Těžba vlhkosti z oceánu. Kredit: Praveen Kumar & Nature Scientific Reports.

Je nepěknou ironií, že Zemi téměř ze tří čtvrtin pokrývá voda, která ovšem není pitná ani využitelná pro zavlažování. Na mnoha místech světa lidé trpí nedostatkem vody a přitom se mohou dívat na rozsáhlé vodní plochy. Je to od přírody kruté, ale zároveň je to výzva našemu intelektu.

Tým odborníků americké University of Illinois Urbana-Champaign (UIUC) navrhuje využívat systémy, které budou v průmyslovém měřítku těžit vodní páru nad povrchem oceánu a kondenzovat ji do podoby perfektně pitné vody.

Praveen Kumar. Kredit: University of Illinois Urbana-Champaign.

Sladké vody je nedostatek a situace se neustále zhoršuje, nejen kvůli globálnímu oteplování. V oceánech se nachází velká většina dostupné pozemské vody, což z nich dělá zásadní zdroj této životně důležité kapaliny. Problém je ovšem se solemi, které jsou rozpuštěné v mořské vodě. Její odsolování je obvykle nákladné a velmi zatěžuje životní prostředí.

Zároveň ale sama příroda nabízí perfektní odsolovací systém – Slunce, které praží hladinu oceánu a neustále z ní vypařuje vodu. Z této vody se obvykle stává déšť. Co kdybychom ale zkrátili její pouť biogeochemickým cyklem ke spotřebiteli?

Logo. Kredit: University of Illinois Urbana-Champaign.

Praveen Kumar a jeho kolegové navrhují, že by vlhkost nad oceánem mohly těžit struktury vybudované několik kilometrů v oceánu. Odváděly by vlhký vzduch na pevninu, kde by v dalším zařízení kondenzoval do podoby pitné vody. Bylo by samozřejmě stylové, kdyby takový těžební systém poháněly příbřežní větrné a pobřežní solární farmy.

Badatelé modelovali takové struktury pro těžbu oceánské vlhkosti u 14 vybraných měst po celém světě. Modely zahrnovaly těžební jednotky o výšce 100 a šířce 210 metrů. Z modelů vyplynulo, že by podle konkrétního místa a klimatických podmínek bylo možné těžit 37,6 až 78,3 miliard litrů vody ročně. Propočty dále ukázaly, že by pro celé město, při předpokládané spotřebě 300 litrů vody na osobu denně, stačilo 2 až 10 těžebních jednotek uvedených rozměrů (podle velikosti města), aby pokryly spotřebu vody celého města.

Vědci si pochvalují, že tohle řešení je velmi elegantní. Není komplikované a funguje jako přirozený koloběh vody. Jen směřuje vodu vypařenou z oceánu na konkrétní místa. Co je ještě lepší, zatímco řada jiných zdrojů pitné vody má problémy s postupujícím globálním oteplováním, tato technologie je oteplováním naopak posilována. Mohlo by to být velmi zajímavé řešení zejména pro zranitelné populace v přímořských suchých oblastech. Prozatím jde o čistě teoretický koncept, ale určitě si zaslouží detailní rozpracování.

Literatura

New Atlas 27. 12. 2022.

Science Advances 12: 20262.