Žlutě svítící "tečky" představují telomerové "koncovky" chromozomů. Bez nich by bylo buňce hodně ouvej.

Všechno živé stárne. Výjimku z tohoto pravidla mají například buňky zhoubných nádorů. Ty jsou "věčně mladé", i když ona "věčnost" trvá jen do chvíle, než nádor zahubí svého nositele. Tajemství neomezeného množení nádorových buněk tkví v aktivitě enzymu zvaném telomeráza. Na rozdíl od většiny buněk našeho těla mají právě nádorové buňky tento enzym v plné pohotovosti. A k čemu je jim právě tenhle enzym dobrý?

Při každém dělení buňky vytvoří mateřská buňka podle své vlastní dědičné informace i  dědičnou informaci pro buňku dceřinnou. Dopouští se přitom jedné důležité chybičky. Nedotáhne kopírování až do konce. Na každé porci dědičné informace- chromozomu  - najdeme "koncovky" označované jako telomery. Slouží jako "hraniční kameny" a určují, kde daný chromozom začíná a kde končí. Bez telomerových  koncovek by v dědičné informaci zavládl chaos.

Zvětšit obrázek

Telomeráza v akci - tento enzym "doštrikovává" deoxyribonukleovou kyselinu.

Buňka při každém dalším dělení a vytváření nové kopie dědičné informace telomeru o něco zkrátí. Množící se buňky "ukusují" z telomery tak dlouho, až délka "koncovky" klesne na kritickou mez, kdy hrozí, že bude v roli "hraničního kamene" snadno přehlédnuta. V té chvíli buňka zastaví další dělení a hyne.

Tato zdánlivá nedokonalost je důmyslnou pojistkou proti nádorovému bujení. Většina rakovinných buněk, které se v našem těle zblázní, rychle "ošoupe" svoje telomery na kritickou mez a zahyne. Skutečnou hrozbu pro nás proto představují především ty rakovinné buňky, které si najdou cestičku k mobilizaci enzymu telomerázy, protože se jim tak otevírá možnost provádět neustálou "generálku" telomer. Telomery v rakovinné buňce se pak chovají jako kouzelný bochník chleba, z kterého neubývá.

Zvětšit obrázek

A tady představujeme telomerázu v poněkud konvenčnějším provedení.

Není divu, že se telomeráza stala oblíbeným cílem všech vědců, kteří se rozhodli zasvětit život hledání léku proti rakovině. Vědci z university Yonsei v Soulu a jejich kolegové z University of Central Florida v Orlandu vyvinuli celkem efektivní metodu, jak rakovinným buňkám "generálku" telomer překazit. Nádorovým buňkám "přikouřili" geldanamycinem, který dovolil buňkám, aby plně zapřaženou telomerázu označily jako "odpad určený k bezodkladné likvidaci". Buňka používá pro tento účel jako značky molekulu ubiquitinu.  Ta představuje poukázku na sešrotování označené telomerázy v buněčném "mlýnku" zvaném proteasom.  Vědci celý proces ještě uspíšili tím, že vnesli do rakovinných buněk gen označený jako MKRN1. Ten proces "značkování" telomerázy za buněčný odpad ještě posílil. Takto poznamenané  rakovinné buňky nedokázaly provádět generálku telomer a při zběsilém množení si "koncovky" chromozomů  ošoupaly jako každá jiná buňka. Výsledek lze shrnout slovy - nádorové buňky zestárnuly a odebraly se na věčnost.

Výsledek  experimentu je bezesporu velkým příslibem pro léčbu nádorových onemocnění, především směru orientovaného na genovou terapii. Ale od pokusů na buňkách vede na onkologické kliniky většinou ještě hodně dlouhá a trnitá cesta.

 Pramen: Genes and Development