Město v (bývalé) planetce. Kredit: University of Rochester illustration / Michael Osadciw.

Představte si, že chcete osídlit vesmír kolonisty, kteří by tam žili trvale. Přitom se ale chcete vyhnout masivním dodávkám materiálu ze Země, které by všechno velice komplikovaly. Tým vizionářů americké University of Rochester si na tohle téma střihl pozoruhodnou teoretickou studii v časopisu s příznačným názvem Frontiers in Astronomy and Space. Jejich řešením je vybudovat kosmická města na planetkách.

Adam Frank. Kredit: University of Rochester.

Adam Frank a jeho kolegové navrhují vystavět celé takové město uvnitř rotující planetky vhodné velikosti. Rotace by měla zajistit dostatečné množství gravitace, kterou si autoři studie vytyčili jako nejméně 0,3 g, kvůli zdraví kolonistů při dlouhodobém pobytu. Uvnitř planetky bude tma a kolonisté spotřebují mnoho energie na osvětlení. Velkou výhodou ale zase bude masivní ochrana proti kosmickému záření, které je v kosmickém prostoru jedním ze zásadních rizik.

Háček je v tom, že podle našich znalostí planetky Sluneční soustavy většinou nejsou „kosmické balvany“, ale spíše „kosmické hromady suti,“ tvořené většími a menšími kameny, které drží pohromadě díky slabé gravitační síle. Pokud by se v nich někdo pokusil vyhloubit město a roztočil je, tak se pravděpodobně rozprsknou do okolního vesmíru, jako když nakopnete krtinec.

Logo. Kredit: University of Rochester.

Co s tím? Frank a spol. navrhují strčit celou planetku do pytle. Do obrovského, ultralehkého, ultrapevného a ultraohebného pytle z uhlíkových nanovláken. Tento megapytel by držel planetku pohromadě, i s městem. Badatelé vytvořili model takové technologie, v němž strčili do pytle oblíbenou modelovou planetku Bennu. Na planetku, jejíž polomer je zhruba 300 metrů, „použili“ harmonikově skládaný megapytel, jehož celkový poloměr, včetně podpůrných struktur, by byl asi 3 kilometry.

Potřebné roztočení planetky s městem by zařídila děla na suť se solární pohonem, připevněná k megapytli, Takové roztáčení by bylo pozvolné. Pro planetku typu Bennu to badatelé spočítali na pár měsíců, než by rotace planetky vytvořila zmíněné tíhové zrychlení 0,3 g. Materiál planetky by se při tom nafoukl. Vznikla by vrstva o mocnosti asi 2 metry, která by město dostatečně chránila před kosmickým zářením.

V případě planetky Bennu by se z objektu o poloměru 300 metrů stal habitat válcovitého tvaru s obytnou plochou přibližně 57 kilometrů čtverečních. Jak říká Frank, bylo by to město zhruba rozlohy Manhattanu. Konstrukce megapytle z uhlíkových nanovláken by to měla v pohodě vydržet. Nápad je to pozoruhodný. Kdyby se našel nějaký příčetný vizionář, mohl by z toho být skvělý projekt příštích desetiletí.

Video: Adam Frank, University of Rochester

Literatura

New Atlas 18. 12. 2022.

Frontiers in Astronomy and Space Sciences online 2022.