Nepředpokládám, že by si větší část čtenářů chtěla všechny ty nuance stylů pamatovat. Zmiňuju je proto, aby bylo zřejmé, jak diverzifikovaná je řecká kultura, dokonce už v rané archaické době. Navíc se snad tohle nádobí může líbit i jiným lidem, nejenom mně.

Krásný neboli orientalizující styl je v Řecku typický v 7. století před n. l., pak místy ještě chvíli pokračuje. Časově je tedy vklíněn mezi geometrický styl (viz článek Řecká keramika období geometrického stylu) a normální černofigurovou keramiku. Nádobí je to opravdu tuze pěkné. Formálně povětšině patří pod černofigurovou keramiku, i když ta obvykle vypadá jinak, jednodušeji. Každopádně jde o typický projev výtvarného cítění řecké archaické doby, velmi dobře harmonizující s dobovou ranou lyrikou.

Korintská oinochové (džbán na víno). Amsterdam Painter, 600 až 575 před n. l. Pták s lidskou tváří (Harpye?) mezi lvy. Archeologické muzeum na Rhodu. Kredit: Jebulon, Wikimedia Commons. Public domain.

Kozorožec a lvi na nádobě na víno (oinochoé). Korint, Malíř z Otterlo, konec 7. století před n. l. Národní muzeum v Praze, NM-H10 4794 (nevystavuje se). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Oproti geometrickému stylu je to dost jiný svět, asi jako lyrika vůči starším eposům. Málo bojových scén, zato jemně fantaskní výjevy se zvířaty, v přírodní až snové idyle, klidně lvi vedle býložravců a sfingy. Z většiny vázových maleb vyzařuje poklidná harmonie, snad v tom smyslu, že ve výběhu by se tahle zvěř navzájem požrala, navíc by se tam řada mytických druhů ani nevyskytla, ale v přírodě koexistují (pro Řeky oné doby asi včetně těch mytických mršek) a v obraznosti spolu ladí tuze pěkně. Vedle lvů je ikonickým zvířetem zvláště kozorožec, což evokuje malby, jaké v egejském prostoru známe z celé doby bronzové. Nevzniklo to ovšem nějakou renesancí pravěku, nýbrž kombinací různých vlivů své doby.

Počátek řecké archaické doby je silně poznamenán multikulturním kvasem. Řekové zakládají kolonie nejen ve východním Středomoří, ale i v dost odlehlých končinách (Černomoří, střední až západní Mediterán); na druhé straně znovu sílí vliv výtvarné kultury Egypta a začínají řecké kontakty s Babylónem. Do toho všudypřítomní Féničané (Foiníčané), nejen v dnešním Libanonu, ale taky s koloniemi všude možně po celém Mediteránu, včetně území dnešního Řecka, především ale na moři, po cestě mezi tím vším. Vliv fénických motivů na řecké výtvarné umění i myšlení v 7. století před n. l. asi nelze přecenit. Navíc fungují jako prostředníci vzdálenějších tradic. Pak už převáží vliv řeckých výtvarných stylů na okolní kultury: na Etrusky ve střední a severní Itálii, na Lýky v jihozápadní až jižní Malé Asii, časem i na Thráky na sever od Řeků, později i do Egypta a Indie.

Proto-korintská nádoba (dinos; 305 mm), 630 až 615 před n. l. Metropolitan Museum of Art, New York, 1997.36. Kredit: Ismon, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Skyfos s malbou zvířat, asi 600 před n. l. Nález z parského Délia, import z Korintu. Archeologické muzeum na Paru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Tradičním tématem komparace orientálních vzorů a jejich řeckého převzetí je zobrazování příšer. Zatímco fénické (plus egyptské a blízkovýchodní) sfingy a jiné potvory většinou působí dojmem majestátně strašidelným, tak v řeckých verzích jsou silně estetizované, někdy málem až roztomilé, i když si zvláštní tajemnost uchovávají. Na druhé straně nutno dodat, že rozličné fantaskní bytosti (gryfové, sfingy aj.) byly v Řecku doma už dávno, takže se spíše jaksi ochočují, tedy v zobrazeních na keramice a plastikách. Další extrapolací tohoto vývoje by mohla být půvabná sfinga, která podává pac, ale tváří se při tom jako záhadná dívka, takže stejně moc nevíme, na čem jsme.

Popsané motivy působí nejprve v řecké Iónii na západě Malé Asie a na ostrovech, které leží v podobném směru, zvláště na Samu a Rhodu. Už v 7. století před n. l. se však objeví i v athénské produkci (tzv. proto-atická keramika) a charakteristický styl získají v Korintu, který vždycky míval silné kontakty východním směrem. To už není jen nějaké přejímání a ovlivňování, nýbrž kompozičně i technologicky nový svébytný styl.

Korintská keramika archaické doby (proto-korintská)

Korintské nádoby z východního Peloponésu byly velice ceněné přinejmenším od Itálie po Kypr. Měly dokonalé tvary, zobrazovaly elegantní zvířata, navíc velká část z nich byla „obalem“ luxusního exportního zboží, nejčastěji parfémů. Ty měly podobu olejů. Nádoba tedy byla ceněna jednak jako taková, jednak pro svůj obsah, který ji svou cenou zřejmě často předčil.

Korintské alabastron (nádobka na parfém; 13,5 cm), 620 až 590 před n. l. Pták se lví tváří. Metropolitan Museum of Art, New York, 06.1021.15. Kredit: Donated to Wikimedia Commons by the MET, Wikimedia Commons. Licence CC 1.0.

Korintské alabastron (nádobka na parfém; 7,9 cm) s kohoutem, 620 až 590 před n. l. Metropolitan Museum of Art, New York, 06.1021.12. Kredit: Donated to Wikimedia Commons by the MET, Wikimedia Commons. Licence CC 1.0.

Některé nádobky na parfémy nebo jiné kosmetické oleje jsou plastické, zobrazují už svým tvarem. Může to být třeba část těla, pro kterou byl jejich obsah určen. Aspoň vidíme, jak tehdy vypadaly např. luxusní boty. Jindy mají podobu zvířat.

Nádobka ve tvaru nohy v botě, 600 před n. l. Nález z parského Délia. Archeologické muzeum na Paru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Arybalos ve tvaru kohouta. Importovaná korintská keramika, asi 600 před n. l. Archeologické muzeum na Paru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Už ve své době inspirovala korintská keramika také k nápodobám, i když to bylo hodně náročné jak technologicky, tak co do malířského zvládnutí. Krom toho ovšem podobné styly leckde v Řecku vznikaly z podobných orientálních i domácích motivů nezávisle.

Kykladská orientalizující keramika

Typickým místem prolínání importované keramiky z Korintu a místní produkce v „ostrovním orientalizujícím stylu“ je souostroví Kyklad, ležící v centru egejského prostoru. Místnímu stylu se dříve říkalo „mélské vázy“, protože jej historici umění potkali nejprve na produktech ostrova Mélu (Milosu). Nacházejí se ovšem na celých Kykladách, byť každý ostrov má svou specifickou verzi stylu. Nejhojnější a nejhezčí pochází z ostrovů Mélos, Sifnos, Paros a Naxos. Častým místem nálezů místní ostrovní i importované korintské keramiky jsou svatyně na ostrůvku Délu, byly to dary poutníků, ať už nádoby jako takové nebo jejich obsah. Teď je můžeme vidět v řadě kykladských muzeí, v Athénách a v lepších muzejních sbírkách leckde po světě.

Mélská amfora z Diovy svatyně na vrcholu Kynthu na Délu, 620-600 před n. l. Archeologické muzeum na Délu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Talíř, mélský typ. Nález z Délu, archaická doba. Archeologické muzeum na Délu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Docela častým motivem je dívka s náušnicí zakotvenou ve tváří. Tentokrát ukazuji tu, co se našla na posvátném vrcholu ostrůvku Délu, provázená kozly nebo kozorožci kolem svastiky. Vzácněji se potkají talíře a ploché mísy.

Krom dívek s náušnicí a kozorožců patří k podtypům ostrovní keramiky také oslí vázy.

Oslí váza v orientalizujícím stylu, patrně vezená na Délos ze Sifnu nebo z Paru. Kyklady, 700 až 650 před n. l. Archeologické muzeum na Mykonu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Velká amfora v „mélském“ (kykladském) stylu, nejspíš z dílny na Paru, 7. století před n. l. Na těle vázy je svérázně pojatá mytická scéna: Paridův soud? Archeologické muzeum na Paru, A 2652. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Některé velké kykladské vázy jsou malované velice výpravně, skoro jako středověké oltářní cykly. Příkladem může být jedna z mytických scén na těle velké amfory z Paru (Parosu), pojatá dost svérázně: Tři bohyně následují okřídlenou mužskou postavu, která drží žezlo a na řetězu mytické monstrum (chiméru?) nebo lva. Tyto čtyři postavy vítá mladší muž s kopím (vpravo). Možná jde o Paridův soud. Na hrdle amfory je zobrazen jezdec s kopím a štítem.

Velké kykladské nádoby s reliéfy

Velké zásobníkové nádoby většinou nebyly malované, ale zdobené reliéfy. Některé pouze jednoduše, ale najdeme i výtvarně zajímavé kousky. Je to tzv. ostrovní orientalizující reliéfní keramika (kterou neradno zaměňovat za tzv. mélské reliéfy ve smyslu plaket, dělané později, v klasické době, opravdu na ostrově Mélu). Příkladem by mohl být i velký reliéfní pithos z Mykonu, zobrazující dobytí a plenění Tróje, ale ten už jsem ukázal v článku Plenění Tróje podle Vázy z Mykonu.

Velký pithos s reliéfy, kykladská práce, 675 před n. l. Nalezený na pohřebišti Staré Théry, v severním svahu sedla Sellada. Archaeological Museum of Thera, inv č. 1320. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Perseus odvrací zrak, když zabíjí Medúzu, která je zde zobrazena jako kentauří žena. Orientalizující reliéfní pithos, 660 před n. l. detail. Louvre, CA 795. Kredit: Marie-Lan Nguyen aka Jastrow, Wikimedia Commons. Public domain.

Jako ukázky jsem vybral reliéf páru okřídlených koní táhnoucí vůz s vozatajem; a reliéf se scénou Persea a Medúsy. Perseus ji právě morduje, ale nemůže se na ni podívat, aby nezkameněl, tak sleduje její obraz v lesklém Athénině štítu jako v zrcadle. Vpravo nahoře je mlok nebo přerostlý gekon.

Něžná milostná scéna z Kréty

Džbán z Afrati na Krétě, 675 až 640 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Hérakleion). Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Méně specifická je orientalizující keramika na Krétě, ale přinejmenším jeden kousek ukázat musím.

Na hrdle džbánu je cudná milostná scéna, někteří v ní vidí Thésea a Ariadnu, ale to je teď vedlejší. Důležitější je, že jde o jedno z prvních zobrazení něčeho takového. Dole na těle nádoby se z obligátní zvěře bohužel moc nezachovalo.

Řekové se nijak nerozpakovali zobrazovat odhalené lidské tělo, a to včetně pohlaví. Běžná jsou (o málo později) i zobrazení souloží, jenže jde o hetéry, nikoli o milostné scény v pravém smyslu slova. (Viz článek Sex a erotika v řecké antice.

Na tomto džbánu malíř zobrazil skutečnou intimitu. V té době to nemělo mustr, na který by mohl navázat. Učinil tak viditelně nesměle, málem neuměle, přestože jde o něžnou scénu, která nepohoršuje ani v naší veřejné dopravě. Z úboru dívky je zřejmé, že nejde o hetéru. Není však jasné, zda mladíkovu levou paži uchopuje nebo mírně odstrkuje pro udržení míry. Jeho nakročení a cípy oděvu dovršují cudnost tohoto zobrazení, v Řecku neobvyklou.

Východořecká keramika

V Iónii to začalo a do Iónie a jejího okolí se tento výtvarný styl nakonec zase vrátil. Zpětné šíření korintské a kykladské keramiky na východ a jihovýchod zapůsobilo jako obálka rázové vlny, trochu jako její interference s místními tradicemi, za vzniku interferenčních obrazců, totiž v podobě řady zdejších lokálních stylů koncem archaické doby.

Iónská oinochové (džbán na víno) ve stylu divokých koz, 635 až 615 před n. l. Hamburg, Museum für Kunst und Gewerbe, Antikensammlung 1917.988. Kredit: ArchaiOptix, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Amfora s jelenem(?) malovaná ve stylu Fikellura. Ialýssos na Rhodu, 540-525 před n. l. Východořecká pozdní verze orientalizující keramiky. Archeologické museum na Rhodu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Jako ukázky nabízím vlevo raný iónský styl „divokých koz“ a vpravo malbu daňka nebo jelena ve stylu Fikellura o skoro století později.

(Omlouvám se, že titulek článku není terminologicky zcela spisovný, přesněji řečeno je poněkud obsolentní, tedy zastaralý. Nebyl zvolen z reklamních důvodů, nýbrž proto, že přesnější popis by byl poněkud zdlouhavý a příliš odbornický: Orientalizující keramika, proto-korintská keramika, resp. včetně korintské…, kykladská keramika orientalizujícího stylu, tzv. mélské vázy, východořecká keramika...

Nerad bych zapůsobil jako jeden starší kolega, na jehož slavné čtyřhodinovce Proměny dekoru v dvacátých letech na západním pobřeží všichni, kdo v průběhu neodešli, usnuli, prý včetně něho. Přitom posluchači na rozdíl od prostého lidu tušili, že tématem kurzu jsou proměny dekoru na řecké keramice v 20. letech 7. století před n. l. na západním pobřeží Egejského moře. A jen obrázky těch krásných nádob tam zůstaly svítit.)

Místo literatury

Rozcestník stylů řecké keramiky na Wikimedia Commons, s podrobným větvením podle stylů, chronologie i regionů.

Corinthian pottery, část galerie fotografií z Archeologického muzea v Korintu (v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons).