Úchvatný rádiový snímek MeerKATu. I. Heywood, SARAO.

Magnetická pole ve vesmíru jsou všechno, jen ne nudná. Mívají roztodivné tvary a velikosti, souvisejí s pozoruhodnými jevy, a co je pravidlem, obvykle jim moc nerozumíme. Farhad Yusef-Zadeh z americké Northwestern University počátkem osmdesátých let, díky pozorováním v oblasti rádiových vln, objevil naprosto záhadné magnetické filamenty, jimiž je prošpikovaná Mléčná dráha.

Yusef-Zadeh. Kredit: Northwestern University.

Jde o takřka jednorozměrná magnetická pole, která se vinou do vzdáleností až kolem 150 světelných let. Jsou vysoce organizovaná, často se vyskytují v párech či skupinách, přičemž bývají pěkně pravidelně uspořádaná, třeba jako struny na harfě. V těchto filamentech ďábelsky krouží elektrony kosmického záření, rychlostmi blízkými rychlosti světla. Původ podivuhodných filamentů Mléčné dráhy ale dodnes zůstává naprostou záhadou.

Moderní umění MeerKATu. Kredit: Northwestern University/SARAO/Oxford University.

Nedávno se do věci vložila extrémně citlivá soustava radioteleskopů MeerKAT, kterou provozuje South African Radio Astronomy Observatory (SARAO) v centrální části Jihoafrické republiky. Bylo to extrémní úsilí. Yusef-Zadeh s kolegy potřebovali tři roky na pozorování oblohy a zpracování dat. Bylo to 200 hodin pozorování, během nichž badatelé pozorovali různé části oblohy v prostoru centra Mléčné dráhy, kde dlí naše oblíbená supermasivní černá díra.

Výsledkem je zcela úchvatný snímek divoce turbulentního centra Mléčné dráhy, který odhaluje téměř tisícovku zmíněných magnetických filamentů, jak nevysvětlitelně visí ve vesmíru.

Jedna z naprosto záhadných „harf“ tvořených pravidelnými magnetickými filamenty. Kredit: Northwestern University.

Objevených filamentů je tolik, že jejich teď známe desetkrát víc než doposud. Pro tým Yusef-Zadeha je to skvělá příležitost pořádně se opřít do výzkumu a konečně o magnetických filamentech něco zjistit. Nezbývá než souhlasit Yusef-Zadehem, že tenhle snímek je jako ryzí moderní umění, stvořené radioteleskopy. Je krásný, oplývající magnetickými poli a přitom stále plný tajemství, která jsou teď snad ještě zajímavější.

Teď už víme, že magnetická pole se táhnou s nezmenšenou intenzitou podél celého filamentu. Také se potvrdilo, že nejde o pozůstatky supernov. Nový snímek odhalil jeden doposud neznámý pozůstatek supernovy a jeho rádiový otisk je úplně jiný než v případě filamentů. Právě soustava MeerKAT v roce 2019 odhalila v Mléčné dráze gigantické rádiové bubliny, které se derou nad a pod galaktickou rovinu. Je prý možné, že magnetické filamenty s těmito bublinami nějak souvisejí.

Jak už to bývá, se zmíněným snímkem otázek spíš přibylo, než naopak. Stěžejní záhadou teď je, proč jsou v řadě případů magnetické filamenty ve skupinách, tak neuvěřitelně pravidelně uspořádané. Je to až zneklidňující. Jsou navzájem oddělené perfektně pravidelnou vzdáleností, která zhruba odpovídá 1 AU (vzdáleností Země od Slunce). Rovněž nevíme, zda se filamenty nějak vyvíjejí či mění v čase, ani co tam vlastně tak dramaticky urychluje elektrony kosmického záření.

Literatura

Northwestern University 26. 1. 2022.

arXiv:2201.10552.

arXiv:2201.10541.