Agent imunitního systému (vlevo). Kredit: Electron Microscopy Facility at The National Cancer Institute at Frederick / Wikimedia Commons.

Kdo kdy sledoval roztomilý francouzský seriál „Byl jednou jeden… život“ (Il était une fois… la Vie), který vypráví o lidském těle, jistě si pamatuje na dobromyslné červené krvinky – postaršího profesora Globuse, mladíka Hema a slečnu Globin. Jejich rolí bylo věčně putovat sem a tam cévní soustavou, do úmoru nosit kyslík, případě oxid uhličitý a občas pozorovat udatné zákroky policejních jednotek bílých krvinek.

Nilam S Mangalmurti. Kredit: University of Pennsylvania.

Podle nového výzkumu Nilam Mangalmurti z americké University of Pennsylvania a jejích kolegů ale červené krvinky klamou tělem. Pod maskou milých nosičů kyslíku se skrývají protřelí agenti imunitního systému, kteří se podílejí na boji s infekcemi. Vědci to tušili od poloviny 20. století. V 90tých letech vyšlo najevo, že červené krvinky mají receptory pro cytokiny, které nesou signál o zánětu. Současně s tím bylo letitou záhadou, proč lidé, které postihne sepse, vážné poranění, infekce parazity, bakteriální infekce či těžká viróza, včetně covidu-19, mívají akutní anémii, tj. náhlý citelný pokles počtu červených krvinek.

Mangalmurtiová a spol. zjistili, že červené krvinky fungují jako operativci imunitního systému. Detekují a vychytávají kousky DNA, které se pohybují v krvi při její otravě, tedy během sepse a v podobných situacích. To vede k zánětu a anémii, protože červené krvinky se vlastně obětují. Pokud se na červenou krvinku naváže větší množství záněty vyvolávající DNA, tak se změní její tvar. Brzy poté ji sežere makrofág, tedy bílá krvinka, co likviduje problémy v těle tím, že je pozře.

Logo. Kredit: University of Pennsylvania.

Badatelé prozkoumali červené krvinky 50 pacientů se sepsí a 100 pacientů s covidem-19. Zjistili, že jejich červené krvinky mají na svém povrchu zvýšené množství toll-like receptorů TLR9. To je významný receptor imunity, který na sebe váže nukleové kyseliny bakterií či virů a spouští signalizaci, která vede k produkci cytokinů a zánětu. Zároveň má i svou temnou stránku, protože se podílí na rozvoji autoimunitních onemocnění.

Jak říká Mangalmurtiová, když se u pacienta v kritickém stavu rozvine akutní anémie, což je spíše pravidlem než výjimkou, tak standardně dostane transfuzi. To ale není bez rizika a pacientovy vyhlídky se tím zhoršují. Objev jejich týmu nám teď ale poodhalil mechanismy, které jsou za vznikem anémie. Časem bychom mohli takové anémie řešit bez transfuze, kupříkladu blokováním receptoru TLR9 červených krvinek. Další možné uplatnění se nabízí v diagnostice. Lékaři by mohli pacientovi v těžkém stavu odebrat krev a přečíst sekvence, které nasbíraly jeho červené krvinky. Tak by bylo možné odhalit patogeny, které mají prsty v závažném stavu pacienta.

Literatura

Penn Medicine 20. 10. 2021.

Science Translational Medicine online 20. 10. 2021.