Líné monstrum v srdci Mléčné dráhy se stává mediální hvězdou. Astronomové a s nimi všichni příznivci výzkumu vesmíru si dnes užili simultánní tiskové konference, na nichž byl zveřejněn první snímek naší domácí supermasivní černé díry. Jde o zásadní důkaz toho, že objekt známý pod poněkud anemickým názvem Sagittarius A*, je supermasivní černá díra. Jde o teprve druhý snímek svého druhu, stejně jako v prvním případě pořízený podivuhodným Teleskopem horizontu událostí EHT (Event Horizon Telescope).
Konečně vidíme, jak vypadá supermasivní černá díra Mléčné dráhy, tedy alespoň v rádiové oblasti spektra. Jak už mnohokrát v poslední době zaznělo, vlastně nevidíme černou díru jako takovou, protože je opravdu černá a spolkne veškeré záření. Snímek ukazuje temnou centrální oblast (shadow), obklopenou zářivým prstencem.
Tento snímek je pochopitelně ovlivněný brutální gravitací více než 4 milionů Sluncí. Geoffrey Bower z projektu Event Horizon Telescope a tchajwanského Institute of Astronomy and Astrophysics k tomu dodává, že byli s kolegy jak u vytržení, když zjistili, jak dobře velikost zářícího prstence na získaném snímku sedí na Einsteinovu obecnou relativitu. Zároveň se prý již velmi těší, jak tato pozorování prohloubí naše znalosti o supermasivních černých dírách a prostředí v centrech galaxií.
Supermasivní černá díra Mléčné dráhy je od nás vzdálená asi 27 tisíc světelných let. Pro představu, velikost prstence zachyceného na snímku při pozorování ze Země odpovídá velikosti donutu ležícího na povrchu Měsíce. Zobrazit něco takového chce skvělý nápad. Přesně tím bylo vytvoření nesmírně výkonného virtuálního Teleskopu horizontu událostí. Ten, jak známo, spojuje aktivity původně 8 a nyní 11 radioteleskopů, které jsou samy o sobě velice výkonné. To, že jednou ze součástí EHT je proslavená soustava ALMA v chilské poušti Atacama, mluví za vše.
První supermasivní černou dírou, kterou teleskop EHT pozoroval, byla černá díra M87* v centru galaxie M87. Teď máme snímky dvou galaktických černých děr a můžeme je porovnat, což je samozřejmě nářez. Z letmého pohledu na snímky je patrné, že obě supermasivní černé díry vypadají podobně, i když M87* je ve skutečnosti asi tisíckrát větší a hmotnější. Podle vědců to dokládá mocnou sílu obecné relativity, která poskytuje vysvětlení pro tyto objekty.
Badatelé tvrdí, že pořízení snímku supermasivní černé díry Sgr A* bylo podstatně náročnější než u černé díry M87*. Důvodem je především mnohem menší velikost Sgr A*. Kolem obou černých děr obíhá plyn rychlostí blízkou rychlosti světla. Černou díru M87* oběhne za dny až týdny, ale u naší černé díry Sgr A* to trvá jen pár minut. Proto se jasnost a uspořádání plynu u černé díry Sgr A* mění mnohem rychleji, a tyto změny je velmi těžké zachytit. Jak by řekli v Nebelvíru, bylo to jako chytat kouř. Chytat kouř holýma rukama.
Video: What it Takes to Image a Black Hole
Video: Size comparison of the two EHT black holes
Literatura
Teleskop Horizontu událostí odhalil magnetická pole supermasivní černé díry
Autor: Stanislav Mihulka (07.12.2015)
Blíží se bouře: Astrofyzici ohlašují průlomovou konferenci k černým děrám
Autor: Stanislav Mihulka (03.04.2019)
První snímek černé díry: Jaké zásadní otázky nezodpověděl?
Autor: Stanislav Mihulka (11.04.2019)
Diskuze: