Není žádným tajemstvím, že mnohé země zavětřily nad evropskou posedlostí „ekologickými“ potravinami a dodávají tyto produkty na naše trhy. Kdo si to koupí? Jen ten, komu je životní prostředí celkem ukradené. Alespoň to vyplývá ze zprávy zveřejněné v časopise Food Policy. Nejmenší ekologické škody vznikají, když člověk konzumuje to, co vyrostlo v okolí do 20 km od jeho bydliště. Doprava na větší vzdálenosti už je z ekologického hlediska velkou zátěží.

Zvětšit obrázek

Potraviny by neměly cestovat dále než 20 km, jinak se až příliš ničí životní prostředí.

Dokonce podstatně větší než výroba potravin intenzivním hospodařením. „Silniční“ kilometry (tedy doprava auty) jsou přitom pro životní prostředí škodlivější než kilometry „letecké“.
Zatím musí být na obalech potravin napsáno, jestli neobsahují GMO, jaká jsou v nich „éčka“, kolik mají kalorií (joulů), nebo jestli nebyly vyrobeny z alergenní suroviny (např. z buráků) atd. Podle britských vědců by se ale mělo na obalu objevit i místo původu potraviny, aby se spotřebitel mohl svobodně (tj. ekologicky) rozhodnout pro potraviny, které cestovaly co nejméně a minimálně zatížily životní prostředí. Je asi namístě se zeptat, jak velké budou muset být za chvíli obaly, aby se na ně všechna ta upozornění ještě vešla.

Britové odhadují, že výrobou potravin a jejich dopravou na místo spotřeby, vznikají ročně v jejich zemi škody na životním prostředí ve výši 2,3 miliardy liber. Pokud by Britové jedli jen to, co vyrostlo a bylo vyrobeno do 20 km od jejich bydliště. Klesly by roční škody na životním prostředí na 230 milionů liber – tedy na desetinu. Například pro obyvatele centra Londýna, by to zřejmě znamenalo popásat se v Hyde Parku, protože v okolí 20 km nic jiného k snědku nevyraší.

Pramen: Food Policy