Superhory v historii Země souvisejí s evolucí života  
V dávné minulosti se nad superkontinenty Země tyčily superhory. Vysoké jako Himálaje a dlouhé zhruba 8 tisíc kilometrů. Shodou okolností se objevily v době, kdy vznikaly eukaryotní organismy a také v době, kde se objevili první živočichové, kteří stáli za řeč. Nebo to nebyla tak úplně náhoda?
Himálaje, jezero Tulian. Kredit: Raqueeb Mir / Wikimedia Commons.
Himálaje, jezero Tulian. Kredit: Raqueeb Mir / Wikimedia Commons.

Máte pocit, že na Zemi jsou velká horstva? Himaláje nejsou úplně špatné. Ale i jejich monumentálnost bledne ve srovnání se superhorami, které se kdysi před eony tyčily nad zemským povrchem. Představte si gigantické pohoří, vysoké jako Himálaje, ale mnohem delší. Vynásobte si Himálaje (cca 2 400 kilometrů) tak třikrát až čtyřikrát. Vědci Australian National University (ANU) prozkoumali pozemské superhory v průběhu historie a všimli, že jejich výskyt souvisí s významnými milníky historie života.

 

Ziyi Zhu. Kredit: ANU.
Ziyi Zhu. Kredit: ANU.

Ziyi Zhu a její kolegové stopovali existenci těchto podivuhodných geologických megaútvarů v průběhu historie s pomocí pradávných zirkonů s příměsí exotického lutecia. Podle toho, co víme, se tato kombinace minerálu a prvku ze skupiny vzácných zemin nalézá pouze u „kořenů“ vysokých hor, kde se takový minerál rodí za velmi silného tlaku.

 

Zhu a spol. zjistili, že většina superhor vznikla vlastně jen ve dvou obdobích historie naší planety. Starší z nich se odehrálo asi před 2 000 až 1 800 miliony let, zatímco to druhé před 650 až 500 miliony let. Táhly se přes celé tehdejší superkontinenty, do vzdáleností kolem 8 tisíc kilometrů. Jak říká Zhu, na dnešní Zemi nic podobného neuvidíte.

 

První zmíněné superhory pojmenovali Nuna Supermountain. Tyčily se na Zemi zhruba v době, kdy se objevili eukaryoti se svými velkými a komplexními buňkami. Mladší superhory nesou jméno Transgondwanan Supermountain a ve své době byly svědky vzniku prvních velkých živočichů, asi před 575 miliony let. Záhy poté se pak objevily klíčové kmeny živočichů.

 

Logo. Kredit: ANU.
Logo. Kredit: ANU.

Když superhory erodovaly, tak se do oceánů dostala ohromná množství živin, jako je fosfor a železo. To rozpumpovalo biogeochemické cykly, které zase měly pohánět evoluci více komplexního života. Superhory rovněž mohly posílit obsah kyslíku v atmosféře, jehož zvýšení těsně souvisí právě s obdobími, kdy se na Zemi vyskytovaly superhory. Nárůst množství kyslíku v době po erozi Transgondwananských superhor je nejmohutnější, jaký známe.

 

Období před 1 800 až 800 miliony let se někdy přezdívá Nudná miliarda (Boring Billion), protože v té době evoluce jakoby zmrzla. Nic zajímavého z té doby jsme nenašli. Možná jen špatně hledáme. Ale podle autorů nové studie to má co dělat se superhorami, které v té době na Zemi scházely.

 

Literatura

Australian National University 4. 2. 2022.

Earth and Planetary Science Letters 580: 117391.

Datum: 05.02.2022
Tisk článku

Související články:

Země kdysi pohltila svůj vlastní superoceán. Mohlo by se to stát znovu?     Autor: Stanislav Mihulka (09.02.2019)
V hlubinách zemského pláště objevili monumentální pohoří     Autor: Stanislav Mihulka (16.02.2019)
Europium v krystalech zirkonu odkrylo „nudnou miliardu“ historie Země     Autor: Stanislav Mihulka (19.02.2021)



Diskuze:

článek je poněkud nepřesný

Jan Jančura,2022-02-06 13:41:16

Podle knihy "Kronika Země" vyrostly velehory a zase byly erodovány během historie Země cca 5-6x, cca v intervalu 200-250 mil. let.
Já si myslím, že ty "superhory" nebyly o moc delší než dnešní pásy hor tzv. Alpinského vrásnění na západě Severní, Střední a Jižní Ameriky a Antarktidy resp. s pás od Atlasu, Pyrenejí, Alp, přes Karpaty, Kavkaz až po Himálaj.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz