O nových, přesnějších testech na detekci prionových chorob, např. BSE slýcháme často. Také u nás  ještě neutichly vášnivé diskuse zda je vhodnější použít western-blotting nebo test na bázi protilátek a již zde máme nový typ testu označovaný jako CDI (conformation-dependent immunoassay). Nad celou záležitostí by se dalo mávnout rukou, kdyby se  nejednalo o informaci z laboratoře, kterou vede nositel Nobelovy ceny za objevy v oblasti infekčnosti prionů – Stanley B. Prusiner. V  Kalifornské univerzitě v San Francisku vyvinuli vysoce citlivý test na detekci infekčních prionů, kterému dali firemní název PREE-on. Jeden ze spolupracovníků Prusinera, profesor Jiri Safar soudí, že  test se uplatní jak při zjišťování skotu postiženého BSE, ale i při odhalování nositelů infekčních prionů u  dalších druhů, včetně lidí. CDI metodu již Američané ověřili na 1 729 případech skotu z Velké Británie, jelenců a jelenů, vždy se 100% přesností rozlišení tkáně ze zdravého a nemocného jedince. Safar dodává: „V současnosti nemáme žádné údaje o sub-klinických prionových infekcích u skotu  poněvadž většina jatečných zvířat je porážena ve věku dvou let. Mnohá ze zvířat jsou zřejmě infikována, ale nikdy se u nich neprojeví klinické příznaky, neboť ty lze zjistit až po třech letech“.
CDI test je od roku 2001 patentován a jeho automatizovanou verzi nyní Evropská komise podrobuje zkušebním testům. První fázi prověření na 200 vzorcích mozkové tkáně má test za sebou s vynikajícími výsledky. Prověřování můžete sledovat na www.irmm.jrc.be/. Kompletní prověření se očekává  koncem letošního roku.
Principem CDI metody je použití protilátky, která se váže na určitou část molekuly prionu, která je odhalena pokud je prion normální (neinfekční). Pokud se prion zvrhne na infekční formu (změní svojí konformaci), vazebné místo pro protilátku se  „schová“. Protilátka je značena barvičkou a tak lze množství navázané protilátky snadno změřit. Vzorek se podrobuje proceduře dvakrát. Poprvé na neupravený vzorek, tehdy se protilátka  naváže na všechny zdravé molekuly prionu. Podruhé se vzorek podrobí denaturaci, při které dojde k odhalení do té doby skrytých vazebných míst pro protilátku. Rozdíly v jednotlivých měřeních podávají přehled o tom, jaký je ve vzorku  poměř  molekul „zdravých“ vůči „infekčním“.
Metoda CDI má řadu předností. Patří k nim možnost automatizace a rychlost. Především to ale bude její vysoká citlivost, pro kterou se uplatní v praxi a změní tak naše dosavadní kriteria pro zdravé a nemocné zvíře a také změnu norem pro hodnocení nezávadnosti masa a mléka, určených pro lidskou výživu.