Lebka muže RV 2039. Kredit: Dominik Göldner, BGAEU, Berlin.

Vzpomínky na Černou smrt nevybledly. Mor má stále velmi špatnou pověst. Navíc ještě nevymřel a občas se objevuje na různých místech světa. Vědci se o něj stále intenzivně zajímají a je to dobře. U podobných chorob je důležité vědět co nejvíc a být připravený na možné problémy.

Ben Krause-Kyora. Kredit: CAU Kiel.

Molekulární archeolog Ben Krause-Kyora z německé Chistian-Albrechts-Universität zu Kiel a jeho tým víceméně náhodou narazili na nejstarší známý kmen moru, tedy jeho původce, proklínané bakterie Yersinia pestis. Nakazil lovce sběrače, který zemřel před 5 tisíci let. Vědci analyzovali jeho genom a zjistili, že byl zřejmě méně nakažlivý a také méně smrtící, než pozdější mor, který během Černé smrti vybil polovinu Evropy. Dosavadní nejstarší objevený kmen moru je přitom asi o 2 tisíce let mladší.

Morem se tehdy nakazil muž ve věku 20 až 30 let, dnes známý jako RV 2039. Je jedním ze dvou lidí, jejichž ostatky byly objeveny v devatenáctém století v lotyšském Rinnukalns. Nálezy pak zmizely z radaru historiků a byly objeveny až nedávno, v roce 2011, v rozsáhlé sbírce německého antropologa Rudolpha Virchowa. Poté byly na původním místě nálezu objeveny ještě dva další pohřby, zřejmě ze stejné skupiny lovců-sběračů.

Krause-Kyora s kolegy získali vzorky z kostí a zubů všech čtyř lidí této skupiny. Přečetli jejich genomy a hledali v nich sekvence bakteriálních a virových patogenů. Z genomu muže označeného RV 2039 vydolovali sekvenci moru, což je rozhodně překvapilo. Rekonstruovali genom tohoto moru a porovnali jej s dalšími známými genomy této obávané choroby. Z jejich analýz vyplynulo, že jde o nejstarší známý kmen moru. Podle všeho byl součástí linie, která se objevila asi před 7 tisíci let, nedlouho poté, co vznikl samotný druh Yersinia pestis, odštěpením od bakterie Yersinia pseudotuberculosis.

Původce moru. Kredit: Rocky Mountain Laboratories, NIAID, NIH / Wikimedia Commons.

Badatele rovněž překvapilo, že tento nejstarší známý mor měl genom velmi podobný dnešnímu moru. Schází jen pár genů. Jak ale podotýká Krause-Kyora, i nepatrné změny genomu mohou dramatický dopad na virulenci a další vlastnosti patogenu. Moru muže RV 2039 schází mimo jiné jeden zásadní gen, který je nutný pro využívání blech k přenosu nákazy. Tento gen by mohl být také přinejmenším z části zodpovědný za to, že se z moru stal apokalyptický zabiják. Pro přenos blechami je totiž lepší, kdy nakažený zemře. Zmíněný gen získal mor do svého genomu asi tisíc let poté, co zemřel muž RV 2039.

Pokud jde o nešťastníka RV 2039, původce moru byl detekován v jeho krevním oběhu. To znamená, že ho mor zřejmě zabil. Nicméně, tehdy to bylo o něco mírnější onemocnění a mohlo to trvat delší dobu. Zároveň se zdá, že dotyčný muž byl ve skupině nalezených lovců sběračů jediný nakažený morem a byl pohřben důstojně, nikoliv jako oběť devastující epidemie. Vědci spekulují, že byl zřejmě nakažen kousnutím od hlodavce a že nenakazil ostatní.

Závěry výzkumu jsou v rozporu s řadou teorií o vývoji civilizací v Evropě a Asii. Někteří historici se domnívají, že se infekční choroby, jako je právě mor, vyvinuly ve starověkých megapolích, v nichž žily tisíce obyvatel, kde se infekce šířily jako požár. Archaický mor se ale zřejmě objevil dlouho před vznikem velkých měst a původně nebyl příliš nakažlivý.

Video: Ben Krause-Kyora, -Insights into the evolutionary history of Mycobacterium Leprae gained

Literatura

Science Daily 29. 6. 2021.

Cell Reports 35: 109278.