Nápad přidávat do pitné vody chlor vznikl již koncem 19. století. Prvním místem, kde s tím začali, bylo ve městě Maidstone v Anglii, psal se rok 1897. Důvodem bylo tamní neustálé šíření nákaz, včetně cholery, úplavice a tyfu. Jistou zajímavostí je, že počátkem dvacátého století, než se začalo s průmyslovou výrobou chloru, vévodila desinfekčním metodám pitné vody ozonizace.
Jak už to ale u chemických inovací bývá, také u úpravy vody chlorem se ukázalo, že není úplně bez následků. Na nepříjemné ovlivnění pachu a chuti vody se přišlo záhy, ale teprve až v roce 1974 holandští a američtí vědci dali všem srozumitelně a jasně ve známost, že chlor v pitné vodě nezabíjí jen bakterie, ale že také reaguje s přítomnými přírodními organickými látkami za vzniku široké skupiny látek, z nichž mnohé jsou toxické a karcinogenní. Příčinou jsou reakce chloru s organickými látkami a halogenidy, které se ve vodě vyskytují, za vzniku zdraví škodlivých sloučenin. Například trihalogenmethanů, halogenderivátů kyseliny octové, bromovaných sloučenin,...
Amesův test
Že žádnou z výše uvedených látek není radno brát na lehkou váhu, se lze přesvědčit testem v němž hlavní roli hrají upravené bakterie Salmonelly. Jsou nositelkami mutace v genech účastnících se syntézy aminokyseliny histidinu. Jde tedy o jakési bakteriální invalidy, kteří se neobejdou bez externího zdroje histidinu. Na nich se zjišťuje, zda zkoumaná látka je natolik toxická, že vybudí mutace a tím navodí i reverzní mutaci obnovující růst bakterie v mediu, v němž extra histidin není. Pokud jste nabyli dojmu, že jde o dost primitivní test, není tomu tak. Bakteriální kmeny jsou totiž speciálně vytvořeny tak, aby obsahovaly jak bodové mutace, tak mutace posunující čtecí rámec. Proč takové složitosti? Inu proto, že takové bakterie umožňují průkaz rakovinotvorných látek působících různými mechanismy. Ani to není vše. Používané bakteriální kmeny jsou navíc mutovány v genech, zodpovědných za syntézu lipopolysacharidů, což usnadňuje prostup mutagenů buněčnou stěnou – tato úprava činí test vysoce citlivým. Pro stimulaci bakteriálního metabolismu se přidává extrakt z jater potkanů. To proto, že mnohé ze sloučenin samy o sobě nejsou škodlivé, ale jejich metabolity již mutagenní jsou. Bakterie jsou kultivovány na agaru s malou (startovací) dávkou histidinu. Po jeho vyčerpání přežívají jen bakterie, které zmutovaly do formy schopné si histidin syntetizovat. Mutagennost testované látky se stanovuje podle počtu kolonií, které během dvou dnů v kultuře narostou.
Obdobně jako v jiných zemích, je i v Česku na obsah chloru v pitné vodě norma. Takzvaně na kohoutku u spotřebitele ho může být až 0,3 miligramy v jednom litru. Vyhláška dále uvádí i nejvyšší mezní hodnotu pro chloroform (30 µg/l) a limitní hodnotu pro trihalomethany (100 µg/l). Limitní hodnota trihalomethanů se vztahuje na součet kvantitativně zjištěných koncentrací trichlormethanu (chloroformu), tribrommethanu (bromoformu), dibromchlormethanu a bromdichlormethanu.
Dřívější studie zkoumaly především orální příjem, ale vzhledem k velmi těkavé povaze některých z nich se ukazuje jako nebezpečný i jejich dermální a inhalační příjem, např. při sprchování nebo koupání v plaveckých bazénech.
Laická veřejnost většinou nerozlišuje mezi desinfekcí vody chlorací (chlorem) a oxidem chloričitým, který rovněž zvládá oxidaci přirozených organických látek. Na rozdíl od chlorace při jeho použití nedochází ke vzniku halogenových vedlejších produktů, jako jsou trihalogenmethany nebo halogenoctové kyseliny (chloroformy, které vznikají při dezinfekci ClO2, tvoří asi 1/30 z chloroformů vznikajících při použití Cl2). Navzdory některým výhodám představuje desinfekce oxidem chloričitým pro naše zdraví také riziko. Je jím vznik vedlejších produktů v podobě chloritanů (ClO2-) a chlorečnanů (ClO3-) a chloritanů,... Vystavení těmto látkám má za následek radosti v podobě anémie, poškození buněčných membrán, methemoglobinemie, předčasné porody,…
Ani ozonizace vody není bez chyb. U té se zase přišlo na to, že produkuje polární organické sloučeniny, jako jsou aldehydy a karboxylové sloučeniny, pravděpodobně z oxidačního rozpadu přírodních organických sloučenin s vysokou molární hmotností, což jsou zejména huminové a fulvinové kyseliny. Desinfekce ozonizací se postará o vznik aldehydů s nižší molární hmotností, jakými jsou formaldehyd, acetaldehyd, dialdehyd glyoxal, ketoaldehyd methylglyoxal,... A aby toho nebylo málo, tak ozonizace dává vznik vedlejším produktům, které jsou snadněji biologicky rozložitelné, než původní látky přítomné ve vodě. Jinak řečeno, zvyšuje se riziko vzniku biofilmů v distribuční síti se všemi problémy, které to s sebou nese, včetně průjmů,... Výhody ozonizace vody mohou zhatit třeba i často se přirozeně vyskytující bromidy ve vodě. Ty se pak postarají o vznik karcinogenního bromičnanu.
Bez ztráty kytičky není ani úprava vody UV zářením. Ničení choroboplodných zárodků je dost problematické. Na některé zabírá dobře (např. Bacillus subtilis, Haemophilus influenza, Diplococcus pneumoniae atd.), jiné se ale dokážou reparovat (enterobakterie, streptokoky, mikrokoky, sacharomycety, plísně). Do účinnosti hodně promlouvá teplota, pH, přítomnost organických látek, enzymů,… Při použití určitých vlnových délek záření vznikají dokonce i dusitany a formaldehyd.
Vybrat nejlepší způsob desinfekce není jen tak. Záleží jak na typu organického znečištění, tak i na tom, jaké anorganické látky jsou ve vodě rozpuštěny a v jakém množství. Hodně záleží i na tom, k jakému zdržení vody dochází v distribučním systému, než se k nám dostane. Vraťme se ale k celosvětově nejčastějšímu způsobu úpravy vody - chloraci.
Sůl nad zlato, ale ne ta jodizovaná
Jedena z nedávných výzkumných prací z pera čínských výzkumníků upozorňuje na vznik dosud neznámých nebezpečných látek, které vznikají tehdy, když chlorem upravenou vodu osolíme kuchyňskou solí obohacenou o jod a použijeme ji k vaření pokrmů. Autoři studie z Hong Kong University of Science and Technology a Nanjing University zjistili, že chlor a chloraminy reagují s jodizovanou kuchyňskou solí za vzniku kyseliny jodné (hypoiodous acid). To by samo o sobě nebylo důvodem k obavám. Problémem je až její přátelení se s dalšími organickými látkami za vzniku produktů, které jsou pro chemiky zcela novými. Prokázali jich nejméně 14. Molekulární strukturu určili u devíti z nich. Ve své toxicitě se značně liší, některé jsou 200 x „rizikovějšími přeborníky“ než jiné. Protože jde o látky dosud neznámé, nejsou pro ně stanoveny zdravotní limity.
Pokus improvizovaného vaření s přídavkem pšeničné mouky a jodizované soli ukázal, že nežádoucích rakovinotvorných látek se tvoří od 0,72 do 7,63 mikrogramů v jednom litru. Vědci proto v nevhodné vodě doporučují vařit při nižší teplotě (nepoužívat papiňák) a tepelně upravovat pokrm krátce. A místo soli obohacené jodidem, volit raději sůl s jodičnanem.
Jak si kazit čaj i zdraví
Také v nejnovější studii věnující se rizikům vody upravené chlorací, je jako první autor uveden Číňan. Tentokrát ale jde o výsledky z dílny University of South Carolina dílem a čtyřčlenného kolektivu vedeného Američankou Susan D. Richardsonovou. Ze včera zveřejněných dat vyplývá, že pro nás může být rizikem i pití čaje, pokud si ho budeme připravovat z chlorované vody. Dosud se přitom mělo zato, že to s čajem připraveným z nevhodné vody vody není tak zlé, neboť se vedlejší produkty dezinfekce v čaji snížují. Například tím, že se ochotně vážou na čajové lístky a ty nekonzumujeme. To je sice pravda, ale čertovo kopýtko se ukázalo být jinde. V celkovém organickém halogenu. Ten se v čaji připraveném z vody z kohoutku (v níž jsou zbytková množství chloru), prakticky zdvojnásobuje. Z takto vznikajících nově objevených halogenovaných produktů jich 96 % dosud nebylo známo. Vrásky na čele chemikům dělá to, že už nyní je jim jasné, že velkou část ze vznikajících látek musí nutně patřit k haloaromatickým sloučeninám s vysokou molekulovou hmotností. Právě ony vznikají reakcí zbytkového chloru s polyfenoly přítomnými v čajových listech. Polyfenoly přitom tvoří až padesát procent hmoty sušeného listu a jsou tím, kvůli čemu čaj konzumujeme.
Řada polyfenolů našim tělesným schránkám prospívá. Pokud ale dojde k jejich proměně na látky haloaromatické, začnou nám zadělávat na problém. Z dřívějších výzkumů je totiž známo, že z hlediska rakovinotvornosti, náleží k látkám z těch nejobávanějších. Ačkoliv jde v tomto případě o řadu látek dosud chemikům neznámých, vzhledem k množství o jaké jde, si nejspíš nemusíme z občasného pití, byť nevhodně připravovaného čaje, dělat těžkou hlavu.
I když pro většinu vedlejších nežádoucích produktů vznikajících při desinfekci vody nebyly dosud stanoveny žádné „bezpečné“ úrovně, u těch, které legislativa reguluje, je uvedeno, že začnou být rizikem až při pití více než 18 šálků čaje denně. Na druhé straně, protože jde o látky nově objevené, je na místě brát v úvahu i to, že čert nikdy nespí.
Závěr
Ve své podstatě nejde při úpravách vody o nic jiného, než o balancování mezi mezi dvěma zly - biologickým a chemickým rizikem. Pro mnohé z nás nebude na škodu nechat si udělat rozbor, jakouže vodu to pijeme. A pokud nám z kohoutku teče kromě H2O i něco jiného, bude na místě to kvůli možné kumulaci účinků, začít řešit. Zbytkovému chloru je v zásadě jedno, zda si z něj kuchtíme něco co si solíme solí obohacenou jodem, nebo zda jde o zelený čaj, voňavý Twinings, tmavý Earl Gray či siestu se sladkým Liptonem. Obě cesty vedou ke vzniku látek, které Amesův test vyhodnocuje jako karcinogenní, mutagenní a genotoxické.
Literatura
Jiafu Li, et al: „Are Disinfection Byproducts (DBPs) Formed in My Cup of Tea? Regulated, Priority, and Unknown DBPs“, Environ. Sci. Technol. September 15, 2021. https://doi.org/10.1021/acs.est.1c03419
Yang Pan et al.: „Identification, toxicity and control of iodinated disinfection byproducts in cooking with simulated chlor(am)inated tap water and iodized table salt“, Water Research. DOI: 10.1016/j.watres.2015.10.002
Sůl nad zlato? Při depresi možná ano
Autor: Josef Pazdera (13.03.2009)
Pitná voda z oceánu
Autor: Dagmar Gregorová (09.06.2010)
Patříte k vyvoleným, kterým sůl krevní tlak nezvyšuje?
Autor: Josef Pazdera (17.03.2015)
Nanoželezem zocelené makrofágy v roli lamželezů na rakovinu
Autor: Josef Pazdera (28.09.2016)
Bisfenol S podruhé a určitě ne naposled
Autor: Josef Pazdera (03.04.2017)
Triclosan do třetice a znovu palec dolů
Autor: Josef Pazdera (27.02.2019)
Implantabilní pasti na rakovinové buňky
Autor: Josef Pazdera (09.12.2019)
O rakovině, střevech a CD47
Autor: Josef Pazdera (13.03.2020)
Diskuze:
ještě přidám postřeh z vlastní zkušenosti
František Kalva,2021-09-20 22:40:36
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jsem sloužil armádě, vlasti a lidu v Táboře, kde se jako pitná voda upravovala rybniční voda z Jordánu, dokonce se bolševik chlubil tím, že se jedná o nejmodernější ozonační desinfekci v republice. Ovšem všichni místní nás varovali před pitím vody z vodovodu, což jsme v zásadě velmi pečlivě dodržovali. Přesto i používání místní tekutiny jen jako užitkové mělo následky : nehty se mi otáčely směrem od prstů, na kůži se dělaly ekzematické změny, což kožní lékaři odmítali jako ekzémy identifikovat. Cca půl roku po návratu do péče pražské vodovodní sítě všechny příznaky vymizely. Tak nevím, skutečně je problém Cl ?
Definitivní úprava
jaroslav mácha,2021-09-20 14:10:05
vody pro TK obnášela reverzní osmózu s ionexy plus 10 minut varu.
Chloroform.
jaroslav mácha,2021-09-20 13:54:21
Při zavádění tkáňových kultur jsem měl nekonečné potíže s kvalitou vody. S TK vodou z Akademie to rostlo, s dvakrát destilovanou pražskou ne. Nepomohly ionexy ani destilace s manganistanem. V zofalství jsem poprosil kamaráda o analýzu hmotovým spektroskopem. Ten se mě zachechtal. To nemusím dělat, dělal jsem to víckrát. Je to chloroform. Ve vodárně se nachlorují ropná znečištění. Takže jsem svoji redestilovanou vodu pět minut vařil a ejhle, buňky rostly.
Re: Chloroform.
Josef Pazdera,2021-09-20 15:11:40
Ano souhlas... moc záslužná připomínka pro všechny, kteří začínají laborovat, nebo se k tomu chystají. Měl jsem svého času podobnou zkušenost, jen šlo o trochu jinou záležitost (imunologické testy s viabilitou lymfocytů). Takže ano, voda hlavně tam, kde z nějakých důvodů kolísá její kvalita, dokáže motat hlavu a kazit radost z práce roky...
Re: Chloroform.
Florian Stanislav,2021-09-21 11:51:54
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chloroform
Chloroform t.v. 61 °C.
Vodu ve varné konvici vařím až sama vypne, pak jdu hledat hrneček a čaj, konvici znovu krátce zapnu.
Myslím, že ve vyvařené vodě je množství volného chlóru minimální.
Chloroform by se měl taky vyvařit, když to zabublá ode dna.
Trochu bych chtěl tu paniku z chloroformu ve vodě zlehčit.
Ropné znečištění zdrojů pitné vody by mělo být zjistitelné a z velké části odstranitelné snad i odstranitelné třeba aktivním uhlím.
Dělali jsme kdysi na fakultě destilační křivky směsi chloroform + metanol, aparatura praskla, začalo to hořet ( asi jen metanol). Několik dní jsem zvláště při zvednutí se ze židle viděl ve vzduchu poletovat kuličky možná hvězdičky. Taky jsem dočasně hůř viděl ( asi ten metanol).
Chloroform se dával jako lokální anestetikum ještě v šedesátých letech při operaci nosních mandlí, takže hvězdičky před očima z něj vidělo asi hodně lidí.
Pěkný článek
Pavel Houdek,2021-09-20 12:00:34
Rád bych upozornil, že ten čaj vařili z kohoutkové vody se 1,7mg/L, u nás máme limit násobně menší, tedy i těch škodlivin bude násobně méně.
Bez chlorované vody bychom se vrátili do středověku a z kohoutku by tekla voda užitková, nevhodná ani pro koupání kojenců. O občasných epidemiích cholery, bř. tyfu, salmonely, úplavice nemluvě...
I voda ve studni se musí chemicky upravovat - většinou savo nebo sagen. Přičemž po sagenu nemůžete používat pro kojence.
Troufám si odhadnout, že smažená jídla obsahují mnohem výživnější koktejl nevhodných chemikálií než je čaj ze chlorované vody. A pro oponenlty smaženého, osobně nemám vůbec žádné iluze o množství nevhodných bakterií v raw stravě...
Sůl a zdraví nad zlato
Florian Stanislav,2021-09-20 01:01:12
Článek :" Vyhláška dále uvádí i nejvyšší mezní hodnotu pro chloroform (30 µg/l) a limitní hodnotu pro trihalomethany (100 µg/l). Limitní hodnota trihalomethanů se vztahuje na součet kvantitativně zjištěných koncentrací trichlormethanu (chloroformu), tribrommethanu (bromoformu), dibromchlormethanu a bromdichlormethanu. ....Pokus improvizovaného vaření s přídavkem pšeničné mouky a jodizované soli ukázal, že nežádoucích rakovinotvorných látek se tvoří od 0,72 do 7,63 mikrogramů v jednom litru. "
Můj názor : Takže z jodidované soli je nežádoucích látek zřetelně méně, než z přímé chlorace. Nehledě na to, že přidávat místo jodidu údajně výhodnější jodičnan, to snad není problém. Jód je biogenní (mikro)prvek. Jodidování soli lze chápat jako prevenci i lék. Vedlejší účinky má cokoliv i samotná kuchyňská sůl ( smrtelná dávka je myslím 240 g). Pro činnost štítné žlázy dospělého je třeba asi 4,5 g jododivané soli. Takže neslaná dieta může napáchat víc škody jak užitku. Nehledě na potřebnost jodu pro vývoj vývoj plodu a mozku dětí.
Abychom u jodidované soli nevylili s vaničkou dítě.
https://www.solsan.cz/solny-blog/jodidovana-sul.html
"V roce 1990 volal po odstranění nedostatku jódu světový summit pro děti OSN a v roce 1992 byl pak přijat záměr univerzální jodidace soli, tj. jodidace veškeré soli pro potřebu lidí a zvířat. Toto bylo přijato jako nejlepší způsob globálního odbourání nedostatku jódu. životně důležitý pro vývoj mozku a nedostatek jódu je nejrozšířenější příčinou poškození mozku. U dětí vede nedostatek jódu až k 15% snížení mentální kapacity a schopnosti myšlení. Světová zdravotnická organizace WHO odhaduje, že téměř 50 milionů lidí trpí některým stupněm poškození mozku spojeným s nedostatkem jódu."
Vaří se pod dost těsnou pokličkou, ne-li v papiňáku, unikání chloru to hodně omezí.
Jemná síťka na kuchyňském kohoutku vypouštěnou vodu hodně rozptýlí se vzduchem, možnost unikání chloru je výrazně větší z letících kapiček. A je to hodně levná úprava (u Mountfieldu všechno za třetinu jen do pátku :).
Přidávání soli po uvaření vaření později bude chuť nic moc, sůl napomáhá hydrolýze bílkovin masa.
Jak řekl náš dobrý psycholog: kachnička se šesti hodně to jistí.
Vodovody
Alex Rauch,2021-09-19 08:50:23
Podle mne je jedno, zda ty jedovatiny vznikají cestou v trubce, nebo až u mne doma v konvici s čajem. Oni to vodárenští mají tendenci zjednodušovat na to, co je v trubkách za to neseme odpovědnost. A co se vám vytvoří až za kohoutkem, do toho nám už nic není. I když to je ve skutečnosti následek toho, co k desinfekci používají. Z hlediska dopadu na zdraví to přece nejde rozdělit. Za mne říkám, že je to dobře, že to článek pojal ze široka a obojí. Já to totiž nevěděl a nikdo z mé rodiny.
"Závěr"
Z Z,2021-09-19 01:01:27
"Závěr" článku je značne zmätočný, v prvej časti článku ide nie o zvyškový chlór vo vode a jeho možný vplyv ale o látky vznikajúce v dôsledku pôsobenia chlóru ešte pre tým, než voda vytečie u spotrebiteľa. Až neskôr je uvažovaný aj vplyv zvyškového chlóru "z kohútika". Zvyškový chlór sa však dá jednoducho odstrániť "odstátim" vody pred jej použitím. Napríklad si do varnej kanvice napustiť vodu a použiť ju až trebárs po hodine.
Re: "Závěr"
Klara Vrbkova,2021-09-19 02:25:15
Že Vy jste zaměstnanec vodáren? Pokud ano, budiž Vám odpuštěno. A pokud ne, raději moc nestudujte chování rozpuštěných plynů, ani disociaci a o parciálním tlaku a už vůbec ne o přechodných vodíkových vazbách u velmi elektronegativního prvku chloru. Jinak přijdete o tu Vaší víru s tím hodinovým odstátím v konvici. Všem, co jste je svou úderností přesvědčil, držím palce.
Re: Re: "Závěr"
D. Hruška,2021-09-19 07:43:43
Odstátí proti chloru skutečně pomáhá, jen nevím, jestli odstraní pouze jeho organoleptické projevy, nebo dojde též k úplnému rozložení všech škodlivých sloučenin. Na chlor ve vodě jsem dost citlivý a tam, kde se chloruje víc, si vodu nechávám odstát, jinak bych ji nedokázal pít. Hodina je ale dost málo, abych chlor vůbec necítil, je potřeba asi půl dne při pokojové teplotě a přístup vzduchu.
Re: Re: Re: "Závěr"
Florian Stanislav,2021-09-19 09:37:35
Pes pije rád nechlorovanou vodu třeba pro zalévání na zahrádce, chlorovanou vodu často nechá hodiny odstát.
Nerozumím tomu, co píše K. Vrbková o parciálním tlaku. Voda ve vodovodním řádu je v přetlaku ( třeba plynový kotel potřebuje základní tlak 1,4 tlaku atmosférického). Poklesem tlaku se z volné hladiny plyn uvolní, to ví každý při otevření piva nebo limonády.
Re: Re: Re: Re: "Závěr"
T. Velek,2021-09-19 10:43:58
Ono to s rovnovážnými konstantami při nízkých koncentracích je složitější. Ne jako když si otevřete pivo :)
Re: Re: Re: Re: Re: "Závěr"
Florian Stanislav,2021-09-19 13:12:23
Jistě, kdyby to nebylo složité, tak by to bylo jasné.
Ale pokles tlaku = pokles rozpuštěného plynu.
CO2 není chlor. Ale rázová vlna padající kapky a snížení tlaku v krápníkových jevech (náraz a snížení tlaku je i při napouštění vody z kohoutku), která uvolní trochu CO2 přispěje ke vzniku ke vzniku mikrofilmu krápníku jako CaCO3.
Re: "Závěr"
Aleš Mrenka,2021-09-19 02:47:26
Tak tak, s těma vodárnama je průšvih. Ale chápu je. Když by někde vypukla infekce a nedej bože několik málo odolných a starých na to umřelo, tak se ze soudních žalob nevymotají. Když ale budou lidičky mřít na rakovinu žaludku a střev (a podívejte se jak to statisticky letí nahoru) tak jsou z obliga. Proto to radši budou s chlorem přehánět, než nedohánět. A i když to přepísknou, tak jim to nikdo nedokáže… viz třeba Bečva…
Re: "Závěr"
Z Z,2021-09-19 13:06:07
Dám sa rád poučiť, ako s časom klesá koncentrácia plynného chlóru.
Ak má niekto k dispozícii typický graf priebehu, môže ho sem dať.
Tipol by som si, že zo začiatku začne klesať veľmi rýchlo, aj v dôsledku zmeny tlaku vody.
Zaujímalo by ma, či bude po hodine jeho koncentrácia odhadom 10 %, 1 % alebo 0,1 %.
A ako to bude po dlhšom čase.
Voda z vodovodu môže byť cítiť aj inými zložkami ako chlórom a tie môžu potrebovať dlhšie "odstátie", no to len špekulujem.
Re: "Závěr"
M. Marvan,2021-09-19 21:51:49
Také jsem zmaten. Jako laického konzumenta vody z kohoutku mne zaujaly hlavně doporučené postupy. Řekl bych, že největší efekt bude mít, když se jodizovanou solí solí až těsně před koncem vaření, ale mezi doporučeními nic takového nevidím, kromě doporučení vařit celkově co nejkratší dobu. Má nějaký vliv i doba vaření před osolením?
A ohledně vaření čaje, nepomůže vařit vodu o nějakou minutu déle, aby z ní vyprchalo více chlóru?
vodu ze studny
Richard Vacek,2021-09-18 19:53:34
musím upravovat, protože obsahuje nadlimitní množství dusičnanů. Používám reverzní osmózu s dodatečnou mineralizací jako nejlevnější způsob. A dle článku se tím chráním i proti řadě nehezkých chemikálií.
Obsah chloru
L P,2021-09-18 18:14:46
Na štítku balenej vody z obch. reťazca je údaj - obsah Cl 5,07 mg/l, podstatne viac než 0,3 v článku u vody tečúcej z kohútika
Re: Obsah chloru
Vladimír Bzdušek,2021-09-18 18:20:07
Ale pri tom údaji má tá značka Cl v pravom hornom indexe znamienko "-" (mínus)
Aha
Pavel Piskač,2021-09-18 15:39:42
Když mimozemšťané zkoumali naší galaxii, tak u planety Země konstatovali.
Podmínky pro život zcela nevhodné. V atmosféře je 21% toxického kyslíku.
A ta analýza co teče v kohoutku by byla dost drahá. To co vám udělá hygiena za 1000 Kč by tam nic z toho článku asi nenašla.
A jestli pak tušíte jak dopadl Amesuv test u grilovaného kuřete? :-)
oné
Jan Mrkvicka,2021-09-18 10:30:31
Neviem či je to pravda, ale vraj pri návšteve Prahy Japonci chceli dovážať vodu z ktorej im bol uvarený čaj. Bola z kohútika.
Pochopil jsem dobře,
František Kalva,2021-09-18 09:17:53
že zásadní, ale skutečně zásadní, je nesolit čaj ?
Trochu obchodního ducha přeci! :-)
D. Hruška,2021-09-17 23:35:37
Tady jsi, Osle, mohl prodat drahý reklamní prostor nějakému prodejci domácích filtrů vody :-)
Děkuji panu Pazderovi za čtivý článek plný zajímavých informací. Nejvíc mě zaujala metoda testování karcinogenity na bakteriálních mrzácích.
Re: Trochu obchodního ducha přeci! :-)
Josef Pazdera,2021-09-18 01:08:58
Ad 1) Nemohli. Nám vychovaným v minulém režimu obchodní duch zakrněl, žel nejen on :(
Prostor jsme pronajali těm, kteří to umí a mají Vás přečtené…
Ad 2) Škoda, že to poděkování patří těm, kteří ten výzkum dělali vlastníma rukama. Veškerá moje zásluha je jen že jsem olizoval jejich mozky. Ale když už, tak poděkování patří Stanislavovi Floriánovi, který ten můj češtin opravil tak, že už Vás obdařené jazykovým citem, neuráží.
Re: Trochu obchodního ducha přeci! :-)
Florian Stanislav,2021-09-18 14:18:32
Odstranění chloru domácím uhlíkovým filtrem ( za 640 Kč) je vyřešeno, má to odstraňovat i pesticidy z vody.
https://www.aqua-shop.cz/filtry-na-chlor/kuchynsky-filtr-na-vodu-aqua-basic/
Nějak nerozumím tomu, proč se musí distribuovat chlorovaná voda, když existuje způsob, jak chlor odstranit. Vařit maso a zeleninu v osolené chlorované vodě za vzniku dalších halogenderivátů by to omezilo. Stejně jako vaření čaje z chlorované vodě.
Cena pitné vody roste. Praha
https://www.pvk.cz/vse-o-vode/cena-vodneho-a-stocneho/vyvoj-vodneho-a-stocneho-v-praze/
1991 vodné a stočné celkem 3 Kčs, 2021 celkem 101 Kč. voda pitná nám zatím teče, zisky odtékají...
Vozítka jezdí po Marsu a jedno i létá.
Předsadit filtr na chlor před distribuci pitné vody nejde. Trochu černé vody z rašeliny ve vodovodním potrubí dokáže na měsíce rozladit těsnot odtoku ze splachovače na záchodě.
Re: Re: Trochu obchodního ducha přeci! :-)
D. Hruška,2021-09-18 18:42:38
Tak tedy přidávám poděkování i Vám za překlad do té správné češtiny :-)
Produkt v odkazu si prohlédnu.
Jinak voda musí být více chlorovaná hlavně tam, kde jsou úsady v potrubí a kde vodě trvá dlouho, než doteče z vodárny ke spotřebiteli. Chlor se do vody přidává až po jejím "vyrobení" ve vodárně, aby se po cestě ve vodovodu nekazila. Nejde o pozůstatek z procesu čištění ("výroby") pitné vody. Cesta z vodárny ke spotřebiteli běžně trvá dva dny.
Re: Re: Re: Trochu obchodního ducha přeci! :-)
Florian Stanislav,2021-09-19 00:53:26
Měli jsme do selského stavení vlastní předválečný vodovod z rezervoáru, kam tekla voda ze studny nade vsí. Pro pitnou vodu si chodila dolní část vsi. Když jsem asi 60 let starou trubku řezal kvůli vypouštění možnosti vypouštění, byla v hlíně, která zřejmě bránila korozi, pozink byl neporušený. Vnitřek trubky měl tenký povlak rezavě hnědé barvy, nejspíš hlína.
Žádné chlorování se neprovádělo. Nevím proč by se kazila voda, která je v chladu v zemi bez přístupu vzduchu a ve tmě. Potíže s touto vodou nebyly nikdy. Možná proto, že potrubí nikdy neprasklo a neopravovalo se, což je distribuce ve městech těžko možné.
Voda ve vodárně se desinfikuje hlavně kvůli tomu, že jde o vodu povrchovou s možností bakteriální závadnosti.
https://www.vodarna.cz/chlorovani-vody/#
" K hygienickému zabezpečení pitné vody v distribuční síti města Plzně a přilehlého okolí se pak používá roztok chlornanu sodného."
Re: Re: Re: Re: Trochu obchodního ducha přeci! :-)
D. Hruška,2021-09-19 08:13:34
Když přijedete do Afriky a začnete pít jejich vodu ze studny, tak Vás taky ze začátku budou čekat průjmy, zatímco domorodcům, kteří už jsou zvyklí, tamější mikroflóra nevadí. To, že jste neměli problémy s vodou na vsi, ještě neznamená, že byla mikrobiologicky v čistá.
Kdyby voda byla po celé cestě z vodáren ke spotřebiteli 2m pod zemí při teplotě 6°C, možná by se chlorovat nemusela, ale například v Praze se na mnoha místech ani po hodně dlouhém odtočení nedostanete pod 12-15°C. A bez dlouhého odtočení má teplotu okolního vzduchu.
Možná vodu tolik chlorují i kvůli tomu, že z pitné vody se ohřátím vytváří teplá užitková voda, v níž je velkým rizikem legionella. Chlorace samozřejmě riziko legionelly částečně řeší.
Re: Re: Re: Re: Re: Trochu obchodního ducha přeci! :-)
Florian Stanislav,2021-09-19 09:31:18
Bakterie jsou i v hodně čisté pitné balené nechlorované vodě, do PET lahve může světlo a teplota je dlouho 20°C a víc.
https://legionella.cz/o-legionelle/
"Pokud je teplota vody nižší než 20°C, bakterie se prakticky nerozmnožuje"
Leginella byla objevena v klimatizaci, takže se domnívám, že teplá užitková voda, která se pít nemá, není podstatné nebezpečí. To už by se člověk musel bát mýt nádobí v teplé vodě. Odpouštení studené vody pro pití dělá snad každý.
Bakterie jsou všude, to by se nemohlo sáhnout na psa ba ani na člověka. Příliš desinfikovaný svět, který obklopuje malé děti není dobrý start do života.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Trochu obchodního ducha přeci! :-)
D. Hruška,2021-09-19 10:03:45
Legionella není rizikem při pití ale při inhalaci. Tedy například při sprchování. Hrozí zápal plic. Proto je také problémem v klimatizacích.
Odpouštění studené vody dělá každý, ale někde byste musel odpustit třeba 100 litrů a to už každý nedělá. Samozřejmě že v paneláku, kde je na jednu stoupačku napojeno 12 bytových jednotek to není nutné, ale jsou i odlehlejší místa, kde třeba celý víkend není žádný provoz a vedení je dlouhé (např. skladové a průmyslové haly).
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
