Hodující bílý trpaslík. Kredit: NASA, ESA, Joseph Olmsted (STScI).

Co se stane se Sluneční soustavou, až Slunce zestárne, spálí hvězdné palivo a po dramatickém umírání z něj zůstane jen potměšilý oharek v podobě bílého trpaslíka? V případě Sluneční soustavy to se vší pravděpodobností potrvá ještě miliardy let. Už teď ale můžeme zkoumat planetární systémy, kde k tomu došlo a jejich přívětivá hvězda se změnila na mrtvolného bílého trpaslíka. A je to fascinující pohled.

Logo. Kredit: UCLA.

Vedoucí výzkumu Ted Johnson z americké University of California, Los Angeles (UCLA) a jeho spolupracovníci zjistili, že se u blízkého bílého trpaslíka odehrává drama velkolepých proporcí. Bílý trpaslík G238-44 je od nás vzdálený „jen“ asi 86 světelných let. Badatelé využili archivní data Hubbleova vesmírného dalekohledu a dalších teleskopů a observatoří NASA, aby s jejich pomocí analyzovali složení atmosféry trpaslíka. Z výsledků pak odvodili, čím vším se tento trpaslík živí.

Ukázalo se, že trpaslík G238-44 požírá svůj planetární systém s velkým gustem. Badatelé totiž na trpaslíkovy našli stopy materiálu jak z vnitřní, tak z vnější části planetárního systému. Na trpaslíka dopadají kusy hornin s kovy, čemuž odpovídá pozorovaný velmi vysoký obsah železa a zároveň také led, jaký bychom ve Sluneční soustavě našli třeba na tělesech z Kuiperova pásu.  Jeho přítomnost vědci odvodili z neočekávaně vysokého obsahu dusíku.

Systém G238-44. Kredit: NASA, ESA, Joseph Olmsted (STScI) / UCLA.

Jak potvrzuje Johnson, je to vůbec poprvé, kdy jsme něco takového pozorovali. Ještě nikdy jsme neviděli trpaslíka, který by „kanibalizoval“ svůj planetární systém v takovém rozsahu. Pro odborníky je to pozoruhodné překvapení a také cenná informace. Pozorování je totiž v souladu s představou, že v planetárních systémech jsou běžné veliké „zásobárny“ ledových těles, podobné té ve Sluneční soustavě. Je to dobrá zpráva i pro astrobiology, protože to znamená, že ledová tělesa, o nichž si myslíme, že zásobovala vodou rodící se planety mladé Sluneční soustavy, mohla sehrát podobnou roli i v jiných planetárních systémech.

Obvykle si představujeme, že umírání hvězdy podobné Slunci vnese do planetárního systému chaos a zmar. Situace u bílého trpaslíka G238-44 ale prozrazuje, že je to ve skutečnosti ještě dramatičtější, než jsme si mysleli. Hvězda systému G238-44 zemřela asi před 100 miliony let a bílý trpaslík, který se z ní zrodil, současně požírá materiál jak z blízkého pásu planetek, tak i ze vzdálených oblastí s ledovými tělesy. Až vyhoří naše Slunce, tak to zřejmě bude dost podobné jako v systému G238-44.

Literatura

UCLA 15. 6. 2022.