Pokud jde o svérázný magnetar, mohl by vypadat nějak tahle. Kredit: ICAR.

Naše možnosti pozorovat vesmír jsou stále lepší a lepší. Není divu, že občas narazíme na velmi zvláštní věci, které vzbudí rozruch a otřesou našimi hypotézami o fungování vesmíru. Někdy se ale stane, že najdeme něco extrémně zvláštního, co roztáčí divoké představy a spekulace. Právě tohle se teď přihodilo radioastronomům.

Natasha Hurley-Walker. Kredit: Curtin University.

Astrofyzička Natasha Hurley-Walker z australského centra International Centre for Radio Astronomy Research (ICRAR) a její tým objevili zdroj rádiového záření v Mléčné dráze, který překonává jejich veškeré zkušenosti. S něčím takovým jsme zatím neměli tu čest. Ta věc sedí ve vzdálenosti asi 4 tisíce světelných let, což je podle Hurley-Walkerové prakticky za humny. Odpaluje intenzivní rádiové vlny, trvající 30 až 60 sekundy, každých 18,18 minut. Je to jeden z nejzářivějších rádiových zdrojů na obloze nízkých rádiových frekvencí.

To by ale ještě nebylo to „nejhorší“. Šílené je, že tento zdroj, které dostal barvité označení GLEAM-X J162759.5-523504.3, během pár hodin pozorování Hurley-Walkerové a spol. mizel a opět se objevoval. To je velmi podezřelé. Jak říká nadšená Hurley-Walker, tohle fakt nečekali. Je to dost strašidelné, protože takové objekty neznáme. Badatelé tomu říkají „radio transient with unusually slow periodic emission.“

Poloha záhadného objektu v Mléčné dráze. Kredit: Natasha Hurley-Walker (ICRAR/Curtin).

Nicméně, mimozemský maják není na prvním místě seznamu možných vysvětlení. Objevitelé pracují se dvěma možnosti, které obě představují extrémní mrtvé hvězdy. Jedním z možných vysvětlení a tím pravděpodobnějším je podle nich svérázný magnetar, tím druhým svérázný, vysoce zmagnetizovaný bílý trpaslík.

Jedno z polí soustavy Murchison Widefield Array. Kredit: Pete Wheeler, ICRAR.

V obou případech by to byl unikátní objev. Magnetary jsou nesmírně vzácné a žádný z těch, co známe, se téhle rádiové záhadě moc nepodobá. Byl by to magnetar s ultra dlouhou periodou. Vědci už nějakou dobu předpovídají, že by podobné magnetarty mohly představovat pokročilou vývojovou fázi magnetarů, jaké známe, ale zatím jsme žádný takový objekt nenašli.

Objekt GLEAM-X J162759.5-523504.3 ulovila ikonický pouštní soustava radioteleskopů Murchison Widefield Array v Západní Austrálii, která pracuje právě na nízkých rádiových frekvencích. Murchinson mezi lednem a březnem 2018 detekoval 71 pulzů ze stejného místa na obloze. Následné analýzy ukázaly, že ať je to cokoliv, je to zřejmě menší než naše Slunce a je to opravdu hodně jasné v rádiové oblasti spektra. Rovněž vyšlo najevo, že tyhle signály jsou vysoce polarizované, což naznačuje, že zdroj má výjimečně silné magnetické pole. Pokud jsou tyto představy správné, tak podle Hurley-Walkerové tahle věc konvertuje magnetické pole na rádiové záření mnohem účinněji, než jsme kdy viděli.

Záhadu extrémního rádiové zdroje prohlubuje i to, že byl aktivní jen krátce. Soustava Murchinson pracuje 8 let. Během té doby detekovala objekt GLEAM-X J162759.5-523504.3 pouze a jedině v uvedeném období na počátku roku 2018. Nikdy předtím ani nikdy potom. Badatelé to pochopitelně nevzdávají a danou oblast vesmíru dál monitorují v naději, že zase zachytí ten příliv pozoruhodných rádiových vln. Mají spoustu otázek, které by rádi zodpověděli.

Video: Repeated Transient Profile

Literatura

Science Alert 26. 1. 2022.

ICRAR 27. 1. 2022.

Nature 601: 526–530.