Masivní útok na civilní ukrajinskou infrastrukturu zahájili Rusové 10. října, kdy bylo jasné, že na válčištích nedokáží dosáhnout žádného ze svých stanovených cílů. Aby zlomili odhodlání Ukrajinců a přiměli je ke kapitulaci nebo alespoň k zimní přestávce v bojových operacích, rozhodlo se Rusko využít poslední možnost, kterou jsou ubývající zásoby raket dlouhého dosahu i střel s plochou dráhou letu. Začalo tak s masivním bombardováním objektů civilní kritické infrastruktury. Jde hlavně o zařízení elektrické sítě a zdroje tepla. Jedná se tak o tepelné elektrárny a teplárny, hydroelektrárny, transformátory, rozvodny a další kritické prvky. Jeden z největších útoků, který uvrhl Ukrajinu do stavu úplného blackoutu a zasáhl i Moldávii, proběhl 23. listopadu.
Ruské teroristické útoky na ukrajinskou civilní infrastrukturu
Je velmi otevřenou otázkou, zda může tato teroristická taktika splnit cíle, jaké po ní Rusové požadují. Masivní bombardování civilních cílů a infrastruktury v historii většinou ke zlomení protivníka nevedlo. Londýn se po masivním nacistickém bombardování nevzdal. Je tak dokonce možné, že vůli k boji proti ruské invazi u ukrajinské společnosti spíše zvýší. Ukrajinci na celé Ukrajině nyní vidí, kam Rusko míří. I vojáci na frontě nyní ještě více cítí, že brání své rodiny a blízké a pouze na nich záleží, kdy a jak válka skončí. Je také otázka, zda má Rusko při rostoucích schopnostech ukrajinské protivzdušné obrany dostatečné zásoby, aby mohlo ukrajinskou infrastrukturu opravdu zničit. Tato problematika je však spíše pro politology a vojenské odborníky, my se budeme věnovat spíše dopadům na energetickou soustavu a jaderné elektrárny.
Ukrajina má čtyři velké jaderné elektrárny. Úplně na jihovýchodě je Zaporožská jaderná elektrárna. Ta je se svými šesti velkými bloky VVER1000 jednou z největších jaderných elektráren v Evropě. V současné době je okupována ruskými vojsky. Na západ od ní je na jihu Jihoukrajinská jaderná elektrárna se čtyřmi bloky VVER1000. Pokud by se ruské armádě podařil útok směrem na Oděsu a obsazení jihu Ukrajiny až k Podněstří, byla by okupována i tato elektrárna. Zbývající dvě jsou v západní části země. Jde o Elektrárnu Rovno, která má dva bloky VVER440 a dva bloky VVER1000. Poslední elektrárnou je Chmelnická, která má dva reaktory VVER1000 v provozu, dva jsou pak nedokončené.
Jaderné zdroje dodávaly na Ukrajině v normální době polovinu i více elektrické energie. Nyní sice Ukrajina ztratila Zaporožskou jadernou elektrárnu, zůstaly ji však reaktory o celkovém výkonu zhruba 9 GWe. V současné době se dramaticky snížila spotřeba elektřiny, řada podniků musela přerušit výrobu a řada obyvatel Ukrajinu opustila. Takže i přes ztrátu Záporožské jaderné elektrárny nyní jaderné bloky dokáží zajistit velkou část potřeb elektrické energie. Jejich dodávky jsou klíčovým prvkem přežití Ukrajiny.
Je třeba zdůraznit, že ve velkých městech bez elektřiny nefungují ani dodávky vody, kanalizace, často nefunguje ani vytápění, velká část veřejné dopravy i spojení. Vyřazeny jsou průmyslové podniky a železniční doprava má dramatické problémy. Můžete sice využít motorové lokomotivy, ale pro zajištění železniční cesty a podporu motorových vlaků se bez elektřiny jen velice těžko obejdete.
Krizové havarijní dodávky dokáží zajistit decentrální zdroje, kterými jsou většinou dieselagregáty. Může však jít i o malou plynovou turbínu, vodní elektrárnu i fotovoltaiku, která však v zimním období dokáže dodat jen minimum. Na těchto bázích se dá pomoci nemocnicím, centrům řízení i spojení a dalším prvkům kritické infrastruktury. Dají se tak vytvářet kritická centra, kde se lidé ohřejí, nají teplého jídla a nabijí své mobilní telefony. Je proto velice důležité, aby západ dodal co nejvíce těchto zdrojů a také paliva pro ně. Lze tak překonat krizové hodiny a dny, než se podaří blackout vyřešit.
Specifika jaderných elektráren v současných útocích na ukrajinskou infrastrukturu
Obnova fungování města, železničního spojení a průmyslová výroba se bez obnovy dodávek velkých zdrojů neobejdete. Z tohoto důvodu mají jaderné elektrárny klíčovou úlohu. Oproti jiným velkým zdrojům mají v současné situaci jaderné reaktory řadu výhod. A paradoxně jde o výhody z bezpečnostního hlediska.
První a velmi důležitou je, že zajištění protivzdušné ochrany tři velkých kompaktních zařízení je mnohem snadnější, než je možné u velkého počtu malých rozesetých na velké ploše. Pro tři jaderné lze zorganizovat velmi efektivní protiraketovou obranu. Výhodou je i to, že jaderné elektrárny jsou vzdáleny od měst a lidských obydlí. V případě střetu raket protivzdušné obrany se svými cíli nebo jejich selhání nehrozí dopady na obytné budovy a zasažení obyvatel.
Samotné reaktory jsou ve velmi pevném a odolném betonovém kontejnmentu. Ten by měl vydržet pád letadla, a i většina typů raket by jej neměla poškodit. Podobné je to i u hydroelektráren, kde jsou většinou turbíny také ukryty pod silnou vrstvou betonu, která je chrání. Pomocí raket s dlouhým doletem se tak těžko ničí. V jejich případě se tak útoky zaměřují na transformátory a další podpůrná zařízení, která zajišťují vyvedení výkonu a fungování a kontrolu zařízení. Tak lze vyřadit vodní elektrárnu z provozu.
Pochopitelně by útok na transformátory a další zařízení jaderných elektráren znamenal také jejich vyřazení. Znamenalo by to však i riziko jaderné havárie. Palivo v reaktorech a vyhořelé palivo v bazénech je třeba kontinuálně chladit a neustále monitorovat. K tomu jsou potřeba dodávky elektřiny. To je důvod, proč na jaderné elektrárny zatím ruské útoky na infrastrukturu necílí. Vyvolalo by to velmi negativní politickou odezvu, a to i u států, které jsou zatím vůči Rusku do jisté míry neutrální.
Po útoku 23. listopadu přešla Rovenská jaderná elektrárna do havarijního režimu a Jihoukrajinská a Chmelnická byly odpojeny od elektrické sítě. V průběhu napadení klíčových prvků energetické sítě došlo k jejímu významnému poškození a rozpadu. V síti musí být rovnováha mezi výrobou a spotřebou elektřiny. V okamžiku rozpadu sítě přišly jaderné elektrárny o odběr své elektřiny a ochrana před přepětím v síti reaktory vypnula. Další vývoj závisí na tom, zda zůstane síť v okolí elektrárny v ostrovním režimu, nebo vypadne úplně. Pokud je výpadek úplný, musí se zajištění potřebné elektřiny zajistit pomocí havarijních dodávek z dieselagregátů.
Pro překonání blackoutových stavů, podobných těm z 23. listopadu, pomůže Ukrajině co největší počet havarijních generátorů a elektrocentrál. Je tak velmi důležité, aby se jejich dodávky ze západních států zvyšovaly. Pro obnovu společné sítě a masivních dodávek nezbytných pro fungování měst a železnic jsou důležité jaderné bloky, které zůstávají v pořádku, a udržení a oprava transformátorů a rozvoden. Je tak důležité, aby západ Ukrajině pomáhal náhradními díly a potřebnými zařízeními. A také dodávkami elektřiny a potenciálu regulace.
Zaporožská jaderná elektrárna.
Specifickým případem je Zaporožská jaderná elektrárna, ta byla okupována hned na začátku invaze. Od té doby ji sice obsluhuje ukrajinský personál, ale je to pod dozorem ruské okupační armády. Elektrárna je na frontové linii. Je na levém břehu Kachovské přehrady. Pravý břeh je pod kontrolou Ukrajiny. Naproti jaderné elektrárně je přes přehradu jedno z větších ukrajinských měst Nikopol. Vzájemné ostřelování přes vodní plochu přehrady je tak poměrně časté. Rusové zároveň využívají elektrárnu jako štít pro ochranu svého těžkého vojenského vybavení. Mají v jejím okolí protivzdušné raketové systémy S-300. Jejich umístění zde zdůvodňují ochranou elektrárny. Problémem je, že tyto typy systémů velice často využívají i proti pozemním cílům. Rozšifrovat probíhající přestřelky a zjistit, jakého původu byly rakety nebo jejich zbytky, které dopadly do areálu elektrárny, je opravdu náročné. Obě strany se vzájemně z ostřelování elektrárny obviňují.
Jak už jsem zmínil, je proražení kontejnmentu raketami při zmíněných ostřelováních málo pravděpodobné. Kontejnment vydrží velmi hodně, ale přímé cílené zásahy náboji dostatečného kalibru by nevydržel. Nedovedu si však představit, že by takový přímý cílený útok někdo realizoval. Zvláště, když by dosažený rozsah havárie i případného úniku radioaktivity byl na jedné straně omezený, k novému Černobylu by opravdu dojít nemohlo, jde o jiný typ reaktoru, a reálný dosah by byl spíše desítky než stovka kilometrů. Zároveň by na druhé straně byla zasažena armáda, která by uvedený útok realizovala. Větším rizikem jsou v tomto případě ohroženy bazény sklady s vyhořelým palivem.
I elektrické vedení, která umožňují vyvedení výkonů z elektrárny i zásobování elektřinou v případě odstavení reaktorů také často vedou přes linii fronty. A v současné době, kdy válka probíhá často i formou ničení infrastruktury, i ony jsou často poškozeny a poblíž fronty se těžko opravují. I proto jsme již vícekrát zažili, že Zaporožská jaderná elektrárna přišla o dodávky proudu z vnějšího vedení a musela spoléhat na své dieselagregáty. U nich je důležité, aby byly dostatečné zásoby nafty.
Rizikem, které zdůrazňuje i ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), je obrovský tlak na ukrajinské pracovníky, kteří musí pracovat pod dozorem okupační armády ve válce trvající už přes osm měsíců. Stres z takových podmínek může zvýšit riziko, že udělají chybu. Už několik měsíců jsou v elektrárně pracovníci MAAE, kteří se snaží kontrolovat situaci. Je však třeba zdůraznit, že mají jen velmi omezené možnosti. Jejich úkolem není vyšetřovat, čí rakety dopadají do areálu, na to nemají ani vybavení. Dozorují hlavně nakládání z jadernými materiály a to, jestli se dodržují pravidla zajištění bezpečnosti.
V informování o situaci na všech ukrajinských jaderných elektrárnách jsou Ukrajinci velice otevření. Přímý online náhled i vizuální přístup ke klíčovým informacím a situaci má nejen MAAE, ale i jaderné dozory evropských států, včetně toho našeho. Tato otevřenost i inspekce komisařů MAAE pomohla i v tom, že mezinárodní komunita jasně odmítla ruskou hru na produkci špinavé bomby na Ukrajině. Organizace MAAE se snaží o vytvoření ochranného pásma okolo jaderné elektrárny. To však nebude možné bez odsouhlasení odpovídajících pravidel a podmínek Ukrajinou a Ruskem, což nebude jednoduché. Rusko se navíc snaží elektrárnu přivlastnit. Je otevřenou otázkou, jaké mezinárodní dopady bude mít na Rosatom to, že se nechal do této snahy zapojit.
Závěr
Ukrajina se v současnosti brání teroristickým útokům Ruska na svou civilní infrastrukturu. Rakety a sebevražedné drony zničily značný počet tepelných elektráren a tepláren, hydroelektráren i dalších energetických zdrojů. Velký problém jsou i zničené transformátory a rozvodny. Paradoxně jsou v takové situaci nejbezpečnější jaderné elektrárny, které jsou nyní díky tomu pevnými oporami ukrajinské elektroenergetické soustavy.
Dne 23. listopadu proběhl jeden z největších náletů, který v již značně oslabeném energetickém systému inicioval blackout, který zhasl téměř celou Ukrajinu i část Moldavska. Následkem bylo i vypnutí všech jaderných reaktorů. Postupně se daří energetickou soustavu obnovovat. Postupně se rozbíhají i reaktory v jednotlivých jaderných elektrárnách. Práce odborníků, kteří pečují o energetickou soustavu je opravdu obdivuhodná.
Stále se zlepšující a posilující protivzdušná obrana, spolu s vyprazdňujícími se ruskými sklady s raketami, zvětšuje šance, že bude ukrajinská elektroenergetická soustava odolávat úspěšně i dalším ruským útokům. Doufejme, že práce tří ukrajinských jaderných elektráren a pomoc ostatních evropských zemí pomohou Ukrajině vyhrát i tuto část této šílené války vyvolané Putinem.
Rozhovor s autorem o dané problematice v Českém rozhlase je zde.
Diskuze:
