Zvětšit obrázek

Větvení krevních cév je obdobné jak u kostní tkáně Tyranosaura rex (A), tak u pštrosa (B)

Až dosud panovalo mezi paleontology všeobecné mínění, že když pravěké zvíře uhynulo, pokud se jeho kostra vůbec zachovala, kosti se postupně přeměňovaly v kámen. Procesem  fosilizace se postupně nahrazovaly veškeré organické zbytky a  materiál se měnil v minerál. Nový výzkum ze Severní Karolíny odhalil v kostech zachované zbytky měkké tkáně, které jsou staré desítky milionů let a vše co jsme se učili tak staví na hlavu.

Doktorkce Mary Schweitzer, docentce paleontologie na univerzitě státu Severní Karolína,  se na kostře náležející tamějšímu Muzeu přírodních věd, podařilo získat pravěkou tkáň ze stehenní kosti dinosaura staré 68 milionů let.

Zvětšit obrázek

Zbytky tkáně si uchovaly pružnost a vrací se po natažení zpět do původního tvaru. Padlo tak dogma, že měkké tkáně se nemohou uchovat déle než 100 000 let (obr. Science)

Získaný kousek tkáně se dokonce jeví jako málo poškozený. Tkáň si zachovala barvy a pružnost. Mikroskopické vyšetření vnitřních struktur ukázalo, že jsou zachovány rozvětvené cévy a že se ve vzorku zachovaly i struktury podobající se buňkám - erytrocytům.

Ve zprávě, která se nyní objevila v prestižním časopisu Science, autorka článku Schweitzerová popisuje, jak k objevu došlo. S asistentkou Jennifer Wittmeyer zkoumaly kost dinosaura Tyrannosaurus rex, která byla objevena v Montaně před dvěma roky. Když bedlivě pozorovaly kost, upoutal jejich pozornost žmolek, který zůstal přichycen na vnitřní straně duté kosti, v místech, kde bývá kostní dřeň. Když na tomto žmolku rozpustily nános usazených minerálů, objevila se vláčná hmota s pružnou tkání.

 
Schweitzerová tomu zprvu  nemohla uvěřit a než výsledek zveřejnila, opakovala pokus se třemi dalšími dobře zachovanými kostmi dinosaurů: 80 milionů let starého hadrosaura a dvěma 65 milionů let starými tyranosaury. Každý ze zkoumaných druhů vykazoval zachované buňkám podobné struktury, nebo pružnou hmotu, která se podobá  kolagenu. 

Zvětšit obrázek

Nález přináší neskutečnou naději, že se podaří ze vzorků získat skutečné úseky pravěké dinosauří genetické informace uchované v DNA (Utah Government)

Schweitzerová v souladu s teorií, že dinosauři jsou předchůdci dnešních ptáků, porovnala nález s tím, co se nachází na kostech dnešních pštrosů. Zjistila značnou podobnost, v dinosauřích i pštrosích cévách se uchovávají zbytky, které by mohly být jádry buněk tvořících původně tkáň endotelu - vnitřní vrstvu cév rozvádějících krev.

 
První rozbory zbytků dinosauří tkáně naznačují, že fragmenty původních molekulárních struktur by měly být dosud uchovány. Svědčí o tom test při kterém vědci použili protilátky které se váží na kolagen. Tyto, dnes  připravené protilátky a schopné rozpoznat molekuly kolagenu, reagují i se strukturami izolovanými z dinosauřích kostí. Pokud se potvrdí, že proteinové struktury dinosařího kolagenu se skutečně uchovaly, bude možno získat i další poznatky o složení těl dinosaurů, a nejen to. Budeme se moci více dovědět i o tom jak a kdy došlo k jejich úhynu, a co přspělo k uchování jejich tkání.

Je naděje, že se zjistí i zbytky genetického kódu (DNA) uchovaného ve zbytcích jader buněk tvořících krevní kapiláry. 
Skeptici se domnívají, že pokud se vůbec nějaké zbytky DNA zachovaly,  budou jen útržkovité a ke stvoření dinosaura nepoužitelné.
Optimisté se kloní k názoru, že by se nějaké fragmenty DNA uchovat mohly a že případné chybějící úseky bude časem možno doplnit, a že tak vyhlídky na Jurský park podle Spielbergova velkofilmu jsou reálné.

Prameny:
North Carolina State University
http://www.ncsu.edu/news/press_releases/05_03/075.htm
North Carolina Museum of Natural Sciences
http://www.naturalsciences.org/wnew/2005-03-24_schweitzer.html
Science.
http://www.sciencemag.org/cgi/content/summary/307/5717/1852b