Reliéf krajiny v okolí Naxijské Chóry z lodi připlouvající od západu. Na ostrůvku Palatia v popředí je vidět silueta vrat Apollónova chrámu z 6. století před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Prostorem mykénské civilizace nejsou jen Mykény samotné (viz článek Mykény a zrození první řecké civilizace a jejich okolí, ale také poměrně vzdálené ostrovy, třeba Rhodos nebo Kypr. Po cestě k nim i na Krétu leží Kyklady, tedy souostroví, kde se prolíná řada předřeckých kultur a různé vrstvy Řecka, kde v 7. a 6. století před n. l. vznikne významná část řecké poezie i řeckého sochařství. Překryvům starokykladsko – minojsko – mykénským byl věnován článek Fylakopi na Mélu (Milosu); nyní to bude o lokálně specifických dílech mykénské kultury na Naxu. Ostrovní formy dovedou překvapovat, to platí dost obecně.

„Théseus“ u oltáře s palmou

Na severním okraji Naxijské Chóry (hlavního města Naxu) se nachází archeologická lokalita Aplomata. Zdejší nálezy se neomezují jen na mykénské památky, našla se tu i silná vrstva starokykladská (3. tisíciletí před n. l.), památky z řecké archaické doby (6. století před n. l.) a velká mozaika ze závěru antiky. Nyní se toto místo ocitlo na okraji města (nad čtvrtí Grotta, před sídlištěm Nová Grotta), pěkný výhledem na moře naštěstí zůstal.

Část nálezů z mykénské vrstvy lokality Aplomata: Fragment reliéfu a jehlice ze slonoviny, zlaté plíšky a polodrahokamové razítko, 14. až 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Tzv. „Théseus“. Pečeť z polodrahokamu představuje mladého „prince“, stojícího u oltáře před palmou. Aplomata, 14. (až 12.?) století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

V jednom z mykénských hrobů se krom jiných šperků zachoval polodrahokam s rytinou – tedy vlastně gema, přesněji intaglie, protože je v negativu – asi ve funkci pečetítka. Pochází z 14. století před n. l., vyloučená není ani doba až do 12. století n. l.

Muzeum vystavuje také sádrový otisk, je čitelnější. Vidíme mladého „prince“, jak obětuje na oltáři před menší palmou. To samozřejmě asociuje dávné legendy o výhonku palmy vedle Apollónova oltáře na ostrově Délu a o Théseově oběti u tohoto oltáře, po cestě z Knóssu, kde zabil Minotaura. Viz články Théseova plavba a Theórie, protože oslava Apollónova zrovzení na Délu se Platónovi stala předlohou pro tento filosofický a vědecký pojem (tam jsem už jeden z těchto obrázků ukazoval, omlouvám se).

Šperky z hrobu dítěte v Kamini (hrob E), 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu, skříň 14. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Nic konkrétního však nevíme. Víme jen, že v řecké archaické době Naxijští postaví na nedalekém ostrůvku Palatia chrám Apollónovi Délskému. Délos je odtud dobře vidět a chrám je orientován tak, aby Apollón skrze jeho obří otevřená vrata z Délu pokračoval na naxijskou akropoli. Ostrůvek byl posvátným místem už předtím. Velice pěkný výhled na Délos je ovšem z lokality Aplomata také. Identifikace naxijské aristokracie s kultem narození Apollóna na Délu je možná staršího data než až z řecké archaické doby (6. století před n. l.).

„Malý princ“ z Kamini

Další mykénské pohřebiště, Kamini, leželo půl kilometru severně od Aplomaty, ale krom sotva patrných stop po výkopech tam nic nezůstalo. Našlo se zde hodně keramiky a dalších věcí z 12. století před n. l., tedy z pozdně mykénské vrstvy (Late Helladic III C), poslední vrstvy pozdní doby bronzové. Někde v blízkém okolí bylo i sídlo a pod ním přístav.

Z množství nálezů zaujmou menší zlaté plakety s reliéfem dítěte. V tomto případě se i oko laika správně orientuje směrem k nejzajímavějšímu předmětu této části sbírky. Je to část pohřební výbavy kluka zhruba předškolního věku, evidentně z vrstvy nejvyšší aristokracie. V celé Egejské oblasti je to v této době jediné zpodobení dítěte, navíc na celkem čtyřech tvarovaných zlatých plíšcích. Ty patrně tvořily povrch reliéfu z jiného materiálu, který se nezachoval, nejspíš tedy dřeva.

„Malý princ“ z Kamini, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu, č. 3565-8. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Další verze „Malého prince“ z Kamini, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Starší vyobrazení dítěte známe v egejské oblasti jen na několika málo slonovinových řezbách z minojské Kréty, viz například zde. Pokud však jde o techniku zpodobnění, tak nejbližší paralelou je prý vyobrazení bohyně Astarty na Kypru v 11. století před n. l.

Reliéf onoho „Malého prince“ se většinou považuje za místní naxijské dílo, podobně jako ostatní nalezené šperky, nebo přinejmenším za ostrovní práci; ovšem s vlivem svérázné kombinace prvků mykénského umění, orientálních vzorů a místních tradic.

Fajáns v hrnčířské dílně, 12. století před n. l. Areál v podzemí náměstí Grotta na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Hrnčířská dílna a fajáns

Přímo v Naxijské Chóře, na místě zvaném Grotta, se uvnitř částečně zachovaných hradeb sídla mykénské kultury našly zbytky hrnčířské dílny, a to ne ledajaké.

Zachovaly se zbytky hrnčířské pece a zůstaly zde i polotovary nádob. Nejzajímavější jsou hojné doklady práce s kaolinem. V jedné z místností se nacházela hliněná lavice s mělkými prohlubněmi na povrchu, do nichž se ukládaly vytvořené a vysušené nádoby, připravené k vložení do pece. Zbytky dvou nádob jsou vidět (in situ jsou přesné kopie). Tyto polotovary byly vyrobeny z hrnčířské hlíny, potažené kaolinem. Na povrchu nádob se podařilo detekovat zbytky zelených a modrých barviv. Stopy kaolinu zůstaly i v pravoúhlých prohlubních před lavicí s nádobami. Zásoba kaolinu byla uskladněna v přilehlé místnosti, v později zasypané jámě. Dováželi jej patrně z kykladského ostrova Mélu (Milosu), jen asi 120 km plavby.

Co to vlastně je? Není to porcelán, jak se občas tvrdí díky překladovým problémům v řadě novořecky, francouzsky, anglicky. Je to fajáns, byť ve verzi doby bronzové. Nutno vědět, že fajáns byla v oné době velice ceněná, hlavní centra výroby byla už dlouho v Egyptě a na některých dalších místech východního Středomoří. Krétští Minojci dělali spíše fajánsové figurky než nádoby, nejčastěji ovšem ozdoby, dekorace do intarzií a obkladů (viz příklad), ale také některé figurky bohyň.

Pozdně mykénský velký kratér, nalezený v hrnčířské dílně na Grottě (Naxos), 1200 až 1150 před n. l. Archeologické muzeum na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Řekové mykénské kultury přejali minojskou techniku i zvyky, z fajánse vyráběli většinou jenom ozdoby (viz příklad). Mimo popisovaného naxijského případu není v mykénském prostoru známo nic o výrobě fajánsových nádob. Tohle naxiské nádobí je prostě zvláštnost. Navíc i tvary těchto nádob napodobují blízkovýchodní vzory. Nejspíš to byl exportní artikl. Nebýt zachování polotovarů, vypadalo by to málem na import.

V téže dílně vyráběli také obvyklou mykénskou keramiku. Například se tady našla půlka velkého kratéru, k vidění je v archeologickém muzeu nahoře na naxijské akropoli, zatímco na místě nálezu je kopie. Malba na tomto kratéru působí poněkud snově: Spojuje různá měřítka, kůň s jezdcem je zobrazen uvnitř bubliny, možná odvozené z dříve oblíbeného „sépiového vzoru“; větší kůň pod touto bublinou vypadá málem jako liška, kolem jsou gometrické vzory.

Místa doličná: Náměstí Grotta je na pravém okraji snímku za pobřežní zástavbou. Vlevo od středu je sídliště Nová Grotta a před ním lokalita Aplomata, dál vlevo Kamini. Velká většina dávného i dnešního města je vpravo mimo záběr. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Inu, Řecko dvanáctého století před n. l., navíc v ostrovní formě. Prý je to dílo téhož malíře (tzv. Triglyphs Painter) jako některé z třmínkových nádob nalezených v Aplomata a možná i v Kamini, takže názorně vidíme, odkud pochází keramika z tamních pohřebních výbav (snad i nádoba, kterou jsem už představoval jako ukázku pozdně mykénské keramiky z Naxu).

Místo nálezu se sice jmenuje Grotta, ale není to jeskyně, nýbrž městská čtvrť s největším náměstím na ostrově (úředně Metropolitní, alias Dolní Metropolitní). V podzemí náměstí jsou zpřístupněné vykopávky, většinou tam jsou vidět základy domů od pozdní doby bronzové po raný středověk, to zdánlivé zrušení časového v průběhu v synchronním pohledu na prorostlé zbytky různých epoch působí zvláštně. A v těsném okolí jsou další vykopávky. Vždyť podle nálezů ze čtvrti Grotta se jmenuje nejstarší typ („skupina“) starokykladské kultury rané doby bronzové (Grotta-Pelos, 3200-2800 před n. l.). Potká se tady už pozdní neolit, ale taky kvanta zbytků řecké i římské antiky a zajímavých staveb byzantského ranějšího středověku. Že nějaké náměstí je obydlené 6 tisíc let, to bývá; místní zvláštností je, že prakticky souvisle, navíc s řadou významných epoch v různých tisíciletích.

Další malby na pozdně mykénské keramice

Pozdně mykénská hydrie s geometricky stylizovaným zobrazením rybolovu do sítě. Naxos, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons Licence CC3.0.

Druhá strana hydrie se síťovým rybolovem. Naxos, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence Licence CC 3.0.

Zobrazení taneční scény na pozdně mykénské hydrii (nebo oinochoé?) z Kamini na Naxu, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Archeologické muzeum na Naxu vystavuje (kromě kvanta obvyklejší pozdně mykénské keramiky) také dvě méně obvyklé hydrie, obě pocházejí z 12. století před n. l. Na jedné z nich je zobrazen rybolov do sítě. Zajímavé je nečekaně realistické pojetí sítě, i když samozřejmě bez perspektivy, v kombinaci s naivistickou stylizací postav rybářů. Na druhé nádobě je stylizovaná taneční scéna, možná s maskami.

Chvála naxijských muzeí (předběžná)

Všechny představované předměty vystavuje Archeologické muzeum na Naxu. To může být určení poněkud ošidné, protože na ostrově je 17 muzeí, z toho 5 archeologických, ale tohle je největší z nich a přímo v hlavním městě. Stojí na vrcholku středověkého Kastra (komplexu hradů, taková naxijská trochu větší Hradčana), na místě bývalé akropole. Roku 1973 je založil Ioannis Dellarokas z místní aristokratické rodiny, historik a archeolog, civilním zaměstnáním archivář a farmaceut. (Na ostrovech je „kumulace rolí“ standardem, nejsou lidi.) Tohle muzeum patří mezi několik nejlepších, pokud jde o egejskou ranou dobu bronzovou.

Exponáty zde ovšem nenavozují dojem pokroku. Naopak, to nejlepší je skoro na začátku, hned v druhé vrstvě kykladské rané doby bronzové. Předtím nějaký pokrok byl, ale tak dávno, někdy v neolitu a na samém počátku doby bronzové, že do něj málo vidíme. Pak už to v průběhu dob spíše upadá, s výjimkami občasných vzmachů.

Archeologické muzeum Naxu na vrcholku Kastra, bývalé akropole. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Netvrdím, že to tak na světě opravdu chodí. Tady je tento dojem navozený součtem několika příčin: vynikající kvalitou místní starokykladské produkce; výběrovým efektem, který nejlepší místní díla z řecké archaické doby odvál do jiných muzeí; skutečným poklesem slávy Naxu v klasické době.

K ostrovním efektům patří taky jiná akcentace průběhu časových epoch. Na Naxu po slavné rané době bronzové přijde propad ve střední, pak tady rozkvete mykénská kultura, kupodivu spíš v době, kdy jinde většinou už upadá. Temná staletí (11. a 10. před n. l.) tu jsou méně temná a kratší, archaická doba opět veleslavná (zvláště 6. století před n. l.), klasická doba je zde úpadkem (!), po zajímavé pozdější antice následuje neméně zajímavá raná Byzanc a křižácké 13. století, které tady kupodivu není destruktivní, leč spíše naopak; osmanská přítomnost je minimální.

Místní rádi říkají: „Na Naxu je všechno!“ Málem jo. Důležitější ale je, že jakožto důležitá námořní křižovatka s řadou vlastních exportních artiklů se Naxos nikdy neuzavíral, šel s dobou po svém a nejednou byl dokonce na pomyslné špičce.

Literatura

Andreas G. Vlachopoulos: A Late Mycenaean Journey from Thera to Naxos: the Cyclades in the Twelfth Century BC, pp. 521-529. On line.

Kapitola NAXOS v mé on line knize Pouť na Kyklady na doméně www.keros.cz, konkrétně třeba článek:

Aplomata a Kamini (s obrázky pozůstatků po výkopech).

Fotogalerie v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons:

Archaeological Museum of Naxos, část Late Mycenaean objects

Chora_of_Naxos

Grotta, v podzemí Metropolitního náměstí