Odhaduje se, že na planetě Zemi existuje 10³¹ virů. Jsou všudypřítomné a umíme s nimi vycházet nebo se jich účinně zbavovat. Až na extrémně malý zlomek z nich, jež mohou proklouznout a způsobit nám těžkosti. Nejčastější cestou nakažení je vdechnutí nebo dotek. Zajímavé je, jak málo účinná a toxická jsou ve srovnání s antibiotiky antivirotika, možná také proto, že se v našem genomu nacházejí početné kopie endogenních retrovirů.

 

Viry, které nejsou nevinné a mohou škodit, způsobují například nemoc z nachlazení, ušní infekce, příušnice, a hlavně celou paletu infekcí dýchacího ústrojí. Virózy nelze léčit antibiotiky, léčba je většinou symptomatická. A nejlepší léčbou je domácí odpočinek. Ze zkušenosti víme, že lze obranyschopnosti našeho těla velmi pomoci. Bez pilulek.

 

1. Klid na lůžku je základ, ale lehké aerobní cvičení je výhodou. Nesmí se jednat o těžkou a dlouhodobou fyzickou zátěž, která je imunosupresivní. Lehké cvičení lze doplnit v zimě dobře oblečenému dítěti krátkým válením ve sněhu. Vliv nabitých iontů na vločkách sněhu je téměř zázračný. Mimo ovlivnění imunity se malému sněhulákovi zlepší nálada (stimulace tvorby serotoninu) a také prokrvení/prokysličení tkání.

2. Uvádí se dostatečný přívod tekutin, který by měl nahradit jejich ztráty při horečce a též by se mělo dosáhnout snížení viskozity hlenu. Jenže u několika studií bylo prokázáno, že u dětí s infekcí dýchacích cest dochází ke zvýšené sekreci antidiuretického hormonu a tato sekrece roste úměrně s rozsahem postižení plicního parenchymu. Za této situace může vést nadměrné podávání tekutin k hyponatremii a přetížení organismu tekutinami. To se projevuje podrážděností, zmateností, letargií, až kómatem a křečemi. Omezení příjmu tekutin tak může být rozumným přístupem, a to přednostně u závažnějších stavů.

3. Velmi zajímavé úspěchy v terapii plicních onemocnění má ve své praxi německý pneumolog, alergolog a internista Dr. Michael Barczok. Ve své knize a článcích vysvětluje, jak obtížné je pro naše plíce překonat gravitaci a viskózní hlen dopravit z dýchacích cest ven. Nadměrné podávání expektorancií a mukolytik často zhorší stav pacienta, protože se hlen stává příliš tekutým a volně teče níže do dolních cest dýchacích, kde může způsobit těžké pneumonie. Přitom stačí pacienta položit tak, aby měl mírně hlavu a trup níže, než dolní končetiny, ležel volně, aby se mohl neomezeně protahovat, a během krátké doby dochází ke znatelné úlevě.

4. Pronace. Pronační poloha snižuje riziko plicního poškození při infekci. V poloze na břiše dochází k provzdušnění dorzálních (dříve nevzdušných) plicních oblastí a k znovuotevření alveolů. Tím dochází ke zvětšení plochy umožňující výměnu krevních plynů. Pronační poloha zvyšuje zároveň celkovou thorakální poddajnost a také váha srdce působí v pronační poloze přednostně na sternum a ne na plíce. Poloha na břiše by měla být indikována i u dospělých pacientů na ventilaci. Doslova zachraňuje životy. Pronační poloha několikrát denně a i ve spánku je jedním z nejlepších opatření pro zlepšení okysličení tkání.

5. Dostatek spánku, intenzívní přirozené nebo umělé modré světlo ve dne a tma v noci.

6. Upřímný soucit a pohodové mezilidské stavy nemoc nevyléčí, ale zmírní její průběh a urychlí zotavení.

 

 

Zdroje

doi: 10.1136/bmj.38028.627593.BE

doi: 10.1097/JES.0b013e3181b7b57b

https://lungenexperte.info/buch-luft-nach-oben/

https://www.webmd.com/balance/features/negative-ions-create-positive-vibes

https://en.wikipedia.org/wiki/Prone_position

https://www.youtube.com/watch?v=uvgzlete6_E