Mezi obřími sauropodními dinosaury najdeme spoustu záhadných a fascinujících kolosů, kteří dokážou zjitřit naši fantazii. Už dříve jsem psal například o ve skutečnosti neexistujícím gigantovi druhu Ultrasauros macintoshi, o pochybném behemotovi druhu Bruhathkayosaurus matleyi, dále o kolosálním druhu Amphicoelias fragillimus (dnes Maraapunisaurus fragillimus)[1] nebo také o potenciálně nejdelším známém dinosaurovi vůbec, patřícím možná do rodu Barosaurus. Řeč už ale byla i o jednom z nejvyšších známých dinosaurů druhu Sauroposeidon proteles, o obřím exempláři rodu Apatosaurus, o velkém brachiosauridovi zvaném „Arcibiskup“, o gigantických asijských sauropodech a o mnoha dalších. Ještě zde však nebylo pojednáno o původci ohromné části pánevního oblouku (v podobě křížových obratlů), který dostal nepřesné jméno Brachiosaurus nougaredi. Ve skutečnosti se o příslušníka rodu Brachiosaurus téměř s jistotou nejednalo a oba tito dinosauři si možná ani nebyli vzájemně blízce příbuzní. Jak ukazují některé novější poznatky, nebyl to nejspíš ani jeden z největších známých dinosaurů vůbec. Přesto se jednalo o zajímavého sauropoda, dosahujícího neobvykle velkých rozměrů. Fosilie tohoto dlouhokrkého obra objevil v roce 1958 francouzský geolog F. Nougarède v saharské poušti na východě Alžírska.[2] O dva roky později fragmentární pozůstatky formálně popsal jeho krajan, paleontolog Félix-Albert de Lapparent.[3] Zatímco druhové jméno dinosaura odkazuje k osobě svého objevitele, rodové je zase výsledkem Lapparentova nesprávného domnění, že původcem fosilií byl právě rod Brachiosaurus. Zkameněliny byly totiž objeveny v sedimentech ze série Taouratine, které měly mít podle tehdejších představ pozdně jurské stáří, což by časově odpovídalo (z lokality Tendaguru v Tanzanii byl navíc v té době už půl století známý Brachiosaurus brancai, dnes označovaný za samostatný rod Giraffatitan brancai).[4] Později se však ukázalo, že ve skutečnosti náležejí tyto sedimenty do tzv. kontinentálního interkaláru, dnes jsou známé spíše jako souvrství Kem Kem Beds.[5] Tím pádem jsou ale zmíněné vrstvy mnohem mladší a pocházejí z období pozdního albu nebo raného cenomanu (stáří asi 110 až 95 milionů let).[6] Typový materiál byl každopádně zaslán do Paříže a měl podobu fragmentu křížové části páteře a několika metakarpálních kostí a článků prstů z levé končetiny. Na lokalitě byly původně objeveny také fosilie dalších částí kostry končetin, ty byly ale ponechány na místě nálezu.
Nejzajímavější součástí tohoto nálezu byla část pánve se čtveřicí křížových obratlů o dochované délce 130 cm a šířce zhruba 80 cm, překonávající velikostí výrazně stejnou část skeletu u známých exemplářů druhu Brachiosaurus altithorax (kde tento rozměr činí kolem 91 cm). Větší sakrální část páteře známe dnes pouze u holotypu druhu Apatosaurus louisae (132,5 cm) a dále u gigantického jihoamerického titanosaura druhu Argentinosaurus huinculensis (135 cm).[7] Pokud je pravdou, že africkému nálezu chybí ještě pátý křížový obratel, pak by se s asi 160 až 165 cm kompletní délky jednalo s předstihem o největší křížovou část páteře známou u jakéhokoliv sauropodního dinosaura. Tato část skeletu by pak byla asi o 60 % větší než u berlínského exempláře rodu Giraffatitan. V případě, že by se tedy skutečně jednalo o brachiosaurida s podobnými proporcemi, jaké měl vzrostlý Brachiosaurus nebo Giraffatitan, mohli bychom jeho délku odhadnout asi na 35 až 40 metrů a výšku zhruba na 18 nebo i 20 metrů. Dalo by se pak hovořit o tělesné hmotnosti přes 100 tun, ale to už bychom se nechávali příliš unášet nepotvrzenými spekulacemi. Každopádně byl ale záhadný alžírský dinosaurus obřím tvorem, dosahujícím délky pravděpodobně výrazně přes 20 metrů a hmotnosti v řádu několika desítek tun. Problém ovšem představuje komplikovaná nálezová situace, není totiž jisté, zda všechny objevené fosilie náleží jen jednomu dinosaurovi. V roce 2004 byl B. nougaredi ještě označen za potenciálně platný samostatný rod dosud neznámého brachiosaurida.[8] O devět let později byla ale publikována práce paleontologa Phillipa D. Manniona a jeho kolegů, která toto zařazení zpochybňuje.[9] Autoři studie se navíc domnívají, že objevené fosilie ve skutečnosti opravdu nepatří jen jednomu druhu dinosaura, a to i z prostého důvodu, že zkameněliny byly uloženy poměrně daleko od sebe (vzájemná vzdálenost činila řádově až stovky metrů). Zatímco metakarpální kosti byly Mannionem a jeho týmem označeny za fosilie jakéhosi neznámého sauropoda nebo případně neznámého titanosauriforma, o křížových obratlích nemohli paleontologové uvést žádnou konkrétnější informaci – tato fosilie totiž nebyla v době jejich výzkumu k dispozici. Pravděpodobně byla dočasně ztracena v rozsáhlých sbírkách Národního přírodovědného muzea v Paříži. Dokud ale nebude tento severoafrický fosilní poklad znovu nalezen a bezpečně identifikován, nedozvíme se patrně víc ani o jeho záhadném původci.
Napsáno pro weby Osel a DinosaurusBlog.
Short Summary in English: Brachiosaurus nougaredi is a potential chimera composed of the fossils of several sauropod dinosaurs living side by side in what is now Algeria during the Early Cretaceous period (Albian to Cenomanian stages), about 110 to 95 million years ago. Very large sacrum fragment represents some species of huge titanosaurian or brachiosaurid sauropod dinosaur, but not much is known about it so far.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Brachiosaurus#Brachiosaurus_nougaredi
http://fossilworks.org/?a=taxonInfo&taxon_no=63794
https://armchairdinos.wordpress.com/2014/09/11/whats-with-the-metacarpal-of-brachiosaurus-nougaredi/
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_b/brachiosaurus.php
http://www.prehistoric-wildlife.com/species/b/brachiosaurus.html
[1] Carpenter, K. (2006). Biggest of the big: a critical re-evaluation of the mega-sauropod Amphicoelias fragillimus. In Foster, J. R. and Lucas, S. G. (eds). Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 36: 131–138.
[2] Lapparent, A. F. de; Claracq, P.; Nougarède, F. (1958). Nouvelles découvertes de Vertébrés dans les séries continentales au Nord d’Edjelch (Sahara central). Comptes Rendus Hebdomadaires des Séances de l’Académie des Sciences de Paris. 247: 2399–2402.
[3] de Lapparent, A. F. (1960). Translated by Carrano, M. Les dinosauriens du „continental intercalaire“ du Sahara central [The dinosaurs of the „continental intercalaire“ of the central Sahara] (PDF). Mémoires de la Société Géologique de France. Nouvelle Séries. 39 (1–6): 1–57.
[4] Taylor, M. P. (2009). A Re-evaluation of Brachiosaurus altithorax Riggs 1903 (Dinosauria, Sauropod) and its generic separation from Giraffatitan brancai (Janensch 1914). Journal of Vertebrate Paleontology. 29 (3): 787–806. doi: 10.1671/039.029.0309
[5] Fanti, F.; Contessi, M.; Franchi, F. (2012). The Continental Intercalaire of southern Tunisia: Stratigraphy, paleontology, and paleoecology (PDF). Journal of African Earth Sciences. Elsevier (73–74): 1–23.
[6] Ibrahim, N.; et al. (2020). Geology and paleontology of the Upper Cretaceous Kem Kem Group of eastern Morocco. ZooKeys (928): 1–216. doi: 10.3897/zookeys.928.47517
[7] Bonaparte, J.; Coria, R. (1993). Un nuevo y gigantesco sauropodo titanosaurio de la Formacion Rio Limay (Albiano-Cenomaniano) de la Provincia del Neuquen, Argentina. Ameghiniana. 30 (3): 271–282.
[8] Upchurch, P.; Barrett, P. M.; Dodson, P. (2004). „Sauropoda“. In Weishampel, D.B.; Dodson, P.; Osmolska, H. (eds.). The Dinosauria, Second Edition. University of California Press, Berkeley (str. 259–322). ISBN 978-0-520-24209-8
[9] Mannion, P. D.; Upchurch, P.; Barnes, R. N.; Mateus, O. (2013). Osteology of the Late Jurassic Portuguese sauropod dinosaur Lusotitan atalaiensis (Macronaria) and the evolutionary history of basal titanosauriforms (PDF). Zoological Journal of the Linnean Society. 168: 98–206. doi: 10.1111/zoj.12029
Diskuze:
