pisálek ochoten absolvovat, tak pak to bude k něčemu. Takhle to jsou jen opravdu kecy, kde se prolíná hrubá neznalost jednotlivých vztahů souřadnic a naivita. Aby se daly ale transformovat obzorníkové na rovníkové, je nutno bezpodmínečně nutně znát velmi přesně sklon osy rotace vůči rovině oběné dráhy.Probklém s Hipparchem nicméně byl, že on také bohužel "věřil" ,že Sluce obíká kolem Země a to zcela znemožňuje zavést pojem ekliptiky. Prostě na základě mylných představ nelze provést správné výpočty. Jedný, kdo svým měřením potvrdil, že naopak Země obíhá kolem Slunce a navíc stanovil jakž takž vzálenost Země od Slunce byl Aristrachos, kterého ale ostatní nepřející výtečníci silně dehonestovali, tak takový Hippias by mohl vyprávět, neštítili se občas ani vraždy, takže zase tak slavné vztahy mezi vědci jako Archimedes a astronom Aristarchos nebyly, spíše na hraně života, když Aristarchos sděloval pravý opak toho, co bylo přijatelné pro tehdejší dobu.
Re: Tak z příspěvku je vidět
Zdeněk Kratochvíl,2023-01-14 18:05:37
Nevím, z čeho jste nabyl dojmu, že se autoři domnívají, že polohy hvězd v rovníkových souřadnicích někdo měřil rovnou v těchto souřadnicích. Přece je jasné, že jde o přepočet, samozřejmě z obzorníkových, dokonce často z většího počtu měření. Díky tomuto přepočtu pak hvězdy v těchto souřadnicích "neutíkají", leda pomalu vlivem precese. To by si někdo mohl málem myslet, že sklon ekliptiky někdo měřil úhloměrem na obloze, to je hodně nepřímé měření, a přesto se o něm běžně mluví jako o měření.
Například pan Gysembergh astronomii vystudoval, a nejspíš nejen on, jeden z editorů (P. Hadrava) je respektovaný astronom z Ondřejova.
Aristarchos byl vynikající astronom, ale přesto nemohl vzdálenost od Slunce změřit, nanejvýš stanovit (dost podceněnou) dolní mez. To byl 17. století problém ještě i s dalekohledy. Nevím, odkud čerpáte představu, že heliocentrismus nebyl "přijatelný pro tehdejší dobu", dokonce že ohrožoval na životě.
Re: Re: Tak z příspěvku je vidět
Remi Simeon,2023-01-15 11:08:22
Tak zřejmě asi nevíte, o co jde. Je tam jasně uvedeno, že text na palimpsestu byl v rovníkových souřadnicích a Vy jen tak ad hoc sdělíte, že byly přepočtené čili jinými slovy tvrdíte, že znali vztahy sféfické trigonometrie. Jinak to totiž nejde. Tak to asi sotva. Ty často neznají ani absolventi VŠ. Můj osobní poznatek. Nejspíše asi Váš případ. Sférickou větu cosinovou, (nezjistil jsem zda pro stranu či úhel, není to totéž) objevil teprve Al Battání v 9. století našeho letopočtu a sférickou větu sinovou Abú I Vafá v 10. století, obojí je dost později, než proběhl Vámi zmiňovaný údajný, ale nedoložený přepočet. Dále asi jste nepochopil,jak se vzdálenost Země Slunce měří, právě, že ji zjistil Aristarchos postupem, který se užívá i dnes, přesnost je samozřejmě něco jiného, dále asi jste nepochopil, že právě Aristrachos byl jediný, kdo tvrdil, že Země kolem Slunce se pohybuje, ostatní s tím nesouhlasili, co se týká Vašeho naivního přesvědčení, že mezi minulými učenci panovaly idylické vztahy, tak asi málo čtete. Stačí si zjistit, kdo byl a jak dopadl a proč musil utéci Hippasos, neštítili se vraždy. Řekl bych Vaše uvažování na způsob tzv. mlamojů, asi podobná informace, jako se s vážnou tváří v učebnicích tvrdí, že národ v jižní Americie byli Incové, tak starou belu, Inca byl jen jeden coby vládce a z podobných pramenů asi čerpáte. Dále, abyste mohl správně přepočítat vztahy, tak musíte jasně vědět, co kolem čeho obíhá, prostě z nesprávných předpokladů nedáte dohromady správné rovnice. Asi jako chtít sestavit převodovku, ale nevědět, co se jak točí kolem čeho. Asi nechápete dále, že jsou rovníkové souřadnice prvního druhu a druhého druhu. Prvního druhu závislé na denním pohybu, další nezávislé na denním pohybu, jenže musíte znát velmi přesně úhel mezi bodem, kdy je spojnice střed Slunce, střed Země, přesně kolmá na půdorysný průmět zemské osy do roviny oběžné dráhy čili jarní bod a také základ středního slunečního času, tzv. prvního a následně druhého středního Slunce, a k tomu je nejprve nutno znát, co je tou drahou, čili co kolem čeho obíhá. Jediným, kdo to tvrdil, co kolem čeho správně obíhá, byl Aristrachos, kterého ovšem vyštvali. Navíc, abyste tedy, jak sdělujete, že oni tehdy přepočetli obzorníkové na rovníkové souřadnice, které jak sdělujete, že neutíkají, tak musíte znáz hvězdný čas vůči jarnímu bodu, tak jestli jej lze zaznamenat pomocí primitivních vodních hodin zvaných klepsidry, tak to je opravdu velmi pochybné, musil byste mít důkaz, že takový hvězdný čas zaznamenávali a musíte jej znát opravdu přesně. Doporučoval bych studium, nejlépe šetileté tohoto oboru a tak aspoň třicet let měřit a nebudete říkat takovéto úvahy. Najvýše je doloženo, že znali, ovšem nevyjádřeno v dnešní terminologii, rozdíl či součet dvou úhlů ve smyslu poměru sinus a ta byla brána ne jako čísla, ale jako úsečky. Takže, bylo by dobré, zjistit, kde je doložen vztah s= alfa rektascenze (který utíká, Vaší terminologií) + t (hvězdný čas) a dále třeba vztah mezi změpisnými souřadnicemi konkrétního stanoviska pozorování a jiného stanoviska pozorování, ty jsou závislé na zeměpisných souřadnicích a silně na zeměpisné délce, ta ovšem na přesném měření času a nějakém vztažném poledníku. A následně, jak vypočíst, tedy deklinace = arcccos ((sin zenitového úhlu hvězdy * sin azimutu hvězdy)/(sin hvězdného času dané hvězdy od jarního bodu)), když ovšem tyto vztahy takto neznali. Co se týče objevu precese, tak to je nejvýše hloupost, tu neobjevil, je to příliš dlouhá perioda a je to něco podobného, jakobyste chtěl říci, že když auto ujede někde 1 km po jižní spojce, tak uhodnete, že příští km budou směřovat na Zbraslav. Precesi prostě neobjevil , pouze jen nějak velmi nepřesně porovnáváním "měření" zjistil, že sférické souřadnice se mění, což za jeho život (pozorovací) by činilo malý úhel, řekněme 40 minut za 50 et života. Jenže to nejde s těmi pochybnými kvadranty stejně naměřit. To co nejspíše mohl mít k dispozici tak spíš měl nějaké předchozí hodnoty a ty porovnal se svými a pokud činily rozdíl 2 °, tak by to odpovídalo 140 let, kdy proběhlo předchozí pozorování a jeho pozorování. Takže usuzovat z toho, že se jedná o pohyb matematické osy Země nejde. Na to musí nejprve vědět, co kolem čeho obíhá, ovšem tvrdili opak toho co Aristarchos, kterého za to vyštvali a teprve, kdyby učinil (hipparchos) úvahu, že se takto matematická osa Země pohybuje, takže zná li, že za 140 let to činí 2°, tak 360° to bude (pokud to je ovšem lineární, což zdaleka není pravda) 180*140 let = cca 25200 let. Ovšem usuzovat z toho na kruhový pohyb je nesmyslné, to z pouhého rozdílu úhlů neříká, o jaký pohyb se jedná, na to je zapotřebí jiné úvahy, podobně, nutaci také neobjevíte z pár vtřein rozdílu, nejprrve musíte znát, co působí za gravitační síly na pohyb rotujícího tělesa Země, (což se projevuje úhlovými rozdíly matemtické osy na obloze). Zkrátka jsou to nedoložené dohady. Takže až objevíte palimpsest, kde je uvedeno jak alespoň měřili hvězdný čas a pak jak převedli azimut a zenitový úhel na rektascenzi, začnete mít pravdu.A bylo by dobré to ověřit také v praci. Tak až budete 30 let měřit, třeba na to přijdete.
Re: Re: Re: Tak z příspěvku je vidět
Zdeněk Kratochvíl,2023-01-15 11:31:12
Doporučuji nejprve prostudovat třeba Špeldovu knihu nebo jinou podobnou, nebo si pro začátek přečíst ten anglický článek. Leccos se dá lecjak formálně nazvat, ale kdyby si s tím tehdy neuměli poradit, tak by žádné katalogy pozic stálic nebyly. K souřadnicím viz odpověď níže, jimi se správné rozhodnutí pro heliocentrismus bohužel nevyřeší.
Precesi znali díky zapsaným měřením starších astronomů, dokonce to jde i bez konceptu souřadnic (abych pohoršil strohé matematiky), pouhým kalendářním počítáním heliakických východů nebo západů vybraných hvězd. Představovali si ji jako další kruhový pohyb nebeské sféry, jen kolem jiného pólu (pólu ekliptiky) a v mnohem delší periodě. Pravdu díte, že zanedbávali krátkoperiodické členy nutační, ale ty s tím naštěstí tak moc nepohnou.
Tehdy ještě nebyla "Svatá" Inkvizice, na rozdíl od Galileiho a Keplerovy doby. V další diskuzi bych pokračoval až poté, co byste uvedl zdroj pro tvrzení, že Aristarcha "za to vyštvali", protože to je příslovečný povrch ledovce, na kterém je patrná svévolnost tohoto i dalších tvrzení. Jinak radši budu ve Vašich očích za šaška, který věří jen doložitelným pramenům.
Re: Tak z příspěvku je vidět
Zdeněk Kratochvíl,2023-01-15 10:55:51
Ti "šašci" a "pisálci" dobře vědí například to, že k získání rovníkových souřadnic není nutná znalost "sklonu osy rotace vůči rovině oběžné dráhy", tedy sklonu ekliptiky (ale jen znalost zenitové distance severního pólu nebe, tedy zeměpisné šířky). Sklon ekliptiky se hodí k ekliptikálním souřadnicím. Vědí i to, že ten sklon měli v antice dobře změřený, přestože se k těm souřadnicím dostávali jinou cestou než pomocí "matice rotace..." Ba vědí i to, že obojí souřadnice vycházejí stejně v geocentrickém i heliocentrickém popisu, takže jejich problematiku bohužel nelze využít k rozhodnutí mezi těmito modely.
Hipparchův návrat ke geocentrismu není výsledkem nějaké "víry", ale dobové technické limitace, přece poté, co neuspěl se změřením paralaxy stálic, která je u všech hvězd pod jednu úhlovou vteřinu, a na to antické náčiní opravdu nemohlo stačit. Mimochodem, jinak opravdu skvělý Aristarchos ve svém odhadu podcenil astronomickou jednotku (vzádlenost Země - Slunce) asi dvacetinásobně, většina se o něco takového ani nepokoušela, na to technika ještě tuze dlouho nestačila. Pro heliocentrismus mluvil v antice jen hladší teoretický koncept (my víme, že správný), nikoli měření. To vlastně dokončil až Kepler.
O nějaké "dehonestaci" Aristarcha se nezachovalo opravdu nic, takže pokud se páni vědci poštěkali, tak o tom nevíme. Ani není zřejmé, který Hippias "by mohl vyprávět", žádný z dohledatelných s tím nemá vůbec nic společného, ani mu nebylo nijak ublíženo.
Re: Re: Tak z příspěvku je vidět
Remi Simeon,2023-01-15 11:48:39
Asi jste si nevšiml, že ti šašci pisálci hovoří o ekliptikálních souřadnicích, tak dospět k nim můžete pouze na základě znalosti sklonu zemské osy. Jenže nejprve z obzorníkových na rovníkové prvního druhu, pak druhého druhu a následně ekliptikální, příliš o tom nevíte, Jediný Aristarchos otevřeně sděloval, že Země obíhá kolem Slunce. Navíc musíte znát zeměpisné souřadnice daného místa pozorování, jsou jiné obzorníkové souřadnice v Praze než na nějakém řeckém ostrově. Bez znalosti vztahů to nedáte. Asi další "mlamoj" Nejednalo se o Hippiase, ale Hippase, neštítili se vraždy, podobně by to dopadlo i s Aristarchem, asi něco podobného, jako padání nesouhlasících z okem v Rusku, to je to Vaše neškodné "poštěkání", tak ještě tu o Karkulce. Jediné, co je doloženo je, že znali tak nějak sinus rozdílu a součtu úhlů, ovšem ne jako čísla, ale jako úsečky, když to nějak do písku nakreslili. Asi máte naivní představu, že klepsydrami lze měřit hvězdný čas, musili by velmi dobře znát rozdíl mezi hvězdným časem a středním slunečním, který vůbec ani nevěděli, jak definovat, prostě neepoužíval se, užíval se pravý sluneční, tak se jím řiďte a třeba něco "objevíte". Asi prostě slepě věříte všemu, co tu nějací pisálkové bez praxe v terénu napíší.
Re: Re: Re: Tak z příspěvku je vidět
Zdeněk Kratochvíl,2023-01-15 12:02:07
Někteří z těch "pisálků" mají konkrétní astronomické praxe zatraceně hodně. A o rozdílu mezi I. a II. ekvatoreálními souřadnicemi všechny zůčastněné strany dobře vědí. Čas měřili klepsydrou jen když šlo o velice krátké úseky, jinak pracovali s kulminacemi hvězd, v dnešní terminologii s hvězdným časem, znali jeho převod. Jak jednoduše lze změřit třeba i sklon ekliptiky předvedl už Anaximandros gnómónem, viz odkazovaný článek.
Odpovídám, neboť uznávám právo na překlep. Dobře, nebyl to Hippias ale Hippasos. Budiž. Ale co tomu kdo provedl, mi opět není zřejmé. (Kdyby to nakonec byl Hérakleitos, Anaxagorás nebo Sókratés, tak chápu, tam šlo o téměř moderní zneužití zákona, z politických důvodů.)
Re: Tak z příspěvku je vidět
V. Novák,2023-01-18 11:07:34
Pokud jste měl na mysli nikoliv někoho z Hippiů, nýbrž Hippasa (Hippasos) z Metaponta, tak ten neměl s astronomií nic společného a oblíbená historka, ale JEN historka o něm praví, že ho utopili jeho kolegové pythagorejci za to, že objevil iracionální čísla. Podle jiných verzí ho utopili sami bohové, nejspíš protože existenci iracionálních čísel si chtěli ponechat co své tajemství, podle jiných byl jen vyloučen z pythagorejského bratrstva, což byl spíše kult než vědecké sdružení, protože vyzradil cosi z jejich mystérií.
Celkově o něm víme... no, velmi málo, abych byl slušný... Rozhodně ne tolik, aby bylo záhodno údajnými historkami z jeho údajného života jakkoli argumentovat.
A NIKDO v antice nepotvrdil měřením, že Země obíhá kolem Slunce. Ještě Tycho Brahe - a ten měřil řádově přesněji - naopak na základě svých měření heliocentrismus odmítal.
Re: Re: Tak z příspěvku je vidět
Zdeněk Kratochvíl,2023-01-18 11:36:36
Díky za rozumný příspěvek a dovoluju si přičinit dvě poznámky.
1. O tom Hippasovi opravdu víme tak málo, že ani není jasné, jestli byl opravdu pythagorejec, natož odrodilý. Máme od něho několik zajímavých citátů, překvapivě podobnývh Hérakleitovi, ale o jeho životě se drby objevují až řadu století po jeho smrti, nejspíš pokojné. Historky o bizarních způsobech smrti předsokratiků byly zvláště v římské době oblíbené, mnohé postavy tak zhynuly až pěti podivnými způsoby.
2. Rozhodovat měřením mezi různými modely pohybu planet je velice těžké. Ze samotné volby souřadného systém samozřejmě neplyne vůbec nic. Je však možné měřením pozic planet porovnávat predikce různých mdelů. Aristotelův skončí fiaskem. Ptolemaiovský epicyklový model však dává predikce v mezích antických pozorovacích chyb, skepticky orientovaní astronomové (ve smyslu filosofické skepse jako metody) ty chyby dokonce uměli rozumně odhadovat. Stará verze heliocentrického modelu s kruhovými drahami a rovnoměrným pohybem však dávala výrazně horší predikce, proto byla skeptiky odmítnuta. Ne z nějaké víry nebo nevíry, ale paradoxně uplatněním vědeckého postupu v situaci nedostatečně přesných měření a chybné verze tehdejšího heliocentrismu. Přesnost zlepšil až Brahe a zásadní opravu hleiocentrického modelu provedl Kepler. Hypoteticky by ovšem bylo možné přidat další epicykly (jako když fourierovským rozkladem modelujeme periodické změny), hlavní přednost heliocentrického modelu je v jeho fyzikální relevanci: popisuje reálná tělesa v prostoru mezi nimi. Z hlediska měření je formálně tvrdým dokladem heliocentrismu až změření aberace světla v 18. století a později paralyxy stálic.
Genialita antických Řeků
Tomáš Novák,2023-01-13 17:28:56
To mi připomíná: Podle nějaké vědecké práce, založené na rozboru filozofických a odborných děl antických autorů a na druhé straně inteligenčních testů etc, etc., etc. současných populací z různých zemí světa bylo údajně zjištěno, že v antice bylo průměrné IQ člověka výrazně vyšší než dnes (nevím, o kolik bodů, ale možná až v řádu desítek?). A mírný úpadek je znát s každou další generací (v průměru, což je v rozporu s rostoucím množstvím informací, které máme o světě k dispozici). Je pravda, že dnes má každý (s prominutím) idiot v kapse zařízení, před kterým by spadla brada i tomu nejchytřejšímu a nejmovitějšíku antickému Řekovi, ale to ještě vůbec neznamená, že její majitel z roku 2023 má výkonnější mozek...
Re: Genialita antických Řeků
Zdeněk Kratochvíl,2023-01-13 17:51:35
Neumím si představit, jak by se něco takového dalo rozumně zkoumat. A divil bych se, kdyby celková výbava lidí byla přinejmenším od neolitu nějak moc jiná než teď, ale jistotu nemám. Spíš asi jde o to, o jakou vrstvu nebo typ inteligence jde a kam se napne, což je zčásti asi dané osobní povahou a zčásti je dost sociálně plastické, takže se to může měnit. Antické texty, které znám, působí dojmem podobného rozložení hlupáků, poctivých naivních lidí, chytrých podvodníků i inteligentních tvůrců, jaké máme dneska, jen se to někdy realizuje jinými prostředky, někdy až překvapivě stejnými. To by bylo spíš na evoluční biologii a evoluční psychology. Jinou věcí samozřejmě je akumulace znalostí a zvláště technika, to jsou speciality naší civilizace.
Re: Re: Genialita antických Řeků
Tomáš Novák,2023-01-13 22:31:33
A co géniové jako byl Aristotelés, kteří předběhli svoji dobu o celá dvě tisíciletí? Co ten by asi dokázal se současnými možnostmi...
Re: Re: Re: Genialita antických Řeků
Zdeněk Kratochvíl,2023-01-13 23:49:08
Skutečně geniální zoolog a logik. (Ve fyzice je spíš zdrojem úpadku, zvláště v astronomii.) Jenže on tak vyčnívá taky proto, že díky rozkladu přírodovědné vzdělanosti ve středověku (na Západě už v pozdní antice) se úroveň jeho schopností obnovila v zoologii až krátce před Darwinem a v logice ještě trochu později. Se současnými možnostmi by pitval mořské červy mnohem líp.
Re: Genialita antických Řeků
Vojtěch Kocián,2023-01-13 19:30:21
Pokud porovnáte texty, které se zachovaly tisíce let s průměrným výkonem v dnešní populaci, tak logicky vyjde, že ty zachované texty budou vykazovat lepší výsledky. Především tehdy ne každý uměl psát a už vůbec ne každý po sobě zanechal něco, co se dochovalo. A to, co se dochovalo, se často nedochovalo v původní formě (tedy napsané přímo autorem), ale proto, že někomu stálo za to pořídit kopii. Což bylo náročné a tak se kopírovalo jen to opravdu zajímavé. Další věcí je, že si nemůžeme být jistí, jestli je antický text opravdu tak geniální proto, že byl geniální autor nebo proto, že vycházel z několika starších zdrojů, které se nedochovaly (třeba proto, že ani nebyly písemné) a tak nejde o práci čistě jednoho autora.
Re: Re: Genialita antických Řeků
Zdeněk Kratochvíl,2023-01-13 20:30:19
Já ani neměl na mysli nějak geniální texty, aspoň ne v prvním plánu, ale spíš obraz lidí a společnosti třeba v komediích. Pokud jde o tu produkci výjimečných textů, tak je zajímavé spíš porovnání jejich četnosti s četností popualce. Produkce zajímavých textů i uměleckých děl na obyvatele a generaci byla kupodivu vyšší. (Většina tehdejších měst měla velikost našich okresních.) V antice nebylo opisování problémem, nakladatelské domy prodávaly knihy za dostupnou cenu, opisovali otroci, to bylo vedle vodění dětí do školy (pedagogové) jedním nejčastějších otrockých zaměstnání. Později se ovšem opisovalo pracně a z všemožných podivných důvodů, třeba jako příklad žánru nebo dialektu, většinou už málo rozuměli obsahu, žili jinak. Hlavním filtrem je likvidace velkých knihoven koncem antiky (arabské vypálení Alexandrie) a ve středověku v Konstantinopoli (křižáci). Nemyslím, že by tehdejší texty byly nějak víc geniální, spíš byla kultura víc začleněná do společnosti.
Re: Re: Re: Genialita antických Řeků
Tomáš Novák,2023-01-13 22:32:56
Ale musíte uznat, že přelom antiky a středověku byl v jistém smyslu úpadkem kultury i vzdělanosti...
Re: Re: Re: Re: Genialita antických Řeků
Zdeněk Kratochvíl,2023-01-13 23:37:55
Skoro v každém smyslu, zvláště na Západě. Ale to bych nechal na jindy.
Re: Re: Re: Re: Genialita antických Řeků
Zdeněk Kratochvíl,2023-01-18 11:55:00
Mám dlouhé vedení, takže mi až opožděně došlo, že ten úpadek kultury by mohl být chápán jako pokles IQ. Osobně tomu nevěřím, protože i lidé s vysokým IQ dokážou působit ničivě, navíc asi spíš než o IQ jde o jeho využití, v obecném případě o nasměrování zájmu dotyčné civilizace. Pozdní antika je poznamenaná nejen vpády barabrů (nejspíš s podobným IQ, ale jinak využívaným a bez školního pěstění), ale taky dlouhou řadou vyloženě šílených a někdy i dementních císařů, hlavně však vzestupem role hlupáků všeho druhu, rozkladem až zákazy škol, k tomu odklonem od přírodovědné vzdělanosti i tradiční kultury. A vzrůstající moc křesťanských církevních hodnostářů až na světlé výjimky v tomto trendu bohužel pokračovala.
"Často předpokládáme víceméně kontinuální pokrok vědeckého poznání, což nás někdy zavádí."
Eva M,2023-01-13 12:04:40
No vzhledem k tomu, že tzv. vědecké poznání již před nějakou dobou zjevně převzal od kolegů bůh šejdířství Hermes /ani nevím, kdo to měl původně na starosti..../, což se stává stále zřejmějším, fakt v současnosti nepředpokládáme nic :)
Re: "Často předpokládáme víceméně kontinuální pokrok vědeckého poznání, což nás někdy zavádí."
Zdeněk Kratochvíl,2023-01-13 12:32:42
Přes přesné až přísné vědění (jak říkají Němci: strenge Wissenschaft) býval Apollón. Taky přes odkrývání harmonických vztahů a úměr. Když se ale naštval, tak to otočil v sucharství nebo dokonce mordování.
Hermés se hodil při hledání cesty z neřešitelných situací, proměnou metody nebo dokonce paradigmatu. Taky dbal na zábavnost vědění a na jeho komunikaci. Když se naštval, tak na jeho zneužitelnost ke kšeftu. Neradno se mu rouhat, protože pak si zahraje na tlučhubu a projeví se jako šejdíř v řečnictví, obchodě a bankovnictví.
Ke zhotovování nástrojů a k zručnosti při měření i experimentaci byla potřeba přítomnost Athény. Bez ní všechno padá z ruky a při její špatné náladě to končí upachtěnou nápadobou řemesla kvůli kšeftu.
A věda se neobešla ani bez Tyhé (Náhoda, Osud, Štěstí). Když se naštvala, tak vedla ke kariéře (tychai) nebo totálnímu společenskému pádu (taky tychai).
Současný stva mi nepřísluší komentovat, neboť se nevyznám v nyní uctívaných božstvech. (Pracovně je vidím jako kombinaci nejnižších dimenzí Hermových a podivných dimenzích Háda, to pokud jde o peníze.)
Re: "Často předpokládáme víceméně kontinuální pokrok vědeckého poznání, což nás někdy zavádí."
Zdeněk Kratochvíl,2023-01-13 14:35:19
Ještě, abych nepůsobil moc černohlídsky:
Zdá se mi, že výše uvedená božstva, počínaje Apollónem a Hermem, ve vědě (přinejmenším v přírodních vědách) pořád ještě působí. To, co dělají třeba anstronomové, kvanťáci nebo biologové je úžasné. Navíc je oblast vědy přes všechny lapsy asi pořád ještě nejracionálnější a nejméně korumpovanou vrstvou society, ale to by bylo na nějakou jinou diskuzi než k Hipparchovi.
Re: Re: "Často předpokládáme víceméně kontinuální pokrok vědeckého poznání, což nás někdy zavádí."
Petr Hilaris,2023-01-13 16:19:35
Pravda, přírodní vědy ještě vesměs Hádovi odolávají. Snad to tak zůstane.
Velmi zajímavý a čtivý článek, za tu práci zmíněnou v průvodním dopise rozhodně stál :-) A případný budoucí článek o antické kalendářní astronomii by byl velmi vítaný.
Re: Re: "Často předpokládáme víceméně kontinuální pokrok vědeckého poznání, což nás někdy zavádí."
Eva M,2023-01-13 16:46:11
Tak ony síly působí bez ohledu na to, zda jsou uctívány formou svatostánků - opravdu to měli Řekové moc pěkně uspořádané a vymyšlené ....ale jinak :) nevím, jako by ti starší bohové něco vytvořili, a ta pokleslá síla jim to ještě zatepla vyrvala z ruky a použila to svým způsobem a ke svým účelům...............já JSEM škarohlíd.
:) ovšem, postaví-li se člověk na hlavu, z poklesu stane se vzestup.... kolik třešní, tolik višní. nějak tak.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
