Zvětšit obrázek

Doufám, že jsem ve vás vzbudil nejen chuť na humra, ale i na zbytek článku.
Mohl bych dlouze popisovat hody, které se v Nové Anglii pořádají pod názvem “clambake”, kdy je servírována mušlí krémová polévka, vařené mušle a samozřejmě jako zlatý hřeb humr. Nemám ale za úkol propagovat dovoz humrů do České republiky, takže se raději podívejme na jednu raritu.

Naprostá většina živých humrů je hnědá a po uvaření jejich krunýř krásně zčervená.
Pouze jeden z milionu živých humrů má krunýř blankytně modrý a donedávna nikdo nevěděl, proč tomu tak je. Dva vědci z Nové Anglie (odkud jinak, že) tuto záhadu poodhalili.


 

Zvětšit obrázek

Jeden z milionu humrů je modrý.

Hnědá barva normálního humra je kombinací dvou barviv – červeného astaxantinu, který se podobá známému karotenu v mrkvi, a modrého krustakyaninu. Modrý krustakyanin ale není ničím jiným, než červeným astaxantinem navázaným na bezbarvou bílkovinu!
Jak je to možné?
Ona bílkovina „zplacatí“ původně zakroucenou molekulu astaxantinu a výsledkem je posun absorbčního maxima světla, který se projeví jako změna barvy.

Zvětšit obrázek

Barva normálního humra je hnědá.

Modrý humr vyrábí příliš mnoho oné bílkoviny, takže veškerý astaxantin je vázán ve formě krustakyaninu. Možná se podaří připravit geneticky modifikovaného modrého humra, určitě by se dobře prodával, neboť by na něj byl lepší pohled než na humra hnědého.

Třeba se dočkáme i modré mrkve, ale raději už přestanu, abych nedráždil ctěné oponenty geneticky modifikovaných organizmů z Greenpeace.

Malá otázka na závěr: jakou barvu bude mít modrý humr po uvaření?
Prvního čtenáře, který odpoví správně, zvu na vařeného (obyčejného, nikoli modrého) humra, ovšem pod podmínkou, že za mnou na vlastní náklady přijede do Bostonu :).