Není tajemstvím, že nejsilnější magnetická pole mají neutronové hvězdy, respektive extrémní varianty pulzarů. Vědci věří, že magnetická pole pulzarů mají složitou strukturu, ale je každopádně těžké si něco takového jen představit. Tato magnetická pole dokážeme přímo měřit jedině pozorováním cyklotronových absorpčních čar v rentgenovém spektru záření dotyčných neutronových hvězd.
Nedávno v tomto směru uspěl čínský vesmírný rentgenový teleskop Hard X-ray Modulation Telescope (HXMT), známý též jako Insight. V rentgenovém spektru ultrazářivého rentgenového akrečního pulzaru Swift J0243.6+6124 objevil absorpční čáru o energii 146 keV, která odpovídá magnetickému poli s nezměrnou silou 1,6 miliardy tesla. Je to nové nejsilnější známé magnetické pole ve vesmíru.
Dosavadní rekord z roku 2020, jehož držitelem byl rovněž teleskop Insight, měl přitom hodnotu zhruba 1 miliardy tesla. Zároveň jde o první detekci elektronové cyklotronové absorpční čáry ve spektru ultrazářivého rentgenového zdroje. Je tedy možné, že ani tento rekord moc dlouho nevydrží.
Systém Swift J0243.6+6124 je vlastně dvojhvězda pulzaru a jeho hvězdného partnera. Brutální gravitační síla pulzaru rve hmotu hvězdy, která teče vesmírem a vytváří zuřivě rotující akreční disk kolem pulzaru. Rozžhavené plazma akrečního disku padá podél magnetických siločar na povrch pulzaru a vytváří intenzivní rentgenové záření. Kvůli rotaci pulzaru pozorujeme toto záření v podobě rentgenových pulzů. Takovým objektům se říká rentgenové akreční pulzary (X-ray accretion pulsar).
Odborníci se domnívají, že v případě pulzarů vznikají cyklotronové absorpční čáry kvůli absorpci rentgenového záření elektrony, které sviští podél magnetických siločar v okolí pulzaru. Energie absorpční struktury přitom odpovídá síle magnetického pole na povrchu dotyčného pulzaru. Pulzar Swift J0243.6+6124 je výjimečný v tom, že jde o ultrazářivý rentgenový pulzar. Takových jsme objevili několik, v jiných galaxiích. Astrofyzici již dříve odhadovali, že budou mít extrémní magnetická pole. Poprvé ale bylo změřeno až teď.
Literatura
Nemožný ultrazářivý pulsar z galaxie M82
Autor: Stanislav Mihulka (13.10.2014)
Nabíjení pulsaru pro extrémní výtrysk záření v přímém přenosu
Autor: Stanislav Mihulka (14.06.2020)
Radioteleskop se „slunečními brýlemi“ objevil nejjasnější extragalaktický pulsar
Autor: Stanislav Mihulka (04.05.2022)
Diskuze:
Gratulujem, p. Mihulka,
Vladimír Bzdušek,2022-07-13 21:27:19
skutočne úprimne a v dobrom. Máte vynikajúci čuch na problematické témy. Ani ja neviem, prečo interagujú dva permanentné magnety. A prečo sa "nevybijú". Vie na to niekto odpovedať? A nemohli by ste niekedy na niečo odpovedať, teda aspoň výnimočne, aj VY? Lebo inak je to iba kŕmenie OSLA. A ten by mohol z tej jednotvárnej stravy (-zázračné batérie a ešte zázračnejšie katalyzátory-) možno aj chcípnuť ...
Re: Gratulujem, p. Mihulka,
Václav Dvořák,2022-07-15 21:29:25
Protože ty magnety mají elektrony nastavené v mřížce jedním směrem... intereagují všechny magnetické materiály, mag.pole se sčítá nebo odčítá podle orientace. U elektromagnetů je nastaví procházející proud, výhoda je tam myslím to, že se e. dají větším proudem "našlapávat" donekonečna a tímpádem i magnetické pole může být skoro neomezené (třeba v supravodivé cívce)... práce kterou permanentní magnety vykonají je vratná, tj. když se přiblíží, vznikne polohový potenciál, který se vrátí zpět oddálením, takže platí zákon zachování energie. Ale nejsem fyzik, píšu to jen na základě intuice...
zvedavý laik
Gábor Vlkolinský,2022-07-13 11:21:38
Ako laik som čítal o vysvetľovaní rôznych príťažlivých síl zakrivením priestoru a sprostredkovaním pomocou nejakých častíc. Ako sa vysvetľujú príťažlivé/odpudivé sily dvoch magnetov? Sú tam nejaké častice, či zakrivenie niečoho?
Re: zvedavý laik
Dagmar Gregorová,2022-07-13 12:13:55
Pri dvoch magnetoch, alebo pôsobenia magnetu na magnetický prípadne antimagnetický materiál ide o interakcie tzv. magnetických domén vo vnútornej štruktúre materiálu. https://wikijii.com/wiki/Magnetic_domain
Ak sa nemýlim, úplne najhlbším základom je orientácia spinov valenčných elektrónov v atómoch (?), od ktorých závisí vonkajší magnetický moment atómu. V niektorých materiáloch sa magnetické momenty susedných atómov usporiadajú do tzv. Weissových domén, minioblastí, ktoré pôsobia ako mikromagnety. Tie môžu mať v struktúre navzájom rôznu orientáciu a materiál navonok je nemagnetický. Pôsobením dostatočne silného poľa dochádza k zväčšeniu domén, ktoré majú s ním zhodný smer, prípadne dôjde k zmene orientácie celých domén do smeru vonkajšieho pôsobiaceho poľa. Tieto interné mikromagnety (domény) si u feromagnetík vďaka vzájomnému pôsobeniu udržujú usporiadanie aj keď silné vonkajšie pole prestane pôsobiť. Ale len do okamžiku, kým vysoká teplota, a teda tepelný chaotický pohyb toto usporiadanie nenaruší. Ak rozžhavený magnet necháte vychladnúť v nemagnetickom poli (musíte odtieniť aj to zemské), nebude magnetom... ale je možné ho opät zmagnetizovať (pozri Curieho teplota). Čím viacej domén s čím väčším magnetickým momentom je v materiáli usporiadaných zhodným smerom, tým je materiál silnejším magnetom. POZOR!!! - u vesmírnych magnetarov a kosmických mag. polí (ale napríklad aj u geomagnetického poľa) ide o ÚPLNE INÝ PRINCÍP! Magnetické domény sú vysvetlením len tých pevných bežných magnetov a magnetických vlastností materiálov. (https://cs.frwiki.wiki/wiki/Domaine_de_Weiss)
Re: Re: zvedavý laik
Zicho Trenčiansky,2022-07-13 12:31:08
Neviem či pôvodná otázka sa skôr nepýtala na nosič sily. U gravitácie je to Higgsov bozón, čo je to u magnetického poľa sa tuším nevie. Pokiaľ viem, tak sa vlastne presne nevie, čo je magnetické pole. Poznáme prejavy, ale nevieme čo to je.
Re: Re: Re: zvedavý laik
Dagmar Gregorová,2022-07-13 12:48:15
Fotón? - vo fyzike elementárna častica, kvantum elektromagnetického poľa a základná "jednotka" svetla a VŠETKÝCH OSTATNÝCH FORIEM ELEKTROMAGNETICKÉHO ŽIARENIA.
Re: Re: Re: Re: zvedavý laik
Zicho Trenčiansky,2022-07-13 14:06:56
Ok chápem, fotón ako kvantum energie. Dokonca aj Higgsov bozón je fotón, čo som nevedel (bol som v tom že nejaký kvark). Otázka je či vôbec niečo ako fotón naozaj existuje, alebo je to modelový koncept, rozoberajú napr. tu: https://physics.stackexchange.com/questions/303132/do-photons-truly-exist-in-a-physical-sense-or-are-they-just-a-useful-concept-lik
Ďalšia otázka ... prečo vlastne pohyb magnetu v cievke by mal vyvolávať pohyb nejakých fotónov. Ak je magnet a cievka k sebe vzájomne v pokoji, nedeje sa žiadna výmena informácií/energií v podobe fotónov? Alebo je v rovnováhe? Prečo by malo dôjsť ku komunikácií len keď vnímame vznik EM poľa pri pohybe magnetu v cievke? Ako tie atómy magnetu vedia, že sú v blízkosti atómov cievky?
U gravitácie sa to riešie "zakrivením priestoru".
Teda, čo je to, čo prenáša informáciu. To si mám predstaviť tak, že napr. zo statického magnetu neustále prúdia fotóny a rovnaké množstvo sa ich vracia naspäť, ale ak narazia na železný prach, tak ho sformujú do podoby siločiar a potom sa vrátia, lebo veď magnet hmotu nestráca tým že magnetizuje. Teoreticky sa niečo (piliny alebo magnet) zahraje?
Re: Re: Re: Re: Re: zvedavý laik
Florian Stanislav,2022-07-14 08:47:26
Píšete : "prečo vlastne pohyb magnetu v cievke by mal vyvolávať pohyb nejakých fotónov"
Pohyb magnetu v cívce vyvolává v cívce pohyb elektronů ( elektrický proud).
Na otázku proč ( proč existuje vesmír, proč existuje atom, proč existuje elektromagnetická síla) věda odpovědi nemá.
Tradičně fyzici uvažují o čtyřech: gravitaci, elektromagnetické síle, slabé interakci a silné interakci.
Čili elektromagnetická síla je vlastnost hmoty a otázku proč tato síla působí, to fyzika těžko může řešit.
Magnetické pole vzniká kolem nábojů ( elektrony, ionty, ionty v tavenině, plynu, plazmě) , které jsou v pohybu.
Magnetické pole Země se vytváří elektrickým proudem vznikajícím prouděním tekutého vnějšího zemského jádra nacházejícího se mezi pevným vnitřním jádrem planety a zemským pláštěm. Tento proces funguje jako obrovské hydrodynamické geodynamo.
Elektromagnetické pole je složeno z elektrického pole a magnetického pole, které kmitají kolmo ke směru šíření vlnění (teorie elektromagnetického pole J.C.Maxwell).
Foton je částice zprostředkující elektromagnetickou interakci a řadí se tedy mezi tzv. intermediální částice.
V běžné mluvě se těžko zbavujeme dojmu, že foton je vlna-částice ( viditelného) světla.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: zvedavý laik
Václav Dvořák,2022-07-15 21:38:32
Asi bylo myšleno co je nositelem magnetického pole, bez vykonávání nějakého pohybu (změny, elmag. vyzařování). To že mag.pole se tvoří OKOLO pohybujícího se elektronu nebo fotonu je jasné, ale samotnou částici tvořící mag.pole nikdo nikdy nepozoroval, podobně jako u gravitace nepozoroval hypotetické gravitony. Až se tohle vyřeší, asi z toho bude nějaká nová fyzika, protože něco tam je !
Re: Re: Re: zvedavý laik
Gábor Vlkolinský,2022-07-13 16:19:18
To som mal na mysli. Čo tie sily sprostredkuje. U gravitácie je to zakrivenie priestoru (vraj nie hypotetický gravitón), elektróny si vymieňajú virtuálny fotón... U magnetov sa dá tá sila vnímať, vraj aj gravitácia sa dá vnímať napríklad medzi dvoma tankermi ak pominiem gravitáciu planéty. Ale ako tankery zakrivia priestor to si predstaviť neviem. Viem si predstaviť, že vzdelaného fyzika takéto otázky privádzajú do vývrtky, ospravedlňujem sa. Tak ešte jednu - v sigularite čiernej diery musia byť zachované Higgsove bozóny, keď má zachovanú hmotnosť?
Re: Re: Re: Re: zvedavý laik
Václav Dvořák,2022-07-15 21:42:26
Podle mně za tím stojí nějaké ještě mnohem jemnější, dosud nepoznané pole, stejně jako u gravitace (kde částice tohoto pole by se klidně mohly jmenovat gravitony)... něco tam být musí a zjistí to až nějaká nová fyzika za standardním modelem, až budou k dispozici jemnější a výkonnější přístroje... ale je to samozřejmě jen názor.
Re: zvedavý laik
Vojtěch Kocián,2022-07-13 16:22:41
Pokud jde o permanentní magnety a vznik jejich magnetického pole, tak přesnou odpověď neznám a ani nevím, jestli je to kompletně vyřešeno. Třeba odpoví někdo jiný.
Indukovaný magnetismus je elektrostatika z pohledu pohybujících se nábojů. Nic víc, nic míň.
Mějme dva vodiče, kterými prochází proud stejným směrem. Pokud se na ně díváme zvenku, vidíme, jak se kolem drátů vytváří magnetické pole, které působí na druhý drát, kterým také prochází proud. Výsledkem je, že se oba dráty přitahují.
A teď se na to podívejme z pohledu elektronů v jednom z těch vodičů. Vedle vidíme drát, ve kterém se elektrony pohybují stejným směrem jako my, takže jsou vzhledem k nám v klidu a budou působit odpudivě díky souhlasnému náboji. Pak tam taky kladně nabitá jádra atomů, která se vůči nám pohybují směrem dozadu. Ty budou působit přitažlivě. Pokud bychom použili newtonovskou mechaniku, tak by se nic zajímavého nedělo, elektronů je stejně jako protonů v obou vodičích, což není pravda (tohle nedalo spát Faradayovi). Jenže pokud použijeme einsteinovskou mechaniku a Lorentzovu transformaci, tak v tom druhém vodiči díky kontrakci délek vidíme více protonů na jednotku délky než elektronů. Výsledkem je, že se vodiče budou přitahovat elektrostaticky úplně stejně, jako pokud použijeme pohled zvenku přes magnetické pole.
Magnetické pole
Petr Grofino,2022-07-13 07:27:19
Magnetickà síla je nakonec tou hlavní silou ve vesmíru?
Není gravitace jen atypické mahnetické pole?
Re: Magnetické pole
Libor Zak,2022-07-13 09:11:12
O gravitaci se vedou vášnivé diskuse.
Dovolím si pár vlastních bláznivých úvah.
Už podle Einsteina vlastně gravitace neexistuje, je to jen projev deformovaného prostoru, způsobeného hmotou. Čím více hmoty pohromadě, tím více deformovaný prostor. Projev rychlosti je navíc shodný s projevem zrychlení, podle A.E. se tedy s jedná o to stejné. Neměli bychom proto gravitaci vnímat jako sílu, ale spíše jako geometrii. Dnešní vesmír vnímáme jako trojrozměrný, ale realita může být trochu jiná. Pokud bychom si například představili, že se veškerá hmota neustále pohybuje rychlostí světla, jen vektor jejího pohybu je z velké části nasměrován do dalšího nebo dalších rozměrů, možná by začala gravitace dávat větší smysl. Například, když do hry zapojíme setrvačnost. Pokud se má vlastní hmota pohybuje v určitém vektoru a hmota planety pode mnou v trochu jiném, budeme na sebe vzájemně působit jako dvě auta, co se vzájemně snaží vytlačit ze silnice. Planeta v roli plně naloženého náklaďáku, já v roli trabantu. Z určitého úhlu pohledu se mi bude zdát, že mě to k náklaďáku přitahuje.
Ale to je jen jedna z mnoha úvah o tom, co by gravitaci mohlo způsobovat.
Z úvah A.E. vlastně vyplývá, že neexistuje ani čas. Ten je v podstatě určen rychlostí, polohou ve vesmíru a gravitací, takže čas jsou spíše koordináty v prostoru než v jednom konkrétním časovém rozměru. Ten může běžet pro rozdílné úseky vesmíru rychleji nebo pomaleji. Podotýkám, že rychlost a gravitace shodně ovlivňují probíhání času, takže to opět podle teorie relativity ukazuje, že jde vlastně o totéž. A bych sem znovu propašoval své oblíbené pohybové vektory a silniční analogii, tak pokud jedno auto odbočí a pojede po silnici šikmo odbočující od té mé, která pokračuje rovně, bude se mi relativně zdát, že se auto na ní pohybuje pomaleji než já, i když oba pojedeme stejnou rychlostí. Pokud bych nakreslil na pomyslné dvojrozměrné rovině cílovou čáru, šikmo pohybující se auto k ní dorazí mnohem později a uběhne pro něj mnohem více času, než pro mě, který jsem se k ní pohyboval přímo. Oba se pohybujeme v dvojrozměrném prostoru, ale vesmír má rozměry minimálně čtyři, jinak by čas a deformace prostoru vlastně nemohly fungovat tak, jak fungují. Tady jedna poznámka. Pokud by byl čas čtvrtým rozměrem a vesmír se rozpíná, tak by se logicky musí rozpínat i rozměr času, že ano? Pokud by na vesmír působila temná energie, která způsobuje zrychlené rozpínání, tak proč by neovlivnila i "čas"? Ještě že čas vlastně neexistuje. :)
Podle vzorce E=mc2 se hmota přemění na odpovídající množství elektromagnetického vlnění, které se náhle pohybuje přesně rychlostí světla, pokud prochází například vodou, nebo průhledným materiálem, tak se zpomalí, při průchodu ztratí část energie, která se přemění na teplo, ale jakmile hmotou projde, tak má zase rychlost světla. Ta rychlost je podle mě klíčová, říká, že elektromagnetické záření se v prostoru neovlivněném hmotou pohybuje vždy rychlostí světla, což možná znamená, že energie je hmota jejíž vektory pohybu, jsou velmi blízko rovinám námi vnímaného prostoru.
Do toho všeho ale hází vidle kvantová mechanika, která na gravitaci velkého vesmíru kašle a chová se jako by neexistovala. Takže se zřejmě odpověď skrývá právě tam.
Tím jsem chtěl říct, že vlastně už od dob Alberta Einsteina víme, že gravitace a čas prakticky neexistují, ale přesto se s nimi nadále počítá jako s reálnými veličinami. Dokonce i A.E. to celý život dělal. Naše vnímání světa není tak jednoduché změnit a neochota myslet mimo mantinely je silná. A nejhorší je, že cokoliv takto bláznivého je stejně bláznivě náročné dokázat.
Proto se jedná jen o úvahy a ne o teorie a hypotézy, třeba mi tu někdo pár z nich vyvrátí a řekne mi, proč je všechno jinak.
Re: Re: Magnetické pole
Zicho Trenčiansky,2022-07-13 12:39:13
A keď sa pozriete na zábery "filamentov" medzi tým, čo sme doteraz pokladali samostatné hviezdne objekty, tak si všimnete, že vesmír je jedna veľká pavučina hviezd a prachu medzi nimi. Prach je distribuovaný v súlade s magnetickými poľami, teda je vodivý. Čiže vesmír je v neustálom vyrovnávaní elektromagnetického potenciálu medzi vesmírnymi objektami.
Najlepšie sú tie filamenty kolmé na iné filamenty, z ktorých zase unikajú v kolmom smere ďalšie. Proste indukcia a pravidlo pravej ruky.
Re: Re: Magnetické pole
Ladislav Voleský,2022-07-14 16:02:32
K tématu GRAVITACE.
A. Einstein ji vysvětluje zakřivením časoprostoru, působením hmoty. O tom žádných pochyb. Ale
co přímo gravitaci působí, co je její prvotní příčinou, to jeho teorie nevysvětluje.
Moderní fyzika uvažuje o čtyřech základních silách: silná a slabá interakce, elektromagnetická
síla a gravitační síla.
Pokud si ale uvědomíme, že jakékoliv hmoty, ať už jsou tvořeny jakoukoliv její formou, (pevná,
kapalná, plynná či ve formě energie), k sobě nejsou přitahovány, nýbrž "tlačeny" energií jež
prostupuje na nejzákladnější kvantové úrovni celým vesmírem, vypadne ze základních sil jak
gravitační síla, tak silná interakce.
Mně v úvahách vychází jediné - to, co drží pohromadě oběžné dráhy planet kolem hvězd a hvězdy
v galaxiích, tak to samé drží svým tlakem pohromadě i jádra atomů.
Ona energie, ať už ji nazýváme energie nulového bodu, energie vakua, éter nebo třeba kvantová
pěna, je možná pozůstatkem, zbytkem původní energie Vesmíru, ze které se již nestačila vytvořit
hmota jako taková. Při úvahách nad velikostí částic této energie, je zřejmě blízko pravdě
následující příměr : zvětšíme-li částici oné energie na velikost protonu, bude mít proton,
zvětšený ve stejném poměru, velikost Země a možná i o dost větší. Jinak by se těžko mohla
diskontinuita toku těchto částic, způsobená např. hmotou Slunce, projevovat i na vzdálenost
několika světelných let. (Kdy už je sluneční průměr jen pár úhlových vteřin). A právě tato
diskontinuita toku mezi směrem OD hmoty a směrem KE hmotě, způsobuje to, co je běžně nazýváno
gravitační silou.
Ona diskontinuita toku v daném prostoru je způsobena interakcí mezi hmotou a energií vakua a
velikost této diskontinuity, (rozuměj gravitace), závisí pouze na hmotnosti zúčastněných hmot.
Re: Magnetické pole
Libor Zak,2022-07-13 09:16:32
I to je možné, třeba by to mohlo být magnetické pole působící v jiné prostorové rovině časoprostoru, ale jsou to divoké úvahy a spekulace.
Re: Magnetické pole
Dagmar Gregorová,2022-07-13 12:24:36
To ne... zkusím zacitovat tohle, co napoví:
"...Tak byla v minulém století pochopena společná podstata jevů elektrických a magnetických (Hans Öersted, Michael Faraday, James Maxwell) a vznikla teorie elektromagnetického pole. Po vzniku kvantové teorie se objevila příslušná kvantová analogie – kvantová elektrodynamika, která přerostla v současnou kvantovou teorii elektromagnetického pole. V době relativně nedávné se podařilo sloučit do jediné teorie elektromagnetickou a slabou interakci. Vznikla teorie elektroslabé interakce (Steven Weinberg, Abdus Salam, Sheldon Glashow), v níž se ukázalo, že za vysokých energií se obě interakce chovají jinak a vystupují jednotně. Všeobecná shoda dnes panuje i o sloučení všech tří kvantových interakcí (elektromagnetické, silné a slabé) do jediné teorie Velkého sjednocení (GUT). Probíhají intenzivní, ALE ZATÍM NEÚSPĚŠNÉ, POKUSY O PŘIPOJENÍ GRAVITAČNÍ INTERAKCE K OSTATNÍM do tzv. teorie všeho (TOE). Největším problémem je, že gravitace je popsána obecnou relativitou, zatímco ostatní interakce kvantovou teorií."
Viz: https://www.aldebaran.cz/astrofyzika/interakce/toe.php
Re: Re: Magnetické pole
Zicho Trenčiansky,2022-07-13 12:52:35
by som povedal, že so zvyšujúcim sa rozlíšením satelitov je hlavným problémom, že pozorovania nezodpovedajú teórií o gravitácií ako hlavnej hybnej sile vesmíru.
A tých myšlienkových divností je mnoho. A to nie je o tom, že proste nám náš mozog je stavaný na pozorovanie inej reality a preto sa mi zdá niečo divné a nereálne.
Kto čítal Hawkingovu popularizačnú o čase? Buď ju zle napísal, alebo zle preložili, ale keď v jednej kapitole hovorí o tom, že model éteru bol opustený lebo sa musel barličkami komplikovať, aby zodpovedal pozorovaniam ... a v ďalšej kapitole zaviedol multiverse (paralerné vesmíry), lebo inak by nevedeli vysvetliť štrbinový experiment pri vystreľovaní single fotónov.
A čo iné než barlička je vyparovanie čiernych dier :)
Re: Re: Re: Magnetické pole
Vojtěch Kocián,2022-07-13 13:45:49
Hawkinga jsem nečetl, ale co popisujete, je zvláštní.
Vypařování černých děr není ničím požadováno. Pokud opravdu funguje, fajn, pokud nefunguje, současné teorie to přežijí.
Štěrbinový experiment nevyžaduje pro vysvětlení paralelní vesmíry. Stačí pochopit dualitu částice-vlna (jestli tohle vysvětloval paralelními vesmíry, budiž). A je úplně jedno jestli jde o single nebo velké balíky fotonů. Navzájem se neovlivňují, takže balík je superpozice single fotonů. Vtip je v tom, že něco jako foton letící prostorem neexistuje. Existuje elektromagnetická vlna, která je hodně slabá v případě paprsku se single fotony a silnější v případě hromady fotonů. To, čemu říkáme foton, je interakce elektromagnetické vlny s hmotou. Ta proběhne v jednom bodě (respektive na jedné elementární částici). Konkrétní umístění je dáno distribuční funkcí, kterou ovlivňuje mřížka v cestě paprsku. Průměrná frekvence interakcí (fotony za sekundu) je daná výkonem toho paprsku.
Re: Re: Re: Re: Magnetické pole
Zicho Trenčiansky,2022-07-13 14:15:15
Podľa toho čo som čítal a pamätám si, tak dualita nestačí. Vlna je použiteľná len vtedy, keď je tam viac častíc, pretože viacero častíc sa chová ako vlna. Pri jednej častici by nemalo dôjsť k vytvoreniu difrakčného obrazcu, lebo nemá za dvojštrbinou s čím interagovať.
A pri fulerénoch je to ešte zložitejšie. Ten pokus ste zaznamenali. Tiež ich strielali po jednom a tiež tvorili difrakčný obraz na sietnici za dvojštrbinou.
Fulerén sa len tak nerozbije na dve kvantá, z ktorých každé prejde jednou štrbinou, aby potom vlnovo interagovali.
Mne z toho vyplýva, že je niečo fundamentálne zle v našom ponímaní častice ako častice. Keďže to bolo jasné aj Hawkingovi, zaviedol paralerné vesmíry.
Re: Re: Re: Re: Re: Magnetické pole
Zicho Trenčiansky,2022-07-13 14:21:37
lepší článok k tomu ako tento som narýchlo nenašiel
https://www.forbes.com/sites/startswithabang/2017/03/14/heres-what-it-takes-to-make-parallel-universes-real/?sh=466df8383eff
Re: Re: Re: Re: Re: Magnetické pole
Vojtěch Kocián,2022-07-13 17:58:05
Trochu problém je v tom, že je foton jako částice příliš zprofanovaný. Pak si většina lidí myslí, že svělo je proud kuliček. A logicky si z toho odvodí, že kulička může projít jen jednou štěrbinou, jen je nám z nějakého záhadného důvodu zatajeno, kterou. Akorát nic z toho není pravda, i když se tím ohánějí i někteří učitelé fyziky na středních školách.
Představte si, že nic jako foton neexistuje a světlo je jen spojité vlnění. Pak není problém si představit, že prochází několika štěrbinami naráz nezávisle na tom, jak slabá je intenzita.
Dobrá, teď přidáme fakt, že světlo není spojité. Představit si to lze jako sérii záblesků. To pořád nebrání tomu, aby energie záblesku prošla několika různě umístěnými štěrbinami najednou.
Pak necháme světlo interagovat s hmotou. Jelikož ten záblesk je elementární kvantum, tak nemůže interagovat s více než jednou elementární částicí. Teprve tady nastupuje magie částicové fyziky zvaná kolaps vlnové funkce. Tedy vlna nebo záblesk, dosud rozprostřený v prostoru skončí na jednom konkrétním místě. Kudy se tam dostal? Správná odpověď je: všudy kudy mohl. Neexistuje konkrétní cesta k jedné interakci.
No a nakonec nazveme ten elementární záblesk který putoval z konkrétního zdroje poměrně velkým objemem prostoru ke konkrétnímu cíli "foton". A řekneme, že jde o částici, abychom tím zamotali hlavu laikům i studentům na více jak sto let dopředu.
Přitom jediná problematická věc je ten kolaps vlnové funkce, o kterém vlastně dosud nevíme o moc víc než to, že existuje a že je naprosto náhodný v rámci té vlnové funkce. Jestli ho někdo vysvětluje multiverzem, budiž mu přáno. Já se prozatím spokojím s tím, že ho vysvětlit neumíme.
Re: Re: Re: Re: Magnetické pole
Zicho Trenčiansky,2022-07-13 14:26:25
Inak aj to vyparovanie musel pridať, lebo si uvedomil, že tempo pohlcovanie hmoty by nakoniec viedlo k vesmíru, ktorý má len čierne diery.
Plus Fermi bubbles severne a južne od čiernej diery je tiež niečo, čo štandartný model ešte nevysvetlil (aspon podla wiki) https://en.wikipedia.org/wiki/Galactic_Center#/media/File:800_nasa_structure_renderin2.jpg
Re: Re: Re: Re: Re: Magnetické pole
Vojtěch Kocián,2022-07-13 15:29:16
K vesmíru jen s černými děrami (a nějakým zářením) podle SM stejně dojde. S tím vypařováním akorát přibyde fáze vesmíru bez černých děr a jen se zářením. Tu v zásadě žádná teorie nepožaduje.
Nevysvětlených věcí je spousta, ale to neznamená, že pro každou musíme vymýšlet extra teorii.
Nevím, proč by na vlnu muselo být víc částic. To platí pro mechanické vlnění jako zvuk, ale pro kvantovku to vážně potřeba není. Elektron taky v atomu vodíku funguje jako vlna a je tam jen jeden.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Magnetické pole
Gábor Vlkolinský,2022-07-13 16:47:20
To vyparovanie sa preceňuje. Pošas existencie vesmíru sa nestihla vypariť ani jedna čierna diera.
Re: Re: Magnetické pole
Gábor Vlkolinský,2022-07-13 16:44:28
Vraj gravitácia by mohla byť vonkajším prejavom všetkých ostatných interakcií dohromady. Tiež som zachytil názory, ža gravitácia sa mení podľa hustoty priestoru (ako chameleon) a netreba temné záležitosti na vysvetlenie podivného správania vo veľkej škále.
Re: Magnetické pole
Zicho Trenčiansky,2022-07-13 12:33:49
Pravdepodobne áno. Sledujete Thunderbolts project, alebo S0? Mainstream science s tým bude mať problém, bude musieť vymrieť generácia vedcov, ktorý si na súčasnom modely postavili karierý a podpísala sa pod mnohomiliónové granty :)
Pravdepodobne aj v centre Galaxie je nejaká obdoba pulzaru a nie čierna diera v podobe singularity.
Re: Re: Magnetické pole
Miroslav B,2022-07-13 14:41:24
Pravdepodobne sa mylite, kedze nic ziariacie sa v bode, okolo ktoreho sa sledovane objekty v centre pohybuju, nenaslo.
Re: Re: Re: Magnetické pole
Miroslav B,2022-07-13 14:42:55
navyse Vam asi unikla sprava, ze tu ciernu dieru v centre nasej galaxie uz aj nasnimali.
Re: Re: Re: Re: Magnetické pole
Gábor Vlkolinský,2022-07-13 16:26:12
Je to pekná fotka, nie je vo viditeľnom svetle, lebo žiariaci akrečný disk by všetko prehlušil.
Re: Magnetické pole
Václav Dvořák,2022-07-15 21:45:17
Vsadím, že se spíše jedná o dvě rozdílná pole, která jsou dosud nepoznatelná. Ale v té úrovni fyziky, ve které se nachází, klidně už můžou spolu přes nějaké zákonitosti intereagovat - i když v našem makrosvětě jsou vůči sobě zcela inertní nebo nezávislé.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
