Průvodní tisková zpráva hned přichází s využitím, respektive motivací, proč psa takový příkaz učit: co když hafan udělá něco zábavného, třeba grimasu, ale vy si ho přitom nestihnete vyfotit? Inu, řeknete mu, aby to provedl znovu. (Poněkud debilní, ne? Ale jistě by se dalo vymyslet i nějaké zajímavější využití.)

Podle spoluautorky výzkumu Allison Scagel to celé funguje tak, že psa nejprve učíme opakovat konkrétní věci. (asi nějak jako Znovu-Sedni). V rámci provedené studie byl navíc opakovací pokyn zvýrazněn určitým gestem ruky, které ho vždy doprovázelo. Pes, nebo alespoň některý pes, si pak postupně v hlavě vytvoří příslušnou abstrakci/zobecnění. Opakovat pak bude i věci, které jinak nemá spojeny s žádným příkazem, prostě předešlou činnost. Vyžaduje to, když nic jiného, mít také přístup ke vzpomínkám, i když jen z krátkodobé paměti. V této souvislosti má být celý experiment unikátní i metodologicky. „U zvířat se často testuje jejich schopnost vybavit si věci ve vnějším prostředí, které nedávno pozorovala, jako jsou předměty, zvuky nebo vůně. Vzpomínky na činnosti představují něco jiného, protože nejsou navenek vnímatelné. Jsou zcela vnitřní; jde o čistě mentální reprezentace,“ praví původní oznámení.

Poznámka redakce

Dovolujeme si upozornit na autorovu E-knihu Psověda: Od domestikace vlka po psy u počítačů. 100 vědeckých studií o psech Kdy lidé poprvé ochočili vlka? Kolik hraček znáš… Kolik slov se dokážou naučit geniální border kolie? Pozná se pes v zrcadle a má teorii mysli? Psi a matematika. Vnímají psi magnetické pole? Mohli by se dožívat 20 let? Genetické studie i experimenty zkoumající chování. Novinky o psech, které se v posledním desetiletí objevily ve vědeckých článcích. Psí zajímavosti z důvěryhodných zdrojů. Nová vlna 2022, 150 ns. K sehnání na Palmknihy a Kosmas.

Ať tak či onak, podobné kognitivní schopnosti u psů dosud zaznamenány nebyly.

Testu se zúčastnila jedna čivava (čivavák) a dvě fenky zlatého retrívra, tedy určitě je co opakovat a dále zkoumat. Třeba: jak rychle to vše pes zvládne? V některých jiných testech se ukázalo, že chytrým psům může k naučení povelu stačit pouhá 4 zopakování. Pak to ale trochu funguje, jako když se člověk rychle něco nadrtí před zkouškou, tj. taková znalost se zase snadno zapomene. A další věc je, že Znovu není normální příkaz, ale spíše „příkaz vyšší úrovně“…

Příslušná studie, respektive průvodní tisková zpráva, k tomu pak učeně dodává, že jde o schopnost konceptualizace, kterou se dosud vedle lidí podařilo identifikovat pouze u šimpanzů a delfínů. Nebyl by to první případ, kdy by psi v určitém typu úloh docilovali srovnatelných výsledků jako druhy, které tradičně pokládáme za nejinteligentnější.

Literatura

Allison Scagel and Eduardo Mercado III, Do that again! Memory for self-performed actions in dogs (Canis familiaris), Journal of Comparative Psychology (2022). DOI: 10.1037/com0000310

Zdroj: University at Buffalo / Phys.org

Poznámky autora článku:

Co se týče schopností abstrakce, některé geniální border kolie v testech prokázaly schopnost dělit předměty do kategorií („přines hračku“ – z dostupných věcí vybere hračku), eventuálně i do hierarchie kategorií („přines hračku – míček“ – z hromady věcí postupně vybrala všechno, co pokládá za míčky, včetně předmětů, které nikdy předtím neviděla). Některá zvířata zvládají třeba i vylučovací princip („přines X“ – x je neznámé slovo, v hromadě známých předmětů tedy pes vybere ten neznámý; dokonce si může příslušný význam i do budoucna přiřadit.)

Samozřejmě tak jako u lidí, i u psů budou v inteligenci velké rozdíly. Podle právě prováděného projektu Genius Dog Challenge se zdá, že i u border kolií je schopnost rozlišovat větší počet hraček podle názvů spíše vzácná.

Na druhé straně, co se schopností abstrakce týče: třeba Richard Dawkins navrhl, že mezi anatomicky moderním Homo sapiens (dejme tomu stáří 250 000 let) a „moderním lidským chováním“ (umělecké a náboženské projevy, flexibilita kultury…, dejme tomu stáří méně než 100 000 let) mohlo dojít k následujícímu přelomu. Do lidského jazyka přibyl podmiňovací způsob, tedy popis hypotetických, pouze v mysli existujících situací, a tento mechanismus pak už z žádného jazyka nezmizel. Jinak řečeno, měl-li by Dawkins pravdu, příslušnou programátorskou konstrukci by ale lidé předtím neměli, alespoň ne na čistě na úrovni jazyka („když lev – utíkej“ je něco jiného). To by zase schopnosti psů i jiných zvířat rozumět lidskému jazyku a mít alespoň zárodky abstraktního myšlení stavělo do jiného světla…