Student inženýrského studia Jacob Sheffield získal za „stěřač“ cenu „Student Innovator of the Year“. (Kredit: Jaren Wilkey /Brigham Young University).

Laparoskopie bývá označována za jednu z nejlepších medicínských inovací. Není divu. Mnoho operačních zásahů, k nimž bylo potřeba pacienta doslova rozřezat, aby se chirurg dostal kam potřeboval, nyní stačí dvě malé dírky a pacient jde druhý den po operaci domů. Nehledě na skutečnost, že některé zákroky, které se provádí laparoskopem, ani klasickou chirurgií řešit nelze.

Nic není stoprocentní a i laparoskopie má svůj problém. Je přirovnáván k řízení auta v dešti, neboť to, čím chirurg do místa zákroku vidí, mu neustále zalévá tekutina s příměsí krve a různých nečistot ulpívajících na skle. V praxi to znamená buďto riskovat a chvílemi pracovat tak trochu naslepo, nebo každých pět až osm minut zařízení s optikou vytáhnout a očistit. I chirurgům se smůla občas lepí na paty, a sotva čočku očistí a zavedou zpět, hned se zase zase…. A pokud se to stane v kritické fázi výkonu, ke klidu a na kvalitě výkonu to nepřidá. A to jsme zatím nezmínili, že i ve zdravotnictví začíná platit, že čas jsou peníze. Provoz operačního sálu se počítá zhruba na 1300,- Kč za minutu, a tak i z tohoto pohledu je koncept LaparoVision, zajímavý.

Jacob Sheffield, postgraduální student na BYU. (Kredit: Jaren Wilkey /Brigham Young University).

Nápad řešit problém laparoskopů stěračem, není až takovou novinkou. Vloni s něčím podobným přišli inovátoři ze společnosti ClearCam, Inc. a University of Texas. V jejich pojetí jde o jakousi nohavici - dlouhý plášť nasouvající se přes horní část zařízení, přičemž na konci tyče vkládaném do operační rány, je „stěrač“. Svým tvarem a mechanikou pohybu, se od toho na autě moc neliší ale jeho hlavním hendikepem je, že vyčnívá do strany, což může překážet. I když jeho projekt byl podpořen grantem, je stále ve ve fázi řešení a nedostalo se mu širšího praktického uplatnění.

V případě našeho „origami“ se ale zdá, že by konečně mohlo jít o to pravé ořechové. S nápadem skládacího čistícího prvku po vzoru japonského umění, bychom se měli setkávat pod názvem LaparoVision. Jde o jednorázový mechanismus, který lze nasadit na všechny typy stávajících laparoskopů. Zařízení je natolik titěrné, že se vejde na samý konec optického „prstu“, přičemž nikam nevyčnívá. Origamové skládání vlastního stěrače dovoluje kopírovat kruhové zakřivení a nic přitom nezakrývá zorné pole. Chirurg si proces otření čočky spouští dle potřeby a jeho „prozření“ snese přirovnání k mrknutí očního víčka. Lepší než mnoho slov, je shlédnout krátké připojené video.

Závěr

Kvůli zaneřádění optiky se v 90 % zákroků musí laparoskopické zařízení vyjmout očistit a znovu vkládat. Kolik laparoskopických operací se provádí u nás statistika neuvádí, ale ve Spojených státech je to každým rokem okolo 3,5 milionu. Celosvětový odhad činí 15 milionů, a proto nepřekvapuje, že kolektiv pracující na si na origami stěrač podal patentovou přihlášku. Pro nás pacienty je mnohem důležitější, že tvůrci nelenili, a svou vychytávku již dali k posouzení americké nejvyšší autoritě FDA. Zatím nic nenasvědčuje, že by hrozilo neschválení, takže pak už jen aby neotálela evropská EMA a LaparoVision mohli začít využívat chirurgové i v našich nemocnicích.

Zdroj

Brigham Young University