Virus opičích neštovic. Kredit: NIAID.

Asi všichni mají teď virů plné zuby. Jen virům to, bohužel, nikdo neřekl. V současné době čelíme velmi neobvyklé vlně šíření opičích neštovic a je už opravdu únavné, jak opakujeme stejné chyby, které přispěly ke katastrofě covid-19. Chybuje každý, ale jen blbec se z toho nepoučí. Jednou z klíčových chyb je přitom zlehčování problémů a spoléhání se na to, „že to nějak dopadne.“

João Paulo Gomes. Kredit: Universidade Católica Portuguesa.

João Paulo Gomes z portugalské Universidade Lusófona v Lisabonu vedl tým odborníků, kteří jdou opičím neštovicím po krku na úrovni genomu. Současná vlna opičích neštovic je sice největším šířením nemoci mimo země dosavadního endemického výskytu, zároveň je samozřejmě v mnohém odlišná od covidu-19. Původcem této choroby je virus opičích neštovic (MPV, Monkeypox virus), který je úplně jiný než SARS-CoV-2. Jde o obří DNA virus ze skupiny orthopoxvirů, jehož DNA má délku 200 kb a obsahuje asi 200 genů. K jeho blízkým příbuzným patří i původce pravých neštovic (Variola virus).

Tyhle viry jsou podstatně „sofistikovanější“ než RNA viry a obvykle mutují podstatně méně. Gomesův tým ale zjistil, že pro viry ze současné vlny opičích neštovic, co zaplavuje svět, to tak úplně neplatí. Analyzovali sekvence pocházející z 15 různých vzorků od pacientů a dospěli k závěru, že za globální vlnou stojí linie viru, která prošla neobvykle intenzivním mutováním. Rovněž zjistili, že tato linie pochází z nákazy, která se šířila v roce 2017 v Nigérii a pak byla v letech 2018 a 2019 zachycena v nízkém počtu případů v Izraeli, Singapuru a Velké Británii. Poté „zmizela z radaru“ virologů a vynořila se teprve nedávno, zmutovaná, jak zákon káže.

Jak říká Gomes, vyjdeme-li z toho, že virus MPV letošní vlny (2022) je přímým potomkem virů z roku 2017 v Nigérii, tak by podle našich dosavadních znalostí o orthopoxvirech měl nést tak maximálně 5-10 nových mutací. Jenomže on jich má v genomu zhruba 50. Podle převládající hypotézy viry této linie v letech 2019 až 2022 cirkulovaly někde v Africe bez většího zájmu. Když vznikl virus v podobě, v jaké se dnes neobvykle intenzivně šíří, vzápětí se nešťastnou souhrou okolností rychle rozšířil mezi větší počet lidí, až byl letos na jaře opět detekován virology.

Podle Gomese se zdá, že velký počet nových mutací, které se objevily v genomu viru opičích neštovic, se dotýká proteinů, co souvisejí s lidským imunitním systémem. To naznačuje rychlý proces adaptace na lidské hostitele. Jinak totiž MPV „žije“ mezi různými druhy zvířat, včetně primátů, v tropických pralesích centrální a západní Afriky, a do lidí se dostává jen zřídka. S mutacemi v genomu opičích neštovic zřejmě také souvisí aktivita lidského editoru sekvencí APOBEC3. Jde o obranný systém lidských buněk, který mohou používat proti virům a měnit jim sekvence. Potíž je v tom, že APOBEC3 občas nefunguje jak má. Někdy se dokonce utrhne z řetězu a vyvolá rakovinné bujení, když se „netrefí“.

Logo. Kredit: Universidade Lusófona.

Podle řady expertů je současné šíření opičích neštovic opravu výjimečné a zasluhuje si maximální pozornost. Patří k nim i Raina MacIntyre z australské University of New South Wales, podle které by jistou roli mohla sehrát i (doufejme) doznívající pandemie covid-19. Prodělání covidu-19 zatěžuje imunitní systém, který pak může být zranitelný dalšími infekcemi, jako jsou třeba opičí neštovice.

V současné době je ve světě asi 5 tisíc známých případů opičích neštovic. WHO nedávno odmítlo vyhlásit globální stav zdravotní nouze (PHEIC) a mnozí odborníci to příkře kritizují jako nepochopitelné. Množí se spekulace o důvěryhodnosti WHO. Někdy je těžké nemít pocit, že jsme uvízli v nekonečné smyčce.

Literatura

New Atlas 26. 6. 2022.

Nature Medicine 24. 6. 2022.