Simulace supermasivních černých děr těsně před srážkou. Kredit: NASA’s Goddard Space Flight Center.

Galaxie SDSS J1430+2303 je relativně blízká galaxie, kterou pozorujeme ve vzdálenosti asi 1,1 miliardy světelných let. Není úplně obyčejná. Jde o eliptickou galaxii o hmotnosti zhruba 150 miliard Sluncí, tedy podstatně lehčí než Mléčná dráha. Zároveň jde o Seyfertovu galaxii typu I, čili galaxii s aktivním jádrem. Stručně řečeno, je to kvasar, u něhož pozorujeme i jiné galaktické struktury než jen neuvěřitelně zářící jádro. To už z ní dělá pěkný objekt k pozorování.

Seyfertova čočková galaxie. Kredit: NASA / STScI.

V posledních dnech se ale galaxie dostala SDSS J1430+2303 do astronomických headlinů a na seznam největších událostí oblohy. Je totiž docela dobře možné, že jsme na pokraji jedné z největších událostí moderní astronomie. Pokud astronomové čtou správně získaná data, tak se v centru této galaxie divoce obíhají dvě supermasivní černé díry, o celkové hmotnosti asi 200 milionů Sluncí (tedy mnohem větší než naše důvěrně známá supermasivní černá díra Sgr A*), které jsou doslova na pokraji srážky.

Skromná supermasivní černá díra Mléčné dráhy. Kredit: NASA/CXC/Stanford/I. Zhuravleva et al.

U podobných astronomických objektů se obvykle smiřujeme s tím, že k nějaké úchvatné explozi dojde „brzy“, ale může to znamenat třeba 1 milion let.

Ve vesmíru většinou není kam spěchat. Ale v případě galaxie SDSS J1430+2303 to neplatí. Mluvíme o šílené kosmické srážce supermasivních černých děr, ke které by mohlo dojít během 3 pozemských let.

Může to být naše nejlepší příležitost k přímému pozorování srážky supermasivních černých děr na dlouhou dobu. Jak ale přiznává čínský tým, který vedl Liming Dou z Guangzhou University, stále není úplně jisté, co se děje v centru této podivuhodné galaxie. Doposud ji pozorovali s pomocí vesmírných observatoří XMM-Newton, NuSTAR, Chandra a Swift.

Teď ji bude nutné pozorovat dál, abychom se přesvědčili, o co jde. Prozatím víme, že tam pozorujeme zvláštní oscilace, které se nám přímo před očima zkracují a to velmi svižně. Během období tří let se zkrátily z periody asi 1 roku na 1 měsíc.

Jestli v galaxii SDSS J1430+2303 opravdu dojde k ultimátní srážce supermasivních černých děr, tak podle všeho přijdeme o pozorování gravitačních vln, které by taková srážka měla odpálit. Soudobé gravitační observatoře totiž pozorují srážky černých děr hvězdných velikosti. Když se srazí černé díry o hmotnostech stovek milionů Sluncí, vyvolá to gravitační vlny o tak nízkých frekvencích, že LIGO a Virgo nemají šanci. Přesto to nejspíš bude podivuhodná podívaná a extrémní exploze záření napříč elektromagnetickým spektrem. Ať ale dojde k takové srážce nebo ne, každopádně je to pěkně výživná astronomická záhada.

Literatura

Science Alert 29. 8. 2022.

arXiv:2208.11968.