Mapa Vinland, která je údajně mapou z 15. století s předkolumbovským zobrazením severoamerického pobřeží, byla nakreslena moderními inkousty. Kredit: University Press - Yale University.

„Mapa Vinlandu je padělek. „O tom nemůže být nejmenších pochyb,“ oznámil Ryamond Clemens kurátor Beinecke Rare Book Library při Yale University. Udělal tak definitivní tečku za jedním z nejkontroverznějších příběhů provázejících výzkum vikinských plaveb do Nového světa.

Mapa známá jako „mapa Vinlandu“ je ve skutečnosti mapou světa, jak jej znali Vikingové v 15. století. Ukazuje břehy Evropy, Afriky a Asie. Zachycuje ale také jižní část Grónska a přilehlé pobřeží Severní Ameriky. To je prostor, kam měli podle některých islandských ság doplout kolem roku 1000 lodě Vikingů pod velením Leifa Eriksona.

Mapa Vinlandu se objevila poprvé v roce 1957 a zdálo se, že může odpovědět na otázku, zda islandské ságy skutečně popisují plavbu Vikingů do Ameriky. Jistotu v té době vědci neměli, protože od objevu zbytků vikinské osady na newfoundlandské lokalitě L'Anse aux Meadows zbývaly ještě tři roky. Někteří experti se ale od začátku dívali na mapu Vinlandu s krajní nedůvěrou.

Mapa Vinlandu byla součásti útlého svazku se středověkým textem nazvaným Hystoria Tartarorum. Britskému muzeu ho nabídl přes prostředníka ve Španělsku působící italský překupník Enzo Ferrajoli de Ry. Britové s díky odmítli, a tak Ferrajoli prodal svazek za 3500 dolarů americkému obchodníkovi Laurenci C. Wittenovi II., který ho obratem nabídl své alma mater na Yale University. Ani tam se netajili pochybnostmi. Třeba proto, že se vyžrané díry v mapě nekryly s dírami ve zbytku svazku. Na jaře 1958 však získala knihovna Yale University zchátralý středověký výtisk encyklopedie Speculum historiale od Vincenta z Beauvais a přitom se zjistilo, že mapa Vinlandu byla původně na začátku této knihy, zatímco Hystoria Tartarorum tvořila její závěr. Když se mapa, Speculum historiale a Hystoria Tartarorum složily k sobě, díry se kryly. To byl podle knihovníků z Yale přesvědčivý důkaz, že mapa je pravá. Nikdo nikdy nezjistil, kdo knihy a mapu poslal do oběhu. Původní majitel se tak prý chtěl vyhnout placení daní. Dnes je zřejmé, že důvodů k anonymitě měl mnohem víc.

Knihu nakonec koupil americký filantrop Paul Mellon – údajně za 300 000 dolarů – a daroval ji Yale University, kde se stala jednou z cenných položek v kolekci vzácných knih Beinecke Rare Book Library. Knihovna ji představila světu v roce 1965 a spory o pravost mapy Vinlandu propukly naplno.

Někteří šťourové měli výhrady k textu mapy, protože se jim některé výrazy zdály příliš moderní. Třeba latinizované jméno Leifa Eriksona bylo použité ve tvaru běžném až v 17. století. Dalším nevěřícím Tomášům vadilo, že linie mapy rozhodně nevypadaly jako narýsované duběnkovým inkoustem běžně užívaným v 15. století. V té době už Enzo Ferrajoli de Ry seděl ve vězení, protože byl ve Španělsku usvědčen z podílu na krádeži celkem sedmi stovek cenných svazků. Některé z nich prodal i knihovně Yale University. Ta se ale důkladnějšímu prověřování pravosti mapy Vinlandu bránila v obavě, že by se při něm vzácný dokument poškodil.

Datování radiouhlíkovou metodou v 90. letech dopadlo pro mapu Vinlandu dobře, protože podle něj pocházel pergamen z let 1400-1460. Kolem mapy se ale objevovaly další a další nejasnosti. Přesto byla mapa v roce 1998 pojištěna na pětadvacet milionů dolarů, což jí dodalo v očích veřejnosti na důvěře. Z té ale po nejnovější analýze mapy vědci z Yale University nezbylo vůbec nic.

A) Nápis na zadní straně „mapy Vinland“ byl přepsán ve zjevné snaze oklamat. Spodní obrázek ukazuje přítomnost titanu, zatímco předchozí tři obrázky jsou v souladu se středověkým inkoustem ze železa. Obrázek ve vysokém rozlišení ve zprávě YaleNews.

B) Infračervené světlo rovněž odhalilo pozměněný text v autentickém středověkém rukopisu s nímž byla mapa spojována. Také zde je změněný text psán moderním inkoustem. Obrázek ve vysokém rozlišení je dostupný ve zprávě YaleNews. Kredit: Yale University.

Nejnovější průzkum mapy

Na rozdíl od svých předchůdců, měli vědci z Yale University neomezený přístup jak k mapě, tak ke dvěma svazkům, jež ji provázely. Nehonil je čas a měli k dispozici podstatně modernější vybavení. Použili rentgenovou fluorescenci, při které se materiál vystaví rentgenovému záření a tím se nabudí elektrony atomů v povrchové vrstvě materiálu. Vyvolá se tzv. fotoefekt a jeho změřením se pak dají identifikovat prvky ozářených atomů. Dříve mohli vědci zkoumat pomocí rentgenové fluorescence jen maličké části zkoumaného materiálu. V jedné z předchozích analýz tak prověřili devět bodů mapy. Nyní nasnímali vědci z Yale University touto metodou celou mapu. A nestačili se divit.

Hlavní komponenty středověkých inkoustů tvořil síran železitý a prášek z mletých sušených duběnek bohatý na organické taniny. Inkousty obsahovaly také určité množství mědi. Analýzy pomocí rentgenové fluorescence ale nezjistily v inkoustu mapy ani železo, ani síru ani měď. Zato obsahoval značná množství titanu. Linie ostrova Vinland, která mapu proslavila, obsahuje navíc i určité množství barya. To je podle vědců z Yale University klíčový důkaz o nízkém věku mapy. Inkousty obsahující oxid titaničitý a síran barnatý se začaly vyrábět ve 20. letech minulého století. Vikingové a jejich současníci je k dispozici rozhodně neměli. Vědci provedli pro jistotu také analýzy padesáti manuskriptů z doby, kdy měla vzniknout mapa Vinlandu. Rukopisy z 15. století obsahovaly mnohem více železa a mnohem méně titanu než zkoumaná mapa. Se Skandinávií má ale mapa přeci jen něco společného. Oxid titaničitý se v ní vyskytuje ve formě tzv. anatasu. Jeho částice jsou totožné s částicemi, jaké obsahoval inkoust vyráběný v Norsku v roce 1923.

O tom, že se někdo skutečně snažil vzbudit dojem, že mapa patří ke dvěma za ní následujícím textům, tedy Speculum historiale a Hystoria Tartarorum, svědčí i poznámka pro vazbu knihy napsaná původně středověkým duběnkovým inkoustem a následně „opravená“ moderním inkoustem obsahujícím titan. Z upravené verze plyne, že mapa k textům patří. Původní středověká poznámka pro vazače ale dokazuje pravý opak.

Výsledky výzkumu mapy Vinlandu zatím nebyly publikovány ve vědeckém časopise. K dispozici je jen zpráva Yale University. Na faktu, že Vikingové dopluli do Ameriky a nějaký čas žili na Newfoundlandu, to ale nic nemění. Zbytky osady v lokalitě L'Anse aux Meadows jsou toho hmatatelným důkazem. Zajímavost však historii mapy Vinlandu jistě upřít nelze. Nyní u ní budou vědci řešit jiné otázky. Budou se ptát: Kdo? Kdy? Proč? A možná také: Za kolik?

Pochybovači o pravosti mapy Vinlandu nejčastěji podezírali z jejího autorství německého jezuitu Josefa Fischera, který patřil v první polovině minulého století k předním odborníkům na středověké mapy a manuskripty. Fischer byl přesvědčen, že Vikingové objevili Ameriku dávno před Kolumbem a mapu mohl nakreslit pro své vlastní účely. V době, kdy s ní začal kšeftovat Enzo Ferrajoli de Ry, byl Fischer víc než čtvrt století po smrti. Ferrajoli de Ry zemřel rok poté, co si odseděl pět let za krádeže starých rukopisů. Takže i tahle stopa vedoucí k odhalení vzniku padělku už notně vychladla.

Literatura

University Press - Yale University.