Včely a mravence jakožto zástupce tzv. eusociálního hmyzu máme v mysli úzce spojené se světem „moderní“ přírody, charakterizované převahou krytosemenných, tedy kvetoucích rostlin. Ještě poměrně nedávno se vědci domnívali, že i když tito zástupci blanokřídlého hmyzu existovali již v době pozdních druhohor, období jejich globálního rozšíření a evolučního rozmachu nastalo až v raném kenozoiku, tedy po vyhynutí neptačích dinosaurů před 66 miliony let.[1] Jak ale ukazují přesnější rozbory molekulárních časových dat a fylogenetických analýz, skutečnost bude nejspíš trochu jiná. Mravenci i včely byli totiž značně rozšíření již v průběhu křídové periody druhohorní éry, desítky milionů let před koncem druhohor.[2] Asi nejlepší doklady této skutečnosti pocházejí z kontroverzního barmského jantaru, který nepřestává fascinovat a zaměstnávat desítky odborníků především na bezobratlé živočichy. V těchto asi 99 milionů let starých pozůstatcích dávného tropického prostředí z přelomu rané a pozdní křídy jihovýchodní Asie jsme získali neuvěřitelné množství detailních informací o fauně i flóře tohoto pravěkého ekosystému.[3] V prostředí tropického pralesa nacházejícího se nedaleko mořského pobřeží kdysi dávno bujel život na všech úrovních velikosti i rozmanitosti a díky všudypřítomné lepkavé pryskyřici místních dřevin byly dochovány nanejvýš významné a cenné doklady o 42 třídách, 108 řádech, 569 čeledích a 1379 druzích organismů, popsaných jen ke konci roku 2019.[4] Mnohé skupiny bezobratlých živočichů reprezentují zdaleka nejstarší známý výskyt dané skupiny na světě, několik z nich dokonce ve fosilním stavu odjinud (přinejmenším z období druhohor) vůbec neznáme. Zdaleka nejvíc je dle očekávání zástupců kmene členovců, kterých je známo již hodně přes 1000 druhů. Objeveny byly ale také četné v jantaru dochované části rostlin, a to od mechorostů a řas až po nahosemenné i krytosemenné rostliny.[5]
V jantaru z Myanmaru (dříve spíše Barmy, proto používáme pojem „barmský jantar“) nechybí dokonce ani nálezy fosilií z říše Amoebozoa, tedy měňavkovců.[6] Dokonce i obratlovců, kteří byli kompletně zalití pryskyřicí a mohli se tak v jantaru dochovat jen velmi vzácně, zde bylo objeveno překvapivě velké množství.[7] Ať už se podíváme na dokonale dochovaná tělíčka dospělců i mláďat „praptáků“ z kladu Enantiornithes[8], fosilizované obojživelníky a drobné plazy nebo dnes již velmi populární opeřený dinosauří ocásek[9], jedná se ve všech případech o velmi významné objevy. Samostatnou zmínku si zaslouží i rod Oculudentavis, což je malý plaz, který byl v době svého objevu považován za nejmenšího známého zástupce ptačí říše z období druhohor.[10] Bohužel s barmským jantarem se pojí i jedna velká nesnáz, kterou je problematická situace okolo etičnosti těžby.[11] Organismy v místním jantaru byly poprvé zkoumány už před více než stoletím, kdy jej ještě odborníci datovali do doby miocénu, tedy do období dlouho po vyhynutí neptačích dinosaurů.[12] Jantar samotný byl však dobře znám ještě mnohem dříve, a to již ve starověku.[13] V současnosti v Myanmaru stále probíhá vleklý válečný konflikt a panuje podezření, že cenný jantar je intenzivně těžen za značně nehumánních podmínek (vojáci například údajně nutí pracovníky v lomech, aby vyzdvihovali jantar z úzkých, až sto metrů hlubokých štol, širokých méně než jeden metr). V průběhu posledních desetiletí se majitelé lomu několikrát vystřídali, pro nás sotva představitelné podmínky těžby se ale výrazně nezměnily.[14] Jantar je ve velkém vyvážen zejména do Číny, a to přednostně za účelem výroby šperků. V paleontologické komunitě proto v poslední době sílí názory, že publikování výsledků výzkumu barmského jantaru by mělo být pozastaveno alespoň do doby, než se tato situace vyjasní (což platí i pro podezření, že zisk z prodeje jantaru je používán přednostně k nákupu zbraní).[15] Pro vědu by to byla nepochybně velká škoda, protože množství potenciálně velmi cenných exemplářů by mezitím mohlo být pro výzkum zcela ztraceno.[16]
Ale zpět k tematice, obsažené v názvu tohoto článku. Jak tedy vypadají nejstarší známí zástupci včel a mravenců, známí právě z téměř sto milionů let starého barmského jantaru? Vysoce eusociální typy včel se objevují sice až později, zhruba před 87 miliony let, už o 12 milionů let dříve však na území současného Myanmaru nepochybně žily zástupci kladu Aculeata, kam patří i pravé včely, vosy nebo mravenci (vloni byl nicméně popsán objev pravděpodobného fosilního včelího hnízda o stáří lehce přes 100 milionů let). Dotyčným druhem z Myanmaru je Melittosphex burmensis, formálně popsaný entomologem Georgem O. Poinarem a jeho kolegou v roce 2006. [17] Jedná se o pouze asi 3 milimetry dlouhý hmyz, který vykazuje některé anatomické znaky shodné s dnešními vosami (stavba končetin), ale také se včelami (chloupky na těle). V případě mravenců je situace ještě trochu složitější. Některé výzkumy naznačují, že tato skupina hmyzu se objevila dokonce už v období střední jury, asi před 168 miliony let.[18] Nejstaršími známými fosiliemi mravenců byly po dlouhou dobu ty, které popsal roku 1967 slavný přírodovědec Edward O. Wilson s kolegy.[19] Rekordní stáří 92 milionů let pak vykazovalo primát po dobu téměř půl století, než jej o zhruba 7 milionů let překonaly objevy z barmského jantaru. V něm přitom nebyl objeven zástupce jediného rodu, ale celého společenství mnoha různých taxonů z čeledi Formicidae.[20] Tato skutečnost svědčí o tom, že mravenci skutečně museli vzniknout již mnohem dříve, snad až ve zmíněném jurském období. Na samotném konci křídy, v době tyranosaurů a jejich současníků, tedy nebyli mravenci ani včely žádným evolučním nováčkem.[21] Zejména díky objevům z barmského jantaru už dnes s jistotou víme, že mraveniště a bzučení včel nepředstavují pouze naši současnou realitu – tyto přírodní úkazy totiž s největší pravděpodobností představovaly také běžnou součást života pozdně křídových dinosaurů.
Napsáno pro weby OSEL a DinosaurusBlog.
Short Summary in English: Analysis of insects entombed for some 99 million years in Burmese amber shows, that both bees and ants (as well as many other insect groups) were present already at the beginning of Late Cretaceous Period (during the early Cenomanian stage) and perhaps even much earlier.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Burmese_amber
https://link.springer.com/article/10.1007/s12542-020-00524-9
https://www.sciencemag.org/news/2020/08/fossil-captures-ancient-hell-ant-action
[1] Moreau, C. S.; et al. (2006). Phylogeny of the ants: diversification in the age of angiosperms. Science. 312 (5770): 101–4. doi: 10.1126/science.1124891
[2] Danforth, B.; et al. (2012). The Impact of Molecular Data on Our Understanding of Bee Phylogeny and Evolution. Annual Review of Entomology. 58: 57–78. doi: 10.1146/annurev-ento-120811-153633
[3] Poinar, G. (2018). Burmese amber: evidence of Gondwanan origin and Cretaceous dispersion. Historical Biology: 1–6. doi: 10.1080/08912963.2018.1446531
[4] Ross, A. J. (2019b). Burmese (Myanmar) amber taxa, on-line supplement v.2019.2 (33 str.)
[5] Crepet, W. L.; et al. (2016). A mosaic Lauralean flower from the Early Cretaceous of Myanmar. American Journal of Botany. 103 (2): 290–297. doi: 10.3732/ajb.1500393
[6] Rikkinen, J.; Grimaldi, D. A.; Schmidt, A. R. (2019). Morphological stasis in the first myxomycete from the Mesozoic, and the likely role of cryptobiosis. Scientific Reports. 9 (1): 19730. doi: 10.1038/s41598-019-55622-9
[7] Daza, J. D.; et al. (2016). Mid-Cretaceous amber fossils illuminate the past diversity of tropical lizards. Science Advances. 2 (3): e1501080. doi: 10.1126/sciadv.1501080
[8] Xing, L.; et al. (2019). A fully feathered enantiornithine foot and wing fragment preserved in mid-Cretaceous Burmese amber. Scientific Reports. 9 (1): Article number 927. doi: 10.1038/s41598-018-37427-4
[9] Xing, L.; et al. (2016). A feathered dinosaur tail with primitive plumage trapped in mid-Cretaceous amber. Current Biology. 26 (24): 3352–3360. doi: 10.1016/j.cub.2016.10.008
[10] Li, Z.-H.; et al. (2020). Reanalysis of Oculudentavis shows it is a lizard. Vertebrata PalAsiatica. 59 (2): 95–105. doi: 10.19615/j.cnki.1000-3118.201020
[11] Sokol, J. (2019). Fossils in Burmese amber offer an exquisite view of dinosaur times—and an ethical minefield. Science. doi: 10.1126/science.aay1187
[12] Zherikhin, V. V.; Ross, A. J. (2000). A review of the history, geology and age of Burmese amber (Burmite). Bulletin of the Natural History Museum, London (Geology). 56 (1): 3–10.
[13] Chen, D.; et al. (2019). Baltic amber or Burmese amber: FTIR studies on amber artifacts of Eastern Han Dynasty unearthed from Nanyang. Spectrochimica Acta Part A: Molecular and Biomolecular Spectroscopy. 222: 117270. doi: 10.1016/j.saa.2019.117270
[14] Rayfield, E. J.; Theodor, J. M.; Polly, P. D. (2020). Fossils from conflict zones and reproducibility of fossil-based scientific data. Society for Vertebrate Paleontology (str. 1–2).
[15] Barrett, P. M.; Johanson, Z. (2020). Editorial: Myanmar (Burmese) Amber Statement. Journal of Systematic Palaeontology. 1 (1059). doi: 10.1080/14772019.2020.1764313
[16] Peretti, A. (2021). An alternative perspective for acquisitions of amber from Myanmar including recommendations of the United Nations Human Rights Council. Journal of International Humanitarian Action. 6 (1): 12. doi: 10.1186/s41018-021-00101-y
[17] Poinar, G. O.; Danforth, B. N. (2006). A fossil bee from Early Cretaceous Burmese amber (PDF). Science. 314 (5799): 614. doi: 10.1126/science.1134103
[18] Moreau, C. S.; et al. (2006). Phylogeny of the ants: diversification in the age of angiosperms. Science. 312 (5770): 101–4. doi: 10.1126/science.1124891
[19] Wilson E. O.; Carpenter, F. M.; Brown, W. L (1967). The first mesozoic ants. Science. 157 (3792): 1038–40. doi: 10.1126/science.157.3792.1038
[20] Barden, P.; Grimaldi, D. (2014). A diverse ant fauna from the mid-cretaceous of Myanmar (Hymenoptera: Formicidae). PLOS ONE. 9 (4): e93627. doi: 10.1371/journal.pone.0093627
[21] Grimaldi, D.; Agosti, D. (2000). A formicine in New Jersey cretaceous amber (Hymenoptera: formicidae) and early evolution of the ants. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 97 (25): 13678–83. doi: 10.1073/pnas.240452097
Diskuze:
