Samička Cosmophasis umbratica se svými svítícími makadly. (Kredit: Daiqin Li, Národní universita Singapur).

Ať už na pavoucích oceňujeme, že nás zbavují obtížného hmyzu, nebo patříme mezi arachnofobiky, jedno jim upřít nemůžeme – že všichni jsou mistři svého oboru. Tak třeba jak se mezi sebou domlouvají. Na Oslu je článek o asijských pavoucích Cosmophasis umbratica, kteří si berou na rande baterku a zrcátko. Paradoxně jsou zrcátky vybaveni kluci a baterku nosí holky. Bez baterky a zrcátka se žádné namlouvání nekoná. Samičky si svítí ultrafialovým světlem a samečci jim signál vracejí jako „prasátka“ vzniklá odrazem od „zrcátek“ na hlavě. Podobně jako ostatní skákaví pavouci, má i Cosmophasis umbratica vynikající zrak. Na hlavě má hned osm očí a ty jsou vysoce citlivé právě na světlo s vlnovou délkou odpovídající ultrafialovému záření.

Slíďák kanibal (Allocosa brasiliensis). (Kredit: Nico Olejnik).

Nebo jak si v Uruguayi obrátili role a jak tam samci požírají samice. Takový jev je vzácný v celé živočišné říši. Biologové z Clemente Estable Institute of Biological Research v Montevideu učinili tento objev při prověřování zdravotního stavu krajiny. Sledovali počty jednotlivých živočišných druhů v pobřežním uruguayském pásu a při této rutině si všimli, že píseční slíďáci se chovají poněkud jinak, než se na pavouky sluší. Většinou totiž bývají samice větší a usedlé, zatímco malí neposední samci se vydávají do světa na zkušenou. Tamní slíďáci ale nikde neslídili a stále jen seděli na jednom místě jako pecky.

Loutkář rodu Cyclosa se svou loutkou s falešnými končetinami. Kredit: Phil Torres.

Líní, baculatí a nezvykle dominantní pavouci mají neobvyklé choutky. Bezpečně se v jejich dosahu mohou cítit jen mladé pavoučí panny. Minulé partnerky tito predátoři pragmaticky považují jen za pouhou kořist. Uruguayské slíďáky nouze naučila neponechat nic náhodě. Kromě toho, že starší a tedy po reprodukční stránce méně perspektivní kamarádky zužitkovávají jako živiny, mladé samice, které mají šanci dát více vajíček, pavoučí manželé nalákají do předem vytvořených komůrek a tam je „zazdí“. Získají tím jistotu, že se k mladé náruživé samičce už žádný další nápadník nedostane.

Spojení pavouků Philoponella prominens. (Kredit: Shichang Zhang).

Latinské jméno pavouka praktikujícího agresivní negalantní zvyklosti je Allocosa brasiliensis. Jde o nočního tvora žijícího v písečných dunách podél říčních břehů i na pobřeží Atlantského oceánu. Vědci mají pro slíďáka pochopení a jeho „úchylku“ omlouvají malou úživností prostředí, kde po dlouhou dobu kromě partnerky, není co k sežrání.

Podobně bychom mohli pokračovat o schopnostech kamufláže osminohých tvorů, o dovednostech křižáků rodu Cyclosa spřádat loutky v nadživotní velikosti, o tvorbě vláken pevnějších než kevlar, o technice vrhání sítě,…

Detail intimností krátce před „katapůltáží“. (Kredit: Shichang Zhang).

Dnes se zaměříme na nový poznatek vědců z čínského Wu-chanu, kde se kromě koronavirů na netopýrech věnují i pavoukům. Naštěstí to není kvůli jedům, ale jejich rozmnožovacím rituálům. I tamní pavouci je mají značně komplikované. Aby taky ne, když jde o predátory s instinkty naprogramovanými na: „sežer vše, co se pohne“. Proto jde pavoučímu samečkovi i při pouhém přiblížení se k samičce o život. Součástí námluv jsou proto tanečky, jimiž nápadník zjišťuje momentální rozpoložení samičky a zda není příliš hladová. Čínští vědci v nejnovějším vydání časopisu Current Biology popsali u samců jednoho z nejběžnějších druhů pavouků (Philoponella prominens) dosud nepopsané chování. Akt lásky u nich končí katapultáží.

Ve zlomku sekundy se odmršťují od svých partnerek. Mají k tomu uzpůsobený kloub na prvním páru nohou. Je vybaven jen svaly ke smrštění (extenzory chybí). Svůj kloub (tibia-metatarsus) směrují proti samici a po aktu spouští tenzi, která samečka odmrští. Až vysokorychlostní kamera odhalila, jaký to je cvrkot. Samečka to roztočí (175x za sekundu) a od samičky se v kolotoči vzdaluje rychlostí až 88 centimetrů za sekundu.

Poněkud paradoxně se samičkám takové rychlé ukončování aktu zamlouvá. Hbitost a rychlost nápadníka, kterému se jeho husarský kousek podaří vícekrát, totiž oceňují přijmutím jeho „daru“ a dopřejí mu mít potomky. Ti, kteří se chovají galantně a dbají na „dohru“, končí jako krmivo. Stejně neslavně dopadli v pokusu samečci, jimž vědci zabránili užití jejich pavoučího katapultu.

Závěr: Pouštět se do techtle mechtlí bez dobře promyšleného únikového manévru, to věru není radno.

Video: Male spider escape female sexual cannibalism by catapulting

Literatura

Shichang Zhang, et al.: Male spiders avoid sexual cannibalism with a catapult mechanism

, Current biology (2022). DOI: 10.1016/j.cub.2022.03.051 . www.cell.com/current-biology/f … 0960-9822(22)00485-7