Tohle by mohla být slušná noční můra vakcínových konspirátorů a odpíračů očkování. Několik výzkumných týmů v současnosti pracuje na vakcínách, u nichž se nikdo neptá, jestli se chcete očkovat anebo ne. Tyto vakcíny jsou nakažlivé a šíří se samy. Tak jako infekce se i nakažlivá šíří rychleji mezi lidmi, kterým není vlastní opatrnost či ochota chránit sebe i druhé. V případě nakažlivých vakcín je to naopak výhodou – tím rychleji se naočkuje celá populace.
Není to úplná novinka. Už víme, že vakcíny, které jsou založené na živém a nějakým způsobem oslabeném patogenu, mohou být nakažlivé. Příkladem může být orální vakcína proti dětské obrně OPV (oral poliol vaccine), která se někdy opravdu šíří mezi lidmi. Obsahuje oslabený virus, který se nicméně v očkovaném dítěti množí a může se šířit. Vlastně se šíří stejně jako „ostrá verze“ obrny, tedy převážně díky velmi nevyhovujícím hygienickým podmínkám. V tomto případě ale nešíří chorobu, nýbrž ochranu proti ní.
Někteří odborníci počítají s tím, že bychom mohli nakažlivé vakcíny využít přinejmenším při očkování živočichů ve volné přírodě, například v rámci boje proti závažným infekcím. Mohli bychom očkovat třeba netopýry, kteří jsou jako létající supermarkety s vražednými infekcemi. Tím bychom mohli podstatně omezit riziko, že v budoucnu nějaký netopýr zase nakazí člověka a bude z toho další devastující pandemie.
Odborníci jsou přesvědčeni, že přenos infekcí z volně žijících živočichů představuje stále větší riziko pro lidské zdraví. Současné přístupy, s nimiž se to snažíme zvládat, jsou přitom obvykle reaktivní, což nevyhnutelně přináší riziko velkých ztrát, ať už na zdraví či dokonce životech lidí nebo v podobě značných ekonomických nákladů.
V současnosti se například vyvíjí několik nakažlivých vakcín, které jsou založené na vykuchaných herpesvirech a míří na několik významných a nebezpečných patogenů. Jde například o horečku Lassa, Ebolu nebo tuberkulózu skotu. Tyto vakcíny by mohly zajistit jejich kontrolu u přírodních rezervoárů, tedy u živočichů, kteří je přenášejí. Doposud proběhl jediný test nakažlivé vakcíny – u divoce žijících králíků, kteří byli očkováni přenosnou vakcínou proti myxomatóze. Vakcína se pak u nich do jisté míry šířila.
Výhodou nakažlivých vakcín je především je nekompromisní a rychlé šíření, které by v případě drsné krize dokázalo rychle proočkovat populaci. Naopak rizikem by mohla být spontánní evoluce takové vakcíny, která obvykle nezpůsobí konec světa ani útok zombií, ale vede ke snížení účinnosti vakcíny nebo k opětovnému zdivočení oslabeného viru.
Jak říká Mark Smithson z americké Washington State Universit, potenciální přínosy pokročilých nakažlivých vakcín jsou obrovské, ale nejprve je nutné zapracovat na jejich bezpečnosti. Právě zmíněná orální vakcína proti dětské obrně je názorným příkladem, jak spontánní evoluce vakcíny na nakažlivém virovém vektoru dokáže vycenit zuby. Jsou známé případy, byť velice vzácné a pouze u velice málo imunizované populace, kdy se tato vakcína vyvinula do podoby viru cVDPV (circulating vaccine-derived polio), který dokáže vyvolat paralýzu. Pokud se nám povede vyvinout úspěšné nakažlivé vakcíny, pro začátek u živočichů, mohli bychom tím zhatit nejednu budoucí pandemii.
Video: Transmissible Viral Vaccines / Trends in Microbiology
Literatura
Očkování proti spalničkám zachránilo 20 milionů životů od roku 2000
Autor: Stanislav Mihulka (05.11.2017)
Příběh mRNA vakcíny
Autor: Milan Krajíček (09.12.2020)
Ohromný potenciál: mRNA vakcíny mohou pomoct s rakovinou kůže
Autor: Stanislav Mihulka (14.01.2022)
Diskuze: