Dyslexie se vyskytuje po celém světě. Kredit: Totesquatre / Wikimedia Commons. CC BY-SA 3.0

Složitá lidská psychika zahrnuje celou řadu minoritních typů osobností a chování. Některé z nich komplikují život svému nositeli a často i svému okolí. V poslední době se ale stále častěji objevují názory, že minimálně u části z těchto minoritních „modelů“ lidské psychiky nejde o poruchy, ale o projevy specifických strategií, které nám do vínku nadělila evoluce.

Helen Taylor. Kredit: University of Cambridge.

Helen Taylor z britských University of Cambridge a University of Strathclyde se s kolegou zaměřila na fenomén dyslexie, proslaveného jevu, který trápí nespočet školou povinných dětí. Badatelé se přitom zaměřili na analýzu kognitivních schopností, chování a strukturu mozku.

Výsledky těchto analýz na všech studovaných úrovních, od zpracování vizuálních vjemů až po paměť, podle autorů studie přesvědčivě ukazují, že bychom měli změnit náš pohled na dyslexii jako na neurologickou či vývojovou poruchu. Taylorová s kolegou tvrdí, že dyslexie je vlastně specializovaná „explorativní“ strategie, která je skvělá v průzkumu neznámého. Podle nich jde o klíčovou součást lidských adaptací pro život v proměnlivém a různorodém prostředí.

Logo. Kredit: University of Cambridge.

Taylorová je přesvědčená, že těžkosti, kterým v dětském věku i během dospělosti čelí lidé s dyslexií, jsou vlastně důsledkem trade-offu mezi zkoumáním nových informací a využíváním existujících znalostí. Trade-off představuje situaci, kdy v podstatě není možné být vynikající v obou případech. Je nutné si „vybrat“, i když biologické trade-offy jsou typicky zcela nevědomé a zakódované v genech či struktuře těla.

Tento výzkum navazuje na častá anekdotická pozorování, tedy nikoliv získaná systematickým studiem, podle nichž lidé s dyslexií v řadě případů naopak v některých oblastech vynikají, například pokud jde o objevování nového, vynalézavost a kreativitu. Tyto zkušenosti již dříve nebyly příliš v souladu s obecným dojmem, že dyslexie je porucha.

Stěžejní problém s dyslexií je podle Taylorovové v tom, že standardní školy, akademické instituce a pracoviště obvykle nepočítají s explorativním typem myšlení. Z povahy tohoto myšlení vyplývá, že jeho nositelé mají problém se čtením, psaním a řadu dalších „základních“ dovedností. Taylorová navrhuje, že bychom tento stav měli urychleně změnit, protože vlastně plýtváme s lidským potenciálem. V případě dyslexie nejde o nic vzácného či výjimečného. V určité míře se vyskytuje až u jedné pětiny lidí, bez ohledu na státy, kultury či geografii.

Závěry týmu Taylorové jsou v souladu s teorií „Doplňujícího se poznávání světa“ (Complementary Cognition Theory). Podle této teorie se naši dávní předci vyvíjeli tak, aby v rámci tlup byli lidé s odlišným, ale ve skutečnosti se doplňujícím způsobem myšlení. To by mělo posilovat schopnost adaptace na komplikované prostředí a situace. Účinné využívání stávajících zdrojů a poznatků vyžaduje úplně jiný typ myšlení než intenzivní zkoumání nového. Pro dlouhodobý úspěch je ale často nutné oboje. V jedné osobě to je velmi těžké skloubit, takže zřejmě právě proto existuje minoritní strategie „dyslexie“. Bylo by skvělé, kdybychom se tento dávný recept na přežití naučili využívat i v dnešní době.

Literatura

University of Cambridge 24. 6. 2022.

Frontiers in Psychology online 24. 6. 2022.