Výsledné poučení tentokrát vyjevím hned na začátku: Nikdy nepodceňuj lokální sbírky, zvlášť když přesně nevíš, co obsahují! Z určité vzdálenosti se všechno, co není efektně nasvíceno a opatřeno reklamou, jeví jako staré harampádí, zatímco osvětlení a mediální sláva highlightů dokáže mnohé.
Velká světová muzea jsou právem slavná hlavně díky tomu, že mají velice široký záběr, že vystavují špičkové exponáty z řady oborů. Krom toho se staly vykřičenými atrakcemi. Nestává se, že by jim mohlo konkurovat nějaké malé místní muzeum ve skoro neznámé obci se sedmi stovkami obyvatel. Výjimka se najde právě v Apeiranthu (viz článek Pět muzeí horského městečka Apeiranthu) na Naxu. Musíme se ovšem smířit s úzkou specializací, naštěstí na obor významný a pohledný, totiž na kykladskou kulturu rané doby bronzové (viz článek Kykladská civilizace rané doby bronzové).
Archeologické muzeum v Apeiranthu sice vystavuje i něco řecké antiky a byzantských památek, ale v tom nepřekračuje očekávání náhodného návštěvníka. Specializace na dávné Kyklady je daná situovaností geografickou i sociální: Mají odtud přehled o dění na odlehlejších částech Naxu, prakticky kontrolují pozemní dopravu na velké části ostrova, navíc zdejší lomaři, pastýři a myslivci dobře znají horský terén téměř neobydleného východu a jihovýchodu ostrova, až k moři.
Právě z těchto končin, většinou kousíček nad pobřežím, vystavované nálezy pochází. Část z nich ani nemuseli sami hledat a vykopávat, stačilo si počíhat na ilegální kopáče ve službách bohatých. Někdy zase sami zabezpečili povrchové nálezy, které by jinak brzy podlehly tlaku překupníků. A k povaze Apeiranthu patří, že se s tím nekšeftovalo, přestože ceny byly a jsou víc než lákavé, ale posloužilo to k obecnému potěšení a zvýšení slávy obce. Navíc se časem dokázali domluvit i s památkovou správou. (Z podobných zdrojů pochází i část starokykladských věcí v mnohem větším Archeologickém muzeu na Naxu, tedy „dole“ v Chóře, ale tam měli víc diplomatických možností a méně terénních výhod, z tamních teras nelze sledovat dění v odlehlých a opuštěných končinách, což je ovšem kompenzováno kontrolou moře. O některých západních a hlavně zaoceánských muzeích se proslýchá, že mají spíš to, co občanům Apeiranthu nebo Chóry uniklo; nemluvě o soukromých sbírkách. K výjimkám patří např. Athény, Londýn a Oxford, tam je hodně věcí z velkých legálních výkopů. A od 70. let platí přísné mezinárodní dohody, které lze občas vymáhat.)
Už v dřívějších článcích o kultuře Kyklad rané doby bronzové jsem vedle fotek z Naxijské Chóry, Athén, Londýna, Oxfordu, Paříže, Mnichova a Berlína uplatnil taky obrázky z Apeiranthu. Zdaleka ne proto, že bych mu nadržoval, naopak jsem si tím kazil nynější příležitost, protože nehodlám znova ukazovat stejné věci. V případě starokykladských rytin dokonce jiná možnost nebyla, vystavují se jenom v Apeiranthu, viz článek Petroglyfy kykladské rané doby bronzové. Proto je teď už pomineme a porozhlédneme se po muzeu, situovaném v jediné větší místnosti. Nakonec se podíváme i na kuriozity z pozdějších dob.
Muzeum má ovšem smůlu na kykladské idoly, protože celé kusy skončily v Naxijské Chóře a v Athénách. Tady zůstaly jen početná tělíčka bez hlavičky a hlavičky bez tělíček. Celé idoly ovšem mají jen málokde. Pro několik nálezů, bohužel asi z neznámého místa na Naxu, zavedlo Národní archeologické muzeum v Athénách dokonce samostatnou kategorii těchto idolů, varietu Apairanthos.
Kamenné nádoby
Trapnou situaci s idoly plně nahrazuje sbírka kamenných nádob, viz článek Krásné kamenné nádoby z Kyklad rané doby bronzové, 3200 až 2300 před n. l.
Raně kykladská mramorová kandila. Raná doba bronzová, EC I, 3000 až 2700 př. n. l. Archeologické muzeum v Apeiranthu, č. 1145. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Raně kykladská mramorová kandila. Raná doba bronzová, EC I, 3000 až 2700 př. n. l. Archeologické muzeum v Apeiranthu, č. 1146. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
V jediné moderní vitríně hned u vchodu vidíme, zač je toho v Apeiranthu loket. Vystavují se tu dvě kandily (svítidla) z částečně průsvitného mramoru, někdy popisované také jako lustry (chandeliers). Popisky hrdě uvádí: „Daroval J. F. Bardanis.“ Jsou to čestné dary od příbuzného zakladatele muzea. Pocházejí odněkud z východu nebo jihovýchodu Naxu, z doby 3000 až 2700 př. n. l.
Dalších kandil, vzácných vysokých nádob, mramorových kalichů, rozličných mís a misek je tu více, leč nebudu jimi už unavovat, link na galerii obrázků je pod článkem.
Keramika z rané doby bronzové
Hlavní síla muzea je ve starokykladské keramice (viz článek Kykladská keramika rané doby bronzové), opět z lokalit na východě až jihovýchodě Naxu. Nejeden učenec studoval vývoj kykladské keramiky právě tady, protože v tomto oboru může Apeiranthu konkurovat jenom několik světových muzeí. Nad těmi hrníčky se i jeden lord spřátelil s místními permanentně revolučními socialisty.
Dvouuchá nádoba. Kykladská raná doba bronzová, 2800 až 2300 před n. l. Archeologické muzeum v Apeiranthu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Raně kykladský džbán s jednoduchým malovaným dekorem, 3. tisíciletí před n. l. Archeologické muzeum v Apeiranthu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Z množství džbánů a jiných nádob nabízím obrázky dvouuché nádoby a jednoduše malovaného džbánku z 3. tisíciletí před n. l.
Skříň 5: Raně kykladská keramika. Archeologické muzeum v Apeiranthu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Raně kykladská miska s držadlem a hubičkou („omáčkovník“). Pálená hlína. Světlý povrch možná napodobuje mramor. Raná doba bronzová, 2800 až 2300 před n. l. Archeologické muzeum v Apeiranthu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Z kvanta exponátů chci upozornit ještě aspoň na nádobku typu „omáčkovník“, což je ovšem novodobé určení, asi trochu ironické. Nevíme, k čemu ve skutečnosti sloužila. Možná opravdu na omáčky, protože se jednalo o kulturu značně mlsnou, ale možná taky k něčemu úplně jinému. Velice podobné nádoby v té době produkovala taky předřecká raně heladská kultura na řecké pevnině. Další nádoby v Apeiranthu prý svědčí také o pití vína na Naxu v této dávné době.
Nástroje, zbraně a šperky z rané doby bronzové
Industrie kykladské rané doby bronzové zabírá v muzeu celý velký stůl. Leží tu množství nástrojů a zbraní, z obsidiánu i bronzu, nejspíš arzénového. Pocházejí opět z jihovýchodu ostrova.
Nářadí a zbraně. Obsidián, bronz, 2800 až 2200 před n. l. Archeologické muzeum v Apeiranthu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Raně kykladské bronzové nářadí, 2800 až 2200 před n. l. Archeologické muzeum v Apeiranthu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Ze stejných míst se zde vystavují také ozdoby a šperky z nejrůznějších materiálů. Zajímavé jsou náramky a náhrdelníky z ušlechtilých kamenů a polodrahokamů, které svým tvarem poněkud předjímají pravoslavné růžence. Těžko ale mluvit o vlivu. Podobné, i když z jiného prostředí a materiálů, vystavuje také Muzeum anatolských kultur v Ankaře.
Řecká antika
Ve většině muzeí jsou nálezy z rané doby bronzové spíše jen preludiem k věcem z řecké antiky. V Apeiranthu je antická sbírka naopak pouhým dovětkem.
Za pozornost snad stojí poměrně velká trojnohá nádoba, nejspíš zásobnicová. Pochází z 8. století před n. l., tedy z řeckého geometrického období. Na rozdíl od typické keramiky malované geometrickým dekorem je ovšem zdobená jen jednoduchým rytím. Že by venkovská dílna, která se nezdržovala malováním hrubších užitkových nádob?
Mramorový náhrobní reliéf, snad z okolí Apeiranthu, ukazuji naopak proto, že takových jsou v antikářských muzeích tuny. Kvůli tomu netřeba jezdit až do Apeiranthu, ale někde toto notoricky opakované téma ukázat musím. Člověk neznalý místních poměrů by očekával, že v Apeiranthu budou mít právě tak nanejvýš tohle.
Větší trojnohá nádoba z geometrického období, s jednoduchým rytým dekorem, 8. století před n. l. Archeologické muzeum v Apeiranthu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Popis: Antický náhrobní reliéf, nález z Naxu. Archeologické muzeum v Apeiranthu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Zpodobnění hostiny podsvětních bohů, k nimž přicházejí prosebníci s oběťmi, je od řecké klasické doby po konec antiky standardní a skoro všudypřítomné, možná vůbec nejčastější z dochovaných výtvarných témat.
Záhadná falická rytina s motýlem
Krom ještě několika byzantských stavebních článků a reliéfů muzeum vystavuje také opracované kameny, jejichž stáří si netroufnu odhadnout ani přibližně. Leží v rohu, ve skupince spolu se starokykladskými skalním rytinami, památkami řecké antiky a nejspíš byzantskými věcmi, popsané nejsou. Není divu. Mohou pocházet snad z kteréhokoli z těchto období. Vyjevují spíš svéráz míst a tvůrců než dobu původu.
Zákoutí Archeologického muzea v Apeiranthu s reliéfy z velice různých dob. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Skalní rytina falu a motýla (jako obrazu duše?). Nález z Naxu. Doba vzniku neznámá. Archeologické muzeum v Apeiranthu na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Nejzáhadnější z nich je větší reliéf, dost přes půl metru, s motýlem na falu. Skoro to vypadá, že motýl se pomocí tykadélek snaží dosáhnout toho, aby se nějaká duše mohla díky početí dostat na svět. Takhle by to nejspíš viděl orfik, jenže tohle asi nebude orfická památka. Pokud by reliéf měl mít obecně řecký kontext, tak možná v tom, že motýl je řecky taky psyché (ženského rodu), takže tu dráždivou roli, vedoucí k další reprodukci, by přece jenom měla duše. Přilétá a provokuje, aby koloběh života mohl pokračovat. Ve starší antice nebývá duše nijak niterná, spíše „obklopuje“ (periechón) a tím občas také inspiruje, přináší člověku podněty z okolí. Obrazem duše občas bývá i jiný drobný úhlednější hmyz („muška jenom zlatá“), ale neznám jiné řecké takto sexuálně provokativní zobrazení s motýlem nebo podobnou potvůrkou. Spíš to připomíná některé obrazy Joana Miróa, patrně inspirované taky jeho pobyty na Naxu i jiných kykladských ostrovech. Ty jsou ovšem cudnější, rafinovaně zašifrované. Nepředpokládám, že by katalánský mistr tento reliéf tajně vysochal v horách kolem Apeiranthu, k potěše tamních učenců. (Bohužel jsem nikde nenašel odkaz na obrazy, které mám na mysli, byly např. na jeho velké výstavě v Centre Pompidou roku 2004).
Dovětek o detailech, celku a slavných příkladech
Někomu možná přijde divné, že plýtvám časem čtenářů Osla i svým, když popisuji někdy skoro malicherné detaily. Archeologické muzeum v Apeiranthu sice svou starokykladskou sbírkou patří ke světové špičce, ale ostatní je málem poťouchlost.
Nebylo by lepší zabývat se jen nejdůležitějšími archeologickými areály a slavnými světovými sbírkami? K tomu samozřejmě dojde, jenže aby ty slavné věci vyvstaly v náležitém kontextu, je potřeba vidět taky četné detaily. (Aspoň pár jsem jich ukázal v době, kdy jsem předpokládal obtížnější připojení, málo vhodné pro četnější diskuzi.)
Nikdy totiž nemáme k dispozici skutečný celek, ale jenom části, které se nám dostaly do zorného pole pozornosti a znalostí. Nikdo také neobsáhne všechny aspekty kultury (kultur) Řecka v dlouhé řadě tisíciletí a v pestrosti žánrů. Např. odborník na dekor klasických váz vidí Řecko jinak než specialista na filosofickou literaturu řecké archaické doby. Podle toho pak vybírá ony slavné kusy, dokonce nejen ze svého oboru. Nemáme žádné „objektivní“ kritérium, který žánr a která epocha jsou tím pravým ořechovým. V popularizační i školní tradici jsou to většinou helénistické a římské ohlasy klasických soch, klasická tragédie a filosofie klasické a helénistické doby, často ve scholastickém zpracování. Člověk se však snaží získat pro svůj úzký odborný zájem širší kontext, taky prostřednictvím zajímavých detailů z jiných žánrů a epoch – a činí tak samozřejmě na místech, která se mu líbí, nebo kde se náhodou vyskytne. Mým záměrem bude představit zajímavý výběr významných témat a konfrontovat jej s nejčastějšími popularizačními klišé.
Literatura
Colin Renfrew: The Emergence of Civilisation. The Cyclades and the Aegean in the Third Millenium BC. Oxford: Oxbow Books, 2011.
Fotogalerie Archeologické muzeum v Apeirantu v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.
Podkapitola Archeologické muzeum v Apeiranthu v mé on line knize Pouť na Kyklady na doméně www.keros.cz.
Diskuze: