Vpravo noční obloha, vlevo stejný pohled s magnetickým tunelem, kdybychom viděli příslušné rádiové vlny. Kredit: Dominion Radio Astrophysical Observatory/Villa Elisa telescope/ESA/Planck Collaboration/Stellarium/J. West.

Když se to tak vezme, obloha je plná podivných věcí. Své záhady tam mají i radioastronomové. Mimo jiné si už desítky let lámou hlavu s gigantickými strukturami, kterým říkají North Polar Spur a Fan Region. Jsou vážně obrovské, leží na protilehlých stranách oblohy a tvoří je polarizované rádiové signály.

Jennifer West. Kredit: J. West.

Prakticky nikoho nenapadlo, aby tyto dvě struktury nějak spojoval dohromady. Kanadská astronomka Jennifer West z University of Toronto a její kolegové tvrdí, že ve skutečnosti jde o dva konce jediné monumentální vesmírné struktury, kterou vytvářejí vlákna magnetických filamentů. Tím vzniká velký magnetický filament, v němž Sluneční soustava a okolní hvězdy vězí, jako kdyby byly v tunelu.

Badatelé použili simulace a modely, z nichž odvodili, že zmíněné struktury jsou vzdálené od Sluneční soustavy asi 350 světelných let. To je víceméně v souladu s nedávnými odhady, založenými na datech vesmírné observatoře Gaia, které určily vzdálenost víceméně celé „ostruhy“ North Polar Spur na méně než 500 světelných let. Celá délka magnetického tunelu, ve kterém všichni vězíme, jak ji Westová a spol. odhadují, je zhruba 1 000 světelných let.

„Northern Polar Spur“ a „Fan Region“. Kredit: Haslam et al. (1982) with annotations by J. West.

Výsledky týmu Westové jsou v souladu s mnoha pozorovanými charakteristikami obou zvláštních struktur, včetně jejich tvaru, polarizace elektromagnetického záření i jejich jasnosti. Autoři studie byli nejprve ohromeni, ale pak jim to všechno zapadlo pěkně dohromady. K potvrzení jejich závěru ještě bude nutný další výzkum. Pokud mají ale pravdu, jde o podivuhodné zjištění, které ovšem zároveň, jak bývá zvykem, přináší řadu dalších otázek. Především o tom, jak vlastně vznikají a jak se vyvíjejí galaktická magnetická pole.

Badatelé hodlají pokračovat v modelování. Zásadní prý ale budou nová pozorování s větším rozlišením, které by mohly odhalit další detaily v uspořádání magnetických struktur. Podle Westové magnetická pole nevisí jen tak v prázdnotě. Musejí být napojená na další magnetická pole. S kolegy budou zjišťovat, jak je tento náš „magnetický tunel“ napojený jednak na mohutná galaktická magnetická pole, a také na lokální magnetická pole jednotlivých hvězd a planet. Jak říká Westová, je úžasné, že tyhle struktury jsou vlastně po celé obloze, všude kolem nás.

Literatura

Science Alert 15. 10. 2021.

arXiv:2109.14720.