Nedávno jsme si na tomto webu připomínali sté výročí formálního popisu „srpodrápého“ dromeosauridního teropoda druhu Dromaeosaurus albertensis, který propůjčil celé této pozoruhodné skupině dravých dinosaurů své jméno.[1] V roce 1922 ale nebyl vědeckému světu představen jen tento menší predátor, z pozdní křídy Kanady byl tehdy popsán také velký kachnozobý dinosaurus druhu Parasaurolophus walkeri.[2] Býložravý ornitopod z období pozdní křídy měl vysokou míru popularity zajištěnou prakticky hned od začátku, a to díky své nebývale nápadné ozdobě v podobě lebečního hřebenu neobvyklého tvaru a proporcí. Vlastně se jedná spíše o prominentní dutou trubici, začínající u nozder na špičce tlamy a končící až daleko za hlavou dinosaura. Nejdříve se ale pojďme seznámit se samotnou historií objevu tohoto populárního hadrosaurida. První fosilní pozůstatky parasaurolofa objevili v roce 1920 členové paleontologického týmu z Torontské univerzity při své expedici k řece Red Deer na jihu kanadské provincie Alberty. Typový exemplář, který dnes nese sbírkové označení Královského ontarijského muzea ROM 768, je poměrně kompletní kostra postrádající pouze ocasní obratle a část kostry zadních končetin. Fosilie byla objevena v sedimentech geologického souvrství Dinosaur Park (jak jej nazýváme dnes) a její stáří tedy činí přibližně 75,8 až 76,9 milionu let.[3] V již zmíněném roce 1922 popsal typový druh Parasaurolophus walkeri paleontolog William Parks. V průběhu doby pak bylo objeveno několik dalších exemplářů ze stejného souvrství, náležející pravděpodobně rovněž druhu P. walkeri.[4] V některých pramenech je uváděna přítomnost tohoto hadrosaurida také v mladším souvrství Hell Creek na území Montany, podobné tvrzení ale zatím nebylo přesvědčivě doloženo (znamenalo by nicméně prodloužení doby existence tohoto rodu přinejmenším o dalších 6 milionů let).[5] Už v roce 1921 vykopal Charles Hazelius Sternberg lebku dalšího parasaurolofa z hornin spadajících do souvrství Kirtland, a to na území Nového Mexika. O deset let později popsal tuto fosilii švédský paleontolog Carl Wiman jako nový druh P. tubicen.[6] V roce 1995 byla rovněž v Novém Mexiku objevena téměř kompletní lebka přisouzená stejnému druhu, ačkoliv o vědecké platnosti tohoto taxonu se stále vedou spory.[7] Ty může do budoucna vyřešit revize již objeveného i případného nově získaného fosilního materiálu.[8]
V roce 1961 pak přibyl ze souvrství Fruitland (dle jiných předpokladů Kirtland) další druh P. cyrtocristatus, formálně popsaný paleontologem Johnem H. Ostromem.[9] I když některé výzkumy naznačují, že se nemusí jednat o validní (vědecky platné) druhy, jiné výzkumy jejich platnost nejspíš potvrzují.[10] Navíc se také začíná ukazovat, že čínský druh Charonosaurus jiayensis je ve skutečnosti nejspíš jen východoasijským zástupcem rodu Parasaurolophus.[11] Pokud je to pravda, pak tento rod existoval přibližně celých 10 milionů let a dočkal se i katastrofického konce křídy před 66 miliony let.[12] Parasaurolofové byli poměrně velcí kachnozobí dinosauři, jejich maximální rozměry ale neznáme. Zatímco typový exemplář druhu P. walkeri totiž dosahoval délky asi 7,5 až 9,5 metru a odhadované hmotnosti kolem 2600 kilogramů[13], jeho 1,6 metru dlouhá lebka (i s výrazným trubicovitým hřebenem) byla o dobrou třetinu kratší než lebka holotypu druhu P. tubicen (délka přes 2 metry).[14] Dá se předpokládat, že velcí jedinci tohoto druhu dosahovali délky kolem 12 metrů a hmotnosti přesahující 4 tuny. Tomu ostatně odpovídá i velikost asijských zástupců rodu Charonosaurus, jelikož 135 cm dlouhá stehenní kost naznačuje délku až kolem 13 metrů a hmotnost blízkou 7 tunám.[15] Tito dinosauři byli navíc poměrně mohutně stavění, což dokazuje právě i relativní robustnost jejich stehenních kostí. Nejnápadnějším anatomickým znakem těchto pozdně křídových ornitopodů je však nepochybně jejich lebeční hřeben, jehož přesná funkce není dosud s jistotou známá. Nejčastější hypotézy, vyslovené o funkci těchto lebečních útvarů byly v průběhu doby následující: Mělo se jednat o jakýsi biologický šnorchl, umožňující dinosaurovi setrvávat delší dobu pod vodou; vnitřní úložný prostor pro zásobu vzduchu nebo potravy; základnu pro ukotvení hřebínku z měkké tkáně; signalizační a rozpoznávací zařízení v rámci druhu; anatomický útvar pro zdokonalení čichu; zbraň využívanou při vnitrodruhových soubojích; výrůstek pro odklánění překážející vegetace; účinný rezonanční útvar pro vyluzování zvuků či prostředek pro termoregulaci (udržování konstantní tělesné teploty). Hřebeny však mohly plnit hned několik z těchto předpokládaných funkcí najednou nebo sloužily ještě jiným účelům, o kterých zatím prakticky nic nevíme.[16]
Nejpravděpodobnější však zůstává hypotéza o hřebeni jako signalizačním zařízení, které pomáhalo při vzájemném rozeznávání členů stáda a umožňovalo jim lépe se dorozumět.[17] Vyvrácena nebyla ani hypotéza o hřebeni coby akustickém zařízení, kterým mohli někteří jedinci parasaurolofů vyluzovat táhlé bučivé zvuky.[18] Tuto myšlenku poprvé vyslovil již zmíněný paleontolog Carl Wiman v roce 1931, když formálně popsal druh Parasaurolophus cyrtocristatus. Přesně o padesát let později už se jí seriózněji zabýval jeho americký kolega David Weishampel, který mimo jiné odhadl, že tito dinosauři produkovali zvuky v rozsahu frekvencí 55 až 720 Hz.[19] V roce 1997 byl vytvořen trojrozměrný model lebeční rezonanční komory parasaurolofů, podle kterého měl jimi vyluzovaný zvuk frekvenci přibližně 30 Hz, velkou roli zde ale hrála konkrétní anatomie nasálních dutin v lebkách těchto kachnozobých dinosaurů.[20] I přes značné zeměpisné rozšíření rodu Parasaurolophus jsou jejich fosilní pozůstatky poměrně vzácné (alespoň ve srovnání s mnoha jinými rody hadrosauridů). Také proto se stal velmi významným objevem nález mláděte parasaurolofa s označením RAM 14000 a přezdívkou „Joe“, oznámeným v roce 2013.[21] Fosilie byla objevena v sedimentech geologického souvrství Kaiparowits v roce 2009 a délka jejího původce dosahovala jen 2,5 metru, což představuje pouze čtvrtinu délky dospělých a plně dorostlých jedinců. Díky této zkamenělině už máme poměrně dobrou představu o tom, jak zásadně se vyvíjel tvar a proporce lebečního hřebene v průběhu ontogeneze (individuálního vývoje) parasaurolofů. U mláděte totiž není hřeben protáhlý a trubicovitý, ale nízký, plochý a má zaoblený profil. Teprve v průběhu vývoje se z malého výrůstku stával stále delší a výraznější útvar, až nakonec u odrostlých exemplářů mohl zvýšit celkovou délku lebky na více než dva metry. Parasaurolophus byl zástupcem podčeledi Lambeosaurinae v rámci čeledi Hadrosauridae a jeho nejbližšími příbuznými byly pravděpodobně východoasijské rody jako Charonosaurus nebo Nipponosaurus.[22] Parasaurolofové se svým nepřehlédnutelným trubicovitým lebečním hřebenem nicméně zůstávají jedněmi z nejznámějších kachnozobých dinosaurů, a tím i nejvíce ikonických ptakopánvých dinosaurů vůbec.[23] Takže na závěr snad už jen jedno pomyslné přání – hezké stoleté výročí, milí „dinosauři se šnorchlem“!
Napsáno pro weby Osel a DinosaurusBlog.
Short Summary in English: Parasaurolophus is one of the most iconic of duckbilled dinosaurs. It lived in what is now western U. S. and Canada during the Late Cretaceous Period (Campanian), some 77 to 73 million years ago. This genus is known for its large, elaborate cranial crest, which at its largest forms a long curved tube projecting upwards and back from the skull. It is still not known what was the main purpose of this prominent head crest.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Parasaurolophus
http://www.prehistoric-wildlife.com/species/p/parasaurolophus.html
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_p/parasaurolophus.php
http://www.fossilworks.org/cgi-bin/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38766
https://www.mindat.org/taxon-P63256.html
[1] Matthew, W. D.; Brown, B. (1922). The family Deinodontidae, with notice of a new genus from the Cretaceous of Alberta. Bulletin of the American Museum of Natural History. 46: 367–385. hdl: 2246/1300.
[2] Parks, W. A. (1922). Parasaurolophus walkeri, a new genus and species of trachodont dinosaur. University of Toronto Studies: Geological Series. 13: 5–32.
[3] Fowler, D. (2016). A new correlation of the Cretaceous formations of the Western Interior of the United States, I: Santonian-Maastrichtian formations and dinosaur biostratigraphy. Peer J Preprints.
[4] Evans, D. C.; Bavington, R.; Campione, N. E. (2009). An unusual hadrosaurid braincase from the Dinosaur Park Formation and the biostratigraphy of Parasaurolophus (Ornithischia: Lambeosaurinae) from southern Alberta. Canadian Journal of Earth Sciences. 46 (11): 791–800. doi: 10.1139/E09-050
[5] Weishampel, D. B.; et al. (2004). Dinosaur Distribution. The Dinosauria (2nd ed.). str. 517–606.
[6] Wiman, C. (1931). Parasaurolophus tubicen, n. sp. aus der Kreide in New Mexico. Nova Acta Regia Societatis Scientarum Upsaliensis. Series 4. 7 (5): 1–11.
[7] Sullivan, R. S.; Williamson, T. E. (1999). A new skull of Parasaurolophus (Dinosauria: Hadrosauridae) from the Kirtland Formation of New Mexico and a revision of the genus (PDF). New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 15: 1–52.
[8] Williamson, T. E. (2000). Lucas, S. G.; Heckert, A. B. (eds.). Dinosaurs of New Mexico: Review of Hadrosauridae (Dinosauria: Ornithischia) from the San Juan Basin, New Mexico. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 17: 191–213.
[9] Ostrom, J. H. (1961). A New Species of Hadrosaurian Dinosaur from the Cretaceous of New Mexico. Journal of Paleontology. 35 (3): 575–577. JSTOR 1301139
[10] Prieto-Márquez, A.; Chiappe, L. M.; Joshi, S. H. (2012). Dodson, P. (ed.). The lambeosaurine dinosaur Magnapaulia laticaudus from the Late Cretaceous of Baja California, Northwestern Mexico. PLOS ONE. 7 (6): e38207. doi: 10.1371/journal.pone.0038207
[11] Godefroit, P.; Shuqin Z.; Liyong J. (2000). Charonosaurus jiayinensis n. g., n. sp., a lambeosaurine dinosaur from the Late Maastrichtian of northeastern China. Comptes Rendus de l’Académie des Sciences, Série IIA. 330 (12): 875–882. doi: 10.1016/S1251-8050(00)00214-7.
[12] Prieto-Márquez, A.; Vecchia, F. M. D.; Gaete, R.; Galobart, À. (2013). Diversity, Relationships, and Biogeography of the Lambeosaurine Dinosaurs from the European Archipelago, with Description of the New Aralosaurin Canardia garonnensis. PLOS ONE. 8 (7): e69835. doi: 10.1371/journal.pone.0069835
[13] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 341.
[14] Lull, R. S.; Wright, N. E. (1942). Hadrosaurian Dinosaurs of North America. Geological Society of America Special Paper. 40. Geological Society of America. str. 229.
[15] Godefroit, P.; et al. (2011). Recent advances on study of hadrosaurid dinosaurs in Heilongjiang (Amur) River area between China and Russia (PDF). Global Geology. 2011 (14:3).
[16] Evans, D. C. (2006). Nasal cavity homologies and cranial crest function in lambeosaurine dinosaurs. Paleobiology. 32 (1): 109–125. doi: 10.1666/04027.1
[17] Hone, D. W. E.; Naish, D.; Cuthill, I. C. (2011). Does mutual sexual selection explain the evolution of head crests in pterosaurs and dinosaurs? Lethaia. 45 (2): 139–156. doi: 10.1111/j.1502-3931.2011.00300.x
[18] Diegert, C. F.; Williamson, T. E. (1998). A digital acoustic model of the lambeosaurine hadrosaur Parasaurolophus tubicen. Journal of Vertebrate Paleontology. 18 (3): 38A. doi: 10.1080/02724634.1998.10011116
[19] Weishampel, D. B. (1981). Acoustic Analysis of Vocalization of Lambeosaurine Dinosaurs (Reptilia: Ornithischia). Paleobiology. 7 (2): 252–261. doi: 10.1017/S0094837300004036
[20] Weishampel, D. B. (1997). Dinosaurian Cacophony: Inferring function in extinct organisms. BioScience. 47 (3): 150–155. doi: 10.2307/1313034
[21] Farke, A. A.; et al. (2013). Hutchinson, J. (ed.). Ontogeny in the tube-crested dinosaur Parasaurolophus (Hadrosauridae) and heterochrony in hadrosaurids. PeerJ. 1: e182. doi: 10.7717/peerj.182
[22] Xing, H.; et al. (2014). Evans, D. C. (ed.). New Basal Hadrosauroid Dinosaur (Dinosauria: Ornithopoda) with Transitional Features from the Late Cretaceous of Henan Province, China. PLOS ONE. 9 (6): e98821. doi: 10.1371/journal.pone.0098821
[23] Evans, D. C.; Reisz, R. R. (2007). Anatomy and relationships of Lambeosaurus magnicristatus, a crested hadrosaurid dinosaur (Ornithischia) from the Dinosaur Park Formation, Alberta. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (2): 373–393. doi: 10.1671/0272-4634(2007)27[373:AAROLM]2.0.CO;2
Diskuze:
