Na stránkách WHO jste se mohli ještě před týdnem dočíst, že v ohniscích výskytu nemoci SARS docházelo k přenosu především přímým proniknutím infekčních kapének z respiračních cest do očí, nosu a úst. Specialisty WHO k tomuto tvrzení vedlo zjištění, že každý pacient se SARS infikoval průměrně tři další osoby a to tedy spíše odpovídá šíření infekce přímým kontaktem - kapénkovou nákazou, neboli vlhkými mikrokapičkami obsahujícími virus. Šíření aerosolem, jako to dokáže například virus spalniček, kde může jediný kašlající nemocný nakazit všechny osoby ve své blízkosti, například v daném pokoji, se u viru SARS nepředpokládalo. Proto také zpráva WHO uváděla: "…není prokázáno, že SARS je nemocí šířící se vzduchem… a proto jednoduchá protiepidemická opatření v podobě častého mytí rukou mohou do značné míry zpomalit šíření SARS.

Chyba lávky!

Virus SARS je schopen zůstat virulentní i ve formě aerosolu.

Tvrzení o tom, že není prokázáno, že by se SARS šířil vzduchem, už neplatí. Nové studie, a to hned dvě současně, přináší  důkazy o tom, že šíření viru způsobujícího akutní respiratorní syndrom (SARS) vzduchem  možné je. A to nejen oním zmíněným způsobem prostřednictvím kapénkové nákazy - tedy  přímým kontaktem s vodními kapičkami kontaminovanými virem.
Coronavirus způsobující SARS byl zjištěn i ve vzduchu pokoje v němž pobýval pacient, u něhož  SARS propukl. Toto zjištění  učinil se svými kolegy Timothy F. Booth, a bylo to při vypuknutí infekce v Torontu v roce 2003. Zprávu o tom ale publikoval až nyní v posledním čísle odborného časopisu The Journal of Infectious Diseases. Druhou, obdobnou informaci, také publikovanou až nyní, odhalily případy pacientů v Hongkongu. Pacienti, kteří  byli umístěni v blízkosti nemocných se SARS, onemocněli infekcí častěji, než ti, kteří leželi od nemocného dál. Obě tato zjištění nejsou sice přímým důkazem toho, že by virus byl přenesen z jednoho pacienta na druhého pouze suchým vzduchem, nicméně společně s dalšími indiciemi, jako je například nakažení osob, které používaly ochranné prostředky, které kapénkové infekci do značné míry brání, vedou obě výzkumné pracoviště ke shodnému závěru -  jedná se podle nich o důkaz možného přenosu vzduchem (aerosolem). K přenosu infekce může dojít i pouhým dýcháním stejného vzduchu s nemocnou osobou neboť virus je zřejmě vylučován i pouhým dechem nemocného. Nasvědčují tomu i fakta kanadské výzkumné skupiny. V Torontu totiž onemocněl personál zdravotnického zařízení, a to i přesto, že zachovával ta nejpřísnější možná preventivní opatření. Výzkumní pracovníci, kteří problematiku SARS sledují, žasli nad tím, jaká ochranná opatření virus "prolomil". Vědci si nedovedou  tuto skutečnost vysvětlit jinak, než že virus je přenosný pouhým vzduchem, nebo že virulentní zůstává i po ulpění na povrchu věcí, kterých se pacient  dotýkal.

Zvětšit obrázek

Takovéto ochranné prostředky se podle nových poznatků jeví jako málo účinné.

Než výzkumníci pustili takto formulovaný závěr do světa, trvalo jim to téměř dva roky. Vyslovili se tak až po dlouhém vyhodnocování poznatků ze čtyř torontských nemocnic. Jednalo se o specializované jednotky vyčleněné pro pacienty se  SARS.  Kanaďané  prokázali virus na čtyřech z 85 předmětech, které pracovníci nemocnice v práci běžně používali. Jejich čínští kolegové učinili obdobná pozorování, a to v Nemocnici prince z Walesu. V čínském zařízení zase 41 % pacientů, kteří onemocněli nemocí SARS, se v tomto zařízení vyskytovali v době, kdy tam onemocnění propuklo u prvního hospitalizovaného pacienta.
Dvě třetiny pacientů z řad personálu nemocnice  byli v úzkém kontaktu s pacientem se SARS a 18% z těch co onemocněli, bylo ze zcela jiných oddělení nemocnice. Proto i čínští vědci z university v Hong Kongu došli ke stejnému závěru - k přenosu viru dochází vzduchem a kontaktem s běžnými předměty denní potřeby. Žádný jiný způsob podle nich není schopen vysvětlit rozšíření viru na takto zabezpečených prestižních pracovištích. Je to podle nich dostatečný důkaz toho, že ke zmíněnému obávanému způsobu přenosu viru SARS, o němž se soudilo že nehrozí, dochází.

Ačkoli způsob přenosu SARS vzduchem zůstává do určité míry kontroversní, výsledky obou týmů svědčí o existenci infekčního aerosolu v místnostech, kde se pacient se SARS vyskytuje, nebo vyskytoval. V každém případě tyto poznatky komplikují opatření, která by byla s to bránit šíření infekce SARS. Situace je tedy horší, než se ještě začátkem minulého týdne soudilo.

"JID", neboli  The Journal of Infectious Diseases, ve kterém byly tyto poznatky nyní publikovány, je přední recenzovanou publikací vydávanou na západní polokouli a která se specializuje na šíření infekčních nemocí. Práce zde zveřejněné by měly být zárukou serióznosti. A tak nepřímé důkazy o schopnosti viru SARS, zůstat virulentní i v prostředí suchého aerosolu, svědčí o větším riziku kontaktu s nemocným SARS, než jsme si mysleli. I pouhé sdílení prostoru, kde se nemocný vyskytoval může být rizikové.