Sehrálo na konci permu významnou roli záření UVB? Kredit: Conor Haynes-Mannering, University of Nottingham.

O masových vymíráních stále platí, že jsou nesmírně fascinující a neméně záhadné. Stále si příliš nedovedeme vysvětlit, co se musí na Zemi stát, aby to vedlo k vymizení většiny druhů živočichů a rostlin. Masová vymírání se odehrála velmi dávno, naposledy zhruba před 66 miliony let. Při řešení této záhady jsme do značné míry odkázáni na velmi fosilní materiál, se všemi jeho slabinami. Přesto nám ale občas poskytuje vodítka, která můžeme při výzkumu masových vymírání použít.

Paleontolog Liu Feng z čínského Nanjing Institute of Geology and Paleontology a jeho kolegové nedávno zjistili, že fosilní pyl z doby největšího a nejobludnějšího vymírání v historii planety, alespoň pokud víme, před asi 252 miliony let na konci permu, obsahuje ve svých vnějších vrstvách látky, které mohou sloužit jako ochrana proti středněvlnnému ultrafialovému záření, tedy UVB. To je pro organismy obvykle velmi zhoubné. Badatelé z toho vyvozují, že UVB záření tím pádem mohlo hrát roli v mechanismu, který přinesl masovou zkázu na konci permu.

Liu Feng. Kredit: L. Feng.

Permské vymírání se vzpěčuje naší představivosti. Zmizelo asi 80 procent mořských druhů, asi 70 procent druhů suchozemských obratlovců. Také je to největší známé vymírání hmyzu a smrtka biodiverzity si jistě hojně vybírala i v dalších skupinách organismů. Pokud jde o příčiny, jako obvykle u masových vymírání je ve hře celá řada faktorů. Kontinenty byly nahloučeny do superkontinentu. V prostoru dnešní Sibiře došlo k apokalyptickému soptění, během něhož vznikly zcela enormní sibiřské trapy. Otázkou ale zůstává, jak proběhlo vymírání.

Naleziště fosilních pylových zrn v Tibetu. Kredit: Liu Feng / Nanjing Institute of Geology and Palaeontology.

Na to existuje množství teorií. Dnes jsou často populární ty, které zahrnují „změny klimatu“, ať již si pod tím představujeme cokoliv. Podle nich měly sibiřské trapové erupce uvolnit do atmosféry veliké množství uhlíku, které spustilo masivní skleníkový efekt. V souvislosti s tím mělo dojít ke zničení ozonové vrstvy, což mají podporovat nálezy deformovaných spor a pylových zrn.

Feng a spol. vyvinuli novou metodu detekce ochranných látek ve stěně fosilních pylových zrn z inkriminované doby. Jde o fenolické sloučeniny označované jako „UV-B–absorbing compounds“ (UAC), konkrétně kyselinu parakumarovou a kyselinu ferulovou. Badatelé studovali přítomnost těchto látek u pylových zrn typu Alisporites z oblasti Tibetu. Podařilo se jim prokázat, že pylová zrna z období masového vymírání, kdy byl nejvíce intenzivní vulkanismus sibiřských trapů, obsahují nejvíc zmíněných ochranných látek.

Zároveň stále zůstává mnoho otazníků. V moři tehdy zřejmě vyhynulo ještě větší procento druhů než na souši. Ale UVB záření pronikne jen pár metry vody. Mohlo by zdevastovat velmi mělké oblasti moře, ale hlubší ekosystémy nejspíš ne. Zmíněné fenolické látky mají i jiné možnosti využití, například v ochraně proti herbivorům.

Problém je i se zkoumaným pylem. Nevíme, jak vypadaly rostliny, zřejmě nahosemenné (ale ani to není jisté), které vytvářely pyl, jemuž říkáme Alisporites. Ani kde rostly. Další věc je, že stále nevíme, jak rychlé permské vymírání bylo. Pokud šlo o rychlou apokalypsu v průběhu dnů, týdnů nebo měsíců, těžko by se projevila obsahem nějakých látek. Masová vymírání budou dráždit naši představivost i v roce 2023.

Literatura

University of Nottingham 6. 1. 2023.

Science online 6. 1. 2013.