Morfologie virového obalu virionu koronaviru SARS-CoV-2. Glykoproteinové výběžky na povrchu viru mají v elektronovém mikroskopu podobu koróny (z lat. Corona). Odtud se virům dostalo jejich názvu – koronaviry. Autoři: Alissa Eckert, MS; Dan Higgins. Volné dílo.

Evoluce zase jednou ukázala, že není jen planou teorií. Wuchanský koronavirus (s odborným označením SARS-CoV-2) způsobující onemocnění zvané COVID‑19 mutuje. To ostatně u virů, jejichž genom tvoří jednovláknová RNA, není nic divného. I ten náš o kterém tu je řeč,  se již stihl převtělit v řadu typů a podtypů. Většina spontánně vzniklých mutantů zaniká, ale tu a tam se mezi nimi vyskytnou borci s novými vlastnostmi, které jim umožňují se šířit i v populaci s již vytvořenými protilátkami. Je jim v podstatě jedno, zda protilátky máme z prodělané infekce, nebo je máme po očkování. Proto nová ohniska nákazy budí takové obavy.

Jedné z úspěšně se šířících nových virových variant se dostalo označení Delta. Obavy z její nové vlny doprovázené zahlcením nemocnic, jsou zcela na místě. Hlavně proto, že celková proočkovanost populace je většinou nízká a nedosáhne na práh zvaný „stádní imunita“. Rizikem populací bez protilátek je to, že se stávají ideálním prostředím, v němž viru nic nebrání, aby metodou pokus omyl, za vydatného přispění postoje antirouškařů, dál provozoval své hrátky s kamuflážními převleky svého proteinového obalu a testoval svůj „um“ na ještě nebezpečnějšího rezistentního protivníka s liniemi s vyšší transmisí.

V současné době už u viru SARS-CoV-2 byly zjištěny proměny v proteinovém hrotu, kterým se virus daří snáz pronikat do buňky. Jiné mutace zase změnily viru jeho hydrofobnost a vylepšily tak jeho stabilitu ve vlhkém prostředí. Další jeho proměny mu vylepšily rezistenci vůči protilátkám. Jsou i takové mutace, u nichž ještě nevíme čím to je, ale zvyšují jeho infekčnost. Těm nejúspěšnějším se podle místa vzniku dostává přezdívek varianta „brazilská“, „britská“, africká... Asi největší vrásky na čele dělá momentálně epidemiologům varianta Delta, původem kdesi z Indie. Je až o 60 % nakažlivější v porovnání s britskou variantou alfa a zvyšuje riziko hospitalizace více než dva a půlkrát.

Navzdory všem opatřením a očekáváním se epidemiologická situace nelepší, ba naopak. Japonské hlavní město Tokio, které je momentálně místem konání olympijských her, je na tom nejhůře za celou dobu pandemie. Od poloviny července je město ve stavu nouze. Postupně do stavu nouze přibyly další čtyři oblasti Země vycházejícího slunce a situace se neustále zhoršuje. Jen za čtvrtek japonská zdravotní služba hlásila 5 042 nově nakažených.

Neradostné zprávy přicházejí také z Ameriky. Ohnisko v Massachusetts vydalo svědectví, že i plně očkovaní mohou znovu onemocnět po setkání s novou variantou viru. Nejen, že mohou nemoc COVID-19 znovu dostat, ale i jako již očkovaní, mohou nakazit ostatní. Jinak řečeno, i očkovaní mohou být pro své okolí nebezpeční. Tohoto poznatku se chytají mudrlanti z řad hnutí „antivax“ a ospravedlňují tím svůj postoj. Vodou na jejich mlýn se stává  i nová zpráva z Wisconsinu, kde očkovaným v jejich nosních cestách zjistili stejné množství virů, jako u neočkovaných.

Řez lidským koronavirem ukazuje hlavní prvky včetně proteinu Spike S, protein HE, virový obal a šroubovici RNA. Zdroj: Scientificanimations, CC BY-SA 4.0.

O tom, jak se vyvíjí situace v USA, vypovídá statistika. Na Floridě bylo tento čtvrtek hospitalizováno s COVID-19 více než 12 500 pacientů. Z toho jich více než 2 500 jich skončilo na jednotce intenzivní péče. USA mají nyní průměrně 18 000 nově potvrzených infekcí denně. Špatně je na tom i Louisiana, kde je v nemocnicích s koronavirem zhruba 2350 pacientů a kde se odsouvají jakékoli jiné, než urgentní operace. Týká se to i transplantace orgánů od žijícího dárce.

Zoufalá začíná být situace i na Filipínách, kde očkovaných mají jen asi devět procent obyvatel. Hlavní město Manila dnes vyhlásilo uzavírku a policisté v ulicích kontrolují i auta, zda v nich nesedí někdo, kdo není k provozu města nezbytně nutný.

Mizerně se situace vyvíjí i v zemi, která byla všem ostatním tak trochu vzorem, a podle níž většina států zaváděla i svá opatření. Přesto, že Čína byla místem vzniku epidemie, rychlými důslednými uzavírkami lokalit s infekcí, nekompromisní izolací nemocných a jejich blízkých, spolu s nasazením hromadného testování, se jí podařilo zajistit, že ohniska zůstala izolovaná, nemoc se nerozšířila daleko za postižená města, případně za provincii.

Replikační-transkripční komplex koronavirů je složený ze 16 nestrukturních proteinů. Kredit: Everett Clinton Smith, Mark R. Denison, Plos Pathogens, CC BY-SA 3.0.

To ale už v tuto chvíli už neplatí. Tak například ve Wu-chanu museli znovu obnovit taktiku lockdownu. Vstup do města s 15 miliony lidí je opět zakázán. Zrušeny byly i všechny lety a opět se začíná s hromadným testováním.

Dosud se strategie „nulové tolerance“ a karantény každého případu, spolu s důslednou kontrolou příchozích na hranicích země, jevila tou nejúčinnější strategií boje s covidem. Je pravdou, že se omezování téměř veškerého styku se zasaženými lokalitami těžce dotklo šedesáti milionů osob, nicméně nutno přiznat, že to zemi udrželo do značné míry „bez virů“. Druhou stranou mince tak tvrdých opatření se projevuje  narušením výrobních řetězců s vážným dopadem na druhou největší ekonomiku světa. Výsledkem je nejbolestivější propad v ekonomickém růstu Číny za posledních pět desetiletí.

Teď ale už nejde jen o již zmíněný Wu-chan. Situace se rapidně zhoršila v celé zemi. Čína hlásí nově potvrzené případy již z více než 35 měst v 17 z 31 provincií a regionů. To se těžko dá interpretovat jinak, než jako vele-průšvih. Začíná se hovořit o tom, že nová varianta viru (delta) zpochybňuje nákladnou čínskou strategii izolace měst. Jinak řečeno, přesvědčení, že se země dokáže viru znovu zbavit, bere za své.

Momentálně těžko věštit, jak se bude situace v Číně dál vyvíjet. Situaci rozhodně neprospěje, že v únoru do Pekingu dorazí tisíce sportovců, reportérů a dalších činovníků na plánované zimní olympijské hry.

Vědecky přesný atomový model vnější struktury SARS-CoV-2. Každá „kulička“ představuje jeden atom. Modře povrchová membrana. Tyrkysově – spike Sglykoprotein, Karmínově E-protein. Zeleně – M protein. Oranžově – glukóza. Alexey Solodovnikov a Valeria Arkhipova. Wikipedia, CC BY-SA 4.0.

Vládnoucí strana navíc čelí politicky citlivé změně vedení na konci roku 2022 a nové lockdowny by pozitivnímu ekonomickému účtování, rozhodně nenahrály. Nejnovější zprávy z Číny ale dávají tušit, že se Peking nemá v úmyslu svých těžce dobytých pozic (s malým množstvím nakažených) a taktiky tvrdého přístupu v prevenci, vzdát. Z vyjádření He Qinghua, představitele Úřadu pro kontrolu nemocí Národní zdravotní komise vyplývá, že „Kontrola nemocí musí být ještě rychlejší, pevnější, opatření přísnější, rozsáhlejší a připravenější“. Jedním z hlavních cílů je další posílení proočkovanosti.

Jak už to ale často bývá, jedna věc je rétorika politiků o nulové toleranci, a druhou pak skutečnost. Podle některých ekonomů i Čína bude muset od tvrdých velkoplošných lockdownů ustoupit a naučit se, jak "existovat s virem". Když se to tak vezme, tak jejich výchozí pozice nejsou až tak špatné a rozhodně lepší, než ty naše. V mezičase Číňané nelenili a v některých z dnes znovu ohrožených oblastí, již mají očkovaných více než 80 % dospělých.

Hlášení špatných zpráv doléhá i od protinožců. Od čtvrtka je druhé největší australské město Melbourne v lockdownu. A také jejich hlavní město dnes hlásí další rekordní počet nově nakažených. Úřady obyvatele varují, aby se připravili na to, že se situace ještě zhorší. Vyhlídky Austrálie ani zdaleka nejsou dobré. Jednak kvůli nedostatku vakcín, ale také z velké neochoty se nechat očkovat, je plně očkovaných necelých 20 procent obyvatel. Výstižně s humorem a nadhledem tamní situaci vystihuje dopis, který nám poslal anonym, a který si dovolujeme připojit.

Závěr

U nových virových mutantů dopředu nikdo neví, zda půjde o variantu napadající jen ty neočkované, nebo bude brát šmahem všechny. Až praxe (a to ještě se zpožděním) dává odpověď na otázky typu - s jakou smrtností se na té které populaci a věkové skupině, vyřádí. Žel nálada ve společnosti, daná do značné míry opodstatněnou obavou z toho, že mnohé z toho co nás chrání, se dá lehce zneužít ke státnímu špiclování a omezování osobní svobody, přestává být nakloněna dodržování i těch opatření, která jsou rozumná. Psychologie davu toho nemá se zdravým rozumem moc společného. Snadno propadá konspiračním teoriím a zcela ignoruje závěry opakovaně potvrzených výzkumných zpráv: I když k opakované infekci u člověka dojde, tak ti očkovaní, podobně jako ti, kteří si nákazou prošli, mají průběh nemoci mírnější, nemají tolik komplikací a i riziko úmrtí na covid je u nich nižší. Problém aktivistů je v tom, že v rétorice svého tažení proti vakcinaci si nejsou ochotni přiznat, že jsou to právě neočkovaní bez protilátek, v jejichž populaci se virus šíří nejsnadněji. Že tedy jejich přičiněním dostává virus více šancí mutovat a statisticky zvyšovat riziko vzniku stále nebezpečnějších variant.

Literatura

Mari Yamaguchi: Tokyo logs record 5,042 cases as infections surge amid Games, MedicalXpress, AUGUST 5, 2021

More than 200 million coronavirus cases worldwide, MedicalXpress,AUGUST 5, 2021.

US plans to require COVID-19 shots for foreign travelers

Rod McGuirk: Australian city Melbourne ends 5th COVID-19 lockdown, MedicalXpress, july 27.2021.

COVID-19 vaccine refusal increases among groups who were initially overlooked, University of Southern California, AUGUST 5, 2021

Philippine capital back in lockdown over Delta fears, MedicalXpress, AUGUST 6, 2021.

Kelli Kennedy and Philip Marcelo: 'There are only so many beds': COVID-19 surge hits hospitals, MedicalXpress, AUGUST 5, 2021.

Joe McDonald and Huizhong Wu: "Delta variant challenges China's costly lockdown strategy". MedicaXpress, AUGUST 5, 2021.

Kredit:Ssolbergj, Aquarius.geomar.de, CC BY-SA 3.0

Covidování v Klokanystánu (4.8 2021)

Minulý týden jsem četla českou knížku Listopád, autorka Alena Mornštajnová. Kniha je fikce, jak by třeba vypadala situace v ČSSR, kdyby v listopadu 1989 vyhráli komunisté. S prvními stránkami se mně dělalo mdlo z pomyšlení, kterak jsem taky mohla dopadnout za své názory a postávání a výkřiky na náměstí. Jenže při popisu fiktivních příběhů s odstupem pěti, deseti a více let jsem si najednou v hrůze uvědomila: „Do prkýnka, ona přesně popisuje to, v čem já žiju tady a teď!“ Proto si opět vylévám srdce klávesnici.

Donedávna jsem australskému a speciálně queenslandskému vedení fandila v domnění, že nás covidovýma opatřeníma ochránili. Ale já už vám nějak nevím...

- Do sousedního státu nebo teritoria potřebuju „víza“. Říkají tomu pass neboli propustka, povolení ke vstupu. Mění se za pochodu, takže když si ho svědomitě vytisknete den předem, ráno už nemusí být aktuální. Toho jsme teď ušetřeni, protože hranice jsou stejně zavřené, jsou tam zátarasy a policie v roli pohraničníků. Psi nejsou potřeba, všudypřítomné kamery je skvěle nahradí a bez nároku na Pedigree.- Od prvního května máme uzákoněno, že každá provozovna musí vládě poskytnout informace o každém, kdo tam jen strčí nos. Na dveřích všech obchodů, kadeřnictví, kin, prádelen... prostě venku na každých dveřích (v případě třeba tábořišť tak na stromě nebo ceduli) jsou čtverečkové QR kódy. Ten musíme před vstupem oskenovat chytrým telefonem, v kterém musíme mít staženou vládní aplikaci. Apka přes ten kód zajistí, že někde nahoře budou vědět, kdy jsme kam vlezli a kontaktní údaje o nás.
Já mám sice toho chytrýho blbce, ale nejsem online, takže tak jako dělám, že to dělám, ale už mě do několika obchodů a galerie nepustili, protože chtěli vidět, jak vše tou aplikací prošlo. Navíc při svém švejkování musím obezřetně koukat přes rameno, jestli za mnou nestojí někdo, kdo by mě udal. Mají sice náhradní řešení pro lidi bez chytrýho telefonu, ale jen jednou v kavárně se mně poštěstilo, že jsem mohla svoje údaje vyplnit ručo fučo do jejich tabletu. Byli ovšem tak naštvaní, že ho museli hledat a pak to oni musí vládě odeslat, že mně do kafe určitě plivli. Snad aspoň někdo negativní. A kolik lidí ten tablet omatlalo, na to jsem ani nevzdechla.
Nejveselejší je jít do nákupního centra, to se skenuješ při vlezu do centra a pak v každým obchodě, záchodě, kamkoliv strčíš hlavu, vlastně předtím, než ji tam strčíš. QR kódy fungují spolehlivěji než vojáci ve zmíněné knížce. A pro nás postarší se nákup stává superopruzem, neb v ruce mám sundané sluneční brýle, optické brýle na čtení cen, které se potom stejně s rouškou zamlží, chytrofón, klíče od auta, peněženku, tašku, nasazuju si roušku a do toho na mě ochranka řve, že si ty plný ruce musím dezinfikovat.

Kdybych chtěla za mamkou do Čech, tj. opustit Austrálii, tak musím vládu požádat o „výjezdní doložku“, kterou mně stejně nedají, protože ji nedali napoprvé ani plně očkované (tj. osobě s rudým razítkem) kamarádce, jejíž mámě v Čechách zbývá pár týdnů života. A kdyby to náhodou dopadlo - letenky, když už výjimečně jsou, tak se pohybují v řádu tisíců dolarů, a výsledek, jestli odletíte, doletíte a přiletíte, je stejně jistý asi jako věštba z kávové sedliny. Před odletem taky potřebujete covid test starý maximálně 72 hodin, přičemž testovací místa vám garantují jeho obdržení do pěti dnů.
A kdyby se přece jen člověk z tohodle ostrova dostal, tak po návratu dvoutýdenní samovazba pod dozorem armády v určeném hotelu za 3 000 doláčů. Zatím, i když je člověk očkovanej, bez výjimky. Teď pobyt v karanténní cimře zpestřili ještě tím, že mají uvězněnci zakázáno chodit na balkóny. Někdo nafilmoval, jak si z balkónu na balkón předávají cigarety a virus.

- Roušky jsou povinné všude, mimo sport a podobně, to znáte sami z loňska, jenom tady se to dodržuje a hlídá. A to tak, že když jsem si ji jednou ve stařecké roztržitosti zapomněla nasadit a vkročila na posvátnou půdu obchodu bez ní, ječela na mě ochranka, prodavači, ale i zákazníci. Připadala jsem si jako hlavní aktérka v honu na čarodějnice, takže jsem se do toho kšeftu už nevrátila a večeři jsem vyčarovala z domácích zásob.
S australským sluníčkem, proti němuž nosíme sluneční brýle a čepici, tak v té roušce už nepoznám ani vlastního manžela. Dobrá příležitost pro bankovní lupiče. Další problém s mojí nedokonalou angličtinou, kdy si kvůli náhubku vzájemně nevidíme na pusu, tak mně čím dál víc lidí nerozumí a já už si taky připadám jak natvrdlo, jelikož se pořád ptám, co pod tím hadrem huhlali, a rychlejší by bylo, kdyby mně to namalovali.
Uvažuju o studiu znakové řeči. Ovšem při mé smůle by pak byly určitě povinné palčáky.

- Očkování tady probíhá, jako kdyby ho logisticky zaštiťovala chytrá horákyně. Očkuje se a neočkuje se. Zatím mělo oba dva píchance jen 13 % Australanů. Vláda sice chvályhodně hned zpočátku nakoupila dostatečné množství AstraZeneca, ale množí se případy úmrtí na krevní sraženiny, takže moc důvěry nedává. Všeobecně se obviňuje očkovací látka, ale podle naší zdravotnice, která nám zajišťuje veškeré zdravotní opíchání, je problém jinde. Po zabodnutí jehly se má nejdřív trošičku nasát, aby bylo jasné, že neteče nic růžového a není napíchnutá žádná cévka, a pak teprve zatlačit a vpustit očkovací látku do pacienta. Jenže všechno se dělá šup lup nebo ještě spíš hrk frk a na tohle se zapomíná.
Já jsem v tomto ohledu bez stanoviska, protože se hroutím, i když do sebe zapíchnu omylem jehlu při šití. Ale stejně čekám na Pfizera, kterého zase není dostatek. Jeden čas byl nedostatek jehel. A tak dochází i ke kuriózním situacím, kdy si naše milé federální státy a teritoria vyčítají, že tenhle je ve srabu a soused mu nepůjčil vakcíny. Nojo, jenže soused neví dne ani hodiny, někdy ani minuty, kdy je bude potřebovat sám. Obočí a tlak asi pár lidem zvedl výrok jednoho ministra, který na tuhle situaci zoufale prohlásil: „A to si říkáte Commonwealth?“ Zřejmě si, chudák, pod pojmem Společenství národů představoval společné národní očkování.

- Pokuty za nedodržení čehokoliv se vesele rozdávají a pohybují se od stovek do tisíců dolarů. Jen nedávný příklad, kdy mladý muž přijel z Nového Jižního Walsu a v propustce nepřiznal, že byl v Sydney, která byla už tehdy horká tečka. Napařili mu flastr 10 000 dolarů australských. Koho by ta pálka zajímala v kačkách, kurs se obvykle pohybuje okolo 16 až 17 korun za klokaní dolar. Já jsem si zpočátku myslela: Haha, jak ty pokuty a platby za karantény z lidí dostanou? Jenže dluhy, které máte vůči státu, jsou všude ve světě na úplně nejprvnějším místě ze všech prvních.

- Ano, český tisk má tentokrát pravdu, do ulic Sydney vyrazila armáda a bude pomáhat policii s dodržováním všech opatření. Budou chodit dům od domu, klepat na dveře a zjišťovat, jestli všichni obyvatelé sedí doma na zadku. Opravdu si nevymýšlím, na tuto strategii byli vážení občané upozorněni i v televizi. Takže mohou očekávat, že se jim za dveřmi zjeví dva chlapi v dlouhých kožených kabátech... pardon ve slušivých uniformách, vyžádají si doklady a přepočítají přítomné.- Kamarád z rodné hroudy mně chtěl poslat časopis Puchejř, jako už ho posílá celá léta a je to moje vzácná spojka s domovem. Na pražské poště mu bylo sděleno, že Austrálie nepřijímá žádné zásilky, aby náhodou nebyly nakažený.
Nevím, jak by ten virus přežil, když mně sem vloni úřední dopis s modrým pruhem a s rozhodnutím o českém důchodu putoval čtyři měsíce.

Nevím, jestli nebudou uplatňovat i praxi z jiných oborů, kdy jsou vyžadovány otisky palce, protože exoticky vypadající obyvatelé jsou k nerozeznání jeden od druhého i od třetího a mohou své zaměnitelné podoby zneužít.

- Před dvěma měsíci, v blaženém čase, kdy byl od viru pokoj, se kamarád vydal na svoji dlouho plánovanou a stále odkládanou cestu do Západní Austrálie. Po deseti dnech putování a ujetí tří a půl tisíce kilometrů se dohrabali k hranicím státu v době, kdy někde zase někdo prsknul, a hranice zavřeli. Přišla nám od něho SMS: „Tak nás na západ nepustili.“
On je Australan, neměl tušení, jaké asociace ve mně tahle věta vyvolá.

- Na objednání k zubaři manžel čeká už rok a půl, protože se průběžně zavírají, otvírají, omezují a tak pořád dokola.

- K dnešnímu dni má stát Queensland 66 pozitivních případů a tři a půl miliónu lidí (celá jihovýchodní část) je v domácím vězení. Veškerá hřiště jsou zavřená, na tom dětském jsou pro jistotu houpačky zauzlované.

- Z mimocovidového soudku: Volby jsou v Austrálii povinné už hóóódně roků. Pokud se nedostavíš k volbám, ulehčíš svému účtu o něco přes 100 dolarů. Napadá mě několik dalších nevirových podobností s různými režimy, ale to už bych se nemohla podepsat ani křestním jménem :-)

Na demonstranty zatím nestřílí, ale vodní děla už očekávám. A zavřít nás můžou, až zezelenáme (je čím dál těžší najít politicky korektní barvu).V sobotu jsme měly dámskou jízdu s českýma kamarádkama. Každá navařeno, napečeno, já chlebíčky v lednici. Ráno v 10 hodin byl nečekaně vyhlášen tvrdý lockdown od čtvrté hodiny odpoledne. Nerady porušujeme nařízení, ale tohle nešlo překousnout. Takže pár odvážných členek naší disidentské skupiny muselo dorazit na místo před čtvrtou, musely parkovat za rohem, ještě před přípitkem jsme pozavíraly dveře a okna, při odchodu se holky nesměly vřele a hlasitě loučit na ulici. A heslo pro celou akci bylo: Havel na Hrad.

Připojuji fotku svého australského manžela s jeho osobně vylepšenou rouškou. Ještě mu musím ukázat, jak krásně se dá zvonit klíčema.

P.S. Vysvětlení podpisu pro ty, kteří nepamatují:

1) Nemysli!
2) Když myslíš, tak nemluv!
3) Když myslíš a mluvíš, tak nepiš!
4) Když myslíš, mluvíš a píšeš, tak nepodepisuj!
5) Když myslíš, mluvíš, píšeš a podepisuješ, tak se nediv!

A já se opravdu nechci divit ještě víc, než se divím teď.

Z klokaního Alcatrazu zdraví

Marta Anonym