Přibližný tvar těla a velikost obřího australského sauropoda druhu Australotitan cooperensis, popsaného v loňském roce ze sedimentů geologického souvrství Winton. Obří titanosaur kráčel po území současného Queenslandu v době před asi 100 miliony let, na přelomu rané a pozdní křídy. Kredit: Sauriazoicillus; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Nejspíš nepřekvapí, že i letos můžeme začít optimisticky. Také rok 2021 byl totiž stejně jako roky předchozí z hlediska kvality i kvantity dinosauřích objevů značně úspěšný. Ačkoliv za rekordním rokem 2010 opět výrazně zaostal, přesto přinesl množství fantastických objevů a zanechal v dějinách „dinosauří paleontologie“ nesmazatelnou stopu. Za předpokladu akceptování všech zatím oznámených taxonů bylo v loňském roce formálně popsáno celkem 39 nových dinosauřích rodů a představeny také dva nové druhy již známých rodů, což je mírně slabší výsledek než předchozí rok (kdy přibylo 46 nových rodů a 2 nové druhy). Mezi šestnácti zeměmi se na pomyslném trůnu opět udržela Čína, která si připsala 7 nově popsaných rodů a také jeden nový druh, na společném druhém místě pak s pěticí nových rodů nalezneme Brazílii a Velkou Británii, zatímco pomyslný bronz „bere“ Mongolsko se čtyřmi rody a jedním novým druhem. Trojici rodů si tentokrát připisují Spojené státy americké, Argentina a Španělsko a po dvou pak Chile s Uzbekistánem. Austrálie, Francie, Grónsko, Tádžikistán, Maroko, Mexiko a Japonsko pak přehled uzavírají s jedním novým rodem.

Nepřekvapí ani další údaje, ačkoliv se od roku 2020 v některých ohledech poměrně významně liší. Nejvíce nových druhů (z celkového počtu čtyřiceti jednoho) bylo dle očekávání popsáno z nejdelší a geologicky nejmladší křídové periody (35; 85,4 % z celkového počtu), stejně pak ale z jury (3; 7,3 %) i triasu (3; 7,3 %). Stejně jako ve všech posledních letech bylo i vloni popsáno více plazopánvých než ptakopánvých dinosaurů, a to v poměru 29 ku 12 (70,7 % ku 29,3 %). Z jednotlivých vývojových skupin opět dominují teropodi s 16 novými druhy (39,0 %), za nimi jsou s menším odstupem sauropodomorfové s 12 novými druhy (29,3 %) a s dalším odstupem pak ornitopodi se sedmi novými druhy (17,1 %). Za nimi už tento výčet uzavírají společně tyreoforové a marginocefalové shodně se třemi druhy (7,3 %). Na blíže nezařazené zástupce kladu Neornithischia se ani tentokrát nedostalo. A nyní se ještě podívejme na další podrobnosti.

———

Celkový počet nových rodů: 39 (+ 2 nové druhy již známých rodů, a to čínský sauropod Omeisaurus puxiani[1] a mongolský ankylosaurid Tarchia tumanovae[2].)

Pořadí dle počátečních písmen: S (6); K (4); A, P, T (3); B, M, N, O, R, Y (2); C, D, E, F, G, H, I, L, U, V (1).

(Prvním v abecedním pořadí je chilský sauropod Arackar licanantay[3], posledním brazilský teropod Ypupiara lopai[4].)

Pořadí zemí podle počtu vloni popsaných druhů: 1. Čína (7+1) – 19,5 % z celkového počtu nových rodů); 2. Brazílie a Velká Británie (5) – 12,2 %; 4. Mongolsko (4+1) – 12,2 %; 5. USA, Argentina, Španělsko (3) – 7,3 %; 8. Chile a Uzbekistán (2) – 4,9 %; 10 až 16. Austrálie, Francie, Grónsko, Tádžikistán, Maroko, Mexiko a Japonsko (1) – 2,4 %.

Pořadí kontinentů podle počtu nově popsaných druhů: 1) Asie (15) – 36,6 %; 2) Jižní Amerika a Evropa (10) – 24,4 %; 4) Severní Amerika (4) – 9,8 %; 5) Austrálie a Afrika (1) – 2,4 %.

Druhy podle geologických period: Trias – 3 (7,3 %); Jura – 3 (7,3 %); Křída – 35 (85,4 %).

Zastoupení dle hlavních systematických skupin: Ptakopánví – 12 (29,3 %) x Plazopánví – 29 (70,7 %).

Konkrétněji: 1) Teropodi (16) 39,0 %; 2) Sauropodomorfové (12) 29,3 %; 3) Ornitopodi (7) 17,1 %; 4) Marginocefalové a Tyreofoři (3) 7,3 %.

Výtvarná rekonstrukce spinosaurida druhu Riparovenator milnerae, formálně popsaného v loňském roce z ostrova Wight (geologické souvrství Wessex). Tento asi 8 až 9 metrů dlouhý dravec patrně obýval pobřežní ekosystémy současné západní Evropy v době před 128 miliony let. Kredit: PaleoGeekSquared (založeno na kosterní rekonstrukci od Dana Folkese); Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

__________

Nejdelší rodové jméno: Menefeeceratops (15 písmen), rohatý dinosaurus z pozdní křídy Nového Mexika (USA). Celé jméno zní Menefeeceratops sealeyi.[5]

Nejkratší rodové jméno: Hned trojice dinosaurů popsaných v loňském roce má rodové jméno tvořené jen čtyřmi písmeny. Jsou to grónský triasový sauropodomorf Issi[6] a mongolští křídoví teropodi Kuru[7] a Shri[8].

Silueta rohatého dinosaura druhu Menefeeceratops sealeyi, formálně popsaného v loňském roce ze sedimentů geologického souvrství Menefee na území amerického státu Nové Mexiko. Při stáří 83,5 až 80 milionů let se jedná o potenciálně nejstaršího známého ceratopsida vůbec. Je také dinosaurem s nejdelším rodovým jménem, popsaným v loňském roce. Sám ale při délce 4,5 metru patřil spíše k menším ceratopsidům. Kredit: SlvrHwk; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Největší popsaný druh (tělesné rozměry): Pravděpodobně australský titanosaurní sauropod druhu Australotitan cooperensis, jehož dochovaná stehenní kost byla dlouhá 2,15 metru. Odhadovaná délka tohoto dinosaura činí 25 až 30 metrů, výška v kyčlích asi 5 až 6,5 metru. Hmotnost tohoto sauropoda činila několik desítek tun.[9]

Geologicky nejstarší popsaný druh: Erythrovenator jacuiensis (brazilský bazální teropod) – počátek pozdního triasu, souvrství Candelária (věk pozdní karn až raný nor, asi před 233 až 225 miliony let).[10] (avizován již v roce 2020, definitivně popsán až 2021)

Geologicky nejmladší rod: Fylax thyrakolasus (španělský hadrosauromorf) – konec pozdní křídy, souvrství Figuerola (věk pozdní maastricht, před 67,6 až 66,0 miliony let).[11]

Napsáno pro weby OSEL a DinosaurusBlog.

Short Summary in English: During the year 2021, 39 new genera and 2 new species of non-avian dinosaurs were described. China was in the lead with 7 new species, followed by Brazil and United Kingdom (5) and Mongolia with 4. Among continents Asia was the most prolific with 15 new species, followed by South America and Europe, both with 10 species and North America with 4. Majority of new species were (as always) Cretaceous in age (35), while only 3 of them were Jurassic and also 3 were of Triassic age.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/2021_in_archosaur_paleontology

https://www.livescience.com/dinosaur-discoveries-2021

https://www.nationalgeographic.com/science/article/10-of-the-most-amazing-dinosaurs-discovered-in-2021

https://www.smithsonianmag.com/science-nature/the-top-ten-dinosaur-discoveries-of-2021-180979215/

https://www.deseret.com/utah/2021/12/16/22839747/how-many-new-dinosaurs-were-discovered-in-2021-paleontology-science-national-geographic-utah

[1] Tan, C.; et al. (2020). A new species of Omeisaurus (Dinosauria: Sauropoda) from the Middle Jurassic of Yunyang, Chongqing, China fauna. Historical Biology: An International Journal of Paleobiology. 33 (9): 1817–1829. doi: 10.1080/08912963.2020.1743286

[2] Park, J. Y.; et al. (2021). A new ankylosaurid from the Upper Cretaceous Nemegt Formation of Mongolia and implications for paleoecology of armoured dinosaurs. Scientific Reports. 11 (1): Article number 22928. doi: 10.1038/s41598-021-02273-4

[3] Rubilar-Rogers, D.; et al. (2021). Arackar licanantay gen. et sp. nov. a new lithostrotian (Dinosauria, Sauropoda) from the Upper Cretaceous of the Atacama Region, northern Chile. Cretaceous Research. 124: Article 104802. doi: 10.1016/j.cretres.2021.104802

[4] Brum, A. S.; et al. (2021). A new unenlagiine (Theropoda, Dromaeosauridae) from the Upper Cretaceous of Brazil. Papers in Palaeontology. 7 (4): 2075–2099. doi: 10.1002/spp2.1375

[5] Dalman, S. G.; et al. (2021). The oldest centrosaurine: a new ceratopsid dinosaur (Dinosauria: Ceratopsidae) from the Allison Member of the Menefee Formation (Upper Cretaceous, early Campanian), northwestern New Mexico, USA. PalZ. 95 (2): 291–335. doi: 10.1007/s12542-021-00555-w

[6] Beccari, V.; et al. (2021). Issi saaneq gen. et sp. nov.—A New Sauropodomorph Dinosaur from the Late Triassic (Norian) of Jameson Land, Central East Greenland. Diversity. 13 (11): Article 561. doi: 10.3390/d13110561

[7] Napoli, J. G.; et al. (2021). A New Dromaeosaurid (Dinosauria: Coelurosauria) from Khulsan, Central Mongolia. American Museum Novitates. 2021 (3982): 1–47. doi: 10.1206/3982.1

[8] Turner, A. H., Montanari, S., Norell, M. A. (2021). A new dromaeosaurid from the Late Cretaceous Khulsan locality of Mongolia. American Museum Novitates. (3965): 1–48. doi: 10.1206/3965.1

[9] Hocknull, S. A.; et al. (2021). A new giant sauropod, Australotitan cooperensis gen. et sp. nov., from the mid-Cretaceous of Australia. PeerJ. 9: e11317. doi: 10.7717/peerj.11317

[10] Müller, R. T. (2021). A new theropod dinosaur from a peculiar Late Triassic assemblage of southern Brazil. Journal of South American Earth Sciences. 107: Article 103026. doi: 10.1016/j.jsames.2020.103026

[11] Prieto-Marquez, A.; Carrera Farias, M. (2021). The late-surviving early diverging Ibero-Armorican ‚duck-billed‘ dinosaur Fylax and the role of the Late Cretaceous European Archipelago in hadrosauroid biogeography. Acta Palaeontologica Polonica. 66 (2): 425–435. doi: 10.4202/app.00821.2020