Podobal se jazyk lidstva, kterým se mluvilo před 60 000 lety, dnešním sanským jazykům?
V severní Austrálii na ostrově Mornington žije (nebo spíše žil) domorodý kmen Lardil. Tento kmen ještě ve dvacátém století používal při incializačním rituálu mladých mužů zvláštní jazyk zvaný Damin.
Jazyk Damin se vyznačoval používáním mlaskavých vdechů, které jsou typické u sanských pupulací (křováků) z jižní Afriky (proslavených filmem ”Bohové musejí být šílení”). Některé prameny uvádějí, že jazyk Damin používal mlaskavé výdechy, zatímco sanské mlaskavky jsou vdechové. Pravdu se už nedozvíme, protože těch pár přeživších Lardilů mluví pouze anglicky a neznají už ani svůj původní jazyk Lardil, natož jeho rituální podobu Damin.
Nabízí se otázka, zda mají mlaskavé hlásky ze severní Austrálie něco společného s mlaskvými hlásky z jižní Afriky. Je samozřejmě možné, že na obou koutech planety vznikly náhodně. Na druhou stranu je ale možné, že mlaskavky byly používány v nestarší formě řeči jakou mluvili naši předkové, kteří jako první před více než 50 000 lety osídlili mimoafrické končiny.
Proč by to nebylo možné? Oblast na severu Autrálie zůstala nejméně ovlivněna geneticky i jazykově migrací z jihovýchodní Indie, která dorazila do západní nebo severozápadní Austrálie před 5000 lety. Dochoval se zde nejvyšší podíl obyvatelstva, které se do Austrálie dostalo jako první přes Novou Guineu před 50 000 lety. Navíc ostrov Mornington je ještě isolován několika kilometry moře od této odlehlé pevniny.
A jak je to s mlaskavkami v Africe? Běžně se vyskytují u sanů (křováků), kteří obývali celou oblast jižní Afriky již před 50 000 lety, jejich kultura se od té doby příliš nezměnila a je prvděpodobné, že i jejich řeč je stále stejná. Tyto hlásky se vyskytují i v řeči dvou kmenů Tanzánie Hadzava a Sandawe, kteří mají společné genetické kořeny s jihoafrickými sany starší než 40 000 let. Je pravda, že to nemusí s jazykem souvist. Je třeba si také uvědomit, že podobnost jazyků, zejména co se týče výskytu typických uskupení hlásek a typických gramatických rysů, může setrvat po desetitisíce let. O tom svědčí například souvislosti mezi jazyky Andamanců a dnes již nežijících domorodých Tasmánců, kteří spolu nemohli mít kontakt více než 15 000 let.
Je to sice velmi spekulativní, ale vpodstatě se dá říci, že nejstarší jazyk lidstva, kterým se mluvilo před 60 000 lety než lidé opustili Afriku, obsahoval mlaskavky a dost možná se podobal dnešním sanským jazykům.
Pramen zvuků: Encyklopedie Wikipedia, http://en.wikipedia.org/wiki/X-SAMPA
Přílohou jsou připojeny zvukové ukázky mlaskavek.
Evoluce jazyků a pravěké migrace
Autor: Pavel Houser (13.04.2004)
Diskuze:
Geny
Richard,2005-03-22 15:18:51
No, mě se to nějak nezdá. Základní rysy jazyka bych považoval za vrozené. Vemte si třeba, jak podobně lidé prociťují zvuk určitých jmen. Prostě takovej Rudiger nebo Nabuchodonosor zní většinou jinak než třeba Luboš. Musí existovat nějaký vrozený sklon vnímat určité zvuky jinak než jiné. Pak by se ovšem mlaskavky,které jsou velmi výrazným rysem jazyka, měly snáze zachovat, a popřípadě mnohokrát znovu objevit. Na to, jak je jich málo, bych si tipl spíše na konvergenci.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce